Zásady návštěvy šestinedělky aneb respektujte ženu po porodu
Dříve bylo samozřejmé, že narozené děti a jejich rodiče se navštěvují až po skončení šestinedělí. Byly k tomu velmi dobré důvody. Maminka se po porodu potřebovala zotavit, zvyknout si na své nové povinnosti a sžít se s dítětem. Teprve poté je opravdu připravená začít přijímat návštěvy.
Nejdříve návštěva těch nejbližších a pak přijdou na řadu kamarádi a známí. A lidé by toto rozhodnutí měli respektovat. Bohužel se dnes na toto období již tak nekouká a kolikrát jsou maminky v šestinedělí spíše lynčovány za to, že o návštěvy hned po porodu nestojí. Soukromí ženy po porodu a novorozence by mělo být ale samozřejmostí.
Zásady návštěvy ženy v šestinedělí
- Uvařte něco dobrého a zdravého – Maminka po porodu nemá sílu a ani čas vyvařovat a připravovat si pestrá jídla. Velmi často se odbývá, což určitě není dobře. Připravte nějaké nenadýmavé jídlo a doneste ho kamarádce, sousedce či příbuzné, která porodila. Pár krabiček s obědem pro ni bude mít větší cenu než dvacátý dudlík či chrastítko. Jídlo předejte ve dveřích a odejděte. Prokažte svou laskavost a zájem, ale respektujte soukromí. Návštěvu s jídlem ocenila i uživatelka bramburka: „Já tedy návštěvy vítala, donesli většinou jídlo, k malé byli ohleduplní a nešahali na ní. Když, tak jsem jemně upozornila, kde je koupelna. Tchýně super, každý den přišla, jukla na malou, předala jídlo a šla.“
- Na návštěvy jen s pozváním – Na návštěvy k ženě v šestinedělí choďte zásadně jen na výslovné pozvání a nebuďte naštvaní či zklamaní, že vám pozvánka přišla později než někomu jinému. Takto to má i shine2015: „Já myslím, že to každý rozumný člověk pochopí. Mě nenapadlo k nikomu chodit, když přišla SMS nebo tel., že se narodilo mimi. Pogratulovali jsme a řekli, že až se budou cítit na návštěvy, ať dají vědět, že my nespěcháme, ať si užijí sebe navzájem, zajedou si systém doma a ozvou se. A přijde mi to logické. Šestinedělí je od toho, aby se žena dala do pořádku, miminko taky, byli chvíli doma a měli klid. Vždyť člověk, který přijde z nemocnice nebo v závěru i z dovolené, je rád, že už je konečně doma, chce se vrátit do nějakých zajetých zvyklostí, natož když je nový člen rodiny.“ Není nic horšího, než když musíte návštěvu přijmout v neuklizeném bytě a obsluhovat ji, když by čerstvá maminka raději spala se svým novorozencem. A něco dobrého na zub samozřejmě sebou.
- Krátká návštěva, dobrá návštěva – Nevysedávejte na návštěvě celé odpoledne. I když jste tak moc chtěli vidět miminko, a ono zrovna spí. Poseďte, popovídejte, přineste něco dobrého a během půl hodinky hezky odejděte. Miminko si pochováte jindy. Takto to rozhodně dobře není: „Já měla tchýni na návštěvě už v porodnici 3 hodiny po porodu. Prostě musela malou vidět přesně v momentě, kdy jsem z porodního boxu dolezla do postele. Fakt jsem nechápala. Kdybych nebyla tak vyčerpaná, měla bych asi infarkt z ní. Následně v šestinedělí jsme taky měli návštěvy - rodina. Já osobně bych chtěla v tu dobu na návštěvu akorát mou mamku, jinak nikoho, ale člověk jim to nevysvětlí. Člověk, ať chce nebo ne, musí před návštěvou uklízet, chystat, poklízet po návštěvě, převléct se z pyžama. A byla jsem úplně mrtvá z toho.“
- Nevyžádané rady a pomoc rozhodně ne – Nechte si pro sebe různé dobře míněné a nevyžádané rady typu: „Nezdá se ti, že bys to dítě mohla víc obléknout?“ „Nechovej ho pořád, rozmazlíš ho.“ „Nemá už hlad, neměla bys ho nakrmit?“ Stejně tak nebude moc vítaná návštěva, která s sebou přivede řvoucí batole či nudícího se předškoláka. V šestinedělí by se mělo vše točit kolem novorozence.
