"Říkal jsem si , že když už jsem v Praze, tak se cestou domů zastavím v Bratislavě" vysvětlil mi před chvílí muž nonšalantně, proč dorazí o 3 hodiny později.
Jsem si říkala, že mi letos asi Paříž nevyjde, ale asi to taky vezmu při cestě, až se budu příště vracet z Prahy 😀

Furt nemám fotky ze svatby, tak vás tu aspoň oblažím takovým malý posvatebním zamyšlením 😀 V neděli jsme měli s mužem zajímavou diskuzi - zeptal se mě, jestli se jako vdaná cítím víc bezpečně . V češtině pro to nenalézám lepší slovo, ale ukázalo se, že narážel na to, že jsem mu v minulosti říkala, že se cítím “insecure”. Tím, že jsem se přestěhovala do Rakouska, bych se sice byla, kdyby došlo na lámání chleba, schopná o sebe a děti postarat sama, ale bylo by to těžké. A s ohledem na děti, co si tu už zvykly, bych ani úplně neměla možnost se sbalit a jet do Čech. A já mám v sobě zakotvenou asi poměrně extrémní potřebu pocitu nezávislosti, kterou mi tohle bralo. Teď jsme na sebe nechápavě koukali, protože on měl pocit, že svatbou se to vyřešilo, já nechápala, jak to se svatbou souvisí. A jak jsme se tak o tom bavili, tak mi došlo, proč mně s blížícím se termínem svatby tekly nervy. Protože zatímco drahý vnímá, že svatbou už to není jeho dům, jeho příjmy atd., já z ní žádné jistoty nečerpám. Na jednu stranu je moc hezké, že on to tak bere a že i kdyby ne, tak má utrum, protože žijeme ve státě, kde platí zákony z dob Marie Terezie a chuděra zapuzená manželka má nárok nejen na půlku posvatebního majetku, ale i na alimenty, na druhou stranu bych se ze sebe musela poblít, kdybych po něm něco takového chtěla. Takže na nezávislosti mi svatba nejen nepřidala ani trochu, ale naopak mi ubrala, protože když na to přijde, tak se nemůžu jen tak sebrat a zmizet. Což je fakt čistě o tom pocitu otevřených prostor, protože se nebojím, že bych někdy zmizet potřebovala a doufám, že ani nebudu chtít - jinak bych si ho nebrala, že jo. A taky doufám, že nebude mít potřebu nebo chuť zmizet on, na druhou stranu, kdyby jo, byla bych ráda, aby řešil, jestli mě opravdu chce ztratit a ne, jestli si to může finančně dovolit.
Občas jsem nejen tady četla názory, jak se všechny ženské chtějí vdát a ty, co tvrdí, že to nepotřebují, si akorát nikdo vzít nechce. Tak teď, když si mě někdo prokazatelně byl ochotný vzít, už snad budu hodnověrná, když prohlásím, že mně to fakt nikdy nechybělo a v klidu bych se bez toho obešla i do budoucna 😀

Než dostanu fotky že svatby, tak si tu ještě odložím náš předsvatební výlet, který jsem byla líná sdílet aktuálně...
Stejně jako loni jsme s drahým vyrazili na hromadný moto výlet, letos na Sardinii. Bylo by to jistě úžasné, kdybychom loni nebyli na Korsice, vedle které nám Sardinie přišla sice krásná, ale na Korsiku to nemělo a taky kdybych nechytala nervy ze svatby a z toho, jak to všechno stihneme zorganizovat. Evidentně je důvod, proč se na svatební cestu jezdí po svatbě a ne před.
A pak jsme se s drahým odtrhli a udělali si soukromý výlet, který by byl taky fantastický, kdybych pořád neměla nervy ze svatby (takže jsme ji asi dvakrát zrušili), nespadla na mě motorka (takže přibyly nervy, že na svatbu přihopsám se sádrou a berlemi) a neztratila jsem pas (takže přibyly nervy, jak si vyzvednu v Čechách šaty a jestli mě vůbec oddají, když občanku mám propadlou). Ale nějak se nám podařilo se nerozejít, z potenciální zlomeniny byla jen modřina a pas se našel. A užili jsme si projížďku rakouskými Alpami, z kterých mi evidentně bude pokaždé padat brada, bez ohledu na to, pokolikáté tam budu a pobyt v nádherném horském hotýlku a následně v hotelu, ze kterého mi taky spadla brada, i když díky drahému jsem už v pár luxusních hotelech byla (a na rozdíl od něj, kterému je srdečně buřt, jestli spí ve stanu, doma nebo kolik má ten hotel hvězd a bazénů, já si tohle privilegium pokaždé neskutečně užívám ❤️).
Ještě někdo, kdo se kvůli svatbě málem rozešel, nebo jsme unikát?

