Jak jsem si zpříjemnila pobyt v porodnici
Na svůj poslední pobyt v porodnici jsem se nesmírně těšila...Především kvůli odpočinku od běžných povinností v domácnosti a okolo holek....
Co si budeme povídat, porodnice, kde jsem byla já už po třetí, je chudá, zastaralá a nezapře nemocniční prostředí. Nicméně i přesto jsem se rozhodla znovu tam rodit, hlavně kvůli moc milému personálu...
Je jasné, že s některými věcmi nic neuděláme - strohé a staré vybavení často pamatující Šemíka jako hříbě, nemocniční jídlo, ranní vizita a úklid apod.
I když se mi nemocniční prostředí nezamlouvalo, nebyla jsem z těch, které by vymýšlely jiné alternativy, kde a jak rodit nebo nadávat na to, že tu nemáme porodní domy apod.
Rozhodla jsem se zpříjemnit pobyt, jak jen jsem mohla. Především jsem vycházela ze svých dvou předchozích zkušeností, kdy už jsem věděla kam jdu, jaký je režim a možnosti...
Především jsem si vybavila svojí první sprchu po porodu, kterou jsem si užila víc jak sebelepší wellness. Už jen teplá koupel samotná byla moc příjemná, především na bolavé tělo, tak i ten pocit ze sebe udělat zase člověka....Připravila jsem si sadu šamponu, sprcháče a krému na tělo ze svého oblíbeného obchodu rituals...kterou jsem začala používat až přímo v porodnici a na kterou jsem se nesmírně těšila, takže jsem si sprchování užívala o to víc...
Bohužel mají v porodnici postýlky pro miminka, které se snad používaly ještě za Františka Josefa... Nic na plat. Ovšem místo nemocničního povlečení a xkrát použité zavinovačky, jsem si postýlku vystlala svojí dekou a přikrývkou. Mám tak i pěknou vzpomínku, že zrovna tuto dečku měla Lea už od narození...
Nemocniční košile - to byla kapitola sama o sobě. Na jednu stranu je fajn, že vezmu košili zašpiním, vyměním a nic neřeším. Na druhou stranu zrovna košile byla pro mě něco, co ze mě přestalo dělat důstojného člověka... Měla jsem košili snad o velikosti 50, v noci se mi to točilo kolem těla, vypadávali mi prsa z výstřihu...Košili jsem měla na sobě jen první noc a zbytek jsem používala své oblečení ve kterém jsem se cítila o dost lépe.
Hodně mi pomohla i taková ta běžná rutina - Ráno, po tom co odešla vizita a trošku se ten šrumec uklidnil, jsem si ustlala postel, převlékla se, nasnídala jsem se, šla si vyčistit zuby... prostě jsem nechtěla mít režim ala ležení - kojení - přebalování...
Co mi též psychicky hodně pomohlo, hlavně u pobytu č. 2, kdy jsem strávila v porodnici 5 dní, byl nějaký osobní předmět z domu. Měla jsem sebou polštářek s natištěnou svatební fotkou. Polštářek běžně u nás ležel na sedačce, takže jsem měla pocit jako bych byla jednou nohou doma...
Osobně jsem si všechny pobyty v porodnici nesmírně užila. Moc ráda na to vzpomínám a tak trošku je mi smutno, že už to bylo naposledy...
Zuzka
Doporučujeme
Jé, já si zase nemocniční košile nemohla vynachválit právě proto, co píšeš - člověk nemusel řešit jestli ji zašpiní apod. 🙂
Mě nejvíc po druhém porodu štvaly dvě věci - stará vrzající postel a to, že mi na začátku, hned po porodu, musela pomáha sestřička mnohem starší, než já. Vím, že je to její práce a musí dodržovala nařízení (donesla mi oběd, přikryla mě v posteli, byla se mnou v koupelně, aby se mi něco nestalo,..), ale cítila jsem se v pořádku a připadalo mi divné někoho otravovat s takovými banalitami. Kdyby to byla mladá holka, asi bych nad tím mávla rukou, ale takhle jsem se cítila na obtíž. I když ona to tak vůbec nebrala, mě se držel pocit, že bych spíš měla v lecčem ulevit já jí a ne naopak.
A teď si představ, že bys tam ležela 3 týdny, první porod byl pro mě za trest 😁, ale už je to jen škaredá vzpomínka
Věřím, že voňavá kosmetika po porodu byla vzpruha pro tělo i duši. Ale miminko po porodu poznává maminku především po vůni, čichem také hledá bradavku pro kojení. Takže voňavá kosmetika minimálně v těch prvních dnech miminku znesnadňuje adaptaci. Je mi jasné, že to není pro každého, ale čím méně vůní, tím lépe, klidně se sprchovat jen vodou.
