redakce
19. únor 2019
3050 

Jaký výchovný směr zvolit pro své dítě? Zeptejte se sami sebe, čeho si vážíte na svém vlastním dětství

Oproti dobám, kdy jsme vyrůstali my, je dnes skloňováno hned několik způsobů, jak vychovávat děti. V dobré víře je mnoho z nás čte a studuje. Můžete si vybrat z principů „respektovat a být respektován“, kontaktního rodičovství nebo razit cestu selského rozumu. Kde se nachází skutečná pravda o tom, jak nejefektivněji vychovat z miminka dobrého, zodpovědného člověka, se zřejmě nikdy nedozvíme, už jen z podstaty jedinečnosti každého z nás.

Pokud však hledáte inspiraci a rady, jak výchovu dítěte vést – vzpomeňte si, co si z dětství pamatujete vy a přidejte k tomu pár rad od zkušených žen, jejichž děti už odrostly. Možná si uvědomíte, že přičinit se k tomu, aby vaše děti byly šťastné a spokojené, je vlastně velmi jednoduché. A že žádný návod na to, jak mít celou rodinu v pohodě, ani nepotřebujete.

Kolik času svým dětem skutečně věnujete?

Pokud zavzpomínáte na svoje rodiče, možná i vám se vybaví ty chvíle, kdy jste je přemlouvali k tomu, aby si s vámi hráli nebo povídali, ale rodiče neměli čas. Určitě stejně jako vy argumentovali tím, že musí pracovat, uklízet nebo vařit.

To, že každý den zajišťujete dětem teplé jídlo, čisté prádlo a uklizený domov, a navíc do toho chodíte do práce, abyste na tyto potřeby měli vůbec peníze, děti bohužel moc netrápí. Děti si vás považují hlavně ve chvíli, kdy jim věnujete svou pozornost. Je úplně jedno, kolik jim koupíte hraček a kolik jim jich koupit odmítnete, i když se to tak nemusí podle dětského pláče zdát. Pokud si vzpomenete na svoje dětství, ani vám určitě ve vzpomínkách neutkvěly materiální věci.

Pokud si pamatujete na některé hračky a poklady, které jste měli, dost pravděpodobně se k nim váže nějaká historka nebo příběh, jak jste k věci přišla, kdo vám ji dal, kam jste si ji s sebou vzala. A často to bývá věc, která nebyla ani drahá, ani módní, jen to byl krásný dárek od někoho milovaného. A vám udělal velkou radost.

Vzpomínky se odvíjejí od pocitů, vůní a atmosféry, která tehdy panovala. Určitě i vy si vzpomenete spíše na měkkost babiččina náručí, na vůni tátova auta, na šumění moře, u kterého jste byli poprvé spolu, než na to, co jste v té době dostala k narozeninám nebo co jste si nedokázala vybrečet v obchodě.

Myslete na to kdykoli, kdy místo plně prožité chvíle s dětmi upřednostníte činnost, kterou ve skutečnosti nikdo neocení. Plánujte si svůj čas tak, aby jste mohli věnovat dostatek pozornost dětem. Možná budete muset ustoupit z nějakého svého komfortu, ale vzpomínky a cit mezi vámi a vašimi dětmi se posílí k nezaplacení.

Atmosféra domova, láska a pohoda – to je za tisíc darů

To, jak se chováme ke svým dětem velmi ovlivňuje to, jací z nich vyrostou dospělí. To, jak si vzájemně předáváte lásku vy se svým partnerem a jak ji dáváte najevo vašim dětem, velmi formuje to, jak budou vaše děti jednou prožívat své vztahy. A ať sáhnete po jakémkoli výchovném směru, vždy narazíte na to, že důležitou součástí veškerého úsilí ve vytváření spokojeného člověka je komunikace.

Možná to pro vás bude výzva, protože v dobách, kdy jsme byli malí my, ještě pořád otevřená komunikaci a předávání citů nebylo tolik běžné. Generace před námi byly často vedeny k tomu, že otec je autorita a hlava rodiny. Velmi často se děti vychovávaly metodou, kdy se pro pohlavek a vyhubování nechodilo daleko.

Dnes víme, že potřeby křehké duše, ale vlastně i nás všech, dospělých, tkví hlavně v potřebě lásky a pocitu klidu. Zatímco dříve byly všechny tyto projevy lásky považovány za rozmazlování dětí, kterého jakoby se všichni báli, dnes již víme, že chválení, vyznávání obdivu a lásky směrem k dětem je součást života, která formuje zdravě sebevědomé dospělé, kteří nebudou prožívat takové citové frustrace, jako prožívaly generace před nimi.

