☀️Naše cesta do Svaté země a nahlédnutí do poněkud nesvatého konfliktu☀️
Jednou z dovolených, na které s manželem rádi vzpomínáme, byla určitě dovolená v Izraeli a Palestině. A rozhodně to byla dovolená, která v nás rezonovala nejdéle ze všech našich cest, následně ovlivnila "novinové" (internetové) články, které jsme si četli, osoby a reportéry, které jsme sledovali na sociálních sítích, filmy, na které jsme se společně dívali... Proč to všechno? Protože je to území, kde už desetiletí (a střídavě vlastně už po dlouhá staletí) panuje dramatická atmosféra plná problémů, nenávisti, utlačování, osočování a bojů. Takhle to zní jako místo, kam by člověk rozhodně jet nechtěl, ale na druhou stranu je to i místo, které vás může silně oslovit, ta staletí lidských osudů a vývoje událostí na každém kroku vnímáte, historické budovy zdůrazňující svůj náboženský původ a důvod existence vás nabádají k zamyšlení a při vykročení z města i v nehostinné krajině najdete zajímavá historická místa a artefakty, ke kterým se váží neuvěřitelné příběhy. A proč jsme se na tuhle cestu vydali my? Dost možná vám ten důvod bude připadat úplně pitomý, ale my to takhle prostě máme 😀 Jednou večer jsme se dívali s mým pubertálním synovcem na film Světová válka Z, kde Brad Pitt zachraňuje svět před zombí apokalypsou a sice byl ten film úplná katastrofa, ale byly v něm úžasné záběry z krásného historického města (když jsem si tedy odmyslela ty zombie 😉 ), a tak jsme zjistili, že to město je Jeruzalém a ještě než film skončil, vygooglili jsme si, že letenky stojí pár tisíc a měli jsme rozhodnuto o naší příští dovolené 🙂
Stěžejní pro nás tedy byla cesta do Izraele a přímo Jeruzaléma, ale nakonec nás velmi oslovilo také území Palestiny. Popisovat takovou cestu slovy je na dlouho a proto vám to doplním i mnoha obrázky, tak snad jste na wifi a nevyplýtváte si na moje fotky všechna data 😀
To hlavní, proč jsme se na cestu vydali, tedy bylo město Jeruzalém. Město je opravdu zajímavé a stejně jako my, jej většina turistů vyhledává zejména kvůli tzv. Starému městu, kde vedle sebe stojí významné budovy hned 3 světových náboženství a to křesťanské, židovské a muslimské. My s manželem nejsme věřící, takže jsme se zajímali o místa všech náboženství (do Jeruzaléma ale jezdí celé zájezdy i z Česka zaměřené výhradně na křesťanskou historii v Izraeli a na místa různě spjatá zejména s Ježíšem Kristem).
Staré město je rozděleno na části podle náboženství a vede do něj také několik bran, které jsou kvůli častým problémům a útokům hlídány ozbrojenými hlídkami. Ostatně ozbrojené hlídky jsou v celém Jeruzalémě a to opravdu na každém kroku. Mnoho lidí nám říkalo, že by to v nich vzbuzovalo strach, ale na nás to působilo spíš obráceně, že je všechno tak hlídané, že se není čeho bát. Ke všemu vražedné útoky, ke kterým zde dochází (ano, to je realita, která vás prostě ovlivní a nás navedla k většímu zájmu o izrelsko -palestinský konflikt), nejsou zaměřeny na turisty, ale jsou vedeny mezi Palestinci a Izraelci.
Většinu turistů určitě zajímá židovská Zeď nářků, ta zde samozřejmě je a Židé se u ní opravdu modlí a čtou svaté texty. Co jsem dříve nevěděla je, že zeď, respektive prostor u ní, je rozdělen na mužskou a ženskou část, takže k ní jít můžete, ale pouze do odpovídající části (mužská část je mnohem větší než ženská).
Hned nad Zdí nářků je muslimská část - Chrámová hora, kde se nachází mešita al-Aksá pro tisíce muslimských věřících a také asi na pohled nejvýraznějsí budova Jeruzaléma - islámská svatyně s ikonickou pozlacenou kopulí Skalní dóm.
