Nejsem organizace.
Jsem jen pěstounka, která vidí srdcem.
Vidím pod pokličku. A dnes už vím, komu pomoci můžu, komu pomoci není.
Vidím výsledky. Nejkrásnější pocit mám , když se máma která vyrostla na ubytovně, neuměla vlastně nic, jen zevlovat. Když se po třech letech co se známe, dostala z ubytovny ven. Má sociální byt. Děti jsou s ní. Jsou čisté. Ta nejstarší, už školačka si přijde vybrat knížku. Maminka se usmívá. Přinesla nám upečený závin.
Jiná stále kojí, shání látkové pleny. Starší vytáhne z batůžku obrázek.,, To jsem ti namalovaly"
Další přinese plenky co už jsou malé.,, Jsem lidi, musíme si pomáhat. Vy jste pomohla mě, paní Milado,já zase pomůžu jiné mámě.
-Kdyby jen jedna tahle matka,, kobylka" našla cestu z ubytovny a naučila to své dítě👶... Řeknu si--MĚLA TA POMOC CENU.