Maminkou ve 37 letech
Když mi bylo asi 12 let, moje tehdy 24 letá sestřenice otěhotněla. Pamatuju si, jak mi můj táta řekl: “Kéž bys to taky vydržela aspoň do těch 24 let. Není kam pospíchat.” Vzhledem k tomu, že v té době v naší zemi ještě panoval socialismus a holky se vdávaly a měly děti kolem 20 let, tak jsem si řekla: “Hm, tak snad to do těch 24 let vydržím.” Pak se u nás změnila situace a přišla sametová revoluce.
Když mi bylo 22, pracovala jsem s jednou kolegyní. Jí bylo 29, nebyla vdaná a neměla děti. Myslela jsem si, že je pěkně stará, a že až mně bude 29, budu vdaná a budu mít 2 děti.
Když mi bylo 24, vzpomněla jsem si na tátu a pomyslela si, že jsem vydržela. A co víc. Uvědomovala jsem si, že zatím děti nechci. Chtěla jsem pracovat, vydělávat a poznávat svět. Ne být doma s dětmi. Proboha, co bych s nimi doma celé dny dělala? To bych se určitě zbláznila! “Odsouvám dítě o 2 roky, to mi bude 26, to bude ideální,” řekla jsem si. V žádném případě jsem nechtěla být "starou" matkou.
Ve 26 letech se mi zdálo, že jsem na děti pořád ještě moc mladá. A ve své hlavě jsem je opět odsunula o 2 roky, do mých 28. Hezký věk. Prima. A ještě aspoň stihnu vydělat nějaké peníze a něco zažít.
A tak to šlo dál. I ve 32 letech jsem se cítila mladá a měla jsem pocit, že není kam spěchat. Krom toho jsem kolem sebe měla takových holek víc a tak mi to přišlo naprosto normální. Jasně, že když jsem přijela domů na Vysočinu, potkávala jsem o mnoho let mladší holky s dětmi. A doma se samozřejmě všichni tvářili, že nechápou, na co čekám…
Nebudu to prodlužovat. V 35 letech jsem konečně nabyla dojmu, že bych dítě chtěla. Že už jsem toho viděla a zažila dost. V práci jsem začínala cítit vyhoření. Připadala jsem si naprosto vyčerpaná a uvědomila jsem si, že se moje hodnoty změnily. V té době jsme už také bydleli na vesnici ve vlastním domečku s velkou zahradou a já se začínala těšit, jak na té zahradě budou kromě 2 psů a kočky pobíhat a hrát si naše děti.
V mých čerstvých 37 letech se mi narodil náš chlapeček. A když mi bylo 38 a půl, tak se narodila naše holčička…
Jsem ráda, že jsem s mateřstvím počkala. Mám pocit, že si své děti mnohem víc užívám a jsem schopná je mnohem lépe vnímat. Nikam nespěchám a nemám pocit, že bych o něco tam venku přicházela. Všeho jsem si užila dostatečně. Teď jsem šťastná, že jsem doma s dětmi. A jsem opravdu spokojená. Vždycky jsem hodně sportovala, takže ani pohyb s těmi neposedy není problém. Naopak, mám pocit, že mít děti v pozdějším věku člověka velmi omladí. Cítím se tak na 28. Zároveň jsem dostatečně stará na to, abych si nenechala do věcí mluvit. Naslouchám své intuici a následuju potřeby svých dětí. Jejich spokojenost je pro mě to nejdůležitější.
A tohle jsou moje vlastní zkušenosti, proč odložit mateřství:
- Stihla jsem vydělat dost peněz.
- Vybudovala jsem společně s manželem domov.
- Užila si vše, co jsem si v tu dobu užít chtěla - cestovat, chodit do divadel, do kin, do restaurací, jezdit po festivalech a koncertech, lyžovat v zahraničí, hrát golf…
- Koupila jsem si, co jsem chtěla. Měla jsem na starosti jen a pouze samu sebe, a tak jsem si dopřávala. Mimochodem jsem ráda, že jsem si v této době pořídila spoustu věcí, po kterých jsem toužila a které stále mám a používám a doufám, že mi dlouho vydrží. Protože s narozením dětí se rodinný příjem rapidně sníží, takže si pro sebe nekoupíte už vůbec nic 🙂
- Když se ohlédnu zpátky, vidím, že jsem si užila opravdu spoustu bezstarostných let. Bezstarostnost zmizela okamžikem narození prvního dítěte.