Kam se ve Starém městě a jeho okolí pohnete, tam narazíte také na místa spojená s Ježíšem Kristem, je tu křížová cesta, plno míst, spojených s jeho životem, smrtí, z mrtvýchvstání atd. Upřímně si všechna tato místa ani nepamatuji a nebyla pro nás extra důležitá, ale potkávali jsme veliké skupiny Křesťanů z celého světa, pro které byla návštěva těchto míst velikým zážitkem (africké výpravy u toho i krásně a nahlas zpívaly). Jedním z takových míst byla i Olivová hora, kde je největší židovský hřbitov na světě a kam podle evangelií chodíval Ježíš Kristus a kde byl před svým ukřižováním zajat. Upřímně, pěšky byl v tom vedru fakt výkon vyjít až nahoru, ale opět to bylo velmi silné místo a byl z něj také krásný výhled na Staré město.
No a ať vidíte od každého ze 3 zmíněných náboženství něco, tak tady ještě Chrám Božího Hrobu, tedy údajně Golgota, kde byl Ježíš ukřižován. A k tomu pár obrázků z uliček Starého města a můj muž - nadšený z čerstvého džusu z granátových jablek 😉
Mimo Jeruzalém se většina turistů asi podívá do Betléma, kde se měl Ježíš Kristus narodit a kde na tomto místě stojí Chrám Narození Páně. Betlém leží v centrální oblasti Palestiny, vstup do něj je však přísně kontrolován Izraelci a okolo města stojí obrovská (8 metrů vysoká) betonová zeď. Pro obyvatele Betléma je poměrně obtížné dostat propustku na vycestování z Betléma (nebo jen na dojíždění do práce mimo Betlém), takže sociální a ekonomická situace obyvatel je opravdu tristní. Jsou zde také 2 uprchlické tábory (do kterých byli vysídleni Palestinci z okolí Jeruzaléma po vyhlášení státu Izrael v roce 1948), které jsem si mylně představovala jako "stanová města", jenže ty tábory jsou tam už tak dlouho, že jsou to v podstatě chudinské čtvrti zděných starých domů, ve kterých žije mnoho lidí ve špatných podmínkách, ze kterých potom někteří frustrovaní mladí lidé nevidí jiné východisko, než ozbrojený útok na Izraelce, kterým na tuto situaci za cenu vlastního života chtějí alespoň upozornit nebo možná ty Izraelce prostě jen "naštvat". Což má většinou za následek okamžitou smrt těchto mladých lidí, jejichž jména jsou následně psána na zdi v uprchlických táborech... Na zdech Betléma jsou ostatně i výtvory celosvětově známé a to graffiti umělce Banksyho, který na přítomné lidské utrpení a nevyrovnanost mnoha aspektů tohoto konfliktu upozorňuje právě svými výtvory.
Zajímavým zážitkem, i když ne úplně příjemným, byla i návštěva ultra ortodoxní jeruzalémské židovské čtvrti. Tamní obyvatelé působí nepřátelsky, naštvaně a já se upřímně bála vytahovat foťák, protože není výjimkou, že se to někoho z místních natolik dotkne, že po turistovi s foťákem začne házet kameny.
Když už ale opustím líčení o poznávání měst, tak příroda, ač neuvěřitelně pustá a vyschlá, v nás zanechala krásné vzpomínky a její mrtvá rozlehlost v sobě měla vlastně veliký majestát. A některá osamocená díla člověka, jako chrám uprostřed ničeho vytesaný do skály, člověka nutí k zamyšlení, jak důležitá tato místa pro věřící musela a musí být, když kvůli nim vynaložili tolik práce a stále vedou takové boje. Na fotkách můžete vidět i Mrtvé moře, ke kterému jsme si také zajeli a jehož hladina se rok od roku stále snižuje.
Tak to bylo to hlavní, co jsme si z naší cesty odnesli, tentokrát prostě nejen vlastní dovolenkové zážitky, ale na dlouho také opravdový zájem o to, co se v dané zemi děje. Tuhle cestu jsme si neuvěřitelně užili, přestože jsme na ní vůbec neodpočívali, jídlo bylo drahé, do místního podniku jsme si šli za celou dobu sednout jen jednou a každý den jsme kontrolovali Twitter, jestli někde blízko nás zrovna neprobíhá nějaký útok...
