Stěhování, útěk a terapie domovem
Šest let jsme budovali náš domek a konečně nastal den D, kdy jsme se mohli přestěhovat. Celé ty roky jsem si říkala jaké to bude. Ačkoliv jsme tento den plánovali a věděli, že nastane, v podstatě jsme se přestěhovali ze dne na den. Zasáhla nám do toho karanténa naší Sárinky, takže jsme si řekli, že když už máme někde být, tak na domečku. Sbalili jsme to nejnutnější, Jarda převezl manželskou postel a dětskou postýlku, já pár kousků oblečení pro sebe a holky, nějaké jídlo. Na domečku už nějaký základní nábytek byl, sedačka, postel pro Sárinku, nějaké komody a dva psací stoly.
Nevím jestli to bylo stěhování nebo útěk. Z mé strany to bylo nejspíš to druhé. Útěk ze starého bytu. Byt, který byl přeplněný věcmi, které jsme nepoužívali. Dost se to podepisovalo na mé náladě. Nevím jestli dokážu dostatečně vyjádřit frustraci z vlastního domova, kde člověk jen chodí a uklízí a stejně je pořád bordel.
Představte si byt, kde není dostatek úložného prostoru na cokoliv. Vysavač nemá svoje místo a válí v pokojích, které se dovysávaly jako poslední. Pod každou postelí byl úložný prostor nebo několik krabic s věcmi, které jsme nepoužívali. Skříně praskající ve švech. Sušák na prádlo, který neustále zavazel. Vyselo na něm oblečení, které nebylo kam dát a bralo se rovnou ze sušáku. Hračky se válely všude a neměli svoje místo. Maximálně se hodily do krabice někam do rohu. V každém rohu byla nějaká věc - košíček, kytka, nevzhledná soška, židle, igelitka, hračky. Nádobí bylo tolik, že už nebylo kam dávat. Jídelní stůl pořád zasypaný papíry, hračkami, časopisy.
Byl to byt, kde úklid kuchyně zabral celé dopoledne. Prostě šílené. Když chtěl někdo dojít na návštěvu, půl dne zabral jen základní úklid.. Nedej bože, aby někdo došel bez ohlášení! A co si budeme povídat, při takto složitém systému, ten úklid nikdy nebyl pořádný.
Domov je pro mě hrozně důležitý, proto jsem se dlouhodobě necítila dobře, začalo se to podepisovat nejen na náladě, ale i na zdraví. Prostě psychika úplně v háji. Jediná vidina lepšího "zítřka" bylo stěhování do nového domu.
Konečně jsme se tedy přestěhovali, nebo spíš jen jsme sbalili ty nejnutnější věci a utekli jsme do domečku. Světe, div se, ale vzali jsme si tak 1/100 z věcí z bytu a v podstatě nám nic nechybí....
Po pár dnech jsem navštívila byt a hned chtěla utéct pryč. Hrozný pocit byl zase zpět. Vypadla jsem z bytu jak namydlený blesk a těšila se na domeček mezi holé zdi.
Na domečku máme tak málo nábytku a celkově věcí, že úklid celého domu zabere max hodinu bez přehánění. Neskutečně si tu lehkost užívám. Už nemám výčitky z úklidu.
Všichni si mě dobírali, že když nezvládám úklid bytu, tak jak můžu zvládat úklid 2x většího domu. S klidem můžu říct, že je to 100x snazší uklízet dům, který není překrámovaný krámama, které není kam dát.
Nesmím dovolit, aby se náš dům, takto zaplnil věcmi, které nepoužíváme. Věřím, že jsem po předešlé zkušenosti z bytu, na dlouhou dobu vyléčená.
Doporučujeme
Jednoduché řešení - minimálně jednou za rok udělat čistku a vyhazovat. Bez přebírání. Co se rok nepoužilo jde z domu.
Ale chápu, domeček musí byt fajn 🤗
Mam to same, maly byt je daleko tezsi uklidit nez velky byt nebo dum. A to muzu rict ze naprostou vetsinu veci, co tu mame, potrebujeme. Ale proste hracek je dost, knih jeste vic... Jak popisujes ten vysavac, susak na pradlo, jako bys byla u nas... Take planujeme stehovani, ale zatim je to jeste daleko. At se vam hezky bydli.