- Když se děti narodily, byla jsem klidná a jedinou potřebou, kterou jsem měla, bylo věnovat se našim dětem. Být jim neustále na blízku a k dispozici, chovat je a mazlit se s nimi do zblbnutí.
- Díky zkušenostem a svému věku nejsem tak snadno ovlivnitelná. Stojím si za svými názory a přesvědčeními (a že těch našeptávačů, co je a co není ve výchově dětí dobré, je hodně a jsou mnohdy velmi neodbytní).
- Na vesnici, kde dávají lišky dobrou noc, jsem naprosto spokojená. Protože není nad to, když děti můžou být celý den venku, běhat po zahradě, hrabat se v kamení, bagrovat hlínu. Běhat po lese.
- Je pro mě důležité zdraví a dobrá kondice. A tak vařím z kvalitních potravin. Nenajdete u mě doma bílý cukr ani bílou mouku. A věnujeme se pohybu a sportu, což se počítá. Protože tím (aspoň tomu hodně věřím) dám dětem ten nejlepší základ do života.
- A nakonec, s malými dětmi prostě omládnete. A já se cítím hodně mladá.
Těch výhod bych našla ještě víc. Ale je tu jedna věc, kterou vidím jako velkou nevýhodu pozdního mateřství.
1. Mnohem víc si totiž uvědomuju důležitost zdraví a modlím se, abychom tu s manželem byli pro děti dostatečně dlouho. Abychom je stihli nejen vychovat a přivést k dospělosti, ale abychom tu pro ně a s nimi mohli být ještě dlouho poté. Přála bych si, aby moje děti jednou s pořízením rodiny nečekaly tak dlouho jako my. Mít totiž pro své děti prarodiče a nejlépe aktivní prarodiče je něco, co mi došlo až po jejich narození. Děti by měly mít kolem sebe co nejvíce lidí, kteří je milují. A co si budeme povídat, to dokáže jen rodina.
Ono to není tak smerodatne s tim odsouvanim mateřství. Dobře, že vam to tak hezky vyšlo a deti se podařili a jsou zdrave...Nektere ženy takové štěstí nemají, právě proto,že s mateřstvím čekali a miminko se jim už nepodarilo.s prirustajicim věkem ženy narůstá riziko řízky vad a syndromu ,nehlede na to problémy s početím. .
Ty řízky tam samozřejme nepatří 😀
Moc hezky napsané. Poslední dobou si říkám,že jsem mohla klidně počkat. Jenže já už od 18let toužila po dítěti. Nebyla jsem nikdy na nějaké užívání si. Vždy jsem snila jen o rodině. Do 25 jsem chtěla první a do 33 druhý mimi. Nakonec se mi v 27 narodil Kubíček,teď je mu 20 měsíců. Za nic na světě bych ho nevyměnila,ale s přítelem jsme si uvědomili,že už druhé nechcem. To kdybych věděla hned,tak bych počkala až do 30 s prvním. Mrzí mě,že jsem si nestihla našetřit víc peněz. A asi bych to celé mateřství líp zvládala.
