Kontaktní rodičovství: V čem se dnešní výchova dětí odlišuje od výchovy našich babiček?
„Nechovej ho pořád, zvykne si na to.“ „Nech ho taky trochu pobrečet, ať trénuje plíce!“ „Cože, ona spí s vámi v posteli?!“ Také posloucháte takové a další podobné věty ohledně výchovy vašich ratolestí?
Někdy je postoj starší generace k dětem přísný, skoro až odtažitý. Naproti tomu z moderních knih o výchově i z internetových stránek na vás křičí palcové titulky o nutnosti citlivého přístupu, budování láskyplného vztahu a pochopení. Zajímá vás, proč je takový rozpor mezi rodičovstvím minulého století a tím dnešním?
Je třeba budovat socialismus!
Kořeny „studeného odchovu“, tedy méně citlivého přístupu k dětem, můžeme hledat pravděpodobně v období socialismu. V té době bylo žádoucí, aby se matka časně vracela do zaměstnání a pomáhala „budovat socialismus“. Ženám bylo podsouváno, že o dítě se lépe postará odborný personál jeslí, než vlastní rodina. Již v porodnici byly děti od matek separovány na novorozenecká oddělení a umělé mléko bylo doporučováno jako stejně dobrá, ne-li lepší, varianta výživy miminka, než to mateřské. Miminko patřilo do své postýlky a nechávalo se vyplakat, ač by maminka nejraději tišila děťátko ve své náruči. Ve výchově větších dětí pak platilo známé „Škoda rány, které padne vedle.“
I když, samozřejmě, nelze paušalizovat, tak dozvuky socialistické výchovy k nám často přicházejí dodnes, od babiček a dědečků, kteří se hroutí při pohledu na vnouče spící s rodiči v jedné posteli.
„Líbí se mi myšlenka KR. I když s tím termínem a s tím, co to všechno znamená, jsem se seznámil až postupně, Už před porodem jsem si představoval, že budu dítě venku nosit, mít ho doma u sebe, později že s ním budeme i spát a pod.
Nejhorší není mít doma chlapa pedanta. Nejhorší je mít doma ženu pedantku. Nechoď tam, zvykne si na to, až tu nebudeš, bude to po mě vyžadovat, co si pak počnu! Nejlíp je malý, když může ležet v klidu v postýlce, netahej ji se sebou do kuchyně/obýváku! Nosit v šátku/nosítku nebudeš, zkřivila by se ji páteř! Společné spaní je úchylný, jsi pedofil! Malý to nevadí, takhle malé dítě ještě nemá mozek!
Naší malý jsou 2,5 měsíce a já trpím z toho chladu a z nemožnosti dělat to, co cítím. Taková zatím moje (ne)zkušenost s KR,“ přidá svůj pohled na věc i jeden z mála tatínků na Modrém koníku.
Kontaktní rodičovství přichází
V osmdesátých letech přišel americký pediatr William Sears s pojmem kontaktní rodičovství. Na základě svých zkušeností s výchovou osmi dětí se svou manželkou Marthou definoval styl výchovy, který se zakládá na budování blízkého vztahu mezi dítětem a rodiči. Základem jeho přístupu je citlivost pečovatelů k potřebám dítěte a uspokojování jich. Potřebami Dr. Sears myslel nejen ty fyzické, jako je jídlo, teplo a pohodlí, ale i potřebu lidské blízkosti evokující bezpečí.
„Tak já nevím, pojem "kontaktní rodičovství" čtu poprvé, nejsem příznivcem asi žádných výchovných teorií a směrů, ale svému dítěti se věnuji dle vzájemné potřeby, možností a jako každá samice se snažím postarat o své mládě tak, jak nejlíp umím a taky tak, jak je to podle mne správné. Takže asi jako kontaktní rodič, aniž bych to tušila.