Pokud jste dočetli až sem, tak vám moc děkuji a zajímalo by mě, jestli také máte nějakou dovolenou nebo destinaci, která váš život nějak ovlivnila i po návratu? A samozřejmě pokud se chcete na něco z naší cesty zeptat, ráda odpovím 😉
Poznámka: nerada bych tímto článkem rozpoutala politickou či náboženskou diskuzi, přesto se ale nešlo tomuto tématu a mému pohledu na tuto problematiku při líčení naší cesty ubránit. Berte prosím mnou uvedené informace za sice pravdivé (co se faktů týká), ale subjektivně zabarvené na základě toho, jaké osoby jsem na naší cestě potkala, co jsem kde zažila, co jsem si přečetla a jak na mě politický vývoj týkající se tohoto problému působí. Jak jsem již uvedla, nejsem věřící, proto se prosím zdržte případných nenávistných komentářů vůči jakékoliv zmíněné náboženské skupině. Stejně tak se nezastávám jakéhokoliv násilí a nevěřím v to, že v použití síly a násilí spočívá řešení problémů. Věřím, že tato poznámka je zbytečná, pro korektnost celého článku ji však považuji za nezbytnou. Děkuji vám.
Monny, skvělý článek. Po dlouhé době jsem tady na konikovi přečetla článek jedním dechem a hlavně až do konce 😊
Nadhera ani sem nedychala
Mam dve takove destinace, ke kterym budu mit uz vzdy jiny vztah. Tou prvni je Anglie, kde jsem skoro rok zila a pracovala. Dalo mi to strasne moc, bylo to asi nejvycerpavajici obdobi v mem zivote, ale posililo me to natolik, ze vim, ze zvladnu vse, co prijde 🙂 Druhym mistem je Nepal, kde jsem pet tydnu dobrovolnicila a cestovala, na to nikdy nezapomenu.
Krasny clanek! Jen ny dospeli k tomu, ze dneska bychom tam uz nejeli... Pred peti lety ano, ale ted...
Krásný článek! Mě ovlivnil Vietnam, kde jsme byli vloni na skoro 3 týdenní dovolene.
Úžasný článek! A je to opravdu nádherná země. Já bych asi neměla odvahu tam teď jet, jste moc odvážní. Kdyby se ale stal někdy zázrak a v zemi by zavládl mír, asi bych o takové dovolené hodně uvažovala 🙂.
Vím, že jsi byla ve více zajímavých zemích, co jsem na tvém profilu zaznamenala, nechtěla bys napsat o všech zemích, které jsi kdy navštívila článek s fotkami? Čteš se fakt moc dobře 😀
Krásný zajímavý článek. O této zemi jsem dlouho uvažovala, láká mě poznání těchto míst, trošku sem se bála te cesty, nepokojů. Teď s malinkým nepřichází v úvahu, tak uvidíme za pár let, když už bude jezdit na prázdniny a podle situace tam.
Moc krásne napsaný článek a velmi zajímavá cesta.
Hezky napsané a plné zajímavých informací. Ale já osobně bych si na takovou dovolenkovou destinací netroufla, na to jsem velký posera... Přitom místo je to evidentně krásné ☺️
Zajímavý článek, nádherné fotky! Já byla v Jeruzalémě letos v únoru s mými rodiči, díky levným letenkám a vidině blížícího se porodu (byla jsem v 6. měsíci) jsem to brala jako jednu s posledních možností někam vycestovat 😀. Jsem věřící, tak to možná vnímám trochu jinak. Každopádně atmosféra Jeruzaléma je hrozně specifická, ráda se tam myšlenkami vracím. Doporučuju knihu Syn Hamásu (je podle toho i film "Zelený princ"). Hodně na mě zapůsobily i dovolená na Islandu (člověk prožije všechny skály emocí, od euforie až po strach z nevyzpytatelnosti přírody) a Azorských ostrovech (ten klid a příroda, místo kde bychom se chtěli s mužem jednou vrátit).
