Jistě to znáte - sedíte s dětmi u vody, v oblíbené hospůdce, děláte si piknik na louce a vlastně nestíháte nic moc jiného, než se okolo sebe stále ohánět rukou a odhánět nezvané hmyzáky od svých potomků, aby chudáci nevypadali jako jeden velký štípanec. Pojďte se společně s námi podívat, jaké máte možnosti prevence a když už vašeho drobečka něco štípne, jak docílit toho, aby se pupínek brzy zahojil. 

Komáři a ti ostatní

O tom, že by vás v létě obtěžoval jeden druh hmyzu si většinou můžete nechat jen zdát. Možností, co všechno může vaší drobotinu poštípat je opravdu hodně. Zaměříme se na ty nejčastější.

• Komáři

Komáří kousnutí patří v létě k těm vůbec nejčastějším. S komárem se totiž setkáte téměř všude. V místě vpichu vám komár většinou zanechá několik milimetrů velký pupínek, který svědí. To zapříčiňují bílkoviny a enzymy, které komáří sliny obsahují a které pro nás mají následný svědivý a dráždivý efekt. 

• Ovád

Téma, pro spousty lidí neznámé, tabu nebo dokonce zavrhované. Řeč je o duševním zdraví, tedy o tom, jak se člověk cítí, jakou má náladu, jak si udržuje pozitivní mysl a celkově jak prožívá každičký den.

Duševní zdraví je velmi často odsuzované a to z toho důvodu, že je tabuizované přiznat si, že se necítíme dobře. Co je nutné si uvědomit, je v pořádku mít špatný den, je v pořádku, když se vám do ničeho nechce a máte špatnou náladu a je v pořádku se s tím někomu svěřit a mluvit o tom. Mluvit o tom je přesně to, co toto téma potřebuje. V poslední době se dokonce celkem rozmohlo a lidé si pomalu uvědomují jeho cenu. Také je odsuzování kvůli předsudkům a komentářům od okolí: ,,Přece nejsem žádný blázen!”

Definice duševního zdraví?

Není. Každý si na tom najděte to své, co to pro vás znamená. ,Pro mě je to schopnost adaptace těla a mysli na vnější podmínky a přitom si zachovat chladnou hlavu, pozitivní smýšlení a radost ze života.

• Nemám na sebe čas.
• Někdy mám den, kdy nevylezu z postele.
• Jím pozdě večer u televize a zapíjím to vínem.
• Místo svého odpočinku brouzdám po sociálních sítích a řeším pracovní e-maily.
• Nechodím do přírody.

Poznáváte se? Pojďme si tedy ujasnit v několika bodech, jak o to své duševní zdraví pečovat a udržovat ho v co nejlepší kondici. Tím pádem i zlepšit každý den a cítit se co nejlépe je to jen možné!

V posledních letech se látkové pleny dostávají opět do popředí zájmu. Mnoha maminkami jsou považovány za přijatelnější variantu pro děťátko. Musím se přiznat, že i já z nich jsem nadšena. Dnes už kromě klasických čtvercových látkových plen existují i látkové pleny podobné těm jednorázovým.  Co však stále tvrdí naše maminky a babičky a mnoho maminek to od „látkování“ miminka odradí, je péče o tyto pleny. Stále ještě kolují zvěsti o náročném praní a údržbě. Opak je ale pravdou.

Praní a údržba látkových plen už opravdu nepředstavuje nic složitého a časově náročného. Základem je skladování plen, použitou počůranou plenku stačí uložit do kýble s víkem rovnou, pokakanou plenku pak opláchněte, případně potřete žlučovým mýdlem a uložte do kýble. Jde o tzv. skladování na sucho. Tato metoda skladování je oblíbená nejvíce.

Volit ještě můžete tzv. skladování plenek na mokro, jako jedna z maminek ve fóru, která ještě přidává svůj pohled na údržbu plenek:

„Nie, ja ich skladujem namočené vo vaničke. Ešte sa mi nestalo že by mi smrdela voda. Ak áno, tak by som ju vymenila za čistú a periem no tak raz za 2 za 3 dni. Podľa toho, ako mám času a či ma to štve, že ich mám tolko namočené. Inak práčku točím každý deň aj 2x, ale pripadá mi to zbytočne, že by som plienky prala každý deň. Keď sa môžu pekne odmočiť. Treba drhnúť plienku, aj ja som si to myslela, ale nieje to až taká veda so sprchou prepláchať, keď je zalepkane hovienko a potom troška vymydliť žlčovým mydlom. Mne to nezaberá nejak času, ani mi to nepridáva extra prácu. Ja to robím pre malú, lebo máme problémi tak tá chvíľka ma nezabije.“

Když je kýbl plný, přesunete vše do pračky, přidáte prací prostředek a vyperete. Bohatě stačí na 60°C, všechny druhy plen. Z hygienických důvodů je to naprosto postačující. Další dobrá zpráva je, že se určitě nemusí žehlit, i když některé maminky žehlí v šestinedělí.

Ptáte-li se v čem prát a na přesný postup,  dostanete mnoho odpovědí a všechny budou správné. Lze použít klasické prací prostředky, ekologické i doma vyrobené prací prostředky tzv. mýdlový sliz. Tady ale pozor, někteří tvrdí, že zanáší pračku a není vhodný na fleese, vlastní zkušenost ale nemám. Určitě si také pořiďte žlučové mýdlo, to uplatníte vždy a zbaví vás každé skvrny.

"Máme takový problém. Naše malá (8 měsíců) se začala po přetáčení tak divně kroutit. Nejdříve jsem to přičítala tomu, že se vzteká a něco se jí nelíbí. Začala to ale dělat častěji a častěji a začala u toho tak divně řvát. Není to pláč, ale řev a sténání. Doktor nás dokonce poslal do nemocnice, odkud nás propustili s tím, že se nejspíš jedná o masturbaci. Nemáte s tím některá zkušenost? Kdy se to zlepší?"

Masturbace se u malých dětí vyskytuje poměrně často a nejedná se o projev žádného onemocnění. Největším úskalím pro rodiče je, aby poznali, že se jedná skutečně o masturbaci. Projevy jsou často zaměňovány s epileptickými záchvaty a děti jsou podrobovány složitému vyšetření. Zbytečně. Víte, jak se pozná dětská masturbace a co dělat, když masturbuje předškolák nebo dítě školního věku?

Kdy se může masturbace poprvé projevit

První masturbační projevy můžete zaregistrovat v kojeneckém období, a dokonce jsou vidět v ojedinělých případech také u plodu na ultrazvuku. Masturbace je přirozený a normální projev lidského sexuálního chování. Nejvíce se projevy vyskytují kolem 4. roku (častěji u dívek) a od 7. roku života dochází k jejich ústupu. Další se projeví v pubertě. Ranné známky sexuality jsou zcela normální. Větší potíž představuje jejich chybná diagnostika.

MASTURBACE BATOLAT

Diagnostika dětské masturbace

"V manželství jsem měla nevlastní děti 2 a vztah se mi k nim různě za ta léta měnil, ale rozhodně nemůžu říct, že bych je měla třeba stejně ráda jako později svoje vlastní dítě." Už dávno není výjimkou, že má dnes dítě mimo své vlastní mámy a táty ještě minimálně jednoho rodiče navíc. Být nevlastním rodičem není vůbec jednoduché. Všechno je to hlavně o komunikaci a s tou má problém mnoho rodin i v klasické rodině, natož v takové, kam si jeden z rodičů dovede nového partnera a ještě třeba s dalšími dětmi. Těžké to bývá pro všechny zúčastněné. Jestliže máte pocit, že to nezvládáte, možná děláte některou z chyb, kterým je dobré se vyhnout.

Nikdo nechce být navždycky sám, a tak lidé i po zkrachovalém vztahu vstupují do nových. Kolik jich je a kolik dětí tak vyrůstá mezi dvěma domácnostmi, se nedá přesně spočítat, protože statistiky se nevedou. Každopádně je jisté, že dnes vzniká čím dál více rodin na druhý nebo další pokus a dítě musí přijmout i jiné než biologické rodiče a často také získává nové sourozence.

