Nebezpečí - dítě veřejné

S tím, jak roste slovní zásoba našeho potomka, se zároveň exponenciálně zvyšuje riziko trapných chvil na veřejnosti. V čekárně u pediatra bývá velká sranda a obecně platí, že čím víc dětí, tím líp! Navíc ten pocit, že nevíte, co si odtamtud odnesete, je prostě boží!

K: Dobýýýý den! Mamíííí, už půjdeme dovnitř?

Zcela nedbaje fronty před námi se hrne ke dveřím a jediné, co ho dokáže zadržet je televize s Krtkem. Bohužel končí, ale sedá si ke mně a do hledáčku se mu dostává sympatická maminka s holčičkou. Chudák…

K: Mamíííí? To je paní?

J: Ano, to je paní.

K: A to je holčičta?

J: Ano, to je holčička. Má náušničky, vidíš?

K: Jo, to je jato Taolína. Je to Taolína?

Sestřenka Karolínka je ekvivalentem všech mimin s náušnicemi a také všech dětí, které ještě nemají zuby.

K: Holčičto seš Taolína?

J: Kýšo, holčička ještě neumí mluvit, je to ještě miminko.

K: Paní, je to Taolína?

P: Není, je to Eliška. A jakpak se jmenuješ ty?

K: Tyštůfet.

K: Mami, má šulina? Holčičto, máš šulina?

Ježiši…. Paní se začíná kuckat smíchy a čeká, jak si poradím. A že v tom umím chodit!

J: Kýšo, mají holčičky šulina?

K: Nemají.

J: A je tohle holčička?

K: Ano, má náušničty.

J: A má teda šulina?

K: Ne, holty nemaj šulina.

J: Tak vidíš! Navíc holčička ještě neumí mluvit, tak ti to nemůže říct.

K: Hmmmm. Chudát, nemluví a ještě nemá šulina.

Dle výrazu soudím, že tohle paní nečekala. No nic, odebírá se dovnitř a my jsme osaměli. Nejvyšší čas rozebrat, že ani paní doktorka a sestřička nemají šulina. Preventivně. Kdyby ho náhodou napadlo se zeptat přímo v ordinaci. Stážistku jsem tam teda nečekala….