Ja nevim,my bydleli v garsonce,opravdu 1 mistnost 20 m,pak WC ,koupelna a mala predsinka a na chodbe kumbal,jak byva v panelacich Bydleli jsme nastesti v posledním patre,ctvrtem bez vytahu,tak jsme z nej udelali satnu,kde byly veci na raminkach a police az nahoru, kde byly sezónní vecii atd.V garsonce jsme bydleli 5,5 roku a stehovali jsme se,kdyz dceram byly 4 roky a 2,5 roku.Tedy jen 2 deti a ne 3 a ne skolou pivinne,coz je urcite rozdil.Ale troufam si rict, ze jsem mela vzdy vzorne uklizeno,cisto,kdokoliv kdykoliv mohl prijit na návštěvu. Ja jsem tedy hodne organizační typ a asi bylo mene veci nez ted Ale bytecek to byl utulnej,krasnej neskutecne rada na to vzpominam.Jo a chodila jsem pesky do 4. patra,jednu za ruku,druhou v naruci a manzel byl stále pryc. Bud slouzil/ chirurg/ nebo byl na stavbe,staveli jsme svepomoci byt,kde jsme dosud.At se Vam krasne bydli a domecek je paradni
Jako bys popisovala náš starý byt 😉 Taky jsme se přestěhovali, já plno věcí vytřídila při stěhování a stejně nám ještě po více než 2 letech od stěhování zbývá vybalit x pytlů a krabic. Nejradši bych to všechno vyhodila. Nemáme ani dodělané úložné prostory. Nesnáším hromadění věcí, nesnáším různě se povalující krámy, ale s těmi dětmi je to všechno takové složitější. Zahrnují nás výtvory, obrázky, hrají si s hračkami i jinde než ve svých pokojích... Prostě jakýsi provozní nepořádek u nás bude pořád a holt to tady nebude vypadat jako na titulní straně magazínu o bydlení 🙂 Až budu v důchodu, naklidím si podle sebe a třeba to zůstane aspoň jeden den uklizené 😀 Ať se vám v novém dobře bydlí 🙂
A tim uklidem maleho bytu to je presny... byt byl krasny a prazdny kdyz jsem se sem pristehovala po svatbe. Nyni je nas o 2 vice a tak 4x vice veci. Kazdy rok to prebirame a vyhazujeme, ale treba naradi a nahradni dily na kola mame v krabicich ktere je potreba vzdy prerovnat nez se clovek k necemu dostane. V kuchyni se bud vari nebo z ni je dilna, takze neni chvile, kdy by tam nekdo neco nekutil a tedy neni vubec kdy ji uklidit. Mezi 1 a 6 rano kdy tu nikdo neni to odmitam delat🤣
Přesně jsi vystihla pocity jaké mám doma, akorát je to o to horší, že barák máme na půl s tchýní a ona je sběratel. Na jaře jsme za sobotu vyklidili půl garáže, kterou máme přestavit na obývák s kuchyní pro nás. O pár dnů později už nebylo kam dát ani sekačku, je tam plno starých hader bůh ví odkud. A tak je to se vším od sklepa, přes terasu až po půdu. Veškerý volný prostor něčím zatarasí a zabordelí. 😤😤😤
Uplne te chapu...bydlíme v byte bez poradnych uloznych prostor, pidi kuchyn, zadne poradne skrine na veci, v koupelne mala skrinka...a to se spatne moc spatne uklizi. Susak taky porad v provozu, vysavac parkuje pod nim. Moc hracek moc detskych veci, obleceni (a to mame jen dve deti 4r a 4m)...nejhorsi je vysavani, vytirani...nejdriv vzdycky zabere spoustu casu uklidit veci ze zeme 😭 uz 3 roky si stavime dum a behem par mesicu nas ceka stehovani, tak se neskutecne tesim. Postavili jsme si ho podle svych snu, dostatecne velky a presne jak pises, chci ho vzdusny, nezarovnany a pekne veci zorganizovat, aby mely sve misto. To se pak hned jinak uklizi. Tady me berou vsichni čerti, kdyz ma prijit navsteva, protoze ten úklid zabere tolik casu a stejne to proste neni ono.
Ani nevíš jak ti rozumím... Náš čeká stěhování za 14 dní a já odpočítávám snad každou hodinu. V bytě je miliarda věcí, momentálně nepořádek, protože každou volnou chvíli trávíme v domě. Vůbec nevím, kdy to vše vytřídím a odstěhujeme. Nejraději bych přestěhovala matrace a byla už tady v novém.
Mám podobné pocity. Dva měsíce bydlíme ve velkém domě a uklízení je snazší, protože každá věc má své místo. Dvě šatny, úklidovka, komora ... jsem nadšená 😁 Akorát oken je moc a ploch na vytírání taky 🙈😁
Jsem ráda, že jsem si tohle mohla přečíst - mám pocit, že je to o nás... Byt máme sice velký, ale úložné prostory jsme poslední dva roky už neřešili, protože jsme věděli, že se budeme stěhovat a nechtěli jsme utrácet za provizorní řešení. Jenže se to celé protáhlo, strašně moc... V posledních měsících už ani nemám chuť v bytě cokoli dělat, protože to prostě není úklid, jenom přesouvání z místa na místo... 😢 Snad už se to i u nás konečně pohne a budeme moct utéct z tohohle chaosu...