Když potkáte někoho nového, až jste po rozchodu už v lásku příliš nedoufala, vidíte všechno za skly růžových brýlí. V momentě, kdy seznámíte své dítě s novým partnerem a často i jeho dětmi, ale může nastat problém.

Jak si vytvořit vztah k nevlastním dětem, aby to doma fungovalo?

Nejdůležitější je jít na vše pomalu, trpělivě, bez naléhání. V každé takové rodině to navíc funguje jinak, takže musíte najít svou vlastní cestu a neřešit, jak to mají jiní. Jinak to vypadá tam, kde s vámi nevlastní děti žijí stále a jinak v případě, že jezdí jen na víkend. Velmi důležité je i to, zda už mají bývalí partneři či manželé spolu dořešené veškeré nesrovnalosti a konflikty a dokáží spolu na nějaké rozumné bázi fungovat.

Člověk má často pocit, že vše musí fungovat hned teď a okamžitě. Že se musí nastavit jasná pravidla a vše zaběhnout. Je ale důležité pochopit, že vše chce čas, že si na celou situaci musí zvyknout dospělí i děti. Věci by měly plynout přirozeně a ne zkrátka doma oznámit, že od zítra to bude tak a tak a děti musí poslouchat.

„OGTT je pro to pro mě noční můrou - je mi jasné, že nalačno nevydržím, než tam dojedu, tak budu zvracet (i když třeba není co), a po vypití glukózy nechci ani vědět co se bude dít. Takže přemýšlím o možnosti test OGGT odmítnout.“

Každou nastávající maminku čeká během těhotenství několik pravidelných vyšetření a testů. Jedním z nich je i test na těhotenskou cukrovku. Nekolují o něm žádné dobré zvěsti a mnoho z nás je před ním varováno. Pojďme si ho trochu přiblížit a zjistit, zda se ho opravdu musíme děsit.

OGGT neboli orální glukózový orientační test

Test OGGT neboli orální glukózový orientační test je preventivní vyšetření těhotných žen probíhající mezi 24. – 28. týdnem těhotenství. Jeho účelem je zjistit riziko zvýšené hladiny cukru v krvi. Zjišťuje se v zásadě z krve žilní. Provádí se u všech těhotných, kterým nebyla cukrovka zjištěna na začátku těhotenství. 

Není pravidlem, že cukrovka hrozí jen u žen s rizikovými faktory. Podobnou zkušenost má i jedna z maminek na koníku: „Já taky nepatřila do rizikové skupiny a neměla vůbec žádné příznaky a těhu cukrovku mi prokázali, takže jsem byla nakonec ráda, že se na to přišlo a že jsem na test šla a mohla se ta cukrovka hlídat, nakonec přišly komplikace a syn musel ven sekcí ve 38tt i přes dobrou kompenzaci cukrovky.“

U rizikových žen by se měl provádět už v prvním trimestru a při negativním výsledku pak zopakovat ve druhém či třetím trimestru. Do rizikových faktorů vzniku patří především: vyšší věk matky, obezita, diabetes v rodině i špatný životní styl.

"Dnes promazávám staré záložky webovek, co tu mám v prohlížeči a narazila jsem na záložku Jonášovy metody početí (záložkovala jsem to snad před 2-3 lety). Tahle metoda porovnává postavení slunce a měsíce v době narození ženy a dle astrologie určuje datum vhodné k početí dítěte. Před těmi lety, kdy jsem to záložkovala, ještě nezkoumal napěťové aspekty jako teď - jen vyběhlo vždy datum. A tak si říkám - než to smažu, ze srandy na to kouknu a čučím jako blázen. Počali jsme v termínu dle Jonáše 9.6.2014 a dle něj to měl být chlapeček - kterého opravdu čekáme! Navíc jsem koukala 5 let zpětně, co jsme se s manželem snažili o mimi, a toto byl první termín, kdy nebyly pro mě žádné napěťové aspekty. Náhoda nebo ne?"

Mnohá z nás pocítila, jaký je to pocit, když si moc přejeme miminko, ale stále se nedaří. Zkoušíme vše možné i nemožné, podstupujeme vyšetření, používáme ověřené metody, jako měření bazální teploty a hlídání ovulace, ale uchylujeme se i k babským radám. Jednou z metod, jak počít, je i Jonášova metoda, kterou jistě mnoho lidí zařadí do kategorie babských rad. Jak to tedy vlastně je?

Postavení Slunce a Měsíce

Jonášovu metodu vytvořil MUDr. Eugen Jonáš, který se zabýval astrologií. Při výpočtech plodných dnů vychází ze spojení ženy s Měsícem. Plodné dny ženy jsou pak dny, kdy je postavení Slunce a Měsíce stejné, jako v den jejího narození. V těchto dnech by měla být žena schopna počít, nezávisle na menstruačním cyklu.

Toto se opakuje každých cca 30 dní, většinou se ale nekryje s menstruačním cyklem žen. Jak by tedy žena mohla mimo plodné dny dle menstruačního cyklu díky této metodě otěhotnět? Jedna z maminek ve fóru našla možné vysvětlení: „Ta Jonášova teorie pracuje s konceptem spontánní ovulace, lapidárně řečeno, že jsme schopné ovulovat i v důsledku styku (stejně jako kupř. lamy nebo králíci), nejenom cyklicky. Je k tomu zajímavá kanadská studie z r. 2003, která potvrdila, že u všech sledovaných žen došlo v průběhu měsíce k více cyklům zrání folikulu a u 10 % i k vícenásobné ovulaci."

Nutno ale dodat, že pokud se shoduje menstruační cyklus a ovulace s plodným dnem dle Jonášovy metody, je šance otěhotnět nejvyšší.

"Pod vlivem supermatek a tchýně jsem nabyla dojmu, že jsem neschopná a malý skoro retardovaný, když ve 2,5 letech bojkotoval jakékoliv mé snahy o to, aby vylučoval do nočníku. Nepomohly sliby, vysvětlování - nic. Potom v létě - v těch 2,5 letech jsem ho nechala běhat po zahradě s holým zadkem a zalíbilo se mu, že když se vyčůrá, udělá to mokrou loužičku..."

Jedete na návštěvu ke tchýni a je vám jasné, že se vás bude zase (už asi po stopadesáté) hned ve dveřích ptát: "Tak už ten náš Honzíček umí chodit na nočník?" A při představě, jak se jí znovu snažíte vysvětlit, že jste vlastně ještě ani s odplenkováním nezačali, je vám mírně nevolno? Nejste v tom samy! Podobné zkušenosti mají i ostatní maminky. 

Pokud v tom máte jasno a je pro vás na "odplenkování" ještě brzy, berte tento článek jen jako info, které si odložíte na později. Možná ale, že máte miminko v odpovídajícím věku a už si říkáte, že možná nastal ten správný čas. Pak věříme, že vám tento článek poskytne pár tipů, jak na to.

Studie říkají, že dítě zvládne ovládat své svěrače a uvědomovat si proces vylučování mezi 18.-24. měsícem života, právě tehdy je prý tedy vhodné začít uvažovat o odplenkování. Není to však pravidlo a nejnovější poznatky ukazují, že není dobré tento proces uspěchat.

Jak tedy poznat, že je vaše dítě připravené?

• Projevuje zájem o nočník, toaletu nebo spodní prádlo.
• Rozumí základním pokynům a je schopné tyto úkony vykonat.
• Umí si říct, když chce čůrat nebo kakat. Případně jsou viditelné signály, že se schyluje k “akci”.
• Stane se, že během dne je plenka mezi přebalováním (alespoň 2 hodiny) suchá
• Když má plnou plenku, stěžuje si a dožaduje se převléknutí.
• Umí si samo sednout a zůstat sedět na nočníku.

"Já to měla od 15. týdne, kruté vystřelující bolesti zad, od toho křeč do nohy, připadala jsem si, jako by mi někdo tu nohu kuchal nebo chtěl urvat. Také jsem kolikrát brečela, nadávala, křičela. Snažila jsem se aspoň trochu protahovat, což sice moc nepomáhalo, ale aspoň něco. Mám pár tipů, které mi dříve trochu pomáhaly..."

