Já jsem tak šťastná...!! 😊 Syn je 3 a půl měsíce po úraze nohy, přetrhal si hlavní i vedlejší vazivo v kotníku když sportoval, hrál basketbal. Basketbal je pro něj strašně důležitý, syn má určité psychické obtíže a basket mu strašně pomáhá tyto stavy překonat. Jak jsem již kdysi psala, sport mu také velmi pomohl snížit velkou nadváhu kterou měl po lécích. Basketem začal žít, sleduje zápasy, čte knihy, zajímá se. Takže úrazem se vše podělalo, deprese se vrátily, mohl jen ležet nebo chodit o berlích, bez možnosti chůze. Byl jako hromádka neštěstí 🥺. Po úraze se řešila i možná operace, nakonec ortéza kterou bude muset nosit ještě hodně dlouho a píchání kolagenu. Nyní před pár dny už dostal povolení trochu nohu zatěžovat, pomaloučku polehoučku. Basketbalové hřiště máme přímo před barákem, dnes vyrazil na první krátké oťukávání. Je jasné že to je ještě běh na dlouhou trať, ale už na hřiště nemusí jen smutně koukat z okna. Ta jeho radost v očích byla tak emotivní !!! Snad bude ten smutný kluk kterým teď několik měsíců byl, opět šťastný 😊
Mám dilema ohledně neštovic a prosím o radu 🤔
Viktorka ještě neštovice neměla, minulý týden se ale ve školce neštovice objevily. Tento týden jsme si všimli že má na kolínku takový velký pupen, s vodnatým terčem, průhledno bílo žlutým. Vypadalo to trochu jako zanícený beďar s hnisem. Další den ráno se probudila s pár pupínky na obličeji, měly vodnatý střed ( fota v komentu) - fota nejsou ale moc ostrá, mobil mi nechtěl zaostřit. Za 3 hodiny přibyly na obličeji 3 malinké pidi pupínky, se stejným středem. No a od té doby nic, zbytek telíčka má úplně čistý. Ve čtvrtek bych přísahala že to jsou neštovice, ale teď už si jistá nejsem 🤔 Teplotu ani únavu nemá, jen trochu rýmu kterou měla již pár dní před tím. Jako štípance od komárů se mi to nepozdává, zbytek rodiny žádné pupeny nemá. Pokud to tedy jsou neštovice, je možný takový lehký průběh ? Můžou se ještě i po takové době nové pupeny objevit ? Starší děti měly neštovice před 17 lety, tak už si to moc nepamatuji...
Možná si říkáte proč se fotíme s dcerkou před obchodem se spodním prádlem...😀 Pro mě má ale tenhle obchod, tyto prostory veliké vzpomínky. Moje maminka, byla knihkupkyně. Poznala se s mým tatínkem v práci, on byl také knihkupec. Tenkrát byl tento obchod knihkupectví a oba v něm pracovali. Pokaždé když jsem šla ze školy jsem šla rovnou za rodiči do obchodu. Milovala jsem to tam 🤗 Ta vůně nových knih.... Obklopena knihami, zalezlá v růžku jsem hltala nekonečná dobrodružství knižních hrdinů. Nebo jsem mamince pomáhala balit knížky zákazníkům do papíru, rovnat knihy do komínků, utírat prach... Po revoluci se maminka stala soukromnicí a knihkupectví provozovala dál. Tatínek záhy bohužel zemřel, ale ona si knihkupectví dál vedla - již tedy sama. V roce 1999, když jsem čekala svoje první děťátko, byla nucena obchod uzavřít. Příliv velikých knihkupectví její podnikání a jednu velikou životní etapu bohužel utnul. Ale moje vzpomínky jsou tak krásné, že i po tak dlouhé době prostě musím alespoň jednou za čas přijít toto místo navštívit, i když se tam už dávno píše jiná historie..... 🤗😊









