Zvláště pokud si vy sama pamatuje ze svého dětství nedostatek sdílených citů, chvíle, kdy vás máma nevyslechla, události, kdy jste si přála, aby vás tatínek objal, bude pro vás tato část výchovy asi oříšek. Ale možná právě proto přinese vaší nové rodině pozitiva.

Pokud dáte svým dětem najevo, jak moc je milujete, pokud se s nimi budete mazlit kdykoli budou chtít, nebo kdykoli budete chtít vy, váš vztah se tím jen posílí. V budoucnu, až vaše děti budou zkoušet navazovat své vlastní nové vztahy, jim otevřenost při předávání pocitů bude jen ku prospěchu. A možná se otevřením svého srdce přičiníte k tomu, že vaše děti nebudou řešit spoustu citových karambolů, jakých jste se dopustila vy.

Jak si pamatujete dobu, kdy s vámi rodiče nebyli?

Téma možná poněkud v rozporu s předchozím bodem, nicméně stejně důležité. Ačkoli je naše přítomnost v životě dítěte nezbytná, hlavně tedy ta součást, kdy po splnění materiálních a základních potřeb dítěte jim věnujeme svůj čas v podobě přítomnosti bez výhrad.

Abychom však dokázali naplnit děti vším, co k životu potřebují, je potřeba jim dopřát také čas a prostor, kdy jim po ruce nejsme. Ve chvílích, kdy s dětmi nejsme, přichází čas, kdy se dítě musí spoléhat na sebe. Čerpá z toho, co jste je jako rodiče naučili, čerpá ze zkušeností, které už má.

Pokud se spoléhá samo na sebe a jeho rozhodnutí na základě zkušeností, které už má, jsou správná, jeho sebevědomí se zvyšuje. A pro děti je takto získaná radost z toho, že něco dokážou, velmi silným stavebním materiálem k budování své vlastní osobnosti. A naším úkolem je naučit děti, aby je toto budování bavilo.

Ať už necháte děti, aby si samy hrály bez vašeho dozoru, nebo jsou několik hodin denně ve školce nebo ve škole, kde si mnoho svých potřeb musí plnit samy, všechny tyto zkušenosti jsou pro děti velmi cenné.

Nejen že se dítě naučí poradit si samo ve chvílích, kdy mu nejste na dosah nebo nekorigujete jeho chování, ale ze získaných zkušeností staví svou sebehodnotu. Navíc všechny nově nabyté zkušenosti vám může vyprávět. Vzniká tak zcela nová forma vztahu – volnost v lásce, kdy si všichni můžete užít den, aniž byste byli spolu, ale zároveň se těšíte na to, až si svoje nové zážitky sdělíte. I takhle se dá definovat zdravý vztah v rodině.

Vzpomínky na dětství formuje také to, jak harmonický byl váš domov

Je velmi naivní si myslet, že malé děti nevnímají vše. Možná, že je to přesně naopak a i velmi malé děti vnímají víc, než my dospělí. Bez ohledu na všechny výchovné směry světa je základem veškeré harmonie to, jak se dítě cítí doma. A o tom, jaký vliv má na něj atmosféra, která doma je, bylo popsáno už desítky tisíc stran v mnoha knihách různých žánrů.

Pokud máte nějaké potíže s partnerem, tatínkem vašich dětí, nemyslete si, že i pokud si konflikt necháváte na dobu, kdy dětí spí, že to děti necítí. Že i malé děti, které sotva mluví, nerozumí tomu, o čem se s partnerem hádáte. Každý zvýšený hlas, každé napětí, které se mezi vámi odehraje, vaše děti cítí. Všichni víme, jak je těžké vychovávat děti, mít rodinu, starat se o vše, co k tomu patří a ještě udržovat zdravé vztahy.

Pod tíhou všeho materiálna, všech snah o dokonalost ale možná zapomínáme, že právě tyto vztahy jsou základnou všeho zdraví, které máme. Pokud naše vztahy nebudou fungovat, doma bude dusno, stejně nikdo nebude šťastný. Pokud tedy víte, že je u vás doma často nepříjemná atmosféra, děti jsou často vystaveny výměnám názorům a kyselým poznámkám, v rámci pohody celé rodiny to vyřešte. A vyřešte to brzy.

Vyhnete se mnoha onemocněním, stresu a nervům, které vám nic na světě nevynahradí. A pokud nebudete mít vy a vaše děti klid a touhu být doma, kde je bezpečno a klid, žádné knihy o výchově a vymýšlení toho, jak si spolu užít každou chvíli, vám stejně nepomohou.

Pokud k tomu připočtete neodmyslitelný argument, že vaše děti se jednou budou pravděpodobně chovat stejně jako vy, máte mnoho důvodů k tomu, že vaše vztahové potíže a atmosféru v partnerství i domově je potřeba co nejdříve začít uzdravovat.

