Dnes mě potěšila dcera. Byla na víkend u své kamarádky a vyjádřila se o ní, že je rozmazlený fracek a nehezky se chová k rodičům, kteří jí vše dovolí. A prohlásila, že je vlastně vděčná za přísnější výchovu, kterou doma vedeme (i když ji to občas štve).
Naši byli přísní a já jim pořád děkuji ♥️
I já jsem ráda za to, jak mě naši vychovali i když mi to občas přišlo zbytečně moc...
Taky jsem rada za tvrdsi vychovu, nasi nas nutili do uceni, davali tresty za spatne znamky, museli jsme doma pomahat, za odmlouvani ci vztekani jsme dostali par facek 😀 ale taky kdyz nam neco slibili za dobre chovani a znamky vzdy to dodrzeli 🙂 dnes mame skvely vztah a kdyz vidim jak se nekdy chovaji deti meho pritele, vim ze taky budu matka co bude vychovavat.
Tak já vidím, jak si tady všechny notujete, tak Vám to trošku rozvířím :D... Osobně si myslím, že přísnost je značně individuální. Já jsem (podle sebe i některých mých kamarádek) přísná, dle manžela děti rozmazluju (zvláště ale nejen proto, že jeho moc neposlouchají). Přitom rozdíl je jen v tom, kde má každý hranice (např. dle manžela musí dítě sedět klidně a potichu u stolu, mně nevadí, když děti během jídla mluví nebo se trošku vrtí, atd.).
Dle mého je mnohem důležitější vztah rodiče k dítěte - zda je vřelý a plný pochopení či chladný (zavírání dítěte do pokoje, nepochopení emocí, atd.). Sama rozhodně nechci vychovávat jako moje matka, neboť nechci, aby se mě děti bály, nevěřily mi a z domu později utíkaly. Proto raději volím principy podobné Nevýchově (ač přímo Nevýchova mi díky Katce králové leze na nervy), tedy principy, ze kterých Nevýchova vychází, protože si myslím, že nejdůležitější je mít pro dítě pochopení, ukázat empatii (a tím být i vzorem, neb sociální učení je sviňa, že ano) a klást na dítě přiměřené požadavky (a ne jakékoliv rozkazy "protože musím být přísná a protože jsem rodič"). Své děti tak učím empatii, vhodné komunikaci, samostatnosti v rozhodování, přijetí zodpovědnosti za své činy, atd.
Pak je vcelku nepodstatné, jestli to někdo jako přísnost vidí či nevidí. Problém je podle mě především to, pokud někdo nemá ke svému dítěti respektující a láskyplný vztah (vyjadřující i přijímající emoce). Nemusí to být jen rodiče nejevící o výchovu zájem či jsou příliš vytížení a děti jsou jim spíše na obtíž, mohou to být i rodiče, co to prostě neumí (neumí z nějakého důvodu vhodně komunikovat a vyjadřovat emoce), a nejběžněji i tací, co zkrátka neumí přijmout negativní emoce - a buď pak takové dítě zavrhují, ignorují, zavírají ho do pokoje "až se uklidní", sami na něj křičí, atd. a nebo mu podlehnou a raději mu vše dovolí, hlavně aby dítě nekřičelo, nevztekalo se, atd. (a tím mu např. odpírají zkušenost vyrovnat se s nepříjemnými situacemi). To mu se pak říká liberální výchova (nikoliv Nevýchova, jak se někteří mylně domnívají). V každém případě je to problém, kdy rodič není schopný s dostatečnou láskou dítě v jakékoliv situaci přijmout.
Klidně tedy buďte přísné (či nepřísné, jak kdo chcete) na své děti, podle toho, jak moc úzkostlivé máte své vlastní hranice (co snesete - zda vadí 1 drobek na lince, již zmíněné mluvení u jídla, hlučnější hra dětí v pokojíčku, přispání si o 5 minut nebo nevím co), ale buďte empatické, laskavé a milující 🙂. To je podle mě mnohem podstatnější.
@luciza No, akorát že tu padla ta nevýchova, což je zrovna ta empatie a respekt a pochopení a nikoliv to "rozmazlování" a volná výchova, jak se někteří domnívají 🙂. Tak jsem to chtěla uvést na pravou míru a taky říct, co je (z mého) pohledu to důležité. Protože běžně narážím na ty rodiče, co děti zavírají děti do pokoje, aby se uklidnily, dítěti dávají jen rozkazy a vyžadují stoprocentní poslušnost, ačkoliv to třeba ani nedává smysl a jsou ještě hrdí na to, že jsou na to dítě tvrdí. Samozřejmě netvrdím, že to je případ někoho z vás tady, protože vás neznám. Takže se tady nechci nikoho dotknout. Mluvím obecně o tom, co občas čtu nebo v reálu vidím, co matky říkají nebo dělají svým dětem.
@vitezove Jde to "překonat", respektive jde i ty rodiče empaticky a s láskou pochopit a odpustit jim (a tím v sobě nedržet ty negativní pocity). Ale vím, že to není snadné, také jsem teprve "na cestě". Čas od času na tom pracuju... Díky, že jsi napsala, díky, že to děláš jinak a držím ti palce.
@verdos jj. My to s mužem oba prožili a proto se chceme držet nevychovy. A taky proto že víme co to je. A ne jak si hloupější myslí, že tj volná výchova a jsou z toho zle a rozmazlené děti. Naopak. Jsou z toho šťastné, veselé a hodně dětí, protože žijí v příjemném a bezpečném prostředí. Jsou hodně protože chtějí a rozumí tomu, ne proto že mají z rodičů strach.
už se těším, až holky jednou příjdou s tím, že moje přísná výchova byla nakonec pro ně dobrem😀