- Pomozte s dětmi – Jestliže má novopečená maminka ještě další děti, můžete jí nabídnout pomoc tak, že vezmete děti ven na hřiště nebo na procházku. Takové dvě hodiny volna, mazlení se s miminkem nebo odpočinku jsou k nezaplacení. Rodiče klidně i ocení hosta, který vezme do ruky smeták nebo žehličku. Předem se ale určitě zeptejte, aby se necítili uražení. A možná by i návštěvě svěřili kočárek s miminkem.
- Musíte být zdraví – Na návštěvy k miminku a novorozenci obzvlášť musíte chodit naprosto zdraví. Jistě mu nechcete hned po narození donést nějaké nachlazení nebo něco horšího. Buďte ohleduplní a rozumní. Jestliže kašlete nebo vám není příliš dobře, s návštěvou prostě počkejte. Stejný přístup má i uživatelka karlajasmin: „Nemocné k novorozenci v žádném případě, a pokud by přece jen někdo nemocný přijel, tak bych ho omluvně vyprovodila i kdyby jel 200 km. Rýma u novorozence může i skončit pobytem v nemocnici. A návštěvy v šestinedělí jen takové, které ti budou příjemné.“
Šestinedělky jsou hájené
Prvních šest týdnů po porodu jsou šestinedělky absolutně hájené. V těle ženy probíhá hormonální kolotoč, a navíc si ani moc neodpočine. Zároveň je to i kouzelná doba poznávání a seznamování se s novým členem rodiny, a na to by měla mít žena dostatek času, prostoru i soukromí. Tak ho respektujte.
Doporučujeme
Mě ten článek akorát vytočil jak jsem si vzpomněla že dva dny po propuštění přišlo na návštěvu 5 lidí! Hodilo mi zákusky do ruky objednali si kafíčka a mámo ty se starej. Navíc nám prolejzali být protože jsme byly po rekonstrukci. 2 hodiny tam byly. V porodnici prepadovky taky "já byla o patro níž tak se jdu ppdivat" nemluvě o tom že si prostě tchýně vytáhla kolo a přijela neohlasene já doma nepořádek ale ona nutně musela vidět malého. 3 hodiny po porodu jsem už měla taky návštěvu která byla tvořena 6 lidma. Příště už to takhle nedopadne 😈
Tak já jsem asi z jinýho vesmíru 😀 ani u jednoho z dětí mi návštěvy nevadily, naopak jsem je vítala. V porodnici jsem byla ráda když tam pořád někdo byl, i hned v den porodu, alespoň to tam rychleji utíkalo. A doma to bylo spíš tak, že všichni psali ,,až se na to budeš cítit tak napiš a my se zastavíme" a já všechny zvala hned 😀 a hned jsme vyráželi ven a bylo to super, sama bych se tu asi ukousala nudou... ale já se po porodu cítila skvěle a děti byli zlatíčka a celý den prospali 🙂
Moje mamka ma nahlasenou dovolenou kolem terminu porodu. A ja se tesila ze budem s partnerem a miminkem sami, uzivat a suivat se. Jsem zvedava jak to nakonec dopadne🙂 treba fakt uvari, prinese obed a pujde 🙂
Není nad to, když jste 3hodiny doma z porodnice, bolí vás příšerně hlava, cloumaji s vámi hormony, protože nevíte co bude dál a ve dveřích se objeví 5 lidí kteří se vám motají pod rukama při koupání a miminko vám berou z rukou.. celý večer jsem probrecela když konečně odešli.. tentokrát teda NE!
Za mě taky doporučuju rodit, když je zákaz návštěv :D Ale věřím, že kolem sebe žádné takto netaktní lidi nemám. V šestinedělí jsme pár návštěv měli, hlavně z nejbližší rodiny, ale opravdu jsem okolo nikoho neskákala (od čeho je doma chlap :D). Kamarádi se ozvali až později.