@sobist Tak ono ti jen přijde, že jsi v pořádku. Já byla hospitalizovaná právě v okamžiku, kdy paní po operaci, ač rozhodně bez doprovodu do sprchy jít nesměla, tak do ní vyrazila. Vůbec nevím, jak to vše nakonec skončilo, ale asi hodně špatně, protože tam tuším byla i zástava srdce - v té sprše zkolabovala a než na to spolubydlící přišly, tak průšvih. Kdyby u ní v tu chvíli byla sestřička, tak jí třeba i řekne, že se necítí dobře, přidrží se, bude se sprchovat opatrně, pohlídá ji, že jen chvíli a podobně.
@rebe Nám zase na předporodních kursech říkali, že vůně klidně, ale tak první 4 měsíce používat pořád stejné.
@sobist Tak já zrovna tohle tak nějak brala jako že to je opravdu její práce a má to svá opodstatnění. Naopak mám pocit, že jsem si i jednou o ten doprovod do sprchy i řekla sama - pořád jsem se necítila úplně ok a na pokoji jsem zrovna byla sama (dokonce ještě před tím průšvihem s jinou paní, přišlo mi to prostě tak nějak samozřejmé, já to beru, že práci jim přidám právě tím, když tam polezu sama a zkolabuji). Zlehčit práci jim můžu tím, že zbytečně na ně nezvoním, když už je mi dobře, tak jdu sama do jídelny, snažím se si říkat o věci naráz, nebudit v noci a tak.
@svha ja jsem lezela 8 tydnua jako prvorodicka.A nemam z toho spatne vzpominky.Pocitala jsem s tim,ze nejdu na hotel,ale byla jsem tam,protoze to bylo nezbytne.Pokud mi nechutnalo jidlo,nechala jsem si neco prinest z domu nebo nechala neco koupit,kdyz mel nekdo cestu kolem.
Oddeleni jeste neproslo rekonstrukci,ale vse je o pristupu. Ja to brala,ze tam nejsem kvuli sobe,ale kvuli diteti,kteremu jsem se snazila udelat co nejvetsi pohodu i svym pristupem.Miminko rozhodne neresi stav kachlicek v koupelne nebo bavru zdi🙂
@merope Tak u nás se obědy rozvážely na pokoj apod., ono je to všude trochu jinak. Mě bylo nepříjemné i když se ráno ptali, jestli nepotřebuju vyměnit podložku, prostě jsem se cítila, že to zvládnu sama a nepotřebuju, aby mě někdo obskakoval, když toho určitě mají na práci víc, než dost. Každopádně jak říkám, já to chápu, jen jsem se (oproti prvnímu porodu, kdy mi "prosákl" epidural a necítila jsem se dobře a schopně ještě několik dní po porodu, tak si myslím, že o komplikacvích po něco vím) cítila jako kdybych nerodila, takže jsem se už v tu chvíli měla pocit, že obtěžuju. 🙂 Nic víc. Jsou to jen moje pocity po druhém porodu, ne kritika personálu nebo něco takového, to v žádném případě.
@sobist Tak to rozumím - já si taky dost věcí dělala tak nějak v porodnici sama. A jednou jsem se trošku i vytrestala - jsem si sama vyměnila tu podložku a doktor mi pak na vizitě z jeho pohledu ani nevěřil, že jsem se vzbudila v kaluži krve 🙂. Ale jako bylo to ve stylu: "Tak když jako tvrdíte, že se budíte v kaluži krve, tak to chce UTZ jizvy (po císaři)." No a ten UTZ ukázal, že i když zvenčí vypadá nádherně zhojená, tak vůbec není.
Začni psát komentář...
ty nemocniční košile jsou šílené. Já jednu dostala (taky snad vel. 50, výstřih, že by mi tama vylezlo aj břicho, protože knoflíky tam nějak chyběly...), když jsem došla na porodní, ale protože jsem strávila noc na hekárně, na chodbě atd., tak jsem si ji vyměnila za moje šat, které jsem si do porodnice ušila. A protože to nabralo pak rychlý spád, tak jsem si nestihla tu jejich košili dát ani na porod, takže jsem si ušpinila od malé své šaty, ale vůbec mi to nevadilo 🙂 A na šestinedělí jsem měla na převlečení kraťase a tílk (rodila jsem v létě), pro Ninku pak svoje body... Zavinovačku teda jejich, mají tam ty stahovací, klasické a u první dcery se mi osvědčila, používala jsem je i doma.