Mám pocit, že je to asi nějaká móda, řídit se péči o své dítě nějakým vzorem, trendem, být in. Přitom naše maminky, babičky bez článků na internetu, chytrých knih, stovek kamarádek na facebooku, maximálně s pomocí svých maminek, sester a tetiček měly určitě "intuitivní přístup k péči o děti a k výchově" (pláč po třech hodinách od posledního jídla by asi mohl znamenat, že má miminko hlad, když ne, tak se možná cítí nepohodlně, nebo prostě dlouho nevidělo maminku (že by?), založený především na vzájemné komunikaci (nekomunikaci si nějak neumím představit) - i to, že s dítětem právě mluvíte/nemluvíte nebo ono na vás nereaguje, je komunikace - dává najevo svůj názor, na vnímání podnětů dítěte a citlivém reagování na ně (ukazuješ na věc, tak chceš asi vědět, co to je, pohrát si s tím, zaujalo tě to, ale strkat prsty do zapnuté trouby prostě nebudeš, ať se ti to líbí nebo ne).
Možná někteří objevují Ameriku, mně některé věci přijdou naprosto normální, jen se nemá vše přehánět do extrémů. Jde o to najít si vlastní cestu, jak mít spokojené dítě a být spokojeným rodičem,“ píše svůj názor jedna z maminek.
Kontaktní rodičovství začíná již porodem, tedy snahou o přirozený porod a následný bonding. Bonding znamená vytvoření rané citové vazby mezi maminkou a dítětem. V praxi to znamená, že je novorozené dítě ihned po porodu položeno nahé na nahou hruď matky. Dvojici je dopřán klid pro prvotní, velmi důležité, seznamování.
Kojení není jen prostředkem pro nasycení dítěte, ale i důležitým pilířem budování vztahu mezi matkou a dítětem. Matka by měla miminku vycházet vstříc ohledně četnosti a délky kojení. Důležité je navazování očního kontaktu a přímý tělesný kontakt – tyto body můžete splnit, i když krmíte své dítě z lahvičky.
Nošení dětí a společné spaní pomáhají udržovat rodiče s děťátkem v blízkosti, a tak včas reagovat na jeho potřeby. Osamělý spánek v postýlce není podle Searse pro lidská mláďata přirozený a může je stresovat. Malé miminko neví, kam zmizela jeho maminka a zda se vrátí, může proto zažívat pocity osiření.
Svou cestu ke společnému spaní popisuje maminka lucielo: „Když jsem otěhotněla, plánovala jsem, že nepořídíme postýlku, ale velkou postel do pokoje, kde budu s miminkem spát.
Postupem času, když jsem to někomu řekla, tak mi to bylo vyvráceno, pořád jsem slyšela "nedělej to, bude na tobě závislé, budeš to mít těžké" a já tedy pořídila postýlku a začala měnit plány v to, že bude mít postýlku v pokojíčku a já budu mít vedle ní postel a časem přejdu do ložnice. Pořídili jsme i drahý kočárek a já se těšila jak budu vozit klidné, spící miminko.
Jak se malý narodil, tak jsem ho už v porodnici měla ve své posteli, ale furt jsem měla v hlavě, že doma musí být v postýlce, a tak jsem to doma začala praktikovat, jenže jsem ho po kojení stejně nebyla schopná do postýlky vracet a asi po týdnu mi začalo být smutno po společném spaní s přítelem, takže jsme postýlku stěhovali do ložnice k nohám a miminko se během noci stěhovalo k nám do postele na kojení a tam už zůstal.
Trvalo asi do pátého měsíce klidné usínání v postýlce, poté už nechtěl, tak je s námi v posteli celou noc a postýlka je vedle postele jen jako zábrana.“
Kontaktní rodiče považují pláč dítěte za komunikační prostředek, snaží se přijít na jeho příčinu a dítěti pomoci se s ní vypořádat. Podle současných poznatků z neurofyziologie je pláč spojen se stresovou reakcí, která může negativně ovlivňovat vývoj mozku dítěte. Ignorování dětského pláče a různé vyplakávací metody proto v konceptu kontaktního rodičovství nemají místo.
Nedílnou součástí kontaktního rodičovství je i péče o rodiče samé. Uspokojování dětských potřeb může být značně vyčerpávající a proto Dr. Sears rodičům radí, aby mysleli i na své potřeby. Snížení nároků na úklid domácnosti, najmutí hospodyně či občasné hlídání chůvou považují Searsovi za dobrý vklad pro udržení pohody v rodině. Protože klidní a vyrovnaní rodiče jsou základem harmonické rodiny.
Nepleťte si ovšem kontaktní rodičovství s tzv. liberální výchovou, při které dítě vyrůstá bez hranic! Součástí kontaktního rodičovství je i stanovování rozumných hranic a pravidel. Kontaktní rodičovství úzce souvisí s respektující výchovou, což je výchova založená na komunikaci s dítětem, bez fyzických a psychických trestů, zato však s jasně vymezenými hranicemi.