Ať se vám dobře bydlí, užívejte si pozitivní energii nového domova 👍 😃
My jsme se nastěhovali do bytu, který byl už zařízen. Byt je mamky a ona tam měla svoje věci. Sama se přestěhovala k přítelovi. K jejím věcem přibyli ještě naše a za osm let se ještě přidali věci od třech dětí.... fakt šílený mordor...
Fotky dám do alba.... @kakba
@levandulovy_caj dekuju, rada se kouknu.
Já jsem stejný stres zažívala se dvěma malými dětmi ve 2+1, naštěstí se mi dostala do ruky Kondo a já se pustila do radikálního třídění, které trvalo měsíce, ale změnilo mi život, zvládli jsme to v tom bytě pak ještě v pěti a věci měly své místo, akorát jsem bokem syslila výbavu do domu. Teď v minimalismu pokračuju a je to skvělý 🙂
@antoinet ja jsem schopna celkem protridit svoje veci a hadry, ale co s manzelem a detmi? Muz nevyhodi skoro nic, ani stare obleceni, co vubec nenosi. Pritom bychom to nevyhodili do popelnice, ale dali do tech kontejneru na obleceni. Decka se taky nechteji vzdat hracek. Minimalne muz je dospely a svepravny, nemuzu mu ty veci sebrat a vyhodit, i kdyz bych rada, a ani detem to nechci proti jejich vuli brat. Takze jak na to?
Dalsi vec jsou knihy, mam jich tu par, co opravdu uz v knihovne mit nemusim, ale kam s nimi, ani v antikvariatu, co tu mame, uz pan dalsi veci nechce. Knizku jen tak nevyhodim.
O te Kondo uz jsem ale premyslela mockrat. Rada bych docilila podobneho stavu jako ty, ale ostatni zajem nemaji.
@jasekd přečti si ji. Já jsem si dřív myslela, jak umím třídit, ale pletla jsem se. Ona důsledně ctí právo ostatních rozhodovat o svých věcech sami, ty máš inspirovat. Opravdu funguje začít u sebe a společných prostor, každý pokrok se počítá.
Můj manžel taky nerad vyhazuje, brala jsem to po troškách a spolu s ním, třeba dát všechny trička, co nenosí, na postel, ať si vybere apod. Taky funguje, když má muž své království (u nás garáž), respektuje pak můj systém v domě.
Knihy jsou pro mě jen papír, ale je možnost darovat v lokální skupince či do knihovny.
@jasekd knihy můžeš zanest třeba do knihobudky 😉 mrkni na nejbližší http://www.knihobudka.cz/#mapa
Tak to je presne popis, jak se citim u nas v byte, brzo se mame ale stehovat do vetsiho a konecne do vlastniho. Kazdopadne mam spoustu veci protrizenych bych rekla, ale strasne moc mi vadi, jak mam tady male veci po dceri (nechtela jsem se jich zbavovat kvuli druhemu diteti), mame druha, ale kluka, takze ted musim nekompromisne se zbavovat hned malych veci..
Přesně, jak píšete. V bytě jsme teda nebyli asi tolik zarovnani, jak píšete, že jste byli vy, ale měla jsem tam pocit ouzka a tísně. Vůbec jsem neměla radost z úklidu. Přišlo mi to pořád stejný. Abych měla aspoň trošku radost, tak jsem aspoň stehovala věci ve skříních a policich. Ten jiný pohled na to prerovnane se mi aspoň chvilku líbil. Samozřejmě k nelibosti ostatních členů rodiny, protože nemohli nic najít a chodili se ptát, kde to teď zrovna máme. 😄 Pak po přestěhování z bytu do domku, tak taky zůstalo několik pytlů ve sklepě a vůbec nám nechyběly. A se změnou místa bydlení přišla i změna stylu bydlení. A pokus o minimalismus a minimum krámu trvá do teď. Užívejte si to ❤️😉
Presne. My ted dokoncujeme domek a stehovani bude do Vanoc. Stedry den uz oslavime v novem. Uz se moc tesim. Velky prostorny obyvak s krbacema. Prostorna kuchyn. Velky jidelni stul
Dve koupelny.
V soucasnem bydleni uz mi to pripada jeste mensi nez drive. Odevsud vsechno pada, zavazi. Chybi misto i ulozne prostory. Ale prozili jsme tu krasnych sest let 🙂
To úplne poznam. 🙂 Tiež sme sa presťahovali a je to o dosť lepsie.
Začni psát komentář...
Mejte se na domecku krasne. Ukazes nam nekdy vaseho noveho domku? Strasne me zajima, jak jini bydli. Ne kvuli soukromi, ale jak to lide maji sladene, ciste...