Zátěž na záda během těhotenství, a to zejména v posledních měsících, je obrovská. Některé těhulky se s bolestmi páteře setkávají dlouhodobě, jiné spíše výjimečně. Každopádně jde o jeden z nejčastějších jevů postupující gravidity. Co je způsobuje a jak proti nim bojovat?

Se zvětšujícím se břichem se mění těžiště vašeho těla, číslo na váze pomalu narůstá, zvětšuje se děloha, děťátko začíná tlačit na nervová zakončení a také vaše páteř se pomalu připravuje na porod. Všechny tyto faktory se mohou podepsat pod bolestivé stavy, které pominou s největší pravděpodobností až po porodu.

Některé těhulky přiberou více, jiné méně. I proto je zátěž na tělo u každé jiná. Některé ženy bolí pouze jedna část zad, jiným "vystřeluje" tupá bolest spíše do kříže nebo se rozprostírá po celé ploše zadní části těla. Některé budoucí maminky si zase stěžují spíše na bolest v lopatkové oblasti nebo v okolí hýždí. Ať už je to tak či onak, jak si aspoň na chvíli ulevit?

"Já to měla od 15. týdne, kruté vystřelující bolesti zad, od toho křeč do nohy, připadala jsem si, jako by mi někdo tu nohu kuchal nebo chtěl urvat. Také jsem kolikrát brečela, nadávala, křičela. Snažila jsem se aspoň trochu protahovat, což sice moc nepomáhalo, ale aspoň něco. Mám pár tipů, které mi dříve trochu pomáhaly, teď už pro velké bříško moc ne. Podložit si bedra polštářkem a dát nohy nahoru - třeba na gymnastický míč. V lehu na boku si dát mezi nohy aspoň peřinu nebo overball. Nic víc jsem bohužel nevykoumala. Poraďte se s gynekologem, já to podcenila," popisuje svoji zkušenost jedna z maminek.

Pravidelný pohyb a správné cvičení

"Ve 34. týdnu jsem zažila ošklivý pád ze schodů, kdy jsem se skutálela, jako bych válela sudy, přes celé jedno panelákové schodiště. Příčinou byla hlavně má nepozornost a roztěkanost a pak také velké těhotenské bříško, přes které už není pořádně vidět na cestu a které výrazně posouvá těžiště těla. Manžel i já jsme byli v takovém šoku, že jsme hned volali 155, aniž bychom vůbec zjišťovali, co mi je a co se stalo miminku. Doporučuji v takové situaci nepanikařit a nejprve si uvědomit, kam jsem se uhodila, co mě bolí, zda se můžu hýbat a zvednout, zda cítím pohyby, krvácím atd. I pády, které vypadají strašně, ve skutečnosti vůbec strašné nemusí být."

Každá těhotná žena se kdesi v koutku duše obává, co když se jí během těhotenství něco stane. Když spadnete během všedních dnů, velkou hlavu si z toho pravděpodobně neděláte. Trošku si zanadáváte, oprášíte kolena a jde se dál. Co však v případě pádu v těhotenství?

Stěny dělohy miminko chrání

Zřejmě v první řadě pořádně zpanikaříte. Vězte však, že vaše tělo je stavěno tak, aby v první řadě chránilo děťátko, které ve vás roste. Jakékoliv zranění, které vám při pádu během těhotenství hrozí, proto může ublížit spíše vám, než vašemu miminku. Stěny dělohy jsou složeny z extra silných svalů, které děťátko chrání. Plodová voda slouží jako ochranný polštář. Rovněž během prvních týdnů těhotenství je děloha situována za pánevní kostí, což jí poskytuje ještě větší ochranu.

"Spadla jsem v 7. měsíci z kopce, když jsem tlačila sáňky se synem, ujely mi nohy na ledu. Taky jsem měla hrozný strach o miminko, spadla jsem na břicho, ale cítila jsem normálně pohyby, takže jsem se uklidnila."

Pokud proto během těhotenství spadnete, primárně by se vašemu miminku nemělo nic špatného stát. Vnější otřesy vnímá děťátko s odstupem. Spíše se tedy může stát, že se udeříte do břicha a vás to bude bolet víc, ale děťátko je natolik chráněno, že mu nic nehrozí. Pokud však máte obavy, protože pád byl silnější, navštivte okamžitě svého lékaře. Doktora vyhledejte i v případě, že šlo o pád přímo na břicho. Pád v pozdějším stadiu těhotenství by mohl vyvolat předčasný porod.

„Bohužel jsou mezi námi i takové, kterým snažení nepomůže. Já třeba nemám dělohu. Jelikož jsem to zjistila už když mi bylo 16 let, měla jsem dost času se na řešení tohoto problému psychicky i finančně připravit. Teď už jsme ve fázi, kdy máme náhradní matku a ta už je po IVF. Tahle možnost existuje i ve skutečnosti, nejen ve filmech.“ 

Je to jeden velký byznys. S penězi, emocemi a především s osudem dítěte. K asistované reprodukci, konkrétně k náhradnímu mateřství, kdy vaše dítě odnosí cizí žena se uchyluje stále více neplodných párů. Moc se o tom nemluví, protože tato problematika se pohybuje na hraně legality. Jak to tedy ve skutečnosti chodí? A má náhradní matka právo si dítě po porodu nechat?

Řešení neplodnosti, tedy metody asistované reprodukce řadíme mezi metody umělého oplodnění, které umožňují (nebo alespoň se o to snaží) neplodným párům mít vlastní dítě. 

Metody umělého oplodnění

• Hormonální léčba

Používají se léky, které zvyšují plodnost, upravují nepravidelnou ovulaci a menstruační cyklus. Někdy přímo navazuje na prodělané gynekologické operace související např. s odstraněním cyst a myomů.

„Osobně bych do toho už znovu nešla. Mám děti od sebe 2,5 roku. První hyperaktivní, ale mateřskou s ním jsem si užívala i přes to, že do roka a půl jsem měla spánkový rekord 2h v kuse. Pak jsme si naplánovali další miminko a vyšlo to hned. Všichni mě ujišťovali, že už jsem si své vybrala, to druhé miminko bude klidné a spavé...“

Jaké to je, mít děti brzy po sobě. Ještě možná kojíte nebo jste sotva přestala a jste znovu těhotná. Zvládnete to? Vždyť doma jedno miminko v podstatě máte a do toho čekáte další. Možná máte strach, ale nebojte se, určitě to nebude tak hrozné, jak to na první pohled vypadá. Malý věkový rozdíl mezi sourozenci má určitě spoustu nevýhod, ale většina maminek, které mohou mluvit z vlastní zkušenosti vám řekne, že výhody převažují. Ať už jste se v takové situaci náhodou nebo úmyslně ocitli, či jste zatím ve fázi plánování, následující řádky jsou pro vás jako stvořené.

Dva roky a méně

„Ahoj holky, najde se tady někdo, kdo má zkušenosti s dětmi, které se narodily brzy za sebou? Synovi bude v dubnu rok, a právě v dubnu bychom se chtěli začít snažit o druhé miminko. Kdyby nám to vyšlo hned napoprvé jako se synem (samozřejmě bychom byli rádi), ale synovi by bylo něco málo přes 20 měsíců, když by se narodilo druhé miminko. Dá se to vůbec zvládnout, vychovávat novorozence a dítě, kterému nejsou ani dva roky? Nikoho neznám, kdo by měl děti takhle brzy za sebou, většinou mají mezi sebou věkový rozdíl 3-5 let.“

První týdny s miminkem má většina maminek tak trochu v mlze. Neustálé kojení, přebalování, převlékání, houpání. Sotva se to trochu zlepší, jste najednou znovu těhotná a za pár měsíců to celé absolvujete zas. Jenže tentokrát tam bude ještě jeden rozdíl. Už totiž dítě máte, takže vás nečeká jen péče o novorozence, ale i o batole. Ale víte co? Čas běží jako voda a ženy-matky vydrží hodně. Než se nadějete, z vašeho druhého miminka se stane parťák pro jeho staršího sourozence a vy si budete pochvalovat, jaký mají ti dva ideální věkový rozdíl. Stejně jako si to pochvaluje mnoho maminek v diskuzi: Malý věkový rozdíl mezi sourozenci, máte zkušenost?

