Nedávno jsem potkala několik spolužáků ze základní školy. Dali jsme se do řeči, popovídali a tak. Většina z nich nedělá to co studovala. Dokonce i někteří litují toho, že tak dlouho studovali, že jim je to k ničemu. Stejně jsou u pásu. Mě to moc překvapilo. Že i ti co měli gimpl, tak dopadly. A jsou úplně znechucení. Je naopak překvapilo, že zrovna já která vždy vše na háku když za 3 tak velká oslava. Mám v podstatě vše co jsem chtěla.
A vlastně jsem došla k tomu že vzdělání není úplně vše. Že vlastně stačí jen šikovnost a jít si za svým. Jak to máte vy? Také jste k něčemu takovému došli? Nebo to máte naopak?
Jsou obory, kde staci jak rikas "sikovnost a jit si za svym", a jiny, kde se bez "papiru" neobejdes... ja to vidim treba ve zdravotnictví, mam zdrávku (VOŠ) a s tim muzu delat milion ruznych veci s lidma i bez lidi, v praxi i v administrative, sama na sebe nebo jako zamestnanec, v nejrůznějších zdrav.oborech... a jsem rada, ze jsem si ten "papir" udelala rovnou v mladi, mam znamy, co to pak horko tezko honi po vecerech dalkove, aby mohly delat to co chteji.
Vzdělání je důležitý, ale… osobně třeba vidím obrovskej rozdíl mezi lidma, co mají jen základku a těma, kteří mají alespoň výuční list. Prostě ty lidi od sebe fakt lehce rozeznáš. Ale za mě není důležitá vysoká škola, ale je to asi tím, že kolem sebe nemám lidi, který si byli opravdu stoprocentně jistý, že chtějí dělat zrovna to pro co se rozhodli a podle toho to pak vypadá. Pokud je někdo přirozeně dostatečně inteligentní, umí se chovat, respektuje ostatní a zároveň je šikovnej a má cíl, tak to dotáhne dál než bezohlednej člověk, co má vejšku a prakticky ani nechce dělat to, co si vybral 🤷🏻♀️
Ono taky záleží jaké vzdělání... Jako řidič autobusu nastupoval chlap se 2 vysokýma školama, nemohl najít uplatnění v oboru. Známá výšku, skončila u pasu v továrně. Na druhou stranu kluk, co mu učení moc nešlo, vyučil se zedníkem, má firmu a práce nad hlavu. Baví ho to, vydělá si na svého nákladného koníčka. Není to jen ve vzdělání, ale i ve štěstí, cílevědomosti, snaze a zodpovědnosti.
Já ve druháku na střední zjistila, že to co studuji, nikdy dělat nebudu. Dotáhla jsem to k maturitě, ale na vysokou bych se nedostala. Rok jsem se "schovávala" na jazykovce a potom vzala práci, kterou jsem nenáviděla. A pořád jsem ani vzdáleně netušila, co chci dělat. Úplnou náhodou jsem se dostala k práci, kterou miluju a než jsem odešla na MD, byla jsem tam 13 let. Doplnila jsem si vzdělání, našla kamarádky, kterých si neuvěřitelně vážím a dvě z nich jsou mými velkými vzory i v osobním životě. Kdyby mi to někdo v pubertě řekl, že budu pracovat zrovna v tomhle oboru, nikdy bych mu nevěřila 😊
Mám gympl, 2 VŠ a už 9 let dělám práci, ke které nic takového nepotřebuji. Ale nedám na VŠ dopustit, rozhodla bych se pro ni znova. Zatímco na gymplu jsem byla nenápadná šedá myš s průměrným prospěchem, VŠ mi pomohla dozrát, dala mi obrovský rozhled, možnost studovat v zahraničí, umět se prosadit, diskutovat, mluvit s lidmi atd. A mám pocit, že s tituly to mám v určitých životních situacích snazší. A hlavně mám stále dostatek možností se uplatnit na trhu práce, když bych s podnikáním chtěla jednou přestat. Děti budeme jednoznačně ve vzdělání podporovat.