Moc děkuji za krásný článek. Já bych na něj odvahu už asi neměla, protože jsem zažila 10 měsíců nepokojů v Alžíru jako 13leta na přelomu 90/91. Jako pro teenagera to pro mě bylo dobrodružství, ale pamatuju si jak jsem viděla naše jak brečí strachy o nás, sebe a že udělali špatné pracovní rozhodnutí...pro mě dobrodružná dovolená od školy a plno zážitků na celý život.
WOW --- uprimne tuhle cestu zavidim 😍 krasne sepsany clanek ❤👏
Super článek a krásné fotky. Určitě je to nádherná země, ale přiznám se, že ačkoliv bych ji ráda viděla naživo, tak strach je větší. Asi bych se tam necítila dobře kvůli těm konfliktům. Jinak doporučuju ke čtení knihu "Jitra v Dzeninu" od Susan Abulhawa. Kniha pojednávající o izraelsko-palestinskem konfliktu.
@vladimira_b_l ty jo, tak to je parádní, moct někde strávit cestováním celý měsíc, to by se mi taky moc líbilo 😍 A jako úplně chápu ty dojmy, oni obecně "na jihu" na pořádek a ekologii fakt prdí, ale aspoň v zemích, kde na to ekonomicky mají, by se už fakt mohli chytit za nos a začít. Já takhle vnímám Balkán, kam jsem jezdila služebně, krásné země, třeba Bosna a Hercegovina má úžasnou přírodu, ale s pořádkem si hlavu nelámou, ale zase tam mají fakt ještě pořád jiné starosti (ekonomické, sociální), tak to člověk omluví spíš než třeba ve Španělsku 😉
@apple_tree oboje zní skvěle, ta pracovní zkušenost, kdy je člověk "hozen" do dospělého života a musí se sám o sebe postarat v cizí zemi, to je veliká škola života 👍 No a Nepál, to muselo být skvělé, ke všemu z pozice dobrovolníka, to věřím muselo opravdu člověka ovlivnit, to bych si zase já ráda přečetla, jaké to bylo 👏
@linusha My jsme se do Asie zatím nedostali, měla jsem víc tlačit na manžela než jsme měli malého, protože to musí být pecka, i co se gastronomie týká, ty pouliční stánky, mmmm to bych si dala 🙂 Ale myslím, že tak za rok nebo dva už by mlaďoch mohl zvládnout dlouhý let a rozšíříme si světové obzory všichni společně 🙂
@dinoja jako s malým dítětem by to asi nebylo úplně ideální, nebo by člověk musel s tak malým, které by bylo celý den v nosítku 😀 Ale jinak za nás fakt doporučuji, hodně intenzivních zážitků, člověk si moc neodpočinul (ale i to by šlo, v Tel Avivu jsou pláže 😉 ), ale hodně načerpal duševně 🙂
@daru2 jé, tak to mě zajímá, jak to působilo na tebe, předpokládám, že jste se soustředili na tu křesťansky duchovní stránku návštěvy Jeruzaléma? Ale asi to tedy zapůsobilo pozitivně, že 🙂 Ta náboženská tématika je v tomhle městě prostě stejně zajímavá, škoda, že to nemůže být příkladem pro klidné soužití více náboženství. I když třeba to, že klíče od hlavní křesťanské památky v Jeruzalémě má muslimská rodina, je taková malá vlaštovka 😉 No a Island a Azory, to musela být paráda ❤
Monny, super článek 🙂 V Jeruzalémě (a u Mrtvého moře) jsme byli před deseti lety přesně touhle dobou. Už je to dlouho, takže vzpomínky a pocity vybledly, ale tvůj článek mi je zase vrátil. A ano, dojem to v nás zanechalo hluboký.
Jinak k otázce, jaká destinace mi ovlivnila život. Asi bych neřekla, že ovlivnila, ale co ve mně vždycky rezonuje, jsou národní parky v americe. Miluju místa bez lidí, kde mě obklopuje je hromada kamení 😀 Byli jsme tam pokaždé v termínu mimo sezónu a tak se aspoň počet lidí dost eliminoval. Z čeho mám třeba zimomriavky doteď, tak je to východ slunce v Monumet valley. Večer jsme tam dorazili za tmy, takže jsme kolem neviděli vůbec nic. Ráno jsem si přivstala a šla pozorovat ten východ a když postupně obloha bledla a vynořovaly se ty monumentální skály... bylo to fakt magické 🙂 A stejné pocity jsem měla i na dalších velkolepých místech, kde člověk vidí kolem sebe až k horizontu jen tu přírodu (hlavně teda to kamení 😀) a nikde nikdo, žádný zvuk... Připadám si proti té přírodě absolutně maličká.
