Šest let jsme budovali náš domek a konečně nastal den D, kdy jsme se mohli přestěhovat. Celé ty roky jsem si říkala jaké to bude. Ačkoliv jsme tento den plánovali a věděli, že nastane, v podstatě jsme se přestěhovali ze dne na den. Zasáhla nám do toho karanténa naší Sárinky, takže jsme si řekli, že když už máme někde být, tak na domečku. Sbalili jsme to nejnutnější, Jarda převezl manželskou postel a dětskou postýlku, já pár kousků oblečení pro sebe a holky, nějaké jídlo. Na domečku už nějaký základní nábytek byl, sedačka, postel pro Sárinku, nějaké komody a dva psací stoly.
Nevím jestli to bylo stěhování nebo útěk. Z mé strany to bylo nejspíš to druhé. Útěk ze starého bytu. Byt, který byl přeplněný věcmi, které jsme nepoužívali. Dost se to podepisovalo na mé náladě. Nevím jestli dokážu dostatečně vyjádřit frustraci z vlastního domova, kde člověk jen chodí a uklízí a stejně je pořád bordel.
Představte si byt, kde není dostatek úložného prostoru na cokoliv. Vysavač nemá svoje místo a válí v pokojích, které se dovysávaly jako poslední. Pod každou postelí byl úložný prostor nebo několik krabic s věcmi, které jsme nepoužívali. Skříně praskající ve švech. Sušák na prádlo, který neustále zavazel. Vyselo na něm oblečení, které nebylo kam dát a bralo se rovnou ze sušáku. Hračky se válely všude a neměli svoje místo. Maximálně se hodily do krabice někam do rohu. V každém rohu byla nějaká věc - košíček, kytka, nevzhledná soška, židle, igelitka, hračky. Nádobí bylo tolik, že už nebylo kam dávat. Jídelní stůl pořád zasypaný papíry, hračkami, časopisy.
Byl to byt, kde úklid kuchyně zabral celé dopoledne. Prostě šílené. Když chtěl někdo dojít na návštěvu, půl dne zabral jen základní úklid.. Nedej bože, aby někdo došel bez ohlášení! A co si budeme povídat, při takto složitém systému, ten úklid nikdy nebyl pořádný.
Domov je pro mě hrozně důležitý, proto jsem se dlouhodobě necítila dobře, začalo se to podepisovat nejen na náladě, ale i na zdraví. Prostě psychika úplně v háji. Jediná vidina lepšího "zítřka" bylo stěhování do nového domu.
Konečně jsme se tedy přestěhovali, nebo spíš jen jsme sbalili ty nejnutnější věci a utekli jsme do domečku. Světe, div se, ale vzali jsme si tak 1/100 z věcí z bytu a v podstatě nám nic nechybí....
Po pár dnech jsem navštívila byt a hned chtěla utéct pryč. Hrozný pocit byl zase zpět. Vypadla jsem z bytu jak namydlený blesk a těšila se na domeček mezi holé zdi.
Na domečku máme tak málo nábytku a celkově věcí, že úklid celého domu zabere max hodinu bez přehánění. Neskutečně si tu lehkost užívám. Už nemám výčitky z úklidu.
Všichni si mě dobírali, že když nezvládám úklid bytu, tak jak můžu zvládat úklid 2x většího domu. S klidem můžu říct, že je to 100x snazší uklízet dům, který není překrámovaný krámama, které není kam dát.
Nesmím dovolit, aby se náš dům, takto zaplnil věcmi, které nepoužíváme. Věřím, že jsem po předešlé zkušenosti z bytu, na dlouhou dobu vyléčená.


Mejte se na domecku krasne. Ukazes nam nekdy vaseho noveho domku? Strasne me zajima, jak jini bydli. Ne kvuli soukromi, ale jak to lide maji sladene, ciste...