@maminapaja28 Děkuji. Ono má vše svá pro a proti. Já si zase říkám, že kdybych to mohla udělat jinak, chtěla bych děti kolem 30. Ale stejně je nejdůležitější, že máme ty své drobečky, které milujeme a, jak píšete, za nic na světě bychom je nevyměnili. 🙂 A jinak si myslím, že mateřství je "těžké", ať je nám kolik chce... 😉
Já jsem k prvnímu dítěti přišla v mladém věku, na vš, přes ha. Děti jsem původně nechtěla nikdy. A asi to tak mělo být, aby mi dítě vstoupilo do života a změnilo priority, náhled na svět. Nikdy jsem nebyla ovlivnitelná ani ve svém "brzkém" věku, pracovala jsem už na střední škole, takže jsem si taky mohla dovolit se rozmazlit. Taky žijeme jinak, na vsi, zdravěji, děti jsou u nás na prvním místě. Takže to podle mě opravdu nejde ruku v ruce s věkem, ale životními postoji člověka jako takovými. Až mé prvorozené bude 20, nám bude s manželem lehce po čtyřicítce, budeme stále plní síly, ale už s velkým dítětem-dospělým, které dokáže zaopatřit ty mladší...a my si budeme moci opět užívat 😉
Já měla mini chlapíka ve 34 a jsem moc spokojená, že jsme si počkali do ničeho se nehnali, jasně kdyby se nám narodil dřív tak bych taky byla spokojená, ale vůbec si nepřipadám stará a teď začínám přemýšlet o dalším, ono je to taky o tom, kde žiješ, pokud jsou kolem tebe lidi staří jako ty a nikam se neženou, tak tě to taky nežene..jediný za co jsem ráda je, že jsem otěhotněla s tím pravým chlapem 😀
Tak to je presne jak to citim ja 🙂
Super clanek.. mam to stejne, jen me.mrzi,ze se nepodarilo druhe. Ale mit dite driv, mela.bych stale pocit, ze o neco prichazim. Jako starsi jsem se zklidnila, nejsem uz tak vybusna, posadila jsem.si jinak prioroty.. deti me.nikdy nebraly, cizi me.neberou doted, jsem rada, jak to je..
Jaky si to udelas, takovy to mas 🙂 Ja jsem poprve po diteti zatouzila uz v 18letech, kdyz jsem videla jak si muj muzskej krasne hraje s detma kamaradu 😀 Kazdy to ma proste jinak...nejdulezitejsi ale je, ze jsi takhle spokojena🙂 Ja jsem zas naopak moc rada, ze jsem mladou mamou. No a ve 37 letech budu mit doma uz 15ti letou slecnu. 🙂
Pěknej článek 👍
Mám to dost podobně, jen s tím rozdílem, že jsme si jedno dítě pořídili mladí (21 let) a s jedním jsme zvládli to všechno cos vypsala, (mimo domu na vesnici, kam já do teď nechci 😀 ) a na "starý kolena" si teď užíváme druhý a je to taky skvělý 😆
Díky za článek! Mohla bych, prosím, odkaz použít na facebook MK? Kdyžtak koukni na nastavení viditelnosti, jestli bys ho chtěla změnit "pro všechny" 🙂
@janysevka Nastavení jsem změnila a určitě můžeš odkaz použít 🙂 Děkuji 🙂
Podle mě je nejdůležitější aby byla připravena mamka a taťka jestli je to v 18 nebo 40 je vedlejší. Nechat se dotlacit do něčeho co nechcou může mít akorát špatný dopad na jejich vztah i toho prcka... 😊
Měla jsem to stejně a v tom samém věku mám dva chlapečky. Moc si je užívám 😉
Doporucuji vsem precist si neco seriozniho o tematu "starsich" matek. Vetsina z nich si to takto neplanovala, starsimi matkami se staly z mnoha osobnich i spolecenskych duvodu. Jsou to deti povalecnych deti, silne rocniky, pro ktere byly okolnosti uplne jine nez pro dnesni dvacatnice.
Já mám jednu dceru ve 23ti a druhou ve 40ti 🙂 ta druha nebyla plánovaná, ale moc chtěná. Bohužel se nenarodila úplně v pořádku, ale věk s tím nesouvisel. Až na ty hodně těžké začátky musím říct, že si druhé mateřství mnohem víc užívám, opravdu si vychutnávám každý den s malou, i když někdy je to hlavně v noci dost náročné. Na jednu stranu mě pozdní mateřství omladilo, na druhou cítím, že jsem unavenější. Kdybych si mohla vybrat, posunula bych druhou dcerku ke třicítce 😉 ve velké části mi píšete z duše, přeji, ať se vám všem doma dobře daří ! 💞
Naše první dcerka přišla na svět, když nám bylo 34 let. A ještě neplánovaně.
Věk nás max omezil v tom, že došlo na 2 děti a dost.
Přesto odkládání nedoporučuji - vidím kolem sebe spoustu smutných příběhů, kdy to danému páru prostě nejde...
Nebo si tak zvykli jen sami na sebe, že partner prostě rodičovství u své ženy / přítelkyně nedá...
Nebo ona to na jeho přání odkládala a on si pak pořídil dítě jinde, protože mu ujely nohy.
Ano, je pitomost si pořizovat dítě, když se neuživí ani ti dva. Ale na stranu druhou - život se dá těžko naplánovat...