Stres, emoce a jejich nepochopení

Rodičovství je taková manažerská činnost nejvyšší úrovně. Každý den musíte zvládat desítky náročných úkolů a paradoxně, čím jsou děti starší a samostatnější, tím se to stupňuje.

I když děti naučíte samostatně jíst, oblékat se, částečně se vypravovat, stejně se všeho účastníte. Zároveň ještě pečujete sama o sobě, o svého partnera, možná máte nějaká zvířata, která jsou na vaší péči závislá. Možná se jako většina žen ještě snažíte uspět kariérně.

Není to zrovna málo úkolů pro jednoho člověka. A mnoho žen každý den bojuje s tím, že i malý zádrhel chodu domácnosti způsobí takový výbuch emocí, při kterém se jen těžko ovládáte. Pokud i vy máte potíže se zvládáním stresu, v zájmu vašeho zdraví i duševní pohody vašich dětí na tom zamakejte. Pokud totiž pokaždé, kdy se něco zadrhne, vybouchnete, je to zrovna ta věc, která vás při výchově dětí limituje.

K tomu, jak zvládat emoce, najdete mnoho návodů. Všechny ty dobré spočívají v jedné věci – při jakémkoli střetu emocí vašich a vašich dětí je důležité kontrolovat v první řadě emoce své. Jakmile budete zvládat svoje reakce, svoje dříve neovladatelné touhy ke křiku a breku, můžete pracovat s emocemi, která má vaše dítě a které se je teprve učí ovládat.

Zkuste jógu, dejte se na meditace, čtěte knihy o tom, jak tyto emoce krotit. Jen tak se můžete pokusit o to, aby vaše děti tyto stavy nezažívaly a pomoci jim se zvládáním jejich emocí. A to se vám může velmi hodit.

Pokud pomineme brečení v obchodech, záchvaty pláče u oblékání či záchvaty vzteku u činností, které dětem nejdou, mysleme také na to, že brzy děti čekají mnohem intenzivnější pocity. Čím budou starší, tím více se budou setkávat s emocemi a těžkými chvílemi ve škole, s kamarády, v období puberty, kdy se celý jejich svět začne měnit.

Pokud se sama naučíte zpracovávat emocionální pochody, můžete to naučit i svoje děti. Vyhnete se mnoha uplakaným chvílím a v budoucnu možná dokážete předejít mnoha citovým zraněním, které si v afektech můžete způsobit navzájem.

Recept na správné chování k dítěti neexistuje

Pokud chcete zdárně dovést své děti do dospělosti a naučit je samostatnosti, je potřeba používat spíše srdce než rozum. Pokud chcete, aby vaše děti byly šťastné a spokojené, musíte být spokojená, šťastná a v klidu vy. Všeobecným návodem k tomu, jak učinit vaše děti šťastné, tedy může být snaha o to, vždy se prvotně postarat hlavně o svoje potřeby. Jakmile je zajistíte, můžete je s klidem předávat někomu dalšímu.

Ke vší té snaze je třeba přidat trochu respektu, pochopení a tolerance. Tu si naordinujte také nejdříve vy sama k sobě, teprve potom, až se ujistíte, že nemusíte být dokonalá a každý den supervýkonná, můžete tuto moudrost aplikovat dál na vaše blízké. Pokud u všech činů budete zároveň myslet na to, jak by se to asi líbilo vám, když jste byla stejně stará jako vaše děti, a dětem naslouchat s láskou a pochopením, nemůžete se splést.

Autor: mblumtritt

Zdroje:

