Jídlo je s námi propojené jako strom vrostlý svými kořeny do země. Provází nás životem, dodává sílu, potřebné živiny, ale i různou škálu chuťových prožitků a vjemů. Jsme na potravě životně závislí. Prostřednictvím jídla lze manipulovat, ubližovat, trestat i odměňovat.

Jídlo je druhá máma

Novorozenecké a kojenecké období bývá nejpříjemnějším časem našeho života. Jídlo, pokud je ho v mámině prsu dost, je spojováno s nejslastnějšími pocity, láskyplným máminým objetím, které chrání a uklidňuje, s přímým měkoučkým kontaktem kůže na kůži, s vůní, laskajícím pohlazením i vroucím povídáním maminky. Už tady na sebe vzájemně působí děťátko a maminka, dávající při krmení signály, které jsou vnímány dítětem jako ubezpečení, odstraňování nepříjemných pocitů hladu, snižování vnitřního pocitu úzkosti strachu. Mateřské mléko je sladké, teplé a ne nadarmo nás i v dospělosti šálek teplého mléka s medem dokáže příjemně naladit.

„Mám 2,5 týdenní holčičku, kterou plně kojím. Problém je, že u prsa vydrží hrozně dlouho, vlastně se mi ještě nestalo, že by se sama pustila a už nechtěla pít. Asi jí chutná,“ píše maminka allinka_k z diskuzního fóra Dlouhé a časté kojení miminka.

Začátky manipulace s jídlem

Zpráva, že na světě je spousta dalších dobrot, než jen mateřské mléko, je pro dítě radostnou a dobrodružnou informací. Začne spontánně ochutnávat vše, co mu přijde pod ruku. Tedy i mravence, písek nebo trávu. Všechno je zajímavé a ty dobré druhy jídel si rychle dítě zapamatuje.

Dudlík, pro někoho zlo a pro druhého záchrana. Názory na jejich používání se liší. Jsou maminky, které šidítka striktně odmítají s tím, že jim kazí kojení. Zastánkyně naopak tvrdí, že kojily bez potíží i s dudlíkem.

Maminky, které jsou proti dudlíkům tvrdí, že dítě si na něj zbytečně zvykne a jeho používání je jen pohodlnost. Zastánkyně zase argumentují, že si někdy chtějí také prostě vydechnout a nechtějí, aby jejich prsa dudlík nahrazovala. Pravda je asi někde uprostřed a každý musí zvážit, zda dudlík používat chce nebo ne.  Pokud tedy dítě dudlík z nějakého důvodu má, nastane doba, kdy už bude jeho používání nežádoucí a vy budete chtít vaše dítě odnaučit jeho cumlání. Jak ale na to, abyste se vyhnuli násilnému odebrání, které by doprovázel pláč?

Kdy nastává ten správný čas pro odebrání dudlíku?

Z celosvětových výzkumů vyplývá, že dítě by si mělo odvykat postupně od 7. měsíce věku. Všeobecně se doporučuje odebrat trvale dudlík do dvou let. Dlouhodobé používání by mohlo vytvořit opravdu těžko řešitelnou závislost a zároveň vede i k různým zdravotním problémům (ochabnutí svalů a potíže s postavením stálých zubů).

Metody, které mohou pomoci odnaučit dítě od dudlíku:

Možností je hned několik, záleží na vás, kterou si vyberete nebo která se vám osvědčí.

Možná i vy ve svém okolí znáte děťátko, které má jedno očičko překryté jakousi náplastí nebo na brýlích nosí zvláštní věc s obrázkem. Jedná se o okluzor a dítě pravděpodobně prochází obdobím léčby tupozrakosti nebo šilhání.

Malá, ale účinná pomůcka

Okluzor, celkem malá pomůcka, která se používá k léčbě tupozrakosti či šilhání. Jde o jakousi klapku, která má za úkol zakrýt vedoucí, tedy zdravé oko a  aktivovat tak oko oslabené. Respektive srovnat práci okohybných svalů, které nepracují, jak mají. Léčbu a její způsob i délku vždy určuje lékař.

Dnes se dá okluzor sehnat v několika variantách. Ve formě náplasti se lepí přímo přes oko, spolehlivě ho tak zakryje. Pokud si ho ale dítě strhne, obvykle se musí nalepit zcela nový. Pak jsou okluzory, které se nasazují na brýle, tam je třeba dbát na správné nasazení, aby dítě opravdu nikudy nevidělo. Tyto nasazovací okluzory lze sehnat i v látkovém provedení a s obrázky, je tedy možné takto dítě motivovat k jejich nošení. Možností je pak i tzv. okluzní čočka, která se nasazuje úplně stejně jako ta kontaktní a je minimální riziko, že si ji dítě sundá. Ta je však na lékařský předpis.

Tupozrakost a šilhání

Tupozrakost (amblyopie) i šilhání (strabismus) patří mezi nejčastější oční potíže u dětí, pokud se ale řeší včas, dají se poměrně úspěšně řešit.

Neurofibromatóza je zákeřné onemocnění s nejistým průběhem a koncem. Zkrátka nikdy dopředu nevíte, jak na tom jste a co vše vás ještě v životě s touto nemocí čeká.

„Mám 20-ti měsíčního syna s diagnózou NF1 a nedokážu se s tím vyrovnat. V rodině to nikdo nemáme, je první. Zatím má ty kávové skvrny, sem tam malé fibromky po těle a je pozadu s psychomotorickým vývojem, ale bojím se, co bude dál.”

Neurofibromatóza je vzácné onemocnění, způsobené mutací genů na 17. nebo 22. chromozomu. Některé případy jsou dány dědičností a táhnou se několik generací zpět napříč rodovou linií, zatímco zbytek případů vzniká jako následek nových mutací genů při oplodnění. Podle toho, jaká kombinace genů zmutovala, se rozlišují dva typy této nemoci označovány jako NF1 nebo-li Von Recklinghausenova choroba a NF2.

U dítěte, které trpí touto nemocí, se jako typický příznak objeví světle hnědé skvrny na kůži, tzv. café-au-lait skvrny, a později se vytvoří nezhoubné i zhoubné nádory, neurofibromy, které mohou zasáhnout jakýkoli orgán v těle. U někoho má onemocnění lehčí průběh, ale může způsobovat i vážné zdravotní problémy s následkem smrti. Důležitá je včasná diagnostika a následné celoživotní sledování pacienta v rámci všech orgánových systémů.

„Diagnóza nám visela ve vzduchu dlouho. Malému se kolem 4-5 měsíců udělaly flíčky a začali jsme na kožním. Po půl roce jsme byli i na genetice a všude možně a vše bylo negativní. U nás to nikdo nemá, prý zmutoval gen. A až se objevil gliom, tak tím se to potvrdilo.”

Umělé oplodnění jako prevence

Růžovo-oranžové skvrny a pupínky na krku a končetinách dítěte jsou typickým příznakem. Šestá dětská nemoc dokáže rodiče i děti potrápit, ale obecně jde o mírné onemocnění, které během pár dnů samo odezní a nezanechá žádné následky.

Šestá dětská nemoc je vysoce infekční onemocnění, ve většině případů s mírným průběhem, kterým onemocní 90% dětí do dvou let věku. Po prodělání se v těle vytvoří protilátky a dítě je vůči této nemoci v pozdějším věku imunní. Řadí se mezi dětská infekční virová onemocnění. Název šestá vychází z používané klasifikace pro tyto nemoci, mezi které patří spalničky, spála, zarděnky, pseudospála, pátá nemoc a právě šestá dětská nemoc.

„My jsme právě 2 týdny po šesté nemoci. Syn měl 2 dny teploty 39 °C, které jsem srazila antipyretiky. Byli jsme pro jistotu na pohotovosti, ale nic nenašli. Syn byl celkem veselý, jedl dobře, jen jednu noc byl úplně tuhý, měl teplou hlavičku a to bylo u našeho nespavce zvláštní. Po 2 dnech se osypal a za další 2 dny vyrážka zmizela. Jak rychle šestá nemoc přišla, tak zase odešla a jsem ráda, že je to za námi bez komplikací.”

Co za touto nemocí stojí?

