Když mi bylo asi 12 let, moje tehdy 24 letá sestřenice otěhotněla. Pamatuju si, jak mi můj táta řekl: “Kéž bys to taky vydržela aspoň do těch 24 let. Není kam pospíchat.” Vzhledem k tomu, že v té době v naší zemi ještě panoval socialismus a holky se vdávaly a měly děti kolem 20 let, tak jsem si řekla: “Hm, tak snad to do těch 24 let vydržím.” Pak se u nás změnila situace a přišla sametová revoluce.
Když mi bylo 22, pracovala jsem s jednou kolegyní. Jí bylo 29, nebyla vdaná a neměla děti. Myslela jsem si, že je pěkně stará, a že až mně bude 29, budu vdaná a budu mít 2 děti.
Když mi bylo 24, vzpomněla jsem si na tátu a pomyslela si, že jsem vydržela. A co víc. Uvědomovala jsem si, že zatím děti nechci. Chtěla jsem pracovat, vydělávat a poznávat svět. Ne být doma s dětmi. Proboha, co bych s nimi doma celé dny dělala? To bych se určitě zbláznila! “Odsouvám dítě o 2 roky, to mi bude 26, to bude ideální,” řekla jsem si. V žádném případě jsem nechtěla být "starou" matkou.
Ve 26 letech se mi zdálo, že jsem na děti pořád ještě moc mladá. A ve své hlavě jsem je opět odsunula o 2 roky, do mých 28. Hezký věk. Prima. A ještě aspoň stihnu vydělat nějaké peníze a něco zažít.
A tak to šlo dál. I ve 32 letech jsem se cítila mladá a měla jsem pocit, že není kam spěchat. Krom toho jsem kolem sebe měla takových holek víc a tak mi to přišlo naprosto normální. Jasně, že když jsem přijela domů na Vysočinu, potkávala jsem o mnoho let mladší holky s dětmi. A doma se samozřejmě všichni tvářili, že nechápou, na co čekám…
Nebudu to prodlužovat. V 35 letech jsem konečně nabyla dojmu, že bych dítě chtěla. Že už jsem toho viděla a zažila dost. V práci jsem začínala cítit vyhoření. Připadala jsem si naprosto vyčerpaná a uvědomila jsem si, že se moje hodnoty změnily. V té době jsme už také bydleli na vesnici ve vlastním domečku s velkou zahradou a já se začínala těšit, jak na té zahradě budou kromě 2 psů a kočky pobíhat a hrát si naše děti.
V mých čerstvých 37 letech se mi narodil náš chlapeček. A když mi bylo 38 a půl, tak se narodila naše holčička…
Jsem ráda, že jsem s mateřstvím počkala. Mám pocit, že si své děti mnohem víc užívám a jsem schopná je mnohem lépe vnímat. Nikam nespěchám a nemám pocit, že bych o něco tam venku přicházela. Všeho jsem si užila dostatečně. Teď jsem šťastná, že jsem doma s dětmi. A jsem opravdu spokojená. Vždycky jsem hodně sportovala, takže ani pohyb s těmi neposedy není problém. Naopak, mám pocit, že mít děti v pozdějším věku člověka velmi omladí. Cítím se tak na 28. Zároveň jsem dostatečně stará na to, abych si nenechala do věcí mluvit. Naslouchám své intuici a následuju potřeby svých dětí. Jejich spokojenost je pro mě to nejdůležitější.
A tohle jsou moje vlastní zkušenosti, proč odložit mateřství:
- Stihla jsem vydělat dost peněz.
- Vybudovala jsem společně s manželem domov.
- Užila si vše, co jsem si v tu dobu užít chtěla - cestovat, chodit do divadel, do kin, do restaurací, jezdit po festivalech a koncertech, lyžovat v zahraničí, hrát golf…
- Koupila jsem si, co jsem chtěla. Měla jsem na starosti jen a pouze samu sebe, a tak jsem si dopřávala. Mimochodem jsem ráda, že jsem si v této době pořídila spoustu věcí, po kterých jsem toužila a které stále mám a používám a doufám, že mi dlouho vydrží. Protože s narozením dětí se rodinný příjem rapidně sníží, takže si pro sebe nekoupíte už vůbec nic 🙂
- Když se ohlédnu zpátky, vidím, že jsem si užila opravdu spoustu bezstarostných let. Bezstarostnost zmizela okamžikem narození prvního dítěte.
- Když se děti narodily, byla jsem klidná a jedinou potřebou, kterou jsem měla, bylo věnovat se našim dětem. Být jim neustále na blízku a k dispozici, chovat je a mazlit se s nimi do zblbnutí.
- Díky zkušenostem a svému věku nejsem tak snadno ovlivnitelná. Stojím si za svými názory a přesvědčeními (a že těch našeptávačů, co je a co není ve výchově dětí dobré, je hodně a jsou mnohdy velmi neodbytní).
- Na vesnici, kde dávají lišky dobrou noc, jsem naprosto spokojená. Protože není nad to, když děti můžou být celý den venku, běhat po zahradě, hrabat se v kamení, bagrovat hlínu. Běhat po lese.
- Je pro mě důležité zdraví a dobrá kondice. A tak vařím z kvalitních potravin. Nenajdete u mě doma bílý cukr ani bílou mouku. A věnujeme se pohybu a sportu, což se počítá. Protože tím (aspoň tomu hodně věřím) dám dětem ten nejlepší základ do života.
- A nakonec, s malými dětmi prostě omládnete. A já se cítím hodně mladá.
Těch výhod bych našla ještě víc. Ale je tu jedna věc, kterou vidím jako velkou nevýhodu pozdního mateřství.
1. Mnohem víc si totiž uvědomuju důležitost zdraví a modlím se, abychom tu s manželem byli pro děti dostatečně dlouho. Abychom je stihli nejen vychovat a přivést k dospělosti, ale abychom tu pro ně a s nimi mohli být ještě dlouho poté. Přála bych si, aby moje děti jednou s pořízením rodiny nečekaly tak dlouho jako my. Mít totiž pro své děti prarodiče a nejlépe aktivní prarodiče je něco, co mi došlo až po jejich narození. Děti by měly mít kolem sebe co nejvíce lidí, kteří je milují. A co si budeme povídat, to dokáže jen rodina.
Zajímavý článek. Osobně si myslím, že čím vyšší věk, větší riziko, ale každý to máme nastavené jinak. Já jsem třeba ráda, že mám obě děti do 30ti .