„Ahoj holky, já s vlastními dětmi zkušenosti zatím nemám, ale já jsem se narodila v září a má sestra v listopadu následujícího roku. Bude mi 25 a jí 24 a odjakživa máme úplně úžasný vztah. Říkají o nás, že jsme jako dvojčata, rozumíme si, doplňujeme se a hlavně se chápeme. Taky bych chtěla dítka hned, jak to půjde, po sobě. A taky, a to je nejdůležitější, je vychovat a dát jim všeho stejným dílem.“

„My jsme se s manželem snažili o miminko 6 let. Byla jsem 5x na umělém oplodnění, ale nikdy jsem z něho neotěhotněla. Dle doktora jsme byli oba dva v pořádku a prostě to nešlo. Po 6 letech jsem se začala smiřovat s tím, že už dítě mít nebudeme. Mám sice 18letého syna z prvního manželství, ale tak jsme si přáli dítě s druhým manželem. Začala jsem hledat jiný smysl života, nešlo to z hlavy vymazat jen tak jednoduše. Ale plánovala jsem a snažila se myslet na to, že se to fakt nepovede, ale že tím život nekončí. Pak jsme jeli na dovolenou na druhý konec světa a já měla plnou hlavu dovolené, balení a těšení se. Na dovolené jsem zjistila, že jsem těhotná. Po 6 letech jsem otěhotněla přirozeně a v postýlce nám teď spinká 9 měsíční holčička. Chtěla jsem dle mých zkušeností říct, že je to v hlavě - psychice. A čím více se člověk snaží, tím víc to nejde. Holky, ať se vám to brzy povede a kdyby náhodou ne, hlavně, ať se vám z toho nestane posedlost po dítěti.“

Cesta k vytouženému dítěti nemusí být pro všechny páry zrovna procházkou růžovým sadem. Existuje celá řada příčin, jak na straně ženy, tak na straně muže, které brání přirozenému početí vlastního potomka. Patří k nim genetické důvody, zvyšující se věk prvorodiček, gynekologická onemocnění, kvalita spermií, kouření, obezita ale i jiné zdravotní komplikace. Nicméně svoji roli hrají i příčiny psychické. Psychika může být u neplodného páru dvojsečná – má vliv na to, že se páru nedaří přirozeně počít, a zároveň se na psychice páru následně podepisuje dlouhodobá bezúspěšná a mnohdy urputná snaha o početí.   

Neplodnost bývá vedle rozvodu či smrti blízkého člověka označována za jednu z nejbolestivějších životních zkušeností. Je to stresor, který do značné míry ovlivňuje psychiku páru. Nejčastěji vyvolává pocit viny, hněv, frustraci a beznaděj. Špatné psychické rozpoložení pak může spustit lavinu dalších psychických problémů. Objeví se pocit zklamání, zoufalství, smutek, strach, ponížení, či deprese, které potíže s otěhotněním stále více prohlubují.

„Psychický problém s otěhotněním může nastat právě až ve chvíli, kdy se pár dostane za pomyslnou hranici, kterou si vytyčil pro naplánování těhotenství. Situaci zhoršuje i tlak okolí, otázky či rady blízkých, i postoj společnosti, která má stále řadu předsudků a neplodnost vnímá jako neúspěch či selhání,“ říká Mgr. Zuzana Stejskalová, psychoterapeutka, která denně přichází do styku s neplodnými páry na klinice asistované reprodukce Gennet.

Psychika hraje významnou roli

Vliv psychiky na schopnost otěhotnět ukazují i výsledky průzkumu agentury STEM/MARK realizovaného v lednu 2017. 61 % žen označilo psychický stav za faktor, který má na plodnost největší vliv. Muži psychice rovněž přisuzují velký význam – jako příčinu neplodnosti ji na druhém místě hned po dědičnosti označilo 36 % mužů. Průzkum rovněž ukázal, že klíčovou roli v této souvislosti hraje komunikace o problému s okolím. Zatímco mladší ženy (cca do 25–35 let) bývají v komunikaci otevřenější, nevadí jim mluvit o problému a v okolí hledají podporu, pro starší ženy (35 a více let), které problém s plodností řeší déle, je to mnohdy intimní téma. Rozhovorům na téma rodičovství se častěji vyhýbají, nechtějí své okolí zbytečně zatěžovat, ale také se chrání před dalším tlakem a stresem. 

„Poruchy učení mohou dítěti pěkně zavařit, pokud je to nějaká těžší forma, tak je to docela peklo. Samozřejmě se s nimi dá vystudovat i vysoká škola, s intelektem to většinou nemá nic společného. Ale dítě s dys poruchou musí vynaložit velké úsilí, aby se něco naučilo.”

Písmo každého člověka je jedinečné. Někdo píše krasopisně jako paní učitelka v první třídě, zatímco jiný píše tak, že to po něm nikdo nepřečte. Některé děti mají s psaním opravdu problém a není to jen o tom, že píší škaredě, ale jejich psaný projev nese více znaků, které jsou charakteristické pro poruchu psaní, tedy dysgrafii.

Dysgrafie patří mezi specifické poruchy učení stejně tak jako dyslexie (porucha čtení). Jde o dva nejčastější problémy, které se u některých dětí projeví v prvních letech povinné školní docházky. Dítě za tento problém nemůže a nepomůže ho nějak trestat, naopak, je potřeba začít s ním správně pracovat a pomoci mu tuto, pro něj velmi stresovou, situaci lépe překonat.

„Já jsem dyslektik a dysgrafik, manžel je také dyslektik a dysgrafik. Syn to podědil po nás a má také obě tyto poruchy učení. Ale neberu to jako tragédii. Vím, co ty „dys” znamenají, sama jsem si tím prošla, naučila se učit a vystudovala dvě vysoké školy. Takže mu dokážu pomoct s učením od začátku. Po nástupu do školy jsme nechali v pedagogicko psychologické poradně vypracovat individuální vzdělávací plán a vše je celkem v pohodě.”

Poruchy učení se dědí

Tato specifická porucha psaní je z padesáti procent dědičná. Pokud tedy vy, jako rodiče, trpíte nějakou specifickou poruchou učení, je velká pravděpodobnost, že ji bude mít i vaše dítě. Bohužel nevzniká pouze na genetickém základě, ale dítě ji může také získat, pokud mělo komplikovaný průběh porodu nebo měla matka komplikace v těhotenství. Za tímto problémem může vězet také přeučování leváctví nebo zkřížená lateralita.

"Myslela jsem si, že umírá. Po křečích, které trvaly přibližně minutu zůstal syn úplně modrý, nedýchal, visel mi v náručí jako hadrová panenka. Takovou paniku jsem neměla nikdy v životě, jen jsem křičela, aby dýchal a dávala mu umělé dýchání. Manžel zatím volal záchranku," popisuje jejich zážitek maminka ve fóru na Modrém koníku. První setkání s febrilními křečemi bývá děsivé. Často rodiče o jejich existenci netuší a pokud ano, na ten pohled nelze připravit.

"Bylo to hrozné, třásla jsem se a bála o něj. Vůbec nereagoval, vyvrácené oči. Rychle jsme volali záchranku. No a následovala hospitalizace, vyšetření. Teď se bojím a stále mu jen měřím teplotu, když vidím, že je nějaký podivný, neboť ty křeče přišly tak náhle, že jsem se nestihla ani vzpamatovat," popisuje další vyděšená matka svou zkušenost s febrilními křečemi.

"Také jsme si zažili febrilní křeče u starší dcery. Poprvé se objevily jako nechtěný dárek na její první narozeniny, při 6. nemoci. Na tento otřesný zážitek nikdy nezapomenu. Usnula na polední spánek se zvýšenou teplotou 37,5. Probudila se o hodinu se záškuby končetin, zmodraly jí rty a vůbec nedýchala. Hned jsem věděla, že jde o febrilní křeče, už jsem se s tím setkala během práce na dětském oddělení. Ale když se to stane vašemu dítěti, tak máte pocit, že jste úplně bezmocná a měla jsem pocit, že mi odchází před očima," popisuje svůj zážitek maminka z Modrého koníka.