Boom kontaktního rodičovství zažíváme u nás dnes a ač se tento styl výchovy zdá v kontrastu s tím dřívějším jako něco nového, v podstatě jde o návrat ke kořenům. Principy kontaktního rodičovství jsou intuitivně používány rodiči v primitivních kulturách. Dr. Sears vynesl zpět na světlo důležitost rodičovského instinktu a přirozenosti v péči o dítě.
Doporučujeme
Díky za hezký
člének určitě s tím souhlasím😉
@hlasimse já jsem ročník 1980 mateřská byla do dvou let, pak jesle. Před rokem 1970 byla jen do 1 roku a byly i týdenní jesle kam žena dala dítě v pondělí ráno a vyzvedla v pátek večer. I poporodní separace byla zavedena záměrně aby se matky moc na své děti nefixovaly. U mě v té době trvala separace po porodu 2 dny. Přežívá bohužel dodnes. To spíš moje babička r. 1920 měla kontaktní rodičovství, rodila doma, děti hned a stále u sebe a dokud nejmladší nenastoupilo do školy byla s dětmi doma. Ten začátek je správně, komunisti opravdu zničili na co sáhli včetně toho že nahnali ženy po porodu brzy do práce a vytvořili 2 generace studených, citově deprivovaných lidí, kteří neumí ani citlivě vychovat své děti nebo držet pospolu. Proto dnes taková kritická situace ohledně rozpadu vztahů, rodin, neschopnosti se dětem věnovat. Možná snad za pár generací se z toho dostaneme a vrátíme se před toto období do stavu kolem roku 1920.
@hlasimse dlouhej rodičák se zaved až někdy v nějakejch 80. letech, takže bacha.
naopak socik byl v tomhle léta dost tvrdej. ani kdyby rodinu uživil jen chlap, tak ženská do práce musela. asi to tak nebylo vždycky, ale pár desetiletí určitě.
@kajalka tak ono poměry těsně před revolucí byly s oslabováním moci komunistů trochu lepší, pár let před revolucí už bylo dokonce možné i trochu podnikat. Ale to nic nemění na tom že komunisti opravdu matkám nijak neumožnovali zůstat s dětmi doma. Do roku 1970 max 1rok, pak v letech 1970-1988 max 2roky. A opravdu to zavedli komunisti, nic na ně i kdo nesvádí, to tak je. Před jejich nástupem mohla být žena doma když měla z čeho žít. Za komunismu ne.
@hlasimse jinak bych byla opatrná s výrazem "musej" (do práce). ne, nikdo je nenutí. ani v zahraničí, ani tady. druhá věc je, co je zvykem, a že lidi nejsou schopný a ochotný jít proti zvykostem systému. pochybuju, že by v usa někdo trestal ženu za příživnictví, kdyby zůstala doma🙂)) tady je možnej placenej rodičák i na 4 roky, ale kdo reálně doma ty 4 roky je? (a zvlášť, pokud může vybírat variantu?) tady je zvyklost prostě šoupnout dítě do školky max ve 3. jinak už jsi krapet exot. ale ani tady ani v jinejch západních zemích naprostá většina opravdu neumírá hlady, aby MUSELI jít do práce. (a nebudu tady rozebírat těch pár samoživitelek od takhle malejch dětí, který maj žádný, nebo směšný alimenty.
@danask88 Našla jsem v diplomové práci: "Pro porovnání v roce 1950 bylo v domácnosti 1,7 milionů žen a v roce 1980 již jen 364 000."
Taky že mateřská se v 70. letech prodloužila na 26 týdnů a příspěvek byl vyplácen do 2 let nejmladšího.
Ono to vážně nebylo až tolik horký, co se týče režimu. Záleželo především na těch konkrétních matkách.
@normalnimatka v USA je úplně jinej systém, tresty za příživnictví tam fakt nikdy nebyly (u nás do roku 1990). Většina matek v USA je v domácnosti, jinak je to na dýl, maj to prostě úplně jinak.
@kajalka ano a do zahraničí se také mohlo 🙄 Právě že to docela dost blbý bylo.
