úterý (oba home office, já děti, manžel jen sám sebe): ty se tak máš, že jsi s holkama. Děláš si ve svým tempu, já jsem urvanej jak pes. Tvoje práce je taková pohodová, ty holky jsou hodný, hrajete si, ty si u toho občas něco nakreslíš. Já se můžu zbláznit jak po mě něco furt někdo něco chce, 300 telefonů denně a ty taková pohoda. (Já mám "kancelář" v obýváku, manžel má 2 místnosti o patro jinde).
středa (manžel holky, já odjela do kanceláře): ticho po pěšině, všichni spokojený, bordel jak v tanku
čtvrtek (oba homeoffice, já holky...): Manžel mi už 2x uvařil kafe, 3x mě políbil, jednou pronesl, že mě obdivuje a o dětech mluví jako o háďatech...
😀 😀 😀
Můj manžel čtyři roky tvrdil, že chce jít na rodičák a že se strašně moc mám. Pak přišla takhle mela, skončil na home officu a už vehementně popírá, že by někdy něco takovýho vůbec chtěl. No, a několikrát už jsem zaslechla, jak těm raubířům promlouvá do duše slovy: Neblázněte, nezlobte, máma má jen jedny nervy. 🙂
Můj manžel mi dnes před odjezdem do kanceláře říkal, jestli si to nechci rozmyslet 😀 Holky mají nějakou prudící náladu 😀 Ať si to užije.
I když ví, jak to s dětmi je, býval s nimi sám. Tak to teď nějak nedává. Já si užívám ticha v kanceláři, kde už nikdo není. Hraje mi tu rádio a nikdo NIC nechce a žádné "mamíííííí, ... a mamííííí".
😆