Vznikají kvůli podráždění mozkových center

Febrilní křeče jsou nejčastější neurologickou poruchou dětského věku. Doprovázejí horečky a způsobuje je především prudký a rychlý nárůst či pokles teploty. Předpokládá se, že onemocnění vzniká na základě podráždění mozkových center horečkou, které vyvolávají stahování a uvolňování svalů. Jejich projevy jsou velmi očividné. Dítě má horečku, křeče, potí se, může mít vyvrácené oči, otok či dokonce zmodrá.

"Dcerka měla vyvrácená očka vzhůru, kmitající pohyb celého těla, po chvilce nastala dušnost, která se projevovalo i vytékáním slin. Je třeba být duchapřítomná, nedělat paniku, ale snažit se dítěti pomoci," radí na základě vlastní zkušenosti další maminka ve wiki.

„Když jsem vcházela vyděšeně do ordinace, dokončovala doktorka zrovna rozhovor s předchozí maminkou a říkala jí, že start porodu se nedá nijak ovlivnit, že si to řídí nadledvinky miminka. Tak jsem se rovnou zeptala, jestli má vůbec cenu trápit mě Hamiltonem, když teď sama řekla, že porod spouští jen samo mimčo. Paní doktorka je velice milá, trpělivá a hlavně ochotná v klidu a pečlivě vše vysvětlit.”

Konečně je to tady. Toužebně odpočítáváte poslední dny svého těhotenství a nemůžete se dočkat až budete držet své miminko v náručí. Jenže na porod to stále nevypadá. Kromě všemožných babských rad vyvolávajících porod se často využívá takzvaný Hamiltonův hmat. Co to vlastně je a jak to probíhá? Je třeba se ho bát? Přečtěte si zkušenosti maminek, které jej podstoupily.

„Jelikož mě tento obávaný hmat čekal, tak jsem několik dní dopředu pročítala různé diskuze na toto téma. Někde ho maminy zatracují, jinde chválí. Dnes jsem 37+3 a čekala jsem, že mi ho bude chtít doktorka kvůli těhotenské cukrovce provést. Když jsem vcházela vyděšeně do ordinace, dokončovala doktorka zrovna rozhovor s předchozí maminkou a říkala jí, že start porodu se nedá nijak ovlivnit, že si to řídí nadledvinky miminka. Tak jsem se rovnou zeptala, jestli má vůbec cenu trápit mě Hamiltonem, když teď sama řekla, že porod spouští jen samo mimčo. Paní doktorka je velice milá, trpělivá a hlavně ochotná v klidu a pečlivě vše vysvětlit.

Vzala model dělohy a popisovala mi hrdlo a mechanismus porodu. Jak se musí to hrdlo pod tlakem hlavičky v průběhu porodu začít zkracovat a zanikat a že je to celkově nejdelší část z celého porodu. Přirovnávala to k oblékání elasťáků. Jak do nich noha leze, materiál se napíná, rozšiřuje a zkracuje. Když ona provede Hamiltona, vůbec to není za účelem vyvolání porodu. Docílí tím toho, že hrdlo děložní začne dozrávat, zkracovat se a zanikat. A konečným výsledkem je, že až přijde čas miminka a samo si spustí porod, tak už je hrdlo částečně zaniklé a tím ušetří maminkám v průměru tak 5-6 bolestivých hodin na sále. Za to si myslím těch pár sekund stojí vydržet a rozhodně to není o tom, že by miminka doktoři volali na svět předčasně.

Ano, i tak je to trochu proti přírodě, ale při porodu starší dcery mi Hamiltona předchozí lékař neudělal a trpěla jsem v bolestech 20 hodin a švagrová, co jí ho lékař udělal, měla odrozeno za 3 hodiny od začátku kontrakcí (obě děti). Je to samozřejmě individuální, ale já bych si ho nechala udělat. Dnes mi sama doktorka řekla, že by mě zbytečně trápila, že to necháme na příště, ale že je to čistě jen a jen na mně a můžu ho samozřejmě i odmítnout.”

Hamiltonův hmat je zákrok, který se provádí ke konci těhotenství, přesněji řečeno v den termínu porodu a dále, a pouze tehdy, je-li prostupné děložní hrdlo, tedy když je rodička otevřená alespoň na 1 centimetr. Měl by jej provádět zkušený lékař a cílem tohoto zákroku je uvolnění dolní části plodových obalů naléhajících na pánevní vchod.

Neplodnost se v současné době týká až 20 % českých párů a jejich počet každým rokem mírně narůstá. Na druhou stranu – i léčba neplodnosti se v průběhu let výrazně posunula a je-li zahájena včas, dokáže pomoci až v 95 % případů.

„Osvěta laické veřejnosti hraje v problematice léčby neplodnosti důležitou roli, protože vývoj jde v této oblasti stále kupředu. Navíc neplodnost je onemocnění, jež se vlivem řady faktorů týká stále většího počtu párů. Chceme proto zvýšit informovanost české populace a podnítit mladé lidi, aby se zajímali o prevenci neplodnosti a nechali se včas vyšetřit, i když třeba zatím dítě neplánují,“ vysvětluje MUDr. Radka Jarošová, vedoucí IVF programu klinik GENNET.

Bouřlivé diskuze v médiích

Téma asistované reprodukce je pod drobnohledem médií. Poslanecká sněmovna v minulém roce zamítla návrh poslance Františka Adámka umožnit umělé oplodnění i ženám bez partnera. Tento návrh vyvolal bouřlivé diskuze. Na jedné straně podpora single žen, které touží po dítěti, na straně druhé narušení tradiční struktury rodiny. Nejostřeji proti návrhu vystoupila bývalá poslynkyně za TOP 09 Jitka Chalánková, podle níž mít dítě není základní lidské právo.

„V Česku je legislativa v oblasti IVF liberálnější oproti jiným zemím. Naši specialisté navíc patří ke špičkám v oboru. Poskytujeme služby na úrovni západních zemí, ovšem ceny zůstávají na úrovni zemí východních. To jsou také důvody, proč o IVF roste zájem a proč se u nás rozvíjí tzv. medicínský turismus. Že hraje legislativa jednotlivých států zásadní roli, ukazuje současná situace např. v Irsku či Itálii. V těchto zemích dochází k postupné liberalizaci legislativy týkající se IVF, čímž se přirozeně snižuje zájem irských a italských párů o léčbu na českých klinikách,“ doplňuje MUDr. Radka Jarošová.

Postoj k problematice ve světě

Každá z nás by si nejraději na vždy nechala své malé miminko, ale i náš človíček se postupem času mění, až dojde k důležitému životnímu kroku. Ke vstupu do školy. Z pohledu budoucího prvňáka je to období radosti a možná i mírných obav z toho, co mu nové zážitky přinesou. Abyste mu toto období pomohla snáze překonat, je na vás, jaký nový školní pokojíček mu zařídíte.

Pokojíček pro předškolní děti má především herní úlohu. Prostor pro volnočasové aktivity je zde dominantní, doplněn je zpravidla o úložné boxy a skříňky, případně stoleček na první kresby. Celou místnost decentně uzavírá odpočinková část s postelí. Nyní se však úloha dětského pokoje zásadně mění. Do pokoje musíme chtě nechtě zapracovat také pracovní část, jež je důležitá pro první zvládání domácích úkolů.

Příliš změn škodí

Pokud chcete se zařizováním pokojíčku obstát, neopomeňte, že váš malý prvňáček zažije v následujícím období celou řadu novinek. Než-li se rozhodnete pro variantu, že vyhodíte úplně vše a vezmete to z gruntu v novém, zvažte, zda ho tolik změn najednou spíš nevystresuje. Školní věk není o tom, aby dítě úplně vypadlo ze svého fantastického, pohádkového světa her a zábavy. Jeho oblíbené barvy, hračky a postavičky, které doposud zdobily pokojík, mu dodávají na odvaze a posilují ho. Proto se pokuste nové ladění napasovat do stávajícího vzhledu. Ten se bude postupem let formovat samovolně dle vkusu a vývoje dítěte. Budete-li malovat, pokuste se zanechat v místnosti její původní atmosféru. Teď už jen vyvstává otázka toho, co budete muset skutečně vybrat vhodně a nově.