Tramtará, máme to za sebou 😁

Drahý nám napsal svatební řeč, kde mimo jiné píše: "...nabízí se srovnání společné historie Rakouska a Česka..." No vzhledem k tomu, že velkou část téhle historie Česko usilovalo o nezávislost, což se i nakonec podařilo, bych to úplně neviděla jako příklad, který chceme následovat... Ačkoliv jistá paralela by tu byla, to musím uznat 😝

Jeden by se dojal, že i ta němá tvář ocení krásu a vůni pučících růží - pokud by ten jeden neměl zkušenost s labradorem…. Protože kdo zná labradora, tomu je jasné, že tahle romantika má jediný, naprosto pragmatický, účel: zjistit, jestli by se to dalo sežrat. A modlí se, aby dospěl k tomu, že nedalo 😳

Lipno včera. Období “Vidím vodu, vlezu do ní” zahájeno 😁

Holky, já se na tu naši svatbu tak těšila - asi tak minutu... Pak jsme to začali plánovat a od té chvíle se kochám představou svatby jen se svědky. Protože my dva máme absolutně odlišnou představu snad o všem a co mně přijde jako samozřejmost, o tom on v životě neslyšel nebo to aspoň úspěšně předstírá. A ještě jednou uslyším: "Normální je..." nebo "Tohle nikdo nedělá", tak ho něčím praštím. Je mi jasné, že asi nikde ty plány nejsou úplně v souladu, ale u nás k tomu máme jako bonus nejen rozdíly dané kulturou, ale i věkem a jeho normy jsou tvořeny návštěvou tak pěti svateb někdy za krále klacka 🙄.
Včera jsme to byli domlouvat na úřadě, z čehož mě taky málem chytil psotník. Nejdříve, když nám oddávající předčítal ten text a vyslovoval moje jméno Cucana a poté při pohledu na místnost, kterou udělám tak pět kroků a uličkou se protáhnu. Nicméně nad tím jsem se ani nestihla rozčílit, protože to záhy překonaly židle vepředu určené pro nás dva a svědky. U těch jsem se sekla, že ani náhodou a oddávající mě přesvědčoval, že tak dlouho stát nevydržíme. Když jsem se ptala, co nám tak dlouho bude povídat, tak prý, že my mu máme něco sepsat o nás a má to být dlouhé, aby hosté neměli pocit, že se trmáceli takovou dálku jen kvůli pár minutám obřadu. Což je další třešinka na dortu, protože čím dýl budeme bavit místní hosty, tím dýl se hosté z mojí strany budou otravovat poslechem něčeho, čemu nerozumí ani slovo 😖 Pozitivní na tom aspoň je, že jsem ho přesvědčila, že mé jazykové schopnosti jsou na úrovni, že to zvládneme bez tlumočníka, nicméně když přišlo na to, že svědkyně mu rozumět nebude určitě (a já dala jasně najevo, že přes ni stejně jako židle nejede vlak), přišel s řešením, že tu část, které ona musí rozumět, mu přeložím a on to přečte česky – tak aspoň nějaký důvod k těšení se mám a nějaká zábava tam pro moje hosty bude 😀 #budeprdel

Moje matka: “Já vůbec nevím, co si na tu svatbu vzít na sebe. V čem půjdeš ty?”
Zajímavá otázka, s ohledem na to, že se jedná o moji svatbu 🤦‍♀️

Zprovoznili jsme dnes bazén. Krásných jedenáct stupňů voda měla. A drahý mi samozřejmě nezapomněl připomenout moje předsevzetí, že tam každý rok hned po zprovoznění vlezu 😖 Takže: vlezla, nebo nevlezla?🤔