Původce nemoci je lidský herpesvirus 6 a 7. Virus je vysoce nakažlivý, šíří se vzdušnou cestou a prodělá jej 9 z 10 dětí. Naštěstí jde o onemocnění s mírným průběhem a výbornou prognózou. Inkubační doba je 5-12 dní. V podstatě se nelze proti němu účinně chránit, lze však předcházet komplikacím, které mohou šestou dětskou nemoc doprovázet.

„U nás to proběhlo klasicky - oba kluci měli postupně teploty 38,5 - 39,5 °C, ale šly srazit, jen se vždycky znovu vyšplhaly. Po třech dnech teplota zmizela a objevila se vyrážka (u jednoho to bylo čtvrtý den od začátku teplot, u druhého pátý den), ale měli ji jen na tělíčku, na obličeji ne.”

S přibývajícími roky (případně počtem dětí) se jistě každá z vás občas zastaví u zrcadla, aby se přesvědčila, jestli se na tváři neobjevila nějaká ta nová vráska. A ruku na srdce, kdo by netoužil alespoň o pár let omládnout a získat zářivější a zdravější pokožku? Velmi účinným řešením se může stát tvářová gymnastika.

Proces stárnutí pokožky je věc velice individuální. Podívejte se na svoji maminku a babičku a zhodnoťte, kolik vrásek na svůj věk mají a v jaké kondici je jejich pokožka. Vy na tom v jejich věku budete pravděpodobně velmi podobně. Jako u spousty jiných věcí - i za stav naší pleti můžete poděkovat genetice. 

Stav vaší pokožky ale můžete ovlivnit i vy sama. Těmito drobnostmi jí určitě neuškodíte, právě naopak:

• pijte dostatek vody (čisté a ideálně neperlivé vody) - alespoň 2,5 litru denně, uvidíte, že už tato drobnost se na vaší pleti viditelně projeví,
• dbejte na pestrou stravu - vyvážená strava je základem celkového zdraví, což se logicky podepíše i na vaší pleti, čerstvé ovoce a zelenina obsahují mnoho vitamínů a minerálů, které jsou nezbytné pro krásnou pleť, např. vitamín A, který napomáhá prokrvování pokožky a tím její lepší hydrataci, zmírňuje také projevy stárnutí pokožky (mrkev, máslová dýně), vitamín C, který udržuje elasticitu pleti a podporuje funkci krémů chránících proti slunci (červené papriky, špenát, kiwi, rajčata), vitamín D, udržuje zralou pleť a kontroluje její přirozené obranné mechanismy (losos, olej z tresčích jater, kefír), vitamín E má bohaté antioxidační účinky, zjemňuje drsnou pleť, zmírňuje vrásky a rýhy (avokádo, mandle, vlašské ořechy, tofu),
• pijte zelený čaj - ve východních kulturách má zelený čaj své nezastupitelné místo, je to účinný antioxidant, který pomáhá vašemu tělu bojovat s látkami, které mu neprospívají a má báječné omlazovací účinky,
• pohybujte se - jakýkoli pohyb napomáhá cirkulaci krve v oběhovém systému, tedy k prokrvování pokožky a jejímu lepšímu hydratování,
• nekuřte - veškeré škodliviny, které do sebe vtahujete s kouřem z cigaret se neblaze projevují na celkovém zdravotním stavu, na pleti však ještě o něco víc - neškodí ji totiž jen zevnitř, ale i zvenku, kdy vám veškerý kouř z cigarety jde při potahování okamžitě do obličeje - pleť dráždí, vysušuje a zanáší póry,
• odličujte se a čistěte pleť i po ránu - noc by měla vaší pleti sloužit k rekonvalescenci a odpočinku, ale odpočívat a plnohodnotně "nasávat" kvalitní noční krém může pouze čistá pleť, odlíčení večer by mělo být základ, stejně jako očištění pleti ráno před nanesením denního krému, pokud se přes den věnujete aktivitám, které mohou vaší pleti dát zabrat víc, než je běžné (například větší úklid, cvičení apod.) není od věci očistit ji i po konkrétní aktivitě,
• chraňte se - hlavně před sluníčkem - na denní použití se najděte nejlépe krém obsahující UV filtry, na slunce nevycházejte bez slunečních brýlí,
• používejte kvalitní krémy - pojem kvalitní kosmetika samozřejmě představuje pro každého trochu něco jiného, obecně se dá říct, že by měla odpovídat vašemu typu pleti a měla by vám vyhovovat - jak texturou, tak vůní a vůbec po všech stránkách.

Máte-li však pocit, že byste přeci jen mohla pro svoji pleť udělat ještě něco navíc, zkuste právě tvářovou gymnastiku.

Proč je vlastně potřeba?

Každá z vás si jistě vybaví nějakou historku z rodiny nebo okolí, která pojednává o tom, kterak tatínek miminko zapíjel. Někdy třeba i tak, že se ani nestihl přijít podívat do porodnice. Západní baby shower tradice je však od základu jiná a pomalu se začíná na světlo probíjet i u nás.

Oslava, která je velice oblíbená zejména v USA a dalších západních zemích, je ve své ryzí podobě čistě ženská záležitost. Pro budoucí maminku ji obvykle pořádá její nejbližší kamarádka, případně maminka (poměrně nově), a to 4 - 6 týdnů před plánovaným termínem porodu.

Historie

Baby shower v podobě, která je dnes známá, vznikla asi v polovině 20. století v USA. V té době docházelo v USA k velkému babyboomu (období, kdy se více rodí děti), který souvisel s poměrně novou spotřebitelskou ideologií. Ta viděla ženu jako krásnou a upravenou vařící manželku, čekající na svého muže s teplou večeří na stole. Právě v této době se ženy začaly více sdružovat a sdílet mezi sebou radosti a strasti svého údělu. Díky tomu se také zlomilo jakési (do té doby zcela běžné) tabuizování těhotenství a porodu všeobecně.

Oslavu pořádala blízká kamarádka, obvykle 4 - 6 týdnů před porodem, aby budoucí mamince mohly ostatní vyprávět o tom, jaké bylo jejich těhotenství a jejich porod, případně ji podpořily v nové roli, která ji čeká. Samozřejmostí také bylo to, že přinášely drobné dary pro miminko. Ideálně tak, aby byly co nejvíce užitečné - plenky, ubrousky, krémy, potřeby na koupání a další kosmetiku. Z toho důvodu bylo dříve nevhodné, aby baby shower pořádala některá z příbuzných (maminka, babička). Oslava nesměla vypadat tak, že se příbuzné snaží levně sehnat výbavu pro miminko. 

Jak na to?

Čich a hmat u dětí se velmi často opomíjí. To ale neznamená, že jsou méně důležité. Všechny smysly se dají nějakým způsobem rozvíjet. Dostatek podnětů, stimulace a motivace dítě obohacuje a pomůže mu ke správnému rozvoji. Poradíme vám, jak na to.

Jak se vyvíjí čich a hmat u dětí ještě před narozením?

Lidské smysly se začínají vyvíjet již v prenatálním období a už tehdy je můžete v určitém smyslu rozvíjet. Po celou dobu vašeho těhotenství vnímá dítě emoce, radost, smutek i stres.

Hmat se vyvíjí okolo 18. týdne těhotenství. V tomto týdnu již dítě cítí matčinu ruku, kterou si položí na bříško. A pro většinu maminek je to i takový instinkt hladit si bříško v podstatě od samého počátku. V momentě, kdy si začne dítě tento kontakt více uvědomovat, začne být velmi důležitý. Dítě se mnohem více cítí v bezpečí.

Čich začne dítě používat asi od poloviny těhotenství. Po porodu také podle vůně dokáže poznat svou matku, proto je tak důležité, aby bylo dáno po narození k matce na kůži. Mnohem lépe se tak přizpůsobí příchodu na svět. Vůně maminky ho uklidňuje.

Zejména od chvíle, kdy se začne dítě pohybovat tak, že to maminka cítí, zvyšuje se potřeba větší komunikace. Najednou více hladíte bříško, mluvíte, posloucháte hudbu nebo čtete pohádky. A je to tak správně. Váš hlas a dotyk dítě stimuluje i uklidňuje. Klidně pouštějte i relaxační hudbu. Je dokázáno, že hudba, kterou dítě slyší už v těhotenství, ho dokáže po narození uklidnit a vzpomene si na ni.