Pracovní stůl a židle

Pohlédněte do místnosti a najděte přirozený zdroj světla - tedy okno. Právě jste našli ideální plochu pro umístění pracovního stolu. Velice populární je rostoucí nábytek. Díky nastavitelnosti je to investice do budoucna. Nábytek tak přizpůsobíte potomkovi po celou dobu studia, aniž by z něj vyrostl. Stůl by měl mít vždy schopnost sklonu pracovní desky. Taktéž na něj umístěte lampičku. Dobrý tipem maminek z fóra je vybírat dle možnosti nastavení sklonu ale také intenzity svícení. Zdroj světla vždy nastavujeme s ohledem na to, zda je dítě levák či pravák.

„Čtyřletá dívka byla jednoho horkého letního dne se svou maminkou na koupališti. Dítě se prakticky po celou dobu pohybovalo na slunci. Večer po návratu domů si začalo stěžovat na bolesti bříška, začalo také zvracet,“ začíná vyprávět příběh z praxe mluvčí záchranné služby.

O nemoci z přehřátí hovoříme v souvislosti s celkovým poškozením organismu tepelnou energií. Lokálním působením tepla vznikají popáleniny. Podle příčiny vzniku se nemoc z přehřátí dělí na úpal a úžeh. Kromě nich pak rozeznáváme ještě další dvě nebezpečné stavy vzniklé horkem a sluncem.

Úpal

Vzniká z důvodu nedostatečného odvodu tepla z organismu, kdy dochází k selhání termoregulace a přehřátí, spojené s dehydratací. „Příznaky jsou bolest hlavy, závrať, nevolnost až zvracení, zrychlené dýchání, zrychlený tep. Stav se může velmi rychle zhoršovat do bezvědomí s křečemi až do šokového stavu,“ doplňuje MUDr. Stanislav Machart.

Zpravidla jde o přehřátí při fyzické námaze, práci. Tato situace nastává nejčastěji, pokud se zdržujete v nadměrně vlhkém, nedostatečně větraném a horkém prostředí jako je například skleník nebo zavřené auto.

K úpalu patří zvýšení tělesné teploty k hodnotám okolo 40 °C, zarudnutí v oblasti obličeje, silný pocit žízně. Tento stav může vyústit k vážným poruchám vědomí.

Jedou vaše děti na letní tábor, který není zrovna, co by kamenem dohodil? Pak nejspíš dopředu řešíte, co zabalit do táborového kufru/brašny/batohu. Určitě nechcete nic zapomenout, ale zase toho zbytečně nabalit moc.

Pokud je to možné, balte věci společně s dětmi, aby měly přehled o tom, co všechno si sebou na tábor vezou, ale především se budou podílet na výběru oblečení. Je zbytečně dávat jim věci, které doma nerady nosí, nebudou je nosit ani na táboře. Zároveň je ale vhodné přibalit nějaký kousek, který se může zničit.

Co zabalit dětem na letní tábor?

Níže vám přinášíme seznam věcí, které může vaše dítě potřebovat na letním táboře. Seznam je počítán na 14 dní. Celkový počet oblečení i dalších věcí musíte přizpůsobit délce pobytu, místu, kde se tábor uskuteční i tématu, kterému je věnován. Je jasné, že na vodní tábor budete balit o trochu jiná zavazadla než na tábor čarodějný. Ideální je, když s předstihem kontaktujete vedoucího tábora nebo se podíváte na internetové stránky, které už dnes většinou dětské tábory mají. Tam bývají veškeré potřebné informace i seznamy oblečení. A teď už k samotnému seznamu.

Oblečení a obuv

• Spodní prádlo (ideálně na každý den, aby si dítě nemuselo prádlo prát nebo nosit víc dnů po sobě)
• Ponožky (slabší opět nejlépe na každý den a alespoň 3x silnější)
• Tričko s krátkým rukávem 6x
• Tričko s dlouhým rukávem 4x
• Tílko 2x
• Teplý svetr či mikina 4x
• Nepromokavou bundu 1x
• Tepláky 4x
• Kraťasy 3x
• Pláštěnka
• Kšiltovka, šátek nebo klobouk
• Plavky
• Pyžamo nebo oblečení na spaní 2x
• Oblečení do města
• Sportovní obuv
• Holínky
• Sandály
• Boty do vody (záleží na vás)
• Pantofle

První kolo je velká věc v životě každého dítěte. Radost z jízdy je následně provázena touhou poznat všechna zákoutí svého bydliště a posléze celého světa. Kdy malého cyklistu začít učit na kole, nač si dát pozor při jeho výběru nebo jak dítě dostatečně poučit o potřebné bezpečnosti najdete v následujících řádcích.

"Vzpomenu-li si na dětství a své ježdění na kole, je to pro mne zajímavá kapitola života. Radostné okamžiky, které mne provázely v momentě, kdy jsem měla na svém růžovém bicyklu postranní kolečka, vzaly s jejich odstraněním dokonale za své. První převrácení do kopřiv a téměř roční truc, než-li jsem mu dala druhou šanci, málem zapříčinil, že se ze mne cyklista nikdy nestal. Nicméně jsem nástrahy zdolala a dnes, když se tak rozhlížím po spokojených rodinkách s dětmi zaneprázdněnými youtubery a hig-technologií nejlepších mobilních telefonů, přemítám nad tím, jestli jim to dětství na kolech nebude nakonec trochu chybět.

Onehdá mi teta na rodinném posezení velice dramaticky popisovala, že můj synovec je na základní škole nucen odjet jakýsi sportovní výlet na kolech. Její děs v očích zarmoutil i mého muže, který pak po cestě domů dlouze vzpomínal na své dětství, kdy projezdil každý kout města a na menší odřeninky, nebo dokonce karamboly, se vyhlíželo docela jinak. Ano, řekla jsem si, on má pravdu. Na druhé straně však dnešní mámy nemají takovou jistotu, protože provoz jednoznačně houstne a bezohlednost řidičů dnes nemá obdoby. Ostražitosti je dnes třeba mnohem víc, proto se tetě nedivím, že má strach. Lépe by udělala, kdyby místo něj připravila svého malého cyklistu na co nejbezpečnější cestu."

Kdy začít?

Na tuto otázku nelze zcela přesně odpovědět. Tak, jak to hodnotí maminky ve fóru, někomu jde ježdění samo a nepotřebuje ani pomůcky, jiný se k tomu dobere později, obecně mezi 3. a 5. rokem, ojediněle se objevují i dvouletí jezdci. Z hlediska motoriky je důležité, aby dítě dobře zvládlo samotnou chůzi. Poté může svou schopnost rovnováhy, zatáčení a odhadování vzdáleností trénovat na tzv. odrážedle. Na kolo se následně lépe přechází z tříkolky. Shrneme-li to obecně, každé dítě je jiné, jedno to baví, naučí se na kole rychle, jiné zase projde delší cestou odrážedel, tříkolek a postranních koleček, než se beze strachu na kole rozjede.

Přichází první kolo

"Hi mom, hi daddy!" Zdraví vás takhle váš potomek při příchodu ze školky? Nebo si nejste jistí zda ví, co to znamená? Ať tak či tak - pojďme se podívat na to kdy, ale také jak, je nejlepší způsob učit děti cizí jazyky.

Bilingvistické děti je pojem, který jste již někdy v životě určitě zaznamenaly. Děti, které od narození přicházejí do styku se dvěma (nebo dokonce více) jazyky. Stát se to může poměrně jednoduše - jeden z rodičů (a tím pádem často polovina rodiny) je z jiného státu, mluví jiným jazykem. Případně se dítě českým rodičům narodí v zahraničí nebo se tam s nimi brzy po narození odstěhuje - cizí jazyk je pro něj nutností. Podstatné je to, že pro dítě je druhý jazyk stejně důležitý (nebo i důležitější) než čeština. A mluví s ním od malička. Pro ty z nás, jejichž děti takový benefit nemají, existuje jiná cesta - dítě cíleně učit.

Kdy začít

"Vyučovat předškolní děti cizím jazykům je naprosto zbytečné, nemají z toho rozum." Názor, který obecně panoval v minulých letech, je již v tuto chvíli dávno překonaný. I ty nejmenší děti fungují jako houba - co je obklopuje, to naprosto přirozeně nasávají. 