Není tu někdo, kdo dělá na matrice a byl by ochotný mi s něčím poradit? Dva dny se marně snažím dovolat na tu svou a emaily se mi vrací 😖

Děti v pátek dostaly vysvědčení. Julínka doufala, že dostane samé jedničky, Daneček doufal, že nedostane žádnou pětku 😀 Dopadlo to oběma. Danda hlásil, že má jednu trojku, na otázku z čeho, krčil rameny, že neví - a evidentně ho to ani nezajímalo 🙄 Byla to němčina, tak jsem to neřešila, co jsem řešila, byla dvojka z tělocviku, kterou nemůže mít z jiného důvodu než že tam zlobí - čímž se mi nedávno pochlubil a i teď mi to pyšně odkýval. Z matiky za jedna, takže blbej nebude - a já můžu doufat, že z tohohle přístupu vyroste. Zajímavé, jak moc odlišní sourozenci můžou být...

40 dneska 🥳 Nijak mě to číslo nestresuje, protože (if you ask me) vypadám a cítím se mnohem líp než ve dvaceti. A jako bonus mám o 15 let staršího partnera, takže budu za mladici i v šedesáti 😁 A dnes dělal drahý vše pro to, aby byl dnešek opravdu speciální den. Sice to na můj vkus začal dělat asi tak o hodinu dřív než bylo záhodno, když mě s dětmi probudil s prskavkami (ve 3/4 na 7 místo v 8 😖), ale že jsem tolerantní, tak mu to prominu (a budu doufat, že to do příště vyladí). A taky nebudu prudit někoho, kdo mi nadělí tahle kvanta růží, že jo? Dárek ještě vybíráme, protože musí sedět a na večeři jdeme v neděli, až budou děti u babičky, ale i kdyby tohle bylo vše, su happy ❤️
Jo a taky jsme psali rozřazovací test z němčiny a ten se mi taky povedl 🍾
#denjako40korálků

Když jsme se s ex rozcházeli, nechala jsem ho, ať navrhne, kolik mi bude posílat na děti. Navrhl částku, která byla vyšší než bych si sama řekla, on čekal, že budu chtít víc, takže oboustranná spokojenost 🙂 Dneska mi od něj přišlo víc peněz, což jsem přičítala mým blížícím se narozeninám, ale chtěla jsem být vtipná, tak jsem mu napsala, jestli si navýšil alimenty. Odpověď: "Ano".
Ne vždycky musí být rozchody hnusné a bývalí partneři se k sobě nemusí chovat jako kreténi ❤

Brečím smíchy 😂 Když jsem četla jeho popis, jak přišel o panictví, měla jsem za to, že ho zneužila nějaká 40 letá šlechtična. A ona o 3 roky starší bagristka „Od ženy, která dělá výkopy, se dostal ke zlatokopce“ 😂😂😂
https://cnn.iprima.cz/rozhodne-si-pohorsil-rypl...

Všechny talíře na obrázku jsou dnem vzhůru - až na jeden. Ve chvíli, kdy ho spatříte, se otočí i ty ostatní.
Hustýýý 😳

Dneska jsme byli s drahým vybírat kolo pro mě a doma muž říká: “Ptal jsem se, jestli by bylo i v růžové a prý, že za 1500 EUR navíc.” Já: “Takže říkáš, že když ho koupíme v původní barvě, tak ušetřím 1500 EUR? Hmmm, to bych si mohla koupit i novou kabelku.”
Co neutratíš, to ušetříš - logicky, ne? (a btw., já na to přišla už před Schillerovou)

Já si tady něco málo odložím k příspěvkům na téma volby... Jako nevolička vám do toho úplně nechci kecat, ale kdybych volila, budu v tom táboře, co to se zaťatými zuby hodí komukoliv, protože Babiš. A nad generálem bych ty zuby zatínala opravdu hodně. Naprosto respektuji, že to některé máte jinak a považujete ho za ideálního kandidáta, nicméně ty příspěvky na téma, jak je úžasný, mi v tuhle chvíli přijdou dost kontraproduktivní. Ty, co s tím souhlasí, přesvědčovat nemusíte, ty zbylé, co ho volí jen jako menší zlo, tím akorát s... Takže pokud chcete docílit toho, aby tihle lidé šli k volbám a hodili mu to, doporučuji spíš pragmaticky připomínat, že Babiše tam nechceme a že co se reprezentace týče, je velká šance, že to tenhle člověk bude dělat dobře. Tohle blahořečení mělo smysl před první volbou, teď to leda lidi znechutí víc než cokoliv, co je schopný vyprodukovat proti němu Babiš.

