Pojďme si povídat o kojení
Každý rok během #svetovytydenkojeni (a bohužel nejen během něj) smutně sleduju, kolik tahle v zásadě nádherná věc vzbuzuje negativních emocí. A pojďme si přiznat, že na obou stranách pomyslené barikády. Místo abychom si během tohoto týdne sdílely krásné chvíle se svými dětmi a snažily se radit, pomáhat a podporovat ostatním, řešíme nesmyslné "kdo je víc".
Pojďme si na začátku rozdat karty.
- Jde ti kojení samo, miluješ, jak je to krásné, snadné a pohodlné? Tak neztrácej pokoru, kojení není zásluha. Buď ráda, že to jde snadno, užívej si to a neřeš maminky, kterým to nejde nebo to prostě mají jinak.
- Musela sis kojení tvrdě a bolestivě vybojovat? Jsi skvělá a máš můj respekt. Ale nemysli si, že ti to dává právo dívat se svrchu na maminky, které ten boj vzdaly. Nešla jsi v jejich botách, neznáš jejich situaci a jejich důvody.
- Nekojila jsi, nešlo to a trápí tě to? Nebyla to tvoje vina. V ČR v porodnicích i mezi lidmi koluje spousta mýtů a nepravd, naopak chybí podpora. Bohužel, s největší pravděpodobností jsi kojit mohla, kdybys měla dost informací a podpory. Můžeš tento týden kojení vzít jako příležitost zjistit, co se pokazilo a proč, a příště si kojení užít. Ono to vážně stojí za to .-)
- Nekojila jsi a nijak tě to netrápí? Paráda! Dítě potřebuje spokojenou, vyrovnanou maminku mnohem víc než mateřské mléko z prsu. A nezáleží na tom, jak vážné nebo podivné z mého pohledu tvoje důvody byly. Je fajn, jestli pomáháš maminkám, které mají s kojením velký problém, aby se se situací vyrovnaly. Ale jistě taky chápeš, že některé věci tím pádem neprožiješ. Nekaž je ostatním, prosím.
Když se tohohle budeme držet, třeba nám to pomůže přestat se hádat, a o kojení si povídat 🙂
Co chci říct já, kojící matka, je:
1. Proč se koná týden kojení, když je všude tolik propagace kojení? Třeba proto, že po odchodu z porodnice většina maminek kojí, ale v půl roce děťátka už je to podle statistik ani ne polovina. A protože z té poloviny, která už nekojí, spousta maminek nekojí vlastně zbytečně, protože se někde stala chyba, která ale mohla být napravena. Mateřské mléko je pro dítě to nejlepší. Když to nejde, tak to nejde, žádná tragedie, ale když to jde a skončí se jen kvůli nějaké chybě, je to škoda. Tak proto.
2. A možná taky proto, že kojení je prostě nádherné a naplňující a kojící maminky tyhle chvíle, které jsou pro ně důležité, chtějí sdílet. A možná taky proto, že to není vždycky snadné, někdy to bolí, jindy si kvůli tomu musíme hodně odříkat a omezovat se, nejde to a nejde ono. A i když jsme se tak rozhodly a jsme s tím srovnané, že tuhle cenu musíme zaplatit, někdy člověk potřebuje podpořit a vědět, že v tom není sám. Není to nic proti nekojícím.
3.. Kojení je způsob, jak nasytit své dítě. Nevěřím, že to některá z nás kojících vnímá jako možnost exhibovat na veřejnosti nebo obtěžovat okolí. Možná je to lehce bezohledné, ale záleží nám prostě na našem dítěti a jeho potřebách. Jsem si jista, že vy nekojící to máte úplně stejně 🙂
4. Kojení není v principu o nic intimnější než krmení z lahvičky. I vy přece něžně držíte své dítko, volnou rukou ho laskáte po tvářičkách, něžně pozorujete, jak pije, uklidňuje se a hraje si s konečky vašich vlasů, určitě i vaše srdce v tu chvíli přetéká láskou a štěstím. V čem je rozdíl? Ano, to mléko nepřipravilo z lásky vaše tělo, ale s láskou vaše ruce a místo bradavky má ten prcek v puse savičku. Nepřeceňujete tu bradavku kapku, když kojení považujete za něco výrazně jiného než váš způsob nakrmení a utišení dítěte? Ano, občas i od nás padnou slova o intimitě, ale intimní je přece i obejmout dítě nebo držet se s mužem na veřejnosti, lípnout mu pusu a říct mu Miluju tě. Která z vás to nikdy neudělala před cizími lidmi?
5. Kojení přináší dítěti i kojící matce spoustu benefitů, které mu UM dát nedokáže. Zdraví, inteligence, ochrana před rakovinou, kontakt, blábláblá, všechny jsme články o těch statistikách četly. Žádná statistika na světě ale nikdy ani nenaznačila, že byste cokoli z toho nedokázaly dohnat nebo předehnat péčí, láskou a vším, co jako matka svému dítěti dáváte.
6. Žádná normální kojící maminka si o věs nekojících nemyslí, že je něco víc nebo snad lepší máma. Když se zeptá, jestli kojíte, je to zájem o vás a vaše dítě, ne hodnocení. Když se ptá na vaše důvody, zajímáte ji vy, nechce vám ublížit. A jestli chce, je prostě hloupá, nevšímej si jí a netrap se tím. Hloupé maminky jsou zastoupeny docela rovnoměrně mezi kojícími i nekojícími.
Tolik můj začátek povídání. Budu ráda, když se přidáte. Ale žádné hádky, prosím. To si nechte do diskusí o pracích práškách nebo televizních seriálech, tohle téma si je nezaslouží!