Když vaše malé miminko doroste do věku batolete, náhle má potřebu prozkoumávat své okolí a nejlépe ho poznávat všemi svými smysly.  V tomto období se naprosto neohroženě pouští do poznávání všeho, co mu přijde do cesty. Ještě nezná nebezpečí, nemá potřebnou zkušenost a vědomosti. Pro rodiče je toto období velmi náročné, jejich úkolem je dítě od nebezpečí ochránit. Je nejvyšší čas učinit bezpečnostní opatření. Co můžete tedy udělat?

Nábytek, zásuvky, kabely a další nebezpečí

Začněme u nábytku. Ač je to dosti nepravděpodobné, máte-li nějaké police či komody postavené na zemi, ujistěte se, že je nelze převrhnou. Takovýto nábytek lze připevnit ke zdi, většinou se už při nákupu společně s nábytkem prodává speciální příslušenství na přichycení ke zdi.

• Pokud v policích máte cokoli, co by dítě mohlo rozbít, shodit na sebe nebo sníst, není nic snadnějšího, než tyto věc přestěhovat do vyšších pozic, kam dítě nedosáhne.
  
  
• Umí-li dítě už stát, na řadu přichází zabezpečit rohy nábytku. O rohy se může zranit na hlavičce, tomu chceme předejít.  Nejlépe tedy pořídit chrániče rohů, seženete je u nás v bazaru nebo v prodejnách s nábytkem.
  
  
• Jelikož jsou děti zvídavé a rády otvírají skříňky a šuplíky, můžete pořídit speciální pojistky proti otvírání. Jinak hrozí nejčastěji přiskřípnutí prstů, které by mohlo opravdu bolet a v nejhorších případech by mohly být následkem i zlomené prstíky.

Pozor na elektroniku, především televize. Pokud máte plochou televizi volně stojící, zauvažujte nad přichycením na zeď. Volně stojící televize není úplně nejstabilnější a lze ji snadno převrhnout.

• Elektroniky se týká i věc další, kabely. Ty se snažte schovat. Vlastně schovejte i další drobnější kablíky a nabíječky. Děti je rády tahají, omotávají kolem sebe a strkají do pusy. 
  
  
• Zásuvky vybavte záslepkami nebo si pořiďte bezpečnostní zásuvky, jsou velmi spolehlivé. Malé děti rády napodobují své rodiče, takže dříve či později zkouší, co se do zásuvky dá nacpat.
  

Novorozenecké období je za miminkem a to se pomalu začíná rozkoukávat, výhled z postýlky mu brzy přestává stačit. Pro takové případy často saháme po lehátku pro miminka, maminkami často diskutované části výbavičky.

Výhody lehátka

Lehátko lze používat v podstatě od narození do doby, kdy dítě dosáhne určitého počtu kilogramů nebo nezačne samo sedět. Počet kg, tedy nosnost, udává výrobce. Tento údaj se u jednotlivých výrobků může lišit. Některá lehátka jsou např. do 9 kg, jiná mohou být až do 18 kg. Velkou výhodou lehátek je, že do něho můžeme miminko umístit a mít ho tak kdekoliv u sebe a komunikovat s ním. Je lehké a dá se snadno přenášet z místnosti do místnosti.

Miminko tak může být s námi při vaření a třeba i v koupelně. Maminka má volné ruce na jiné činnosti a miminko je v bezpečí s ní a má také mnohem větší rozhled po okolí. Svou zkušenost popisuje jedna z maminek: "Ahoj, my jsme s lehátkem moc spokojeni. Využívala jsem ho hlavně v kuchyni při vaření, aby byl se mnou. Kolikrát se tam uhoupal sám. Jen jsem ho zrovna včera uklidila. Už mu je nebezpečný, jelikož si už sedá a mohl vypadnout a jeho váha už se taky blíží k horní hranici. Jak píšeš, pro dítě do půl roku super věc a pro mamku velký pomocník."

Dále lze lehátko velmi dobře využít v době prvních příkrmů, kdy dítě samo ještě nesedí. Umožňuje nám dítě pohodlně nakrmit v polosedu. Po určité období tak lehátko může nahradit jídelní židličku.

Moderní lehátka však navíc umí například i lehce vibrovat, jsou vybavena melodiemi a hrazdičkou s hračkami. Nejen, že tedy dítě na chvíli zabaví a zásobují ho podněty, ale umožní mu třeba i za lehkého vibrování usnout nebo uklidnit, když nic jiného nezabírá.

Asi každá kojící žena stojí před rozhodnutím, jak dlouho svému dítěti dopřávat mateřské mléko. Jak dlouho dítě mléko potřebuje? Kdy a jak udělat kojení přítrž? V jakém věku je ještě normální kojit? A nebylo by lepší to prostě nechat na dětech?

Světová zdravotnická organizace doporučuje maminkám kojit své děti do dvou let, z toho prvních šest měsíců výlučně (tzn. dítě přijímá pouze mateřské mléko). Po druhém roce života je doporučeno pokračovat v kojení podle individuálních preferencí. Pokud dítě začne odmítat kojení po dosažení této hranice, hovoříme o přirozeném odstavení. U mladších dětí se jedná o bojkot kojení.

Do kdy bych měla kojit?

Přirozený odstav nastává nejčastěji mezi třetím a čtvrtým rokem, nicméně může přijít kdykoli mezi druhým a sedmým rokem. Jeho průběh je postupný a často kolísavý podle aktuálních potřeb dítěte. Díky pozvolnému průběhu se produkce mléka u matky snižuje pomaleji, nedochází tedy tak často k obtížím s přeplněnými prsy jako u náhlého odstavu. U primitivních kultur, které nejsou zasaženy západní civilizací, je přirozený odstav normálním jevem. V našich podmínkách nebývá dlouhodobé kojení běžné a nezřídka je od něj žena odrazována lékaři i svým okolím. Většina českých dětí s kojením končí v relativně časném věku bojkotem nebo matkou řízeným odstavením.

Ženy často slýchají, že po určitém věku dítěte pro něj již kojení nemá z hlediska výživy smysl a mají tedy dítě odstavit. Toto tvrzení však naprosto popírá fakt, že kojení není pouze nástrojem obživy dítěte, ale má pro ně silný psychologický, sociální a regulační význam. Kojením dítě nejen nasytíte, ale zároveň uklidníte, navážete oční kontakt a posílíte vazbu mezi vámi. Dále aktivujete kaskádu hormonů, která dokáže regulovat tělesné funkce – krevní tlak, tep, tělesnou teplotu, funkci trávicí soustavy, ledvin i imunitního systému – a tím položit pevný základ pro jeho zdraví. Sáním dítě též procvičuje motorické funkce oblasti ústní dutiny a obličeje. Ty jsou důležité zase pro rozvoj řeči.

Stres z odstavení

Mezi bolestí hlavy a migrénou jsou zásadní rozdíly. Migréna je chronické onemocnění, které vás dokáže ve chvíli, kdy udeří, vyřadit úplně z provozu. Léčba je složitá a u každého fungují jiné zásady. Se svým trápením s migrénou se nám svěřila jedna z maminek a prozradila, jak se postupně naučila migrénu krotit. Inspirujte se jejími zkušenostmi.

"V dětství jsem často nechápala, proč se táta po návratu z práce zavřel do obýváku a chtěl mít chvíli klid. Sám, v tmavé místnosti, pak odpočíval třeba i hodinu, zatímco já jsem měla představu tíhnoucí ke společně stráveným chvílím na hřišti. V té době jsem jej až nespravedlivě obviňovala z jakési lenosti vůči mé osobě. Po více než 15 letech jsem vše pochopila. V období puberty se dostavila tlumivá a pulzující bolest hlavy, která nezadržitelně proudila skrze spánky k zadní straně hlavy a vyvolávala v těle řadu nepříjemných pocitů. Migréna v celé její kráse procitne vždy, když se to nejméně hodí. Nevybírá si, zda se dívám na film, jsem na romantické večeři, posezení s rodinou nebo v práci. Útočí nepříjemným tlakem, úpornou bolestí a já mám v tu chvíli chuť na jediné. Být sama v tmavé místnosti a odpočívat, dokud vše neodezní."