Ve chvíli, kdy mluvíme o dětech v kojeneckém věku vám samozřejmě nebudou drilově sázet jedno slovíčko za druhým. Co ale mohou, je naposlouchat melodii cizího jazyka. Každý jazyk má nějakou melodii - dávají se důrazy na jiné slabiky, je různé tempo řeči, liší se zabarvení řeči. Miminka mohou všechno tohle poslouchat - například díky písničkám. Není od věci miminkům občas něco v cizím jazyce, který preferujete, zazpívat. A pokud sami neumíte mluvit tak dobře (a na to velký pozor, protože děti se učí i chyby!), jistě vám skvěle poslouží internet, kde se to dětskými písničkami v různých jazycích přímo hemží!

Druhou melodickou variantou jsou čtené pohádky a říkanky. V každém větším knihkupectví najdete cizojazyčnou literaturu pro děti, případně se zase nebojte využít internet. Pomoci si můžete také audioknihami v cizím jazyce. 

„U nás doma to ještě jde, ale venku hotová hrůza. Jenom řve, a to malou vozím už jen v plíně. Mám zpocené dlaně, když si sáhnu tričko, zůstane na něm mokrý flek. Takže léto asi strávím zabarikádovaná v bytě,“ píše maminka zuzik03 v diskuzním fóru Jak zvládají vaše děti vedra. Chcete zvládnout tropické letní teploty v pohodě a s klidem? Držte se těchto sedmi šťastných pravidel.

1. Ovoce a zelenina

Kdo by měl v parném dni chuť na svíčkovou se šesti, že? Asi jen opravdový fanda české kuchyně plné hutných omáček, krémových polévek, knedlíků a zásmažek. Intuitivně vyhledáváme spíše lehčí jídla, která poskytnou energii a nezatíží žaludek. Nemusí to být jen nudné zeleninové saláty. Stačí vyladěná zálivka, dressing, kousek kuřecího masa, vajíčko nebo trocha brambor, těstovin či kuskusu pro větší  pocit nasycení. Mimoto: kdy jindy si vychutnat sladké ovoce plné slunce, než v létě? Melouny, jahody, broskve, nektarinky ale také zelenina jako okurky, cuketa, rajčata, papriky představují výborný zdroj vitamínů, jsou plné vody a příjemně osvěží.

2. Pitný režim

Hlavně v horkých letních dnech bychom neměli zapomínat na dostatečný přísun tekutin. Dospělý člověk by měl denně vypít 35 ml tekutin na kilogram váhy, děti o polovinu méně. V létě toto množství zvyšte na 40 ml. Pozor na podávání studených nápojů, které nutí organismus vynaložit velké množství tepla, aby tento teplotní rozdíl srovnal.  Nejideálnější je obyčejná voda, pro děti dochucená čerstvým ovocem. Chybu neuděláte ani ovocným čajem, slabě mineralizovanou vodou nebo domácí limonádou s lístky máty. Oblíbené smoothie, ovocné freshe a ochucená mléka se svou kalorickou hodnotou řadí spíše mezi potraviny, proto si je dopřejte spíše jako svačinku. 

3. Termální voda

Chcete si letos užít dovolenou tak trochu jinak než na pláži? Máte pěkné vzpomínky z dětství na stanování s rodiči a rozhodli jste se, že takový zážitek připravíte i svým dětem? Nebo to bude stanovací premiéra i pro vás? Přečtěte si, na co se připravit, když chcete jet s dětmi pod stan!

To, že si stan nemůžete postavit, kde se vám zlíbí, dnes už asi ví každý. Vždy je třeba mít souhlas majitele pozemku. Pro rodiny s dětmi bude ale nejlepším řešením kemp nebo tábořiště. Ale který kemp z těch tisíců vybrat? Záleží, jaký chcete program dovolené. Můžete si vybrat kemp v blízkosti přírodních či kulturních památek (třeba u Českého Krumlova nebo v Českém Ráji) a podnikat výlety po okolí. U takových kempů počítejte s vysokou obsazeností (a někdy i cenou), a tak si raději rezervujte místo předem. To u tábořišť v „zemi nikoho“ většinou nehrozí. V nich zase můžete zažít to správné zálesácké dobrodružství.

Rodinné kempy

Některé kempy se zaměřují speciálně na rodinné dovolené – v takových naleznete třeba dětské hřiště, herny, bazén nebo zookoutek. Někdy je možnost i hlídání vašich ratolestí a nějaké řízené aktivity, třeba výtvarných dílniček. Mnoho tábořišť naleznete také v blízkosti koupališť nebo zajímavých cyklostezek. Vždy si dopředu zjistěte, jaké jsou možnosti stravování, a stav sociálního zázemí. Ušetříte si tím nepříjemné překvapení.

Pokud se rozhodnete stanovat mimo kempy, musíte počítat s absencí sociálního zázemí. Takovou variantu bych doporučila spíše zdatným táborníkům (a ti tento článek jistě nepotřebují číst).

Stan, spacák a…?

"Můžete mi poradit? Malá mi od rána zvrací a má teplotu, pláče a chce se jí spát. Doktorka mi po telefonu sdělila, že má asi úpal a že mám jen podávat tekutiny a snižovat teplotu. Máte s tím někdo nějaké zkušenosti? Jak ji ulevit, jak dlouho to trvá?" podobně se ptá v našem diskuzním fóru v tomto období více maminek. 

Téměř všichni se těšíme na krásné počasí, na koupání a na čas strávený venku.  Nicméně léto s sebou přináší i mnohá úskalí. Jedním z nich jsou problémy, které přináší právě teplé (mnohdy až dusné) počasí. Mezi nejvíce ohrožené patří dětí a staří lidé. Nicméně vedro si nevybírá a sluneční problémy tak mohou postihnout vlastně každého z nás. A stačí k tomu bohužel velice málo.

Určitě jste všichni slyšeli tato slova: úpal a úžeh. Pro mnohé lidi se jedná o synonyma a možná se mnou budete souhlasit, že velká část lidí neumí vysvětlit, jaký je mezi těmito dvěma termíny vlastně rozdíl. Možná, že i vy do této skupiny patříte  - pojďte se tedy společně se mnou podívat, v čem se tedy liší a co mají naopak společné.

Úpal

Je stav, kdy dojde k přehřátí organismu v situacích, ve kterých tělo nezvládne odvést přebytky tepla. K tomuto stavu může dojít z několika příčin - např. dlouhodobým pobytem v  horkém či vysoce vlhkém prostředí, při nadměrném pocení, dehydrataci či při poruchách štítné žlázy. V tomto případě tedy nemusí být viníkem působení slunce - úpal můžete dostat klidně i v prosinci. Specifickou formou úpalu je pak úžeh. Vlastně by se dalo říci, že se jedná o druh úpalu, který způsobilo slunce - ne nadarmo se také úžeh označuje jako sluneční úpal. V odborné literatuře se pak můžete setkat s latinským termínem "insolatio".

Jak se úpal projevuje?

Velice nepříjemný problém, který občas v životě potká snad každého člověka. Uvádí se, že jí trpí dokonce 30 % veškeré dospělé lidské populace. Se zácpou je samozřejmě možné bojovat velice účinně za pomoci různých léčiv, nicméně je určitě lepší nejprve vyzkoušet rady a pomoc, kterou si může každý připravit sám v klidu svého domova - navíc s vynaložením minimálních finančních prostředků a přírodní cestou.

Zácpu je může rozdělit do dvou hlavních skupin - první skupinu zastupuje zácpa krátkodobá (též označovaná jako akutní). Tento typ zácpy je z velké míry způsoben stresem a postihuje lidi velmi často třeba na dovolených. Druhým (a zajisté nepříjemnějším) typem je zácpa dlouhodobá (označovaná také jako chronická), která může být mimo jiné doprovodným příznakem jiných nemocí, takže v tomto případě je určitě vhodné navštívit raději svého lékaře.

Než se dostaneme k tipům, které pomohou od tohoto nepříjemného problému ulevit, zaměříme se na prevenci. Protože je samozřejmě mnohem jednodušší zdravotním problémům předcházet, než je řešit.