Já toho našeho terapeuta miluju. Dneska tam drahý remcal, že ho ani nenechám ochutnávat, když vařím a on na to: “No jo, to se nesmí”. Muž se začal pohoršovat, že jak jako, že on něco nesmí a poskytl příklad, jak jsem vyváděla, když si ukousl z čerstvě uvařeného knedlíku a k ochutnání omáčky se už ani nedostal. Terapeut s hrůzou v očích: “Jej, to by mě manželka taky hnala.”
Made my day 🤣

Když se tu bavíme o té havěti…😁

Každou zimu trpím a říkám si, jak by bylo hezké žít někde, kde zima není. Teď muž přišel s tím, že by mohl pracovat v Austrálii 🤦‍♀️ Já už bych si na ty přání měla fakt dávat bacha, protože už delší dobu mám dojem, že se někdo dobře baví jejich plněním...😖

Něco na odlehčení atmosféry 😁

Poslední dobou mi začalo lézt na nervy, že ze mě drahý udělal Susi a začala jsem se proti tomu ohrazovat. Dneska slyším, jak někomu diktuje do telefonu moje jméno: "Cucana - geschrieben mit zwei z".
Když o tom tak přemýšlím, ta Susi vlastně nezní až tak špatně...🙈

Jsem se chtěla pochlubit, že máme taky Villeroy & Boch…😁

Krásné a klidné prožití (a užití) vánočních svátků i od nás ❤️

Dneska??? 😳🤗 Vy jste to věděly?

Vždycky jsem měla obavy, abych ze stromečku neměla hnusný přeplácaný kýč. Takže jsem sázela na slaměné ozdoby a když už jsem se před dvěma lety odhodlala ke skleněným, držela jsem se koulí dvou barev. Tak letos jsem se toho nebála...
(Samozřejmě to zdobily děti. A pes. A ozdoby taky koupili oni...😇)

Tradice je tradice, takže husa včera proběhla i u nás. Zpoždění je taky tradice 😁 Letos proto, že jedněm z hostů se to v termínu nehodilo, ale protože tady akorát včera nasněžilo, můžeme se tvářit, že jsme čekali, až Martin dorazí…
A tradičně byly dvoje knedlíky, dvoje zelí, rohlíčky poprvé nekynuté, tradičně 3 druhy. A tradičně nervy v kýblu, letos díky huse, která se po osmi hodinách v troubě a půl hodiny před příchodem návštěvy tvářila být upečená tak na medium a v následujícím stresu jsem zelí štědře dochutila místo cukrem solí a nevím, jak se mi to povedlo, ale jeden z knedlíků vypadal připáleně 😳 Už jsem se rozhodovala, jestli objednám pizzu nebo budu servírovat br. knedlík s červeným zelím a párkem, ale nakonec to dopadlo a moc dobré to bylo 😋 Tak zase za rok 😬

Dneska s drahým na houbách. Ptám se, jestli ví, co sbírá, on, že ne. Já: “Tak proč se mě nezeptáš?” On: “To bych se tě musel ptát furt.” Já: “Tak podle čeho to sbíráš?” On: “Co se mi líbí, to seberu.”
To jsou chvíle, kdy si říkám, kde jsem našla tenhle exemplář 🙈

Dneska jsme byli s drahým u terapeuta a já vysvětlovala, že mě vytočí, když se o něčem bavíme a on na mě začne mluvit pomalu jak na pitomce. Terapeut na to pokýval, že tomu rozumí, což se nesetkalo s pochopením u drahého, tudíž začal terapeutovi vysvětlovat svůj pohled na věc. Pomalu.
Ten terapeutův výraz jsem si měla vyfotit - málem jsem se tam počurala smíchy 😀