Bolest hlavy a migréna jsou dvě zcela rozdílné věci

Bolest hlavy je velice častým onemocněním a z rozličných důvodů ji pociťuje mnoho z nás. Obvykle při tomto stavu zaberou běžná léčiva na utlumení obtíží. Problém může být vyvolán stresem, nedostatkem spánku, potravinovou alergií nebo přílišnou dávkou alkoholu. Je však pomíjivá a neopakuje se pravidelně. Naopak migréna je onemocnění chronického původu. Jedná se o pulzující bolesti hlavy, jež pociťujeme v její jedné polovině. Co ji vyvolává, to se doposud přesně neví, a proto je na každém z nás, aby spouštěcí faktory sám na sobě dobře vypozoroval a v životě je maximálně omezil. 

"U mě je spouštěčů prokazatelně hned několik - ostré zvuky (např. písknutí), zakouřené prostředí, hormonální nerovnováhy vyplývající z blížící se nebo končící menstruace a také změny počasí. Velkou část z těchto faktorů lze účelně vymýtit, doma nehvízdáme a zakouřeným prostorám se vyhýbám. Období menstruace propojené s nenadálým poklesem tlaku či prudkými změnami teplot již ovlivnit nelze."

Chránit se před záchvatem migrény lze prevencí, především v době příznaků. Někdy ale varovné signály nezaznamenáme, co potom?

Nejen k zápisu do školy se od dítěte očekávají určité dovednosti a znalosti. Už při zápisu do mateřské školy je potřeba, aby vaše děťátko projevilo jistou dávku samostatnosti a potřebných dovedností. Tedy ne přímo k zápisu, ale určitě v době nástupu. Nevíte, jaké dovednosti to jsou? Následující řádky vám napoví.

Ano je to tak, už při nástupu do MŠ se očekává, že vaše dítě něco umí. Přeci jen jde o školské zařízení, která má za úkol přípravu do školy. I na takové zařízení tedy musí být svým způsobem dítě zralé a připravené, není to totiž jen zařízení, které vám pohlídá děti, když jste v práci a ve všech ohledech se o ně postará. Je to zařízení, které vaše dítě bude dále rozvíjet, ale musí na něčem stavět.

Ovšem nemusíte se bát, nejde o nic náročného. Dítě by mělo mít osvojeno pár běžných dovedností a znalostí, které většina dětí v tomto věku v určité míře umí a ukazují na připravenost dítěte fungovat jako samostatná jednotka.

Být bez plen a dudlíku je základ

Tak tedy, vaše děťátko by v době pobytu ve školce nemělo nosit plenky a mělo by se obejít již bez dudlíku.

„Pokud vím, tak školky při zápisu nic nezjišťují, ale než tam v září nastoupí, měl by být bez plínek, zvládnout se najíst a obléci se - hlavně kvůli sobě podle mě, protože pak to mají ty děti těžší, ale učitelky jim pomáhají,“ potvrzuje jedna z maminek.

"Už mluví? - to je otázka, která dokáže znervóznit mnoho maminek. I já už ji nějakou dobu slýchám, a ač se snažím ji vypouštět druhým uchem ven, s narůstajícím počtem týdnů mé dcerky a častějším pobytem mezi dětmi občas neodolám a znervózním také. Je k tomu ale opravdu důvod?"

Ono to s řečí ale vůbec není tak jednoduché, není to jen o tom, zda dítě mluví nebo ne. Na vývoji řeči se podílí mnoho dalších, pro někoho třeba i zdánlivě nesouvisejících, dovedností a schopností. Zrak, sluch, jemná i hrubá motorika, porozumění. Vše je důležité, a pokud se někde vyskytne drobný problém, může se to projevit i v řeči.

Obecně ale platí, že:

• v období 1 a 1,5 roku by dítě mělo nějaká slovíčka již používat
• v období  1,5 - 2 let už by mělo dítě tvořit krátké věty, dvouslovné
• okolo 2 let dítě ovládá okolo 200 a více slov
• kolem 2,5 let přicházejí víceslovné věty a dítě se snaží aktivně navazovat kontakt
• ve 3 letech dítě pojmenuje sebe a své nejbližší a zná více jak 1000 slov, používá některé předložky a spojky, začíná zevšeobecňovat
• kolem 4. roku už začíná být řeč gramaticky na dobré cestě
• mezi 4. a 5. rokem dítě ovládá dítě až 2000 slov, používá všechny slovní druhy, nicméně výslovnost nemusí být dokonalá
• před vstupem do školy by dítě mělo používat až 3000 slov a rozumět a plnit i složitější úkoly

Toť velmi stručně k vývoji řeči. I zde ale platí, že každé dítě je individuální a vyvíjí se jinak. A ano, jsou to jen tabulky, obecné tabulky, ze kterých mohou děti více či méně vybočovat, netřeba se tedy hned trápit, když je dítě neplní přesně.

Tabulky ukazují jakýsi průměr, ale také mají za úkol nás včas upozornit, že je někde chyba. Chyba v prostém opožděném vývoji řeči, který se zdá být stále častější, nicméně se časem srovná, nebo v podobě poruchy komunikačních dovedností.

„A nebude vám to líto?“ - „Tak to víš, že si občas stýskneme.“ - „Já bych teda nejela. A ten můj taky ne.“ - Útržek jednoho z rozhovorů, jejichž četnost roste s tím, jak se blíží odlet na dovolenou. Tahle je totiž pro dospělé. Bez dětí.

Zamyslete se nad tím, jak to u vás po celý rok vypadá. Většinou se vše točí kolem dětí. Ať chcete nebo ne, berete na ně ohledy. Ve výběru restaurace, filmu v kině, co se bude číst před spaním, co se bude vařit o víkendu, kam se pojede na výlet a tak dále. A samozřejmě je to tak v pořádku. Často se však v tom kolečku běžného dne může ztratit to, že nejste jen matka a váš partner není jen otec. Jistě, péče o dítě je důležitá. Neméně důležitá je však také péče o partnerský vztah. Například uživatelka mailili píše: "Myslím, že je důležité jednou za čas vidět mého manžela jako obyčejného chlapa, a ne stále jen jako tatínka. Já si hlavně odpočinu po psychické stránce, nemusím být pořád ve střehu a plánovat co, kdy, kde."

Dvojí pohled

Péči o vztah si každý představuje jinak. Základní myšlenka by ale vždy měla být ta, že s partnerem máte čas sami pro sebe. Ať už zajdete na večeři, do kina, strávíte pár dní na wellness víkendu a nebo prožijete společně dovolenou. 

Patříte-li k těm rodičům, kteří si dovolenou užijí nejlépe v obležení svých dětí a pozorováním, jak si užívají ony, pravděpodobně už jste někdy použili tuto větu: "Nepořizovali jsme si děti proto, abychom jezdili na dovolenou bez nich." A samozřejmě nejste jediní. V různých obměnách se objevuje v internetových diskuzích, které se tématu týkají. Například maminka denyzuza06 má na věc jasný názor: "Já na dovolenou bez dětí nejezdím, ale nemám nic proti tomu když bez nich někdo jede. Asi bych si dovolenou bez dětí neužila a nehodlám to ani zkoušet." Pokud jsou takto striktně nastavení oba partneři, není na tom nic špatného. Důvodů může být mnoho, od těch pocitových po ty finanční. O to důležitější v tomto případě je věnovat si dostatek času v průběhu roku, dávkovat si ho. 

Oproti tomu druhá skupina rodičů se vyloženě těší, až si odpočine od řešení dětských záležitostí. A proč by mohla být taková dovolená strávená pouze s partnerem prospěšná? Například proto, že sbíráte společné zážitky. Společné zážitky, které jsou jen vaše a můžete se k nim vracet a vzpomínat na ně, když se vám nepoštěstí dlouho někam sami vyrazit. Dalším nezanedbatelným důvodem je utužování vztahu. Najednou máte na netatínkovskou a nemaminkovskou roli víc času než hodinu před spaním (během které stejně vyřešíte to, kdo zítra odváží/vyzvedává dítě ze školky, z kroužků apod.). Využijte to! Povídejte si, hrajte hry, sportujte, milujte se. Zkrátka dělejte cokoliv. 