Ono spis záleží na povaze člověka jsko takovém. Znám hodně lidí, kteří to napr. se ctyrkama dotáhli mnohem dal než premianti. Je to spis o pili, ctižádostivosti, ochotě riskovat, nebát se, mít ostré lokty. Seda mys v koutě to nemůže s červeným diplomem dotáhnout dal, ikdyby nákrasno chtěla, když pro to neudělá něco navíc 😉. A vím o čem mluvím..My jsme s manželem v tomto naprostí opaci (pokud se to tak da rict 😀).
Nikoho s VS, kdo by skončil u pasu, neznám. Pro mě vzdělání bylo a je hodně důležité. Otevírá a rozšiřuje obzory, nemůžu si pomoct, ale mezi lidmi, kteří studovali, a kteří ne, je prostě vidět rozdíl. I když hodně z nás nakonec skončilo u jiného oboru, nevím o tom, že by někdo litoval, že to nezariznul hned po maturitě. A Erasmus pro mě byl skoro tak přínosný jako celý zbytek VS studia dohromady, o to bych jinak taky přišla.
Já se hlasim, ze to mám naopak. Vzdělání mi přijde důležité - otevírá dveře, umožňuje volbu. Samozřejmě ze je důležitější jakási šikovnost, schopnost se uplatnit, jít si za tím, co mě baví a co chci. Škola mě bavila, pro mou praci vzdělání v oboru potřebuji a využívám ho.
Já mám třeba práci, kterou bych bez svého vzdělání dělat nemohla, takže já považuju vzdělání za důležité... Ale není obor jako obor, není škola jako škola...
@gracinka7 Hele ze střední v oboru děláme jen dvě z toho kamarádka dělá ve firmě . A já na živnost a mám klid. Ostatní dělají něco jiného. Ale u maturity to většina říkala že chceme jen papír ....
@alenka_p To chápu že jsou ve i obory které bez vzdělání nejdou .....
Kdyz vezmu zakladku, tak mi prijde, ze dost pohoreli takovy ti nejvetsi premianti a daleko dal to se vzdelanim dotahli takovy prumernaci, ale je to jen muj uhel pohledu a nerika vubec nic o zivotni ci pracovni spokojenosti.
Treba muj muz byl ve skole takovy dost horsi prumer, vyucil se, ujasnil si co chce a nechce delat. Podnika ve svem oboru, vybira si pro nej zajimave zakazky. A dost se diva, jestli to, co dela mu dava smysl a bavi ho to. Tim me dost inspiruje, protoze ve svem okoli mam dost lidi, ktere prace nebavi a berou ji jako nutne zlo.
Mně třeba aspoň vzdělání dalo nějaké povědomí českém jazyce. Promiň.
@denisahradecka Chtěla jsem napsat stejný komentář.
@denisahradecka
@anakolut Holky nic se neděje, vím že dělám chyby. Ale jsem dislektik, disgrafik.....a je těžké se hlídat když ještě mobil opravuje a tak....
@aktakd To má manžel fajn. Někteří by záviděli. Já to vidím u manžela. Ten svou práci nemá rád. Někdy mi říká jak ho to už nebaví .... A je mi ho líto... O to víc podporuje mě.
@luckakratochvilova Já to taky nemyslela zle, ale jen říct, že zrovna na správné vyjadřování má vzdělání vliv velký, čímž neříkám, že jsi hloupá. Mám dceru také dysortografičku.
@anakolut V pořádku, vzdělání má určitě vliv na vyjadřování a nejen na to.
Vzdělání není vše, ale je důležité. Rozšiřuje obzory, otevírá cestu. Ale samo o sobě nestačí, samo o sobě dobrého člověka nedělá. Já došla k tomu, že je pro mě nejpodstatnější morální kredit lidí.