Tento clanek by si mel precist povinne kazdy, komu se ma v rodine ci mezi znamymi a kamarady narodit miminko. A ridit se jim. Asi ho budu rozesilat mailem, az budem ocekavat druhe 😀 protoze to jsem uz ted rozhodnuta, ze navstevy opravdu jen tech nejblizsich.
V porodnici jsme byly sotva tri dny, takze se navstev moc nestihlo, ale priznavam, ze jsem se bala, ze tam za nama vyrazi cele pribuzenstvo. Hned po porodu za mnou prisli moji rodice, ale to jsem byla moc rada, mamka navic byla hrozne dojata, ze si muze vnucku pochovat a ze ji drzi po porodu driv, nez vlastni deti...
Jinak u nas se sestinedeli moc nedrzelo, hned po porodu jsem se citila skvele, dcerka byla zlaticko, i kdyz vubec nespala. Za to jsem ji mela vecne na prsou...coz vam pred nekterymi navstevami take nemusi byt prijemne. Nejake navstevy jsme absolvovali, ve smes to bylo fajn. Ale spis to bylo o tom, ze lidi, ktere mam rada, jsem rada videla i v sestinedeli, ti co mi vadi, mi v tomto obdobi lezli na nervy jeste vic...a take se potvrdilo, ze kdo ma deti, je tolerantnejsi a chape, ze nova rodina se chce szit a zajet si novy rezim, kdo deti nema, ten v tom casto videl atrakci v podobe novorozence...
Krásný článek. Dneska se na to nehraje. Lidi už berou jako za určitý úzus od 30tt se ptát "jsi ještě celá?" a hned po porodu se často až s přeháním sil cpou na návštěvu, aby neurazili! Já zažila bohužel i nevyžádanou, uraženou, ublíženou návštěvu z rodiny. Plnou napadání, výčitek, úkosných pohledech. Bylo to strašné.
Návštěvy mi taky nevadili. Ale v den propuštění domů jsme chtěli být sami. Celé dopoledne bylo hektické. Propouštění se posunulo, kvůli několika porodům a dětská dr prostě nemohla přijít, tak jsem manželovi napsala, aby si v klidu vypil kafe a pak přijel. Jenže to pochopil, že dám vědět až má přijet. My byli propuštění, ale tatínek nikde ( do nemocnice to má do kilometru). A po zavolání kde je mu to trvalo další půl hodiny než dorazil. Pak koupit kojenecký polštář, bez kterého jsem si kojení neuměla představit a do lékárny, pro kapičky do očí. Doma hned vykapat očička, protože byl už čas a pak hned kojit a vůbec nám to nešlo. A co se nestane? Zvoní zvonek a za dveřmi tchánovci!!!! No vhodnější chvíli si vybrat fakt nemohli!
Po prvmim porodu jsem prisla z porodnice a uklidila neskutecny bordel po manzelovi a urazila babicku tim, ze jsem v sestinedeli odmitsla mavstevy.
Po druhem porodu jsme s babickou nadavali na neskutecny bordel po manzelovi uz obe, ja uklidila byt a babicka si vzala starsiho syna ma par dni k sobe.
Po tretim porodu jsem manzela a dve starsi deti hned poslala na par dni i se psy k tchyni na venkov a byl klid.
Po ctvrtem porodu se uz manzel ani neptal, sbalil deti a psy a odjel k babicce :D
Trvalo mu to jen ctyri deto nez pochopil, ze po porodu nebudu hned funkcni😂
Já rodila ambulantně, kolem 2 rano se dcera narodila, v 6 h ráno už jsem byla doma v posteli a těšila se na promazlene šestinedělí. Ejhle. Hned v 15h odpoledne se mi domu nasackovali rodiče, smrdeli kouřem a hned spinavejma rukama hrabali na moji malou dcerku. Kdyz jsem je požádala o umytí si rukou scéna a pak ještě cekali omluvu. Za dva dny na manžela začala hystericky řvát moje bába že jsme ji ještě nepozvali. Manžel povolil a druhý den jsme ji tam měli. A taky plno úžasných, nevyžádaných rad. Příště se zamknu a nikoho nepustím. Dodnes mi to je vyčítáno.