Téměř každá třetí dospělá žena se někdy setkala s únikem moči. Během těhotenství a poporodního období se jedná o jednu z nejčastějších obtíží. Sice ne nebezpečná, ale velice nepříjemná, to je takzvaná stresová inkontinence.

V normálním případě je moč shromažďována v močovém měchýři a v případě jeho naplnění je vědomě vyprázdněn. To, že moč zůstává tam, kde má, mají na starosti následující mechanismy:

• Inervace močového měchýře – ta je v případě stresové inkontinence neporušena
• Svěrač močové trubice je sval, který drží močovou trubici uzavřenou
• Hluboká vrstva pánevního dna fixuje močovou trubici v poloze, která také brání úniku moči, protože při zvýšení nitrobřišního tlaku dojde k jejímu stlačení

Podstata stresové inkontinence tkví právě v dysfunkci hluboké vrstvy pánevního dna. Pánevní orgány (moč. měchýř, ženské pohl. orgány, konečník) sestupují níže, močová trubice se uvolňuje ze své polohy. Svěrač sice do určité míry moč udrží, nicméně při ztížených podmínkách sám práci nezvládne. A tak při zvýšení nitrobřišního tlaku (tzv. stresu) – při smíchu, kašli, zvedání těžších břemen, dochází k inkontinenci moči. Stresová inkontinence pramenící z nedostatečné funkce svěrače je oproti tomu spíše raritní. Samozřejmě existují i jiné druhy inkontinence, nicméně ty v drtivé většině nesouvisí s porodem a těhotenstvím.

                             Pohled shora (z břicha) na svaly pánevního dna.

                      Hluboká vrstva svalů PD je označena jako Levator ani.

"Prosím tě, jíš jak vrabec! Jen si pěkně přidej, vždyť teď jíš za dva!" Velmi oblíbená věta, která vás v průběhu těhotenství zcela jistě nemine. Ale je to skutečně tak? Opravdu jíte za dva? A existují vůbec nějaká doporučení, týkající se váhového přírůstku v těhotenství?

Individuální záležitost

Těžko povědět, zda v období těhotenství existuje víc individuální téma než váha v těhotenství. "Ahoj, já jsem asi rekordman trošku. Nevím, kolik to bylo v jakém týdnu, ale celkem jsem přibrala 33 kilo," píše v naší diskuzi maminka romcovaklarka. 

Za ideální váhový přírůstek je v těhotenství obecně považováno 12 - 15 kilogramů, s ohledem na výchozí váhu nastávající maminky. Pokud již před těhotenstvím bojujete s nadváhou, je ideál pohybovat se na spodní hranici doporučení, ale i v nižších číslech.  Pokud jste naopak velmi drobná, nebojte se přibrat o trochu víc. V případě, že aktuálně stojíte před výzvou otěhotnět, zamyslete se i nad tím, jaké číslo se vám objevuje na váze. Čím blíž budete na začátku těhotenství své ideální (zdravé) váze, tím lepší start do těhotenství budete mít.

První trimestr

Není výjimkou, že v prvních měsících těhotenství nastávající maminky váhu spíš ztrácejí, než nabírají. Viníkem této situace jsou nejčastěji těhotenské nevolnosti, s kterými se v prvním trimestru potýká nemalé procento žen. Pokud však vaše váha klesá rychle, je nasnadě poradit se s vaším gynekologem. V první řadě musíte vždy myslet na zdraví své a svého dítěte.

Posazovat nebo neposazovat dítě, které ještě nesedí. Učit ho to, pomáhat mu? Odborníci, kteří se zabývají motorickým vývojem dítěte, se shodují, že ne, jelikož to může zanechat jisté následky. Teď si asi spousta maminek řekne, že je to přehnané, vždyť co se může stát, když malé dítě na chviličku posadíte do chodítka nebo opřete o polštáře.

I malá chvíle stačí ke vzniku potíží 

Co se může stát? Na první pohled nic, ale zkuste si vzpomenout, kolik malých chviliček stačilo děťátku k tomu, aby posílilo svaly a zvládlo zvedat hlavičku. Opravdu i chviličky stačí, nasčítají-li se, mohou se posílit nesprávné svaly a vznikat špatné pohybové vzorce, což do budoucna vede k potížím.

U malého dítěte je velmi důležité vybudovat správné pohybové vzorce, správné držení těla.  Je to základ, na kterém bude dítě stavět, základ, na který se budou nabalovat další dovednosti.

Pokud základ nebude pevný a správný, nebudou ani další dovednosti správné a postupně povedou k potížím, ne nyní, ale třeba až později v dospělosti. Časté bolesti zad a hlavy, blokace, vyhřezlé ploténky, výměny kyčelních kloubů, neplodnost způsobená chybným postavením kostrče, to vše může být následek.

Vyhýbejte se pasivnímu sedu, počkejte si na sed aktivní

Předčasné narození miminka je událost, která velmi zasáhne matku i dítě. Náročná je ale nejen pro ně, samozřejmě také pro celou rodinu. Klokánkování patří k metodám, které mohou pomoci nejen dítěti, ale také jeho rodičům. Pojďte se podívat, co obnáší a jaké jsou jeho výsledky.

Výchozí stav

Miminko přichází na svět nezralé, nepřipravené jak fyzicky, tak psychicky. Stejně nepřipravení jsou ale také jeho rodiče. Představte si, že místo zdravého miminka, které můžete okamžitě chovat, máte najednou před sebou uzlíček, který mnohdy neváží ani kilogram. Jeho cesta z pohodlí matčina bříška vede rovnou do cizího prostředí inkubátoru, místo do připravené postýlky. Tento krok je naprosto nezbytný k zajištění základních životních funkcí.

Miminko se v tuto chvíli ovšem necítí (a ani nemůže cítit) bezpečně. Je předčasně vystaveno hluku, nadměrnému světlu a navíc bolestivým podnětům, kterým se bohužel péče o nedonošené děti z lékařského hlediska nevyhne. Metoda klokánkování významně pomáhá, aby se nejen miminko, ale také jeho rodiče lépe sžili, zmírnili pocity stresu, které po takové události nastávají. 

Klokaní péče

A o co tedy vlastně jde? Jde o co největší a nejdelší kontakt matky s dítětem, tzv. skin to skin (kůže na kůži). Miminko je ideálně oblečeno pouze v plence a přiloženo vertikálně na nahou hruď matky, která by měla zaujmout polohu v polosedu. Následně se přikrývá dekou nebo peřinkou, případně halenkou, tričkem. Odborné publikace uvádí různé výhody, shodují se však v tom, že klokánkované děti výrazně zlepšují svou termoregulaci, dýchání, tepovou frekvenci a jsou méně náchylné k infekcím. Také se snižuje riziko apnoí (vynechání dechu trvající déle než 20 vteřin) a zlepšuje se spánek. Právě zlepšení spánku je jednou z nejdůležitějších výhod, protože díky delšímu spánku nedonošené děti spotřebují méně energie a neztrácí tolik hmotnosti. A hmotnostní nárůst je jedním z klíčových ukazatelů zlepšování stavu miminka. 

"Mamíííí, tatíííí, pojďte už číst!" Pokud patříte k rodičům, kteří každý večer slyší od svých ratolestí něco podobného, nezbývá, než vám pogratulovat a pochválit vás. Jak a proč ze čtení udělat zábavu a pravidelně se opakující rituál?

Kdy začít?

Otázka, na kterou se dá odpovědět velice jednoduše - čím dříve, tím lépe! Čím dřív totiž začnete děti zvykat na pravidelnou činnost, tím větší máte pravděpodobnost, že se zautomatizuje a stane se rituálem. Číst knížky tedy můžete už v okamžiku, kdy máte miminko v bříšku. Vnímat bude váš hlas, jeho melodii a barvu.

Dál pak volte knihy tak, aby dítě zaujaly - kojenci jistě ocení velká obrázková leporela, která budou moci "ochutnávat" a libovolně muchlovat. Vy jim můžete o obrázcích vyprávět. Batolata pak budou mít radost z bohatě ilustrovaných knih s říkankami, básničkami nebo písničkami. Předškolní děti už ocení příběh, klasické pohádky, od věci pak jistě nejsou knihy pojednávající o škole, které vám pomohou krásně je připravit. 