Zijeme ve Svycarsku. Materska 16 tydnu. Jsem rada, ze muzeme mit ten konfort a jsem s malou doma. Ma skoro dva roky. Kojim. Spi s nama. Pro spoustu lidi tady nepochopitelne. A spis se na me divaji, jako na nekoho. Kdo nechce pracovat. CR ma super soc. a zdr. system. Jinak. Me mamka kojila do 3. Spavala jsem s nasima v posteli a mame skvely vztah. Jsem rocnik 88. Muj nevlastni tata navstevoval ty tydenni jesle. Babicka se mi ted v 87 letech sverila, ze si to nikdy neodpustila. Druhe dite uz tam nedala. A opravdu vztah tatka-babicka a stryc-babicka... to je uplne neco jineho
@kajalka a nebylo to tím, že třeba v roce 50 ještě nebyly tak přísně uzákoněný nařízení ohledně pracování, příživnictví atd? nebo tam byl vliv ještě toho, co bylo předtím? třeba se to zpřísnilo až pak..?
Nesvadejte vse na komunisty! Mamka sla do prace az ja sla do 5tridy. A to jsem byla posledni dite. Mladym davali byty. Byli i bezurocne pujcky...... Jestli se chcete dostat do doby pred 1920 treba - nikdo vam nebrani, ale muzete zapomenout na vsechny vymozenosti dnesni doby... Tam dite polozit do travy na plenu a vy jdete makat na pole! Zadna podpora v rodicovstvi nebyla...a to bych mohla psat do nekonecna
Tak hlavně se bavíme o penězích. Samozřejmě, že si může žena zůstat doma jak dlouho chce, ale uživí se? V USA rozhodně ne, možná těch pár procent, co se mají opravdu dobře, jinak to opravdu není udržitelný finančně a musí jít velmi brzy do práce. Stejně tak často pracují až skoro do porodu. Ona jedna věc je svoboda jako taková (co můžu a nesmím), druhá věc je, jestli systém umožňuje té svobody využít.
@kolibricek36 ano za komunistů bylo líp 😂 To je zvláštní že tolik lidí cinkalo klíčema. Když tu dobu nepamatujete, doporučuji číst svědectví těch, kteří pamatují. Například knihu Červené jahody nebo film Milada. Teď je opravdu mnohem líp!
@hlasimse tady taky každej brečí a realita je jiná🙂 jak jsem řekla, je to spíš o pohodlí. kdyby ženský nekupovaly hovadiny, můžou zůstat s dítětem doma dlouho skoro všechny.
@danask88 jo ja si nepamatuji - je mi pres 40, segru nepustili na VS. Me si dobirali... Prace byla. Takze bylo i z ceho zit....
@normalnimatka ne, fakt to není o kupování hovadin... A poměry tady jsou diametrálně odlišné od Ameriky. Byla jste tam někdy, nebo znáte vůbec někoho odtamtud? Tak se jich zeptejte, jak jim funguje zdravotní pojištění, kolik platí nájem a kolik jim zbývá, a jaká podpora se jim dostává v mateřství. Pak se můžeme pobavit.
Za komunistů to muselo být super. Stačilo držet hubu a krok a oni ti dali nažrat, přidělili boudičku a občas podrbali za uchem a když ses chtěl proběhnout, tak tě někdy vzali i na vodítku na procházku 🙂 no, mně vic vyhovuje běhat volně a žrát až když si něco ulovim...ano, komunisti nepodporovali přílišné spojení matka-dite. Pěkně separace, sunarek, jesličky a matka do fabriky, aby se mohla splnit další pětiletka. To, že některé ženy mohli s dětmi být doma déle byla spíš výjimka...občas by to chtělo vystrčit nos za hranice a nejenom na pár dnů, abyste si vážili systému, který zde máme nyní. I když samozřejmě je stále co zlepšovat. Ale zeptejte se zenskej cizinek a drtivá většina, ať už z východu nebo i ze západu, vám řekne, že mít děti u nás je oproti jejich zemím mnohem lepší.
@anazuzzuzana haha, samozřejmě že je to tady lepší, když máme takový poloviční socialismus! Jinde tolik podpory nenajdete. Pěkně si protiřečíte. Nejdřív chcete žrát co si ulovíte, ale pak se chlubíte, jak se tady máme oproti jiným zemím dobře.