Mojí rodiče i tchánovci za námi přijeli do porodnice. Babičkám jsme malého ukázali cestou z porodnice prakticky jen mezi dveřmi. Ale že hodinu potom, co jsme přijeli domů už jsme měli u dveří delegaci dalších příbuzných, to mě docela vytočilo. Teď napodruhé vyhlásím po propuštění třídenní zákaz návštěv a je mi úplně jedno, jestli se tím někoho dotknu.
Obecně mě nejvíc vytočilo to, že ten první den doma museli přijet i ti, se kterými se moc často nevidíme a podruhé malého viděli až po skoro půl roce. To ta první návštěva nemohla týden počkat?
Tak já poučena z prvního porodu jsem si vypnula telefon, to stačilo :D pak volali jen chlapovi a ten už to vyřídil za mě. Návštěvy po 6nedělí, do porodnice kvůli vzdálenosti nikdo nedojel (bydlíme 250km daleko), takže jsme jen sdíleli fotky nebo byli na skypu. Návštěvy i dnes diriguju způsobem - tam je voda, tam je kafe. Hrnky už víte. Nemám ráda takové to přijedu a starej se....
@tomikjoejoe Tak to mě teď pobavilo :D Super příběhy :D
Tak moje dcera taky avizovala,že bude dodržovat šestinedělí bez návštěv. Pak mi po příjezdu z porodnice zavolala,jestli přijdu helfnout. A od té doby jsem tam vítána jako vzácná návštěva,protože pomoc se pořád hodí.Celé šestinedělí jsme lîtaly po venku,bylo nádherně a dva měsíce po porodu už jeli na dovolenou.
Za mnou bylo v porodnici hafo navštěv, tchyně celkem 3x, z toho jen napoprvý očekávaná. V dalších 2 případech si přišla jen tak bez ohlášení. Během jednoho tejdne po návratu domů tchyně se švagrovou přišli asi 3x. Přítelova malá neteř si osahávala špinavý černý ponožky, a hned na to miminko. Neustále u malýho a neustále na něj sahala - dospělý tomu dítěti neřekli nic. A já se na nic nezmohla - cokoli před nima řeknu, vždycky jsou všichni uražený až na půdu. Každý moje "ne" je neskutečný faux pas. Příště (jestli nějaký příště bude) budou veškerý návštěvy až po 6ti nedělí, do tý doby uviděj max. fotky poslaný po mailu. Jediná návštěva, která mi nevadila, byla moje máma. Tejden po návratu z porodnice jsem řekla "a dost!" - konec návštěv až do konce 6ti nedělí. Jedině máma k nám směla chodit. Ještě jsem si za to připadala provinile, protože jsem viděla, jak moje rozhodnutí všechny pohoršilo a urazilo. Děsný nervy. Přítelovi jeho rodina volala snad každej den, a oznamovala, že přijdou. Přítel stál spíš za nima než za mnou. Nebo mu to bylo prostě fuk. Tak jsem mu pořád dokola opakovala - ne, ať sem nechoděj, zruš to, prosim. To byly nervy. Celejch 6 tejdnů.
Ja prijela z porodky po cisari, behem tydne propustili tchynku z nemocnice po tezke mrtvici ( plen, krmeni ) takze.jeste pece o tchana s tchyni, do toho navstevy ( jeste ze nejvic chodili prvnich 14 dni, kdy byl prcek.spavy, ze jsem stihla i pect a i bylo doma.kam si sednout 🙂 ) Mamina prijela jednou, dala kafe,kolac, udelala si par fotek s prckem nana.chlubeni a dalsi 4 mesice jsme ji nevideli 🙂 🙂 tenhle clanek.je sci fi 🙂 🙂 🙂
Mě takhle přijeli do nemocnice přítelovo babička a jeho bratr (oba dva nemám zrovna v lásce). Přijeli samozřejmě neohlášení, vlezli přímo na pokoj, já byla zrovna oblečená a dcera v postýlce, ale paní vedle na posteli měla vyvalený obě prsa a kojila dvojčata obě najednou...mě to bylo tak trapný a paní vedle jsem se pak celý den za ně omlouvala. Nikdy bych nejela za někým neohlášeně do nemocnice a ještě vlezla na pokoj :(
Do porodnice za mnou přijeli po domluvě rodiče, sestra a tchýně (ta na mírný nátlak muže). Neohlášený přijel bratranec, a to mi vadilo. Byla jsem po císaři a měla komplikace, takže i pohyb byl dost bolestivý. Navíc tím, že jsem jaksi nebyla ve formě, to pro mne bylo nepříjemné.