Jak začít?

Pokud právě přemýšlíte o tom, že se čtením začnete, zamyslete se hlavně nad tematikou. Ne každé dítě, kterému zatím nebylo čteno, si ochotně sedne, případně lehne a bude vytrvale poslouchat. Knihy pro děti vybírejte nejen podle věkového určení, které většinou nesou, ale hlavně podle toho, co je zajímá.

Mámy nosí své děti už hodně dlouho. Dá se říct, že je tato záležitost stará jako lidstvo samo. S vynálezem a rozšířením kočárku se nošení dětí vytratilo kamsi na okraj zájmu společnosti. V posledních letech však nošení dětí zažívá obrovský boom a maminek, které nosí své děti ve speciálních šátcích či nosítkách, stále přibývá.

Bohužel však ne každé nošení dětí je pro ně prospěšné. Pro správný (nejen motorický) vývoj dětí a jejich zdraví je bezpodmínečně nutné nosit děti pouze v takových pomůckách, které umožňují nošení v ergonomické poloze - tedy v ergonomických nosítkách a šátcích. Každý výrobce nosítek sice tvrdí, že jejich výrobek je skvělý a naprosto ergonomický, ale ne všichni mluví pravdu. Pojďte se tedy společně se mnou podívat na to, jak má vypadat nosítko, které je opravdu ergonomické a nemá tuto klauzuli pouze v popisu výrobku jako marketingový tah.

Jak vypadá ergonomická poloha?

Ergonomická poloha je při nošení dětí bezpodmínečně nutná, aby nebyl ohrožen jejich správný motorický vývoj a naopak byl vývoj opěrné a pohybové soustavy podporován.  Nošení čelem ven od nosiče není NIKDY správné, i když se nám někteří výrobci snaží vnutit opak. V dřívějších dobách se u malých miminek doporučovalo nošení v tzv. "kolébce", z pohledu dnešních poznatků už se však doporučuje jako nejpřirozenější a nejvhodnější nošení dětí vertikálně čelem k sobě. 

Správná ergonomická poloha je tedy vždy čelem k nosiči, dítě má mít podsazený zadeček, čímž se docílí potřebného zakulacení zádíček a toho, že kolínka jsou výše než zadeček - nohy dítěte tedy tvoří vzhledově písmeno M. Poloha vhodná pro nošení musí dítěti také umožňovat dobře dýchat, hlavičku malých miminek je třeba pootočit a zajistit tak, aby byl před pusinkou a nosíkem volný prostor a aby hlavička nepřepadávala směrem k hrudníčku a nedocházelo tak ke stlačování dýchacích cest.

Proč nosit své dítě?

Znáte hopsadla a skákadla? Že ne? Tak se podívejte na videa na internetu, ten je doslova nacpaný skákajícími miminky. Když se k takovému videu přidá pasující hudba, případně se trochu zrychlí, je o zábavu postaráno.

Vypadá to legračně, že? A miminkům se to, zdá se, také líbí. „Náš malý hopsá ve skákadle od 6 měsíců, a jak se mu to líbí. Taky je dost aktivní a pořád chce něco dělat, tohle je super zábava - ne sice na dlouho, necháváme ho tam chvilku, ale unaví se a líbí se mu to,“ píše ve fóru jedna z uživatelek Modrého koníka. A zdaleka není jediná. Bohužel.

Hopsadla dětem neprospívají!

Hopsadla, nebo chcete-li skákadla, totiž patří do stejné kategorie jako kojenecká chodítka, klokanky a jiná neergonomická nosítka – v žádném případě se jejich použití nedá doporučit! Jedná se o pomůcky, které slouží k předčasné vertikalizaci dítěte, na což jeho pohybový aparát není připraven. Česká pediatrická společnost i Unie fyzioterapeutů mají jednoznačný postoj: Nepoužívat!

Každé dítě si totiž musí samo projít tou obtížnou cestou z lehu do stoje. Pokud mu budeme jakkoli pomáhat, nedojde k žádoucímu vybudování svalových souher. Takové dítě, kterému svaly nepracují správně, může dříve nebo později očekávat problémy s pohybovým aparátem. U hopsadel je navíc přitěžující právě skákavý pohyb, který je pro zatím nedostatečně zpevněné kojenecké tělíčko naprosto devastující. A pak, zkuste si někde viset za rozkrok a skákat!

Naštěstí se zdá, že i mezi maminkami se již šíří informace o těchto škodítkách: „Je to nezdravé, nebezpečné a dle mého naprosto, ale naprosto zbytečný krám. Mám druhé dítě a to první nic takového nemělo a druhé taky mít nebude,“ říká koníkovka yerry.

Z hodiny na hodinu přichází velká bolest a pláč. Dítě má rýmu a tahá se za ucho a vy víte, že je to tu zas. Obávaný zánět středního ucha, nepříjemný a velmi bolestivý společník, který se rád vrací. Přečtěte si, co o něm říkají naše koníkovky!

Jak poznat zánět středního ucha?

Zánět středního ucha může vznikat při infekcích horních cest dýchacích (jedná se především o nachlazení provázené rýmou a kašlem, zánět nosohltanu a angínu), ale i z plného zdraví. Většinou v noci se dostavuje prudká bolest ucha, dítě pláče, tahá se za ucho nebo si stěžuje na jeho bolest. Na prohmatání ucha a jeho okolí reaguje bolestivě. To doprovází zvýšená teplota nebo horečka. Nicméně, šedá je teorie, zelený strom života, a tak ne vždy se dá na první pohled uhádnout, co dítko trápí.

Také koníkovka bajushh dlouho nevěděla, co se se synem děje: „Začalo to rýmou, kašlem a lehce zvýšenou teplotou. To jsme sami léčili 3 dny, potom kontrola u pediatričky, předepsán Prospan a Sinecod (na kašel) kontrola za 3 dny. Během týdne jsme byli bez teplot a bez rýmy (to bylo v pondělí). Od čtvrtka horečky přes 38, každý den kontrola u doktorky, CRP se drželo kolem 25-30 (stále bez rýmy). Noci byly krásné, až na občasné buzení kašlem, prý viróza, uvidíme do středy. Ve středu kontrola krve, moči a doporučení na ORL, to jediné doktorku napadalo, i přes nebolestivé prohmatání za ušima, bez mnutí si uší nebo nočního buzení. A tak jsme jeli. A verdikt? Oboustranný zánět středního ucha, obojí na píchnutí!“

U collette to zase bylo jak z učebnice: „První příznaky problému se u syna objevily, když mu bylo 2,5 roku a začal chodit do školky. Nenápadná virózka s nenápadnou ale dlouho se táhnoucí rýmou. Pak se zdálo, že rýma ustupuje, ale byl to klid před bouří. Jednou večer jsem syna uložila, usnul bez problémů, ale za hodinu a půl se probudil s pláčem, že ho bolí ouško. To je prý běžné, protože jak dítě ulehne, nateče hnis do středouší. Klasické projevy, teplota, nenechal si na ouško sáhnout. Jeli jsme na pohotovost, tam zánět středouší potvrdili.“

„Zánět středního ucha se u nás projevil v noci pláčem, myslela jsem si, že dcerka má hlad, ale kojit nechtěla (asi jí to bolelo), tak mi asi po 2 hodinách chození po bytě usnula v náručí. Ráno jí nic nebylo, teplotu neměla. Po obědě spala až nezvykle dlouho asi 3 hodiny, a pak už měla teplotu, zavolala jsem tedy dětskou doktorku, a ta mi doporučila jí promačkat uši a pokud zareaguje, jet na ORL. Z pěti promnutí uší zareagovala asi 3x, tak jsme pro jistotu jeli. Na ORL nám řekli, že máme hnisavý zánět středního ucha,“ píše maminka olcab.

Bojkot kojení je strašákem mnoha maminek. Může přijít znenadání i v případě, že do té doby vaše miminko nemělo s přisátím a kojením sebemenší problém. O tom, jak si poradila s bojkotem kojení hned třikrát, nám vyprávěla jedna z maminek na Modrém koníku. 

