Ty děti dovedou být někdy fakt neuvěřitelně rozumné.
Přestože jim snad denně přízvukujeme, že se nemají věšet na záclony a závěsy, protože by jim mohly garnýže spadnout na hlavu a ublížit, je to jako házet hrách o zeď a každý den je tam prostě viset vidím. Dnes to ale Katka přehnala, garnýže se ohla (naštěstí se nezlomila) a záclona roztrhla. Samozřejmě jsem už neovládla emoce a důrazně jsem vysvětlovala, proč se to nemá dělat a zmínila jsem, že ty věci, kromě toho, že jsou nebezpečné, když se na ně věší, stojí i peníze, které musíme vydělat a tak dále a tak dále. Ani jsem si nevšimla, že Beník zmizel. Najednou se ale objevil se svou pokladničkou v ruce a říká: "Maminko, penízky, koupíme nové. Táta ne pracovat, Beník má penizky."
Byla jsem dojatá. Samozřejmě, jsem se rozbrečela...
A uvědomila jsem si, jak rozumný ten kluk je. Pořád ho mám za takové miminko a najednou jsem si uvědomila, jak už ten svět kolem chápe... Zvláštní prozření...
