Po dlouhé době se na mě usmálo štěstí a mohla jsem testovat krém a sprchový gel od La Roche-Posay Lipikar AP+.

Já i můj malý chlap jsme atopici. Zkouším na oba vše možné. Sama sobě si řeknu, že se nemůžu škrábat, ale dvouleťákovi to mám vysvětlit jak... 

Mě se to hodně zlepšilo těhotenstvím a po porodu se to vrátilo v malé formě. Během léta neni po ekzému ani stopy. Malý to má šílené. Přes léto lepší, ale být pořád někde u moře a na slunku není v mých silách. Bohužel. Klidně bych byla. Během testování se přišlo na to, že malému nedělá úplně dobře mléko a mléčné výrobky. Takže když to nejlépe zmizelo, dostal mléčné a bum, byli jsme na začátku. Ale zpět k testování. 

Přišla zpráva, že přijde balíček jeden nebo druhý den. A přišel. Zatímco mě z balíčku potěšily výrobky, malého výplň krabice. Ale co, oba jsme byli spokojení 🙂 

Hned první věc, co je super na první pohled, je ta, že jsou to lahvičky s pumpičkou. Takže k nanesení krému na ruku stačí jedna ruka. Což se často hodí, když druhou rukou chytám dítě... Krom toho, že stačí jedna ruka, si pohodlně namáčknu do ruky kolik krému chci. S produktama v tubě, co mám zkušenost, tak vždy tak najednou vyteče hodně... První koupání bylo zlo, naříkal, když jsem ho myla sprcháčem. Jestli naříkal proto, že vadilo mýdlo, nebo jen voda na místech s ekzémem, nevím. Ale další koupání už proběhlo dobře. Mazání krémem máme jako hru, sám se maže. Děsná zábava. 

Fotka nejhorších míst první den a za dva dny používání. Během dvou dní se to úžasně zklidnilo. A co víc, přestalo šílené škrabání před spaním! První noc se po nějaké době ještě škrábal, ale po namazaní zase klidně spal. Malý zázrak. Je to znát, když nenamažu pořádně večer všude a když to udělám poctivě. 

Protože já jsem lempl, musím s kamarádkou společně. 30 denní výzva. Začíná se zlehka, každý den se trochu přidá. Po skončení buď přidáme cviky a nebo pojedem podle Jillian.

Podobných výzev je po internetu mraky. Je