Doporučujeme
Ooo, yes!!!!
Bravo !
Tohle je naprosto TOP článek!!! Opravdu tleskám a smekám 😉
Ano, ano ........ty informace a podpora jsou důležité...sama jsem se setkala s nesprávnou a v podstatě nulovou pomocí z řad "odborníků" v nemocnici...s odstupem času jsem si skoro jista, že jsem mohla i tenkrát kojit Jiříka....kdybych měla ty správné "pomocníky"....já se v tom tak dlouho plácala, až jsem to vzdala....
Presne tak, super 🙂
Parada!
supr 🙂 ... trochu od rány, ale stručné, jasné a je tam vše
Konecne clanek jak ma byt!!! 🙂 🙂
Uzasne napsane....😊 naprosto s timto clankem souhlasim....
Nadhera, co vic rict 😊👍💕 ..!! Palec nahoru ..!! Strucne, pravdive, uprimne 😉☺ ..
moc krasne napsane, dekuji 🙂
YES!!!
Dokonalý článek!!! 🙂
Tohle bych podepsala, kdyby bylo kde 🙂
Moje zkušenost. V porodnici technika kojení špatná, i když jsem se ptala a chtěla formace. Byl dost nezájem že strany sester. Když už něco ukázaly, bylo to taky špatně, zajímalo je jen vážení a přírůstky... Naštěstí mi manžel sehnal soukromou laktační poradkyni, která byla super. Sice jsem sáhla i po um, ale nakonec se podařilo odbourat a kojim už 20m. Nebýt informací od laktační poradkyně a podpory od ní, mé trdohlavosti a vás, kojícíh maminek, tak bych to vzdala. Vůbec se nespoléhejte na porodnici, tam Vám s kojením nepomohou.
Výborný článek!
Mimochodem, dnes jsem se na hristi seznamila se svycarskym parem, pani mela dvouletaka a kojila trimesicni mimi a vypadala v pohode, zadny ustraseny zahanbemy pohled. Zadno kryci plinu nemela a ja presto nevidela ani mikromilimetr jejich vnad. Kolikrat je prirozenost a samozrejmost coby prostredek diskretnosti mnohem ucinnejsi nez uterky, hadry pres dite a zbytecna krec a ostych.
Pravda pravdouci.... syna kojim má 16m, dceru jsem kojila ze zdravotních důvodů jen 3m ... takže jsme zažila oba dva tábory a nikdy mě nenapadlo se nad někoho povyšovat, vynášet soudy, moralizovat... ale tentokrát mě výpady některych maminek znechutily hodně...
Úžasný článek, díky za něj. Patřím k té skupince maminek, co nekojí. Ne, že bych kojit nechtěla. Snažila jsem se co nejvíc to šlo, u laktační poradkyne jsem byla mockrat....přesto to nešlo, trápila jsem se, ale pak jsem si řekla, že můj Šimonek konečně nepláče, nemá hlad, je spokojený. Tak jsem spokojená i já. Upřímně se přiznám, že závidím všem maminkám co kojit mohou a moc jim to přeji. Zároveň, ale vím, že dobrou maminku ze mě neudělá materske mléko, ale mateřská láska....Ovšem těch slz co jsem proplakala než mi to došlo 😉
Užívejte si to, pokud můžete a pokud ne, netrapte se :-*
@andelkaprdelka Vždycky je to škoda, když se kojení nepodaří někomu, kdo kojit možná mohl. I v tom vidím smysl týdne kojení, aby bylo informací víc a snadněji dostupné. Nedivím se prvorodičkám, že očekávají pomoc a podporu v porodnici - asi by bylo nejlepší dělat kojicí osvětu přímo tam. Ale tím, že jsi poznala obojí, určitě můžeš dosvědčit, že vliv na tvoje děti to má jen takový, jakou důležitost tomu dáš ty sama.
@lasicek Bohužel, taková je reality českých porodnic, i proto mají ty "reklamy na kojení" pořád smysl.
@pavlinabernardova Myslím, že každá z nás má nějakou tajnou komůrku s něčím, co nás trápí. Kojení je vážně krásná věc a je mi líto maminek, které by chtěly, ale přes veškerou snahu to nejde. Ale je i spousta jiných krásných věcí, a i mnohem důležitějších. Je dobře, že si toho jsi vědoma. 🙂
Kojení pro mě bylo těžké, malý se narodil ve 36 týdnu, měl po pár dnech žloutenku a byl ne líný sát, ale usínal u toh a hodně spinkal. Prsa se mi nalily až třetí den po porodu. Když mi ho dokrmovali přez stříkačku v porodnici, byla jsem na nervy a zklamaná že sebe sama. Měla jsem na jedné bradavce půlku pryč, bolelo to jako... Nakonec jsme z porodnice jeli rovnou do lékárny pro nutrilon, ale já to nechtěla vzdát s kojením. Zkoušela jsem to dál. Zavolala jsem laktační poradkyni. Techniku jsme s malím zvládali dobře, ale jedná bradavka zhnisaná a půl jí pryč. Manžel žádal, ať se na kojení vykašlu, ale my bojovali a tak cíl laktační poradkyně byl jasný, zvládnout šest neděl. Zvládli jsme je. Jenže jsme si rozdráždili i druhou bradavku. Co vám budu povídat. Nakonec jsme to zvládli. Byl to boj. Nikdy bych nevěřila že takhle budu bojovat sama se sebou, ale pro malého jsem to vybojovala. Už jsou mu dva roky a říká že chce cecík a vždy ho dostane. Děkuji za tento článek
Začni psát komentář...
Uzasne shrnuti 💜