USA je dost podobna prvni republice u nas, delnici, zemedelci a nizsi stredni trida museji chodit brzo do prace, ale pak je tam vyssi stredni trida a bohaci a ti byvaji velmi casto doma a venuji se vychove deti. Mam tam kamaradku a ta je takova ta klasicka panicka z predmesti. Problem je ten, ze u nas jsou jen delnici, nizsi stredni trida a pak poslanci a bohaci, tak dekuji za to, ze je u nas ten rodicak a moznost byt aspon za trochu penez doma...
@dzungala nevím proč se sem tahá současné Rusko? A že v USA kdo pracuje se má dobře je další obrovská nepřesnost, řekla bych že je to úplně mimo. Lidi tam týdně dají i 70 hodin a mají tak na nájem. Znám hned několik takových lidí. Ano, jsou to bohužel práce typu v kině, v restauraci, v obchodě... Asi ne nějaký manažer. Ale největší procento populace jsou tihle chudáci. Tvrdě pracující chudáci.
@dzungala a v Rusku to momentálně není vůbec o sociálních jistotách... Co tam mají za režim je zřejmě nějaký patvar, určitě se nedá srovnávat s naším před rokem 89. Mimochodem, nevím, jak si žiješ, ale já jsem za ty "králíkárny na sídláku" moc ráda. Bydlíme v bytě mých rodičů, a jak je člověk vděčný. Nemluvě o tom, že je tak 2x větší než novostavby, kde člověk dá 15 tisíc za 2+kk.
@dzungala Ja teda nevim, z ktereho jste kraje, ale ja (stejny rocnik) jsem sla do skolky ve dvou letech. Na skolku vzpominam rada a abych mohla chodit poo, chodil pro me dedecek.
A vzhledem k nasemu roku narozeni se uz v podstate nepocitam ani jako komunisticke dite, nebot me vzpominky na tuto dobu jsou znacne zkreslene detskyma ocima...a na detstvi vzpomina vetsina rada.
Jo, a moje sestra, rocnik 77 sla do skolky/jesli taky ve dvou. Placeny byl sice rok, ale mama s ni zustala dalsi rok zadarmo.
Realita je pro kazdeho takova, jakou si ji zazil a jakou si ji pamatuje...
Jsem předrevoluční dítě a do školky jsem šla v pěti letech, bratr ve třech a maminka s námi byla v pohodě doma. Táta nás pak ze školky a pak z družiny vyzvedával ve tři a odpoledně měl pro nás. Maminka přišla z práce jen hodinku po nás. Jako hlavní beru, že mám naprosto úžasné rodiče, kteří se nám věnovali a byli s námi.
Každá doba má svoje dobré i špatné stránky. Uzpůsobila jsem si práci, abych mohla být se svými školkovými dětmi co nejvíc. Doufám, že moje děti taky jednou řeknou, že měly krásné dětství.
@danask88 Máš pravdu narodila jsem se v 80.letech a od roka jsem chodila jeslí! Komunisti nahnaly ženy z domácností, aby šly dělat řidičky tramvají atd. Moje babí byla teda s dětmi doma ve 40.letech a to byla na tu dobu celkem dost vzdělaná. Šla do práce, až když všechny děti chodily do školy. Pak jí dcera odrostla, narodila jsem se jí já a šupala do práce, když mi nebyl ani rok. Kojení jí nešlo, tak jí v porodnici řekli, že teda kojit nemá vůbec. Sunar byl sice na recept, aby si ho nemohl každý koupit, ale když ženská řekla, že má málo mléka, tak recept dostala. Tak to popisuje moje máma. Mléko neměla, protože mě dokrmovali Sunarem už v porodnici, sestry jí řekly, že než se jí udělá mléko, musí miminko něco jíst. Jenže, jak jsem byla nacpaná, nechtěla jsem sát a jí se dělalo málo mléka. Z porodnice jsme odcházeli na Sunaru.
Začni psát komentář...
Děláte si legraci? Naopak dneska ženy musí honem zpět do práce, v Americe někdy i téměř hned po porodu, mateřská žádná... To tady ještě právě máme ty dozvuky socialismu, kdy se na mateřskou dbalo. Nevím, kdo přišel na ten začátek. Jinak zvyky byly jiné, ale dnes je to zas další extrém, v některých aspektech výchovy.