To jsem se nějak rozepsala 😀 No aspoň vidíš, že mě to fakt dostalo 🙂
Jo a pokud bys napsala cestopis z Norska, bylo by to super! Mám ho na wishlistu už dlouho, loni jsme měli jet na Lofoty, ale museli jsem zrušit.
Možná už jsi četla... ale zajímavé knížky na toto téma, které doporučuji:
Ladislav Zibura - 40 dní pěšky do Jeruzaléma
Michelle Cohen Corasanti - Mandlovník
@kikwita ty jsi ostřílená cestovatelka, to já vím a ty vzdálené destinace ti závidím (a ráda jsem se kochala tvými fotkami), i podle popisu zní vaše cesty báječně 😉 Mě třeba USA nějak neláká, města, pobřeží, to by mě asi nebavilo, ale ty národní parky, to musí být pecka, to věřím. No a to Norsko bych tedy sepsat mohla, tam jsme si taky moc užili právě přírodu, rozlehlost, ticho... A ty jsi jako takhle zatížená na kameny, jo 😀 ?
Moc děkuji za krásný článek... Doslova jsem ho hltala očima...
@monny3 😀 Nějak významně ne, ale prostě mě ty obří hroudy baví. Ale určitě to je spojeno s tím, že tam prostě nejsou lidi. Teda mimo tu sezónu. Jinak mě Amerika absolutně nikdy nelákala, krom těch parků 😀 Jenže pak manžel koupil svatební cestu na Havaj, což je taky v tom geologickém směru dost zajímavá destinace. Pak nás to zaválo na Floridu, což teda byla sice taky putovací, ale více konzumní cesta. No a pak se stalo to, že se mi vdávala švagrová v Phoenixu, takže konečně to bylo tu! A pro velký úspěch jsme si to zopakovali i letos 😀 A jako je to fakt něco mimořádného, musím říct. Taky jsme byli v LA, San Franciscu, Salt Lake City, to se prostě asi musí, když už tam člověk je, ale mě ta města fakt neberou. SF je teda sympatické, ale příroda je příroda 🙂 No a teď už mám naplánovanou další trasu, tentokrát středozápad - Denver, Colorado a pak na sever k Yellowstonu. To měl být vlastně cíl letošní cesty, jenže manžel koupil letenky jako překvapení, chtěl návrat stihnout do údajného brexitu. No a už se nepodíval, že park otvírají až v dubnu 😀 Akorát teda musím počkat, až tam bude chtít i on, zatím je to jen v mé hlavě...
Jinak Island, to je taky velká srdcovka musím říct! Ten mě fascinoval mnohem víc než Havajské ostrovy. Tam bych se rozhodně chtěla jednou vrátit. Ale taky mě uchvátilo třeba Skotsko - příroda a žádní lidi, to je prostě bájo 🙂 No a to Norsko, to mi visí v luftě. Takže až ten článek napíšeš, tak ho shltnu jak malinu 😉
Nevím, jestli jsem velká cestovatelka, ale baví mě to, akorát nejde cestovat furt...
Jinak k tomu Ziburovi, nejvíc mě bavila jeho kniha Pěšky mezi budhisty a komunisty. A jestli ještě můžu zmínit, když už jsem stejně napsala slohovku 😀 Tak jsem přečetla 2 knihy o pasifické hřebenovce v usa a to by mě taky hodně lákalo, jen to je docela o hubu, možná i o život a 5 měsíců na to nemám. Ale čte se to dobře: Jakubův cestovní deník 1 a Moje Pacifická hřebenovka od Moniky Benešové.