Co je to vlastně bojkot kojení?

To je stav, kdy dítě mladší dvou až tří let začne odmítat kojení. Odtrhává se od prsu, pláče, jen zahlédne bradavku a pít nechce. Většinou nastává jako reakce na snížený tok mléka. A řešení? Navýšit produkci. Nejlepším impulsem k navýšení laktace je miminko samo. Čím více bude sát, tím více se mléka bude tvořit. Problémem je, že při bojkotu je těžké donutit dítě se přisát.

Každý ze tří bojkotů měl jiné řešení

"Každé dítě je jiné a stejně tak každý bojkot. Prožili jsme již tři bojkoty a při každém jsem musela používat jiné triky. Jak tedy podpořit neochotného kojence v přisátí? Při prvním bojkotu nám pomáhalo měnit podmínky při kojení. Kojila jsem ve stoje i za chůze, při houpání na gymnastickém míči. Jednou jsem dokonce kojila i stojíc v koupelně u zrcadla. Prso jsem malému nabízela každou chvíli. Když nechtěl, nenutila jsem ho, ale nabídla jsem mu opět za chviličku. Nejvíce se nakrmil v polospánku, často pil během celé noci – někdy se ani za několik hodin neodpojil od prsu! Věřím, že společné spaní nám s kojením hodně pomohlo a stále pomáhá.

Při druhém bojkotu dosáhla hysterie u kojení kritické hodnoty – překvapivě pomohlo mírné násilí. Syn se přisál, až když na jazyku ucítil mléko, které jsem mu do pusy vstříkla sama. Toku mléka jsem pomáhala i stlačováním prsu a nahříváním. Naštěstí tento velice intenzivní bojkot trval jen pár dní. Poté jsme měli období, kdy jsem mohla kojit pouze vleže na pravém boku na našem gauči, ale to již byla pohodička, prostě jsme se na delší dobu nevzdalovali z domu."

O tom, že bakterie v našich střevech jsou důležitější, než se kdy myslelo, se mluví v odborných kruzích čím dál častěji. Britská lékařka Natasha Campbel-McBride se domnívá, že stav střevní mikroflóry ovlivňuje zdraví celého organismu a také lidskou psychiku. Sama navrhla a na své rodině vyzkoušela dietu, se kterou vás dnes seznámíme.

GAPS, neboli Gut and psychology syndrome (česky syndrom střeva a psychiky), je teorie, která říká, že kvalita bakterií v lidském střevě má vliv na řadu onemocnění a lidskou imunitu. Zdravá střevní mikroflóra nejen že zajišťuje optimální trávení, ale zároveň brání průniku škodlivých látek a mikroorganismů do těla, aktivuje imunitu a vytváří vitamíny.

Pokud je kvalita střevních bakterií špatná, objevuje se plynatost, zácpa nebo naopak průjem ze špatně trávené potravy. Dr. Campbell-McBride popisuje, že i kojenecké koliky mají svůj původ v osídlení střev, které miminka přejímají během porodu  a kojením od své matky.

Narušená střevní mikroflóra přestává plnit svou funkci ochranné bariéry a skrze střevní stěnu mohou do krve přecházet látky, které by se za normálních okolností z těla vyloučily se stolicí. Mohou to být různé toxiny z potravy, viry, bakterie a plísně, ale i běžné složky jídla, které však nemají v krvi co dělat - například hliník. I samy "špatné" střevní bakterie produkují toxiny. Tyto látky pak kolují v krevním oběhu. Naše tělo se s nimi více či méně úspěšně vypořádá, ale u toho může dojít k poškození různých orgánů - třeba mozku, jater nebo samotné střevní stěny.

Zároveň dochází také ke špatnému vstřebávání látek, které pro své zdraví nezbytně potřebujeme - minerálů, vitamínů, mastných kyselin apod. Dochází tak vlastně k určité formě podvýživy.

GAPS versus nemoci

Diabetes, lidově cukrovka, je onemocnění postihující člověka nezávisle na věku. Mezi diabetem dětí a dospělých je však rozdíl. Zatímco u dospělých se v drtivé většině jedná o diabetes 2. typu, který je provázán s nezdravým způsobem života a je ovlivnitelný dietou, u dětí je to diabetes 1. typu. A o tom dnes bude řeč.

Diabetes mellitus (přesný překlad je úplavice cukrová) alias cukrovka je porucha metabolismu krevního cukru. Krevní cukr neboli glukóza je základem výživy všech našich buněk. Tělo si jej vyrábí z námi přijaté potravy nebo ze svých zásob. Proto, aby se glukóza dostala z krve k buňkám tkání, je důležitý slinivkou produkovaný hormon inzulin. Inzulin způsobuje, že hladina krevního cukru, tzv. glykémie, klesá. Jeho protihráčem je hormon glukagon, který při nízké hladině krevního cukru dává pokyn, aby bylo využito tělesných zásob pro zvýšení glykémie.

U “dospěláckého“ diabetu 2. typu dochází k tomu, že je glykémie dlouhodobě zvýšena a tělo musí produkovat příliš mnoho inzulinu. V tom případě dochází k „vypěstování“ rezistence buněk vůči působení inzulinu a/nebo ke ztrátě schopnosti produkovat inzulin slinivkou, která přestává reagovat na hladinu glukózy v krvi. Tento typ diabetu se vyskytuje většinou až po 30. roce věku a bývá dáván do souvislosti s nezdravým životním stylem, obezitou a metabolickým syndromem. Ten zahrnuje právě diabetes 2. typu, vysoký krevní tlak, vysokou hladinu cholesterolu a obezitu. Poměrně vzácně se s diabetem 2. typu můžeme setkat i u obézních dospívajících.

Diabetes, který se vyskytuje v dětském věku, bývá označován za typ 1. U tohoto diabetu je podstatou onemocnění autoimunitní proces, který ničí buňky slinivky břišní produkující inzulin (tzv. beta-buňky Langerhansových ostrůvků). V tomto procesu hraje svoji roli genetická predispozice a spouštěcí faktor. Tím může být například jakákoli prodělaná infekce, ale i problematická gravidita a porod, vliv může mít i délka kojení a toxiny zevního prostředí. Problematika vzniku však ještě není dostatečně rozklíčována. Je ale známo, že i jedinci s genetickou predispozicí nemusí diabetem onemocnět.

Na základě zmíněného autoimunitního procesu dochází k destrukci inzulinotvorných buněk. To může trvat i několik let skrytě. Při poklesu sekrece pod 20-30% dochází k projevení příznaků. Často tento stav přichází po prodělání nemoci – to je jakási „poslední kapka“ pro organismus.

Příznaky onemocnění diabetem 1. typu

Známe to všechny, i ty nejostřílenější matky si někdy říkají, jestli jejich poklad má dost mléka. Někdy se to zkrátka stane, že potřebujeme tvorbu mléka trochu podpořit – ať už při růstovém spurtu či bojkotu kojení, anebo na úplném začátku po narození miminka. Jak na to? Čtěte dále.

Bylo, nebylo…

Narodí se miminko. Stávají se z nás matky a s tím přichází spousta strachu a starostí. Když spočítáme ruce, nohy a prstíčky, hlásí se strach o mlíčko. V prvních dnech po porodu se nejprve v prsou tvoří mlezivo, mléko nastupuje většinou 3. až 5. den. Čerstvě narozené miminko nejprve ztrácí část své hmotnosti (5-10%), s nástupem laktace vše ale rychle dožene. V této době je důležité dodržovat pár zásad:

• Pokud možno nechat proběhnout bonding a samopřisátí (přiložení nahého miminka na nahý hrudník matky ihned po narození, miminko si samo najde prs).
• Miminku často nabízet prs a nechat ho sát, jak dlouho bude chtít (zejména noční kojení má zázračné účinky na množství mléka), kojíme z obou prsou (při jednom kojení).
• Být v těsném fyzickém kontaktu (nejlépe funguje kontakt nahé kůže na kůži), děťátko nosit, mazlit, spát spolu.
• Nedokrmovat - miminka jsou na krátkou počáteční hladovku připravena. Pouze v případě zdravotních komplikací či velkého váhového úbytku lékař doporučí dokrmování. V tom případě volíme dokrmování přes prst stříkačkou či z pohárku, nejlépe však suplementorem.
• Nedáváme dudlíky („šidítka“ utlumují pocit hladu a kazí techniku sání) ani lahve.
• Dbáme o vlastní dobrou životosprávu (hodně jíme a pijeme), nestresujeme se! Stres je zabijákem kojení. To ví i maminka kubaka: „Kojení je hlavně o psychice, které ovlivňují pak hormony - hlavně klid, spát, jíst a kojit, kdy miminko chce. Tak se bude tvořit tak akorát. Je to poptávka a nabídka: kolik a jak často pije, tolik se zase vyrobí. Ne víc a ne míň, ženské tělo je taková velmi efektivní továrna na mléko s žádným odpadem a se 100 % uspokojením poptávky. První týdny se to ustaluje, mechanismus je v záběhu, až se továrna zajede, všechno pošlape jak na drátkách.“

Tato jednoduchá opatření by měla stačit na dobrý start kojení.