Prevence zácpy

- pít dostatek tekutin

- mít pravidelný stravovací režim

Většina maminek, kterým se blíží porod, už se začíná těšit, až se zase bude moct po porodu konečně normálně hýbat a v náručí budou držet své vysněné miminko. Proto vyčkávavě vyhlíží jakékoliv příznaky, jež by mohly signalizovat, že se porod blíží. Jedním ze signálů, že se tělo pomalu (ale jistě) začíná připravovat na porod, je i odchod hlenové zátky. 

Hlenovou zátku si můžeme (samozřejmě naprosto laicky) představit jako jakýsi špunt, který chrání naše miminko před vniknutím bakterií zvenčí. V podstatě se jedná o malé množství hlenu, který vzniká v průběhu těhotenství, uvnitř děložního čípku. Jeho hlavní úloha je tedy ochranná - plod v děloze navíc chrání ještě plodové obaly.

Jak hlenová zátka vypadá?

Za normálních okolností je hlenová zátka čirý, hustý a lepkavý hlen. Před porodem se může navíc objevovat nádech hnědé, červené či růžové barvy.  Většina zdrojů vzhledově přirovnává hlenovou zátku k hlenu, jež můžete vidět při silné rýmě. A za sebe mohu potvrdit, že tento popis doopravdy sedí.

Pokud byste měly zájem podívat se, jak hlenová zátka vypadá, stačí si zadat tento pojem do vyhledávače na internetu. Sama jsem byla velice překvapená, že vyhledávač našel poměrně relevantní a hlavně autentické obrázky. Na druhou stranu to rozhodně není pohled, který by toužil vidět každý. 

Některé maminky mají obavu, že hlenovou zátku nepoznají. Pokud i vy patříte k nim nahlédněte do fóra. 

Dokud nezačnete vybírat, který šátek či nosítko pořídíte, nemáte pravděpodobně nejmenší představu o tom, jak je nabídka široká. Jeden kousek je hezčí než druhý, ale v tomto případě zcela určitě platí, že hledisko vzhledu by rozhodně nemělo být tím nejdůležitějším při výběru této části výbavičky pro miminko. Ale jak tedy vybrat takový šátek, který bude přesně vyhovovat vašim potřebám a požadavkům? Čtěte dále a uvidíte, že to zase tak složité, jak se na první pohled může zdát, nebude.

Pokud jste se rozhodli, že budete své dítě nosit, máte na výběr, zda ho budete nosit v šátku či v ergonomickém nosítku. Existují také ještě  nosítka, která ergonomická nejsou, ale po těch prosím v zájmu vašeho dítěte (a vlastně i v tom svém) vůbec nekoukejte. Můžete si vybrat jednu z možností nebo je také kombinovat. Pro novorozence je však bezesporu lepší šátek, většina nosítek je doporučována až od 4 měsíců věku dítěte.

Pokud se vázání šátku bojíte a opravdu preferujete nosítko, doporučuji vám poohlédnout se po šátkovém nosítku, které pro vás bude zajisté dobrou volbou. Ať už budete nosit jakkoliv, myslete hlavně na to, aby bylo děťátko vždy ve správné ergonomické poloze.

Kritéria, která rozhodují o výběru šátku

1. Pevný nebo elastický šátek?

Jako první je potřeba rozmyslet, zda pořídíte šátek pevný nebo elastický. Elastické šátky jsou vhodnější spíše do začátku nosícího období - jejich nosnost je oproti pevným šátkům totiž výrazně nižší, cca od 7 kil dítěte se začne prověšovat a přestane být pohodlný především pro nosiče.

"Snad jen málokterých událostí v prvním roce života dítěte se rodiče bojí víc. První zoubek je prostě strašák nás maminek, přesto se na něj do jisté míry i těšíme a zvědavě miminku nakukujeme do pusinky, zda se už náhodou neobjevil. Jako maminka tříletého dítěte však mohu potvrdit, že nejvíc jsem se těšila na období, kdy bude mít syn venku konečně všechny zuby. Dočkala jsem se, ale nepředbíhejme."

Proč se kolem prvního zoubku rozprostírá jistá aura strachu a neklidu? Důvod je v podstatě velmi jednoduchý - prořezávání zoubků bolí. Někoho více, někoho méně a žádná máma samozřejmě nechce, aby její dítě trpělo, i když se jedná o událost, kterou si prostě musí projít každý. Neděste se však dopředu - jsou děti, u kterých prořezávání zoubků ani nepostřehnete a najednou tam je v celé kráse - první zub. Pokud patříte k těmto šťastlivcům, tak vám z celého srdce gratuluji. Moc vás totiž nebude.

Mezi tyto šťastlivce patří i maminka bilkovalucie a její synek: "První zoubky - spodní jedničky - narostly synovi ve 3 měsících. Narodil se už s bílými tvrdšími dásněmi. V roce měl už kolem 10-12 zubů (přesně už nevím, je mu teď 5 let). Vše bez teplot, jen trochu nervozita, bez pláče."

Když jsem se stala poprvé maminkou, neměla jsem o spoustě rodičovských záležitostí nejmenší potuchy. Každý neklid, slinění či nevrlost dítěte jsem přikládala rostoucím zoubkům. Ano, již na měsíční kontrole jsem paní doktorce tvrdila, že Eliáškovi stoprocentně rostou zuby, protože hodně slintá a cpe si ruce do pusy. Paní doktorka mi potvrdila, že to určitě možné je. A tak jsme stále čekali a čekali, až zoubek vyleze. Ano, opravdu vylezl. Ale asi až v 10 měsících věku. Tahle zkušenost mě hodně poučila. Takže nyní u druhého dítěte už nebudu sledovat a řešit žádné zaručené příznaky, které značí růst zubů a prostě počkám, až zub vyleze. Dokud neuvidím prořízlou dáseň, tak na žádné zuby nevěřím. O zkušenostech dalších maminek z Modrého koníka si můžete přečíst v diskuzi Kdy vám vylezl první zoubek?

Kdy se začínají objevovat první zoubky?

Jako téměř všechno, co se týká vývoje malých dětí, i zde záleží na konkrétním jedinci. Zatímco některé miminko se může narodit již s prořízlým zoubkem, jiné dítě ještě při sfoukávání svíčky na prvním narozeninovém dortu nemá zoubek ani jeden. Je to prostě velice individuální záležitost. Většina moudrých knih se však shoduje na tom, že se první zoubky objevují nejčastěji zpravidla kolem 6. až 8. měsíce života dítěte. Pokud se však vaše dítko vymyká tomuto průměru, ničeho se nebojte, dříve nebo později se první zoubek objeví u každého dítěte. 

Šálek mátového čaje je pro mnohé příjemným večerním rituálem, který pomáhá navodit klidný a nerušený spánek. Tahle bylinka je populární po celém světě pro svou uklidňující vůni a příznivé účinky pro tělo. Nechybí snad v žádné domácnosti a mnozí si ji pěstují i doma za oknem. Proto je více než překvapivé, že by si na ni měly dávat pozor především těhotné ženy. Chcete vědět proč? Čtěte dál.

Máta nad zlato

Máta patří mezi často používanou bylinku u nás i téměř po celém světě. Je běžně dostupná, takže ji každý může využívat její zvláštní chuť a léčebné účinky. Arabové měli mátu neustále při sobě, aby odháněla mouchy a hmyz. Byla také symbolem lásky a přátelství. To souviselo se skutečností, že máta značně povzbuzuje a posiluje organismus.

Působí proti nevolnostem, při žaludečních vředech, kolikách, chřipce a nachlazení. Zevně se používá na infekce horních cest dýchacích, astmatu, onemocnění pokožky s projevy svědění, popáleninách a revmatismu. Sráží horečku, povzbuzuje činnost jater, působí na nervový systém, upravuje menstruaci, vyvolává pocení, stahuje cévy.

Široce působící účinky máty se uplatňují u všech druhů žaludečních problémů. Zlepšuje chuť k jídlu, zastavuje zvracení a průjmy, uvolňuje žaludeční křeče i bolesti jater a žlučníku. Celkově uklidňuje a posiluje organismus.

Ulevuje od ranní slabosti, dále při návalech slabosti, horečkách, bolestech hlavy, hysterii, psychické únavě, migrénách, bušení srdce, šoku, zánětu dutin, bolesti zubů a závratích.