Krásný článek a spousta inspirace na cestování😍
@monny3 určitě chtěla, moc a máma se mnou určitě taky. Hodně mě to ovlivnilo ve vnímání tohoto jak úžasní lidi dokážou být. Tenkrát v tom 90/91 jsme tam z politických důvodů jako Češi byli fest v nemilosti a hodně jich tam bylo jako náš táta pracovně. Bydleli jsme v normálním čtyřpatrovém paneláku o třech vchodech mezi domorodci a ti nás bránili a ututlavali jak jen to šlo přesto, že jim samotným šlo doslova o kejhák. Prostě rodina, nerodina, byli jsme "jejich". Asi nejsilnější zážitek byl, když jsme jako každé pondělí jeli s mámou a se sousedem taxikářem na ambasádu na vyučování a ten nám už ve městě říkal, že dneska to nevypadá dobře. Centrum Alžíru bylo docela plné radikálů. Po vyučování si pro nás s dvouhodinovým spozdenim dojel jen samotný soused taxikář (původem Francouz a úžasný člověk)s dopisem od mámy, že z bezpečnostních důvodů ji vzít nemůže a že jakmile dorazíme domů zavolá, že je vše v pořádku. Dlouho jsme museli učitele přesvědčovat, že ho známe, že je to soused. Ten nás se slzami v ocich v autě přikryl dekou, dal nám octové kapesníky, protože i když jsme jeli oklikou tak všude bylo plno kouře, slzného plynu a radikálů. Samozřejmě nás dovezl v pořádku domů, ale od té doby už jsme na ambasádu na vyučování nejeli, byli jsme ve spojení pouze přes tátu, který musel normálně chodit na letiště do práce.... I přes pár těchto zážitků je to úžasná země s úžasnými lidmi. Projeli jsme pohoří Atlas (Kabilii) a část Sahary. Poznali jsme spoustu krásných lidí z kterých se stali přátelé a spoustu kamarádů, které bych moc ráda viděla. Ovlivnilo mě to fakt hodně, ale naštěstí jsem vůbec nezanevřela na etnikum ani náboženství. A z pohledu mámy, naše obdivuju, že se snažili udělat vše proto to aby se nás ta situace co nejmíň dotkla i když to někdy nešlo i přes ten všudypřítomný strach.❤️
Krásný článek a fotky 🤩 hltám tuhle tématiku z knih a sním o cestě 🥰 tak třeba jednou 😉
My v Jeruzalému byli v prosince před Vánocema a byl to zážitek. Co mě teda překvapilo bylo, že cesta k Zdi nářků je v podstatě jedno velké tržiště, ve kterém je i spoustu kýčů, blikajících blbostí a nafukovacích santa klausů... to atmosféru docela kazilo🙂 Jinak jsme byli hlavně v Tel Avivu (manžel tam měl konferenci) a tam je to hodně turistické...
@olsett to rozhodně, i blikající Ježíšové no 😀 Mě Tel Aviv moc nesedl, jako byli jsme tam celkem asi 3 dny, přiletěli jsme tam a zase odtamtud odlétali, tak jsme tam spali a prošli si to, zašli na pláž, ale jinak jako město samotné, se mi moc nelíbil 😕 Ale jako jet tam na konferenci, taky bych si to ráda prošla, jakékoliv nové místo si ráda prohlédnu 👍
Mám chuť objednat letenky. Super napsané.
Krásné, úplně se mi vrátila má cesta před 9 lety, šíleně to letí. Já tam tehdy jela na seminář o holocaustu, ten trval 14 dní a pak jsme cestovali. Já se cítila všude naprosto bezpečne, víc než po setmění v Praze.😄 Byli jsme i v Nazarethu, a jiných místech. Asi i v souvislosti s tématem, které jsme tam řešili,to ve mne nechalo hlubokou stopu. Díky za článek, jako bych tam byla znovu.
Super článek
Začni psát komentář...
Moc děkuji za sepsání a sdílení....říkala jsem si, že bych také mohla sdílet, máme s mužem za sebou v letech 2015, 2017, 2019 měsíční road tripy Španělskem....ovlivnilo mě to moc. V dobrém, v tom, jak umějí španělé žít, bavit se, družit se, respekt k jídlu....ten jim ale na moje vnitřní nastavení chybí v tom, že dlabou na ekologii. Určitě ne všichni...ale zrovna např. dovoz mdlých rajčat, plných chemie, z velkých foliovníků, které se trhají a vytvářejí mikro plasty....např....je to velká země, škoda, že víc ....nemakají na tomto směru.