Pro někoho je lepší počkat, někdo se nemůže dočkat🙂. Je to jako se vším, každý to rad jinak. Mela jsem první v 26 jeste na vejsce, do třicítky jsem stihla celkem 3 deti, teď jsme si jako bonbonek nadelili v mých 35 čtvrté a zvládam to porad dobře, jako s prvním, porad mám chuť ho umazlit a moc si je všechny užívám, i když si pro sebe nekoupim tolik, co bezdětné holky. Mám radost i z věci pro deti, tohle mi vůbec nevadí. A deti fakt omlazuji🙂
No,mam pohled z obou rovin. Moje první dcera se mi narodila ve 27 letech,po dvou samovolnych potratech, ve 30. týdnu těhotenství sekcí, měla kilo sedmdesát. Stála mě jednu mojí ledvinu. Obě jsme přežily,dnes je jí 17 let a je zdravá jak ripa, hyperaktivní až běda a studuje střední školu kterou od šesti let studovat chtěla... Dlouho jsem si druhé dítě rozmýšlela, měla jsem obrovský strach,ze už by to nemuselo dopadnout dobře, ačkoliv porodnici v Olomouci absolutně věřím, zachránili nám oběma životy... Než se ve mně všechen strach srovnal, malá povyrostla, osud mě rozvedl, naštěstí mám s ex výborné vztahy, takže dcera vyrůstala vzhledem k okolnostem v tom nejlepším sociálním zázemí, jake jsme jí mohli s ex poskytnout... Uběhlo pár let a touha po druhém dítěti rostla úměrně s mým přibývajícím věkem, mé biologické hodiny začaly regulérně zastiňovat olomoucký orloj, ale bohužel, nenašel se muž , s nímž bych skutečně cítila,ze on je ten,se kterým chci mít další robatko... A léta přímo pádila... Až se můj věk přehoupl do stádia,kdy si žena říká "tak teď už jsem v pasti,tahne mi na pade",jsem potkala muže, kterého jsem měla himl potkat ve 20-ti! Ale to bych neměla zas svou dceru z prvního manželství... Už po pár měsících jsem věděla,ze ON je ten pravý,ten,pro něhož bych zemřela,znate to... Chtěla jsem mu dát syna,dceru,to je fuk,proste povit jeho dítko, mít a vychovávat a milovat bezuzdne někoho,kym bude kolovat naše společná krev... Opět se 2x nezdařilo,byla jsem na dně, bála se moc,vzhledem k věku i mému zdraví,co bude a jak bude... Ale láska k partnerovi a nesmírná nezmeritelna touha po miminku mi dodávaly odvahu... A povedlo se. Skoro přesně k mým 43. narozeninám se nám narodila nádherná absolutně zdravá holčička... Sice znovu o mnoho dřív,6 týdnů napřed,mela jen dvě kila a opět šla sekcí,stala mě půlku druhé ledviny,ale jsem ta nejšťastnější máma na světě!!!😊 Jsem pyšná,ze je tu,ze na ni mám čas a užívám si mateřství úplně jinak než ve 27 letech... Ano,mohu potvrdit,ze děti omlazují,jsou naše malé pokračování,roztomile,nadherne,kouzelne... Ano,mohu potvrdit,ze se občas citim víc unavená než ve 27 letech,ale vidět maličkou růst,videt jí poprvé sedět,stat a říkat první sluvka, to je k nezaplacení!!! Je to jiné,byt matkou po čtyřicítce,ale nelituji ani vteřiny! A da-li Bůh,medicina a bude souhlasit i partner, klidně půjdu za rok i do třetího.😊 Byt maminkou je totiž to nejkrásnější povolání na světě... Tohle muži nikdy nikdy nezažiji jen my ženy,a o to je to vzácnější pocit....
@deni2701 Krásně napsané! Jste statečná žena. Moc Vám přeju, ať Vám zdraví slouží a ať Vám obě dcery dělají jen a jen radost. Ano, být maminkou je to nejkrásnější!! 🙂
Simply mami Moc děkuji!😉
Začni psát komentář...
Zajímavý článek. Osobně si myslím, že čím vyšší věk, větší riziko, ale každý to máme nastavené jinak. Já jsem třeba ráda, že mám obě děti do 30ti .