cs.wikipedia.org

kontaktnirodicovstvi.cz

inovativnivzdelavani.cz

is.muni.cz

    Nadherne napsane ... Trochu me desi ze je clanek precten 2195x a like byl jen 1 😳...
    22. únor 2019
    Moc pekne. Posledni veta presne vystihuje muj "styl" vychovy... Snazim se proti sobe videt sebe/nejlepsi kamaradku/partnera... A podle toho se chovat ke svym detem. Kdyz nekdo dospely neco rozlije/rozbije jak zareagujeme a jak, kdyz to udela prcek? Ale nejvic nas myslim tizi bubaci co si neseme na zadech z detstvi my... Je tak tezke s nimi bojovat a nechovat se jak oni chteji. A nedelat, co jsme sami v detstvi nemeli od rodicu radi a co nam vadilo.
    22. únor 2019
    @jane46 Nebo naopak nesklouznout do druhého extrému...
    22. únor 2019
    @urtica a ten bys definovala jak? Jako, ze premira lasky, respektu a fer pristupu muze skodit? nerozumim?
    23. únor 2019
    Fajn článek! Mě přijde hodně důležité naučit se ovládat svoje emoce ve vyhrocených situacích. Jak můžu naučit dvouleté dítě, aby zvládalo své emoce, nevztekalo se, nekřičelo, když to nezvládnu sama? A nebo mu alespoň vysvětlit, co se u mě děje, proč se zlobím a prostě mluvit, vysvětlovat, umět se omluvit... Jednoduché to není. Hlavně často automaticky řešíme stres a vztekání tak, jak to rodiče dělali s námi, což bohužel nebylo vždy to nejlepší řešení. Myslím, že emoce dětí se často bohužel dost podceňují..
    23. únor 2019
    @kackakastanka Když to uvedu na svém příkladě, tak já sama jsem prošla tradiční autoritativní výchovou s velmi jasně (a velmi úzce) vymezenými hranicemi. V některých reakcích, které mi automaticky nabíhají, samozřejmě poznávám své rodiče, ale protože jsem sama poznala, co je to "nemoct nic", tak z obavy, abych neopakovala chybu svých rodičů, mívám sklony spíš k aplikaci druhého protipólu - výchovy bez hranic. A vzhledem k tomu, že pracuji s dětmi a model autoritativní výchovy je model, kterým prošla většina dnešních rodičů, řekla bych, že unikání do druhého extrému není jen můj problém. Zkrátka - vybalancovat ve svém výchovném přístupu zdravou míru volnosti a k tomu nutné mantinely není nikterak jednoduché...alespoň pro mě určitě ne.
    23. únor 2019
    @urtica ok, jsem na to stejne jako ty, ale je třeba si připomínat, ze laska, respekt a fer pristup k detem neznamena vychovu bez hranic..., to, ze se mi to nekdy také vymyka potvrzuji 🙂 ale vytrvam
    23. únor 2019
    @urtica Souhlasim. Krome vychovy u nas jeste nebyly finance na nic a vidim u sebe od "s detmi urcite chci jet aspon jednou k mori nez pujdou do skoly" pres "sama jsem po tom touzila" az k darkum ktere by byly vlastne spis muj sen z detstvi... Je potreba najit zlaty stred... Clovek se musi hlidat ve vsech smerech a pouzivat selsky rozum.
    23. únor 2019
    @kackakastanka ja vim jak je to mysleno ...jsou rodice ( casto i velmi moviti ) kde dite muze vsechno furt si neco vyrvava nerespektuje ostatni deti ...musi vsechno mit a neposlechne nic.... Tak to je takocy extrem ...
    23. únor 2019
    Já teda s tou poslední větou nemůžu souhlasit. Jako tříleté se mi teda vůbec nelíbilo, že nedostanu ten balíček bomparů, abych je snědla na posezení. Už vůbec se mi nelíbilo, že musím jít spát po večerníčku nebo jíst pravidleně a třeba jídla, co mi zrovna moc nechutnaly. Ve škole se ji většinou moc nelíbilo, že musím dělat domácí úkoly nebo se v hodině nebavit se spolužáky. Většina rodičů má rozumné dovody, proč uplatňují svou autoritu, protože dítě při svém věku a zkušenosti se téměř nikdy nemůže rozhodnout v dané situaci správně z pohledu následných důsledků. Nenese za sebe zodpovědnost a těžko vyhodnotí, co určité rozhodnutí přinese za pár okamžiků nebo let. U rodiče a tedy dospělého člověka se dá čekat, že to už odhadnout dokáže a tedy holt musí takto k dítěti přitupovat. Nějaký fér nebo rovný přístup tedy podle mě není možný. Je to vztah rodič-dítě a ne dvou rovnocenných kamarádů.
    24. únor 2019
    @soleilll tak jasne, ze, priklady, které jsi zrovna uvedla, nejsou asi ty uplne typicke, o kterých je ve clanku rec… jasne, ze musí jit pravidelne spat, pravidelne jist, nerusit ve skole, poslouchat ve skolce… ale proc by zrovna dite mělo jist něco, co mu nechutna, jen pro to, ze je to dite… s tim zase nesouhlasim ja, ja také nejim jidla, která mi nechutnaji a dost by me naprdlo, pokud by mne kdokoliv nutil je jist...
    24. únor 2019
    @soleilll ještě k tem bombonum, není to mysleno tak, ze detem vychovanym viz vyse das vse, oc si reknou, tedy ani ten sáček bonbonu... ale, ze jim s respektem k jejich male osobnosti vysvetlis, proc ho nemůžou mit, pripadne proc si smeji dat jen jeden a další zítra nebo za tyden… takto je ten clanek myslen, ne, ze dite ridi domacnost a všechno kolem... ale ze je brano jako clovek a ne zvire ve drezure, sedni, lehni, toto jo, toto ne a nebudu nic vysvětlovat, protože ja jsem rodic a ty dite, tak asi tak 🙂
    24. únor 2019
    @kackakastanka presne jsi to vystihla ...podle me tohle v cr nechape strasne moc rodicu ....
    24. únor 2019