Nedaří se, nedaří

"Mému synovi je osm měsíců a pomalu začíná opakovat paci, paci. Rozhodla jsem se, že je na čase, abychom obohatili naši komunikaci a začala jsem ho učit znakovat." Vy neznáte znakování miminek? Chyba! Přečtěte si, proč to vůbec dělat a jak na to. 

Znakování s miminky nebo také program Baby sign je druhem komunikace s kojenci a batolaty. Ke slovům, kterými se s dětmi běžně domlouváme, přidáváme gesto rukou. Dítě je schopno mnohem dříve napodobit posunek rukou, než vyslovit slovo a my si tím můžeme velice usnadnit každodenní život. Vždyť kdo by neznal situaci s vřeštícím batoletem, u kterého za nic na světě nemůžeme přijít na to, co vlastně chce.

Díky znakování může děťátko dříve vyjadřovat své potřeby a komunikovat s okolím. Nemusíte se bát, že by se nenaučilo mluvit, naopak, znakující děti mluví dříve a mají širší slovní zásobu.

„S dcerkou jsem začala znakovat od 6. měsíce, první znaky si osvojila v cca 10. měsíci. A pak do roka zvládala už téměř všechny, co jsme používali. Musím taky říct, že nejen nás, ale hlavně dcerku to bavilo a byla ráda, když jsme ji rozuměli, co po nás chce. Ať už se to týkalo pití, jídla, mytí rukou, ale i venku. Malá bude mít za chvíli 1,5 roku a ze znakováním jsme skončili, jelikož se nám v 16,5 měsíci neuvěřitelně rozpovídala. Ale dodnes znakuje např. ptáčka a světlo (to byly jedny z prvních znaků). Nemyslím, že znakováním se mluvení opožďuje, jelikož u nás to bylo zrovna obráceně. Na svůj věk mluví opravdu krásně a co je nejdůležitější - srozumitelně. Chce to jen opravdu trpělivost a nenechat se odradit, pokud to některému dítku déle trvá, vždyť každé je jiné,“ píše maminka danielita7.

A jak na to?

Není na tom nic složitého. Vybereme si činnost, osobu nebo věc, kterou chceme dítě naučit. Znak pro danou situaci můžeme nalézt v knihách o znakování, na internetu nebo si můžeme vymyslet vlastní. Důležité je používat stále stejný znak. Znakování vždy doprovází mluvené slovo – vyslovíme tedy zřetelně např. „jídlo“, zároveň ukážeme znak (pro jídlo to může být třeba dlaň na ústa) a podáme jídlo.

Bolí vaše miminko bříško víc, než je zdrávo? Trpíte celá rodina jeho „prdíky“, ekzémem nebo třeba záněty středního ucha? Nebo už jste dokonce v plence našla hlenovitou stolici s nitkami krve? Zbystřete, může se jednat o alergii na bílkovinu kravského mléka. Naštěstí víme, jak drobečkům pomoci!

Jak ji poznat?

Alergie na bílkovinu kravského mléka (ABKM) podle některých pramenů postihuje až 10% dětí do tří let. Její příznaky mohou být různé – od průjmů, zácpy, bolestí břicha a zvracení až po ekzém, kopřivku, častou nemocnost, záněty středouší a respirační infekce. V nejtěžších případech se objevuje hlenovitá stolice, někdy s příměsí krve.

Maminka simulinecka píše: „My ji poznali tak, že malá mi najednou začala zvracet pokaždé, když snědla kaši, jogurt, vždy zvracela obloukem, pak zácpa a vyrážka. Po návštěvě doktorky, která udělala testy, se potvrdilo, že malá má částečnou alergii na kravské mléko.“

U kojených dětí dochází i k reakcím přes mateřské mléko – vadí tedy, když mléčné výrobky jí matka, nemusí je jíst přímo dítě. Takovou zkušenost má i netyka: „Na prdíky trpěl náš Jaroušek od narození a já často slýchala, že kluci na to trpí a trpělivě jsem ho chovala, masírovala bříško, cvičila nožičkama a často kojila a čekala, že to přejde. Ale nepřecházelo. Kůži měl vždy krásnou a hladkou. Stolici měl asi pětkrát denně, ale i to může být u kojeného miminka normální. Ve 4 měsících jsem ale v plínce poprvé objevila krvavé nitky. Strašně jsem se vylekala. Pediatrička si ale věděla rady - zkontrolovala konečník (aby vyloučila natržení), poslala nás na SONO břicha (aby vyloučili nějaké vnitřní poškození), naordinovala mi vysadit všechny potraviny, co obsahují mléko a objednala nás na alergologii.“

Bohužel testy na ABKM nejsou stoprocentně spolehlivé a nemusí všechny malé alergiky odhalit. Jedinou opravdu spolehlivou metodou je tzv. eliminační dieta, kdy se vysadí veškeré výrobky obsahující alergen. V případě kojeného dítěte musí tedy tuto dietu držet i matka. Pokud dítě dostává umělé mléko, musí přejít na speciální typ mléka s plně štěpenou bílkovinou nebo z volných aminokyselin. Sójové náhražky nejsou vhodné, jelikož alergie na sóju bývá často také přítomna.

Vegetariánství se stává čím dál běžnějším. Asi každý nějakého vegetariána známe a příliš nás to nevzrušuje. Co ale zaručeně vzbudí rozruch v širokém okolí, je rozhodnutí rodičů, udělat vegetariána i z potomka. Zajímá vás, co všechno to obnáší? A co na to říkají maminky, které svým dětem dopřávají i maso? 

„Byla jsem vegetariánem v těhotenství a jsem stále. Mé dceři maso nedávám. Jsou jí 3 roky. Když jsem ji rok kojila, doktorka nevěřila svým očím, jak roste. Je vyšší než o půl roku starší děti,“  píše jedna z maminek.

Zdravotní hlediska dětského vegetariánství

Na Modrém koníku je početná skupina maminek vegetariánek, které mají stejně dobré zkušenosti s vegetariánstvím u nejmenších jako výše citovaná maminka. Není to až tak překvapující, oficiálně proti vegetariánství dětí nic nenamítá ani Světová zdravotnická organizace, ani Česká pediatrická společnost. Ti tvrdí, že dobře sestavená vegetariánská dieta pokryje veškeré nároky dětského organismu. Vyvážený a pestrý jídelníček je u vegetariánů stejně důležitý jako v rodinách, kde se maso konzumuje.

Lékaři upozorňují na oblasti, v nichž je třeba dbát zvýšené pozornosti. U dětí – vegetariánů je to dostatek železa a vitamínu D.

Železo je prvek pro tělo nesmírně důležitý - nachází se především v krevním a svalovém barvivu. Pro funkci krvinek a svalových vláken je nezbytné. Musíme jej přijímat z potravy. Dobrým zdrojem je červené maso a vnitřnosti, což ovšem pro vegetariány není. Ale i rostliny obsahují železo - například červená řepa, pohanka, listová zelenina, brokolice, chřest, luštěniny, ořechy, houby a sušené ovoce. Bohužel, železo z rostlinných zdrojů je pro organismus hůře využitelné, proto může docházet k jeho nedostatku. Vstřebávání a využití železa můžeme podpořit dostatečnou konzumací vitaminu C (ovoce, zelenina, kysané zelí).