Doma se u nás každý den střídala mamka se sestrou. Uvařily, poklidily, pomohly s čímkoli ... za to jsem jim vděčná. Kamarádi si nedovolili přijít dokud nedostali pozvání. Tchýně jezdila neohlášeně kdykoli od začátku; nedovezla nic. Neskutečně mi to vadilo. Neustále mi stála za zády a koukala. Dokonce si přede mne stoupla, když jsem kojila nebo odsávala; v životě jsem nezažila nic tak potupného. Časem byla schopná zazvonit u dveří v osm ráno. Stresovalo mě to a vadilo. Když jsme se potkaly s kočárkem ve městě a děti spali, koukala do kočáru, sahala na ně až je vzbudila, aby následně s hlavou u nich neustále opakovala "jak to že nespinkáte" apod. O různých dobře míněných poznámkách nemluvě.🙂
Jinak naše rodina a přátelé ctí soukromí druhých, a tudíž se na návštěvy vždy ohlašujeme. Vždy to tak bylo a myslím si, že je to tak v pořádku. Ne vždy může host přijít vhod. Rozhodně se neurážíme, když není návštěva vhodná.
Já bych návštěvy v sestinedeli zakázala. Aspoň třeba prvni tři týdny. Samozřejmě nejbližší rodina to jo,ale dal ne. Člověk musí mít klid a zvyknout si na novou roli. Za nama byli v porodnici naši a sestra, pritel kazdy den. O nikoho jineho jsem nestala. Stejne je nejdůležitější partner. Popravdě kdyz jsme dojeli domu byla jsem rada,ze mám klid a kdyz prisla moje mamka a zacala mi davat rady a mela připomínky,tak jsem byla ráda,že odešla a my měli klid. Ostatní by měli respektovat to,ze chce mit rodina klid a zapojovat se az pozdeji.A hlavně starší generace by si mela nechat připomínky,ze za nich se to delalo jinak..
Ještě teď si pamatuju, jak jsem se v porodnici odsávala, na každém prsu jednu lahvičku a tchán asi z 1.5 metru kontroloval odsávačku. Bylo mi hrozně potupně. Den po porodu jsem byla fakt vyčerpaná, nechtěla jsem nic jiného, než spát a vidět na chvíli partnera a maximálně své rodiče. Na návštěvu dorazilo dohromady 5lidí. Tchýně děsně hlučná, neustále mě objímala a líbala, návštěva trvala neskutečně dlouhé dvě hodiny a já opravdu potřebovala sirky do očí.
Po příjezdu z porodnice se stal byt průchoďákem, moji rodiče respektovali mé potřeby, že chci být s malou sama a vžít se do nové role, partnerova rodina by nejraději u nás bydlela, návštěvy vždy minimálně na 3hodiny, muselo byt nachystané pohoštění (i když já si nebyla schopna pomalu nachystat jídlo ani pro sebe), při kojení neustálý dozor a otázky typu, zda-li mi tam něco teče. Při příchodu jsem je musela kontrolovat jako bachařka, at jdou nejdříve do koupelny si umýt ruce. Když měla malá tři týdny, už jsem asi dost razantně zakročila, možná i křičela, protože od té doby k nám přijdou jen na mé konkrétní pozvaní a partner mi nedávno řekl, ze jsem je tenkrát úplně odstřihla. Mrzí mě to, ale potřeby šestinedělky by se měly respektovat.
Jsme opravdu každá jiná. Je fakt, že jsem byla taky po porodu šíleně unavená, ale taky šťastná, že už to mám za sebou a že mám zdravé dítě. To mě natolik nabudilo, že jsem nemohla nadšením ani oka zamhouřit, měla jsem chuť dceru ukázat celému světu a byla jsem šťastná, že jí taky všichni chtějí vidět. Pravda je, že radši jsem viděla vlastní rodinu než tchyni, ale to je normální i jindy, že? 😀
Já jsem to tak měla taky po prvním porodu - protože bydlíme od rodin dost daleko, přijeli na víc dní. No budiž. Ale to, že se nasáčkovala ženská část do ložnice a pomalu mě koukali pod bradavky, mi už příjemné nebylo. A úplně to zazdil tchán, který přes celou restauraci při odchodu domů na mě zavolal "prý neumíš kojit nebo co". To bylo fakt úžasný…proto jsem to u druhého řešila jinak.
Dnes už bych se také zařídila jinak, při propuštění z porodnice měl malý 2200g, hodně plakal, po příjezdu z porodnice za půl hodiny zvonek, tchýně se švagrovou, vůbec jim nebylo hloupý se tam hned vecpat, jenom jsem od nich slyšela, jak to zvládly ony s více dětmi, během šestinedělí chodily na kafe a pokec, ale ani jednu nenapadlo vzít žehličku, nebo přinést něco k snědku, vždy jen čekaly, až je obsloužím...
Já bych omezení návštěv, především její délku, upřednostnila i v porodnici. Mně přišla navštívit tchýně 5 hodin po porodu a tvrdla tam přes hodinu. Několikrát jsem jí taktně naznačila, že by mohla odejít, že jsem unavená atd, ale nepochopila. Pak jsem jí po celou dobu co jsem byla v porodnici zatrhla návštěvy. Byla dost naštvaná, hlavně na mojí mamku. že ona tam může chodit a ona ne, ale moje maminka jela do porodnic za mnou 25 km a stačilo jí jen 10 minut a jela domů. Naopak tchýně to měla 5 km a byla tam schopná trávit celé odpoledne. Díky ní jsem přišla o nejcennější chvíle s malou po porodu a dodnes jí to nemůžu odpustit. Ale v tu chvíli jsem si to neuvědomovala, dochází mi to až nyní a vyčítám si, že jsem jí prostě nevypakovala po 10 minutách. Jsou prostě lidi, kteří to nechápou.
V porodnici byl za mnou manžel a tchýně mi napsala sms, jestli něco nepotřebuju poslat a tak jsem jí napsala,aby se přijela podívat....tak přijela a přivezla krásný obleček a mně milované maliny. Doma bydlí hned vedle, a tak jsem si řekla,že musím pozvat i moje rodiče a sestru na velikou grilovačku aby to bylo spravedlivé. Byla jsem po akutním císaři - porod přes dva dny - dcera dráždivá uječená malá příšerka,která nechtěla moje prsa, jen lahev, takže jsem odsávala ---no prostě nic moc.U druhého dítěte to bude teda trošku jinak - méně hektické...zase je pravda,že co jsem si řekla,to tak bylo a všichni respektovali. Pokud se něco maminkám v šestinedělí nelíbí - nedráždit!Pokud to někdo nechápe, jeho boj - z toho bych si prdlačku dělala 🙂
Jo, tak to sedí. Pár hodin po vytouženém propuštění z porodnice si partner pozval na návštěvu kolegu s přítelkyní, aby se podívali na prcka. Byl večer, já šla koupat a pak krmit. Po oznámení toho, že mi někdo přijde očumovat miminko takhle brzy jsem se normálně rozbrečela. Byla jsem unavená, všude okolo binec, musela jsem obstarat malýho. Jen mě zaráží, že to někomu nepřijde úplně mimo. Empatie nula nula prd.
Moje mamka za mnou prisla hned po porodu, mela praci hned u porodnice 🙂 v porodnici jsem se na navstevy tesila, doma ale nektere byly otravny a jeste se nechali obskakovat. Ale nekdo se ptal, co ma dovezt,to mi hodne pomahalo
Začni psát komentář...
Ten článek mě rozplakal dojetím... Já jsem na hormonálním kolotoči a nekončícím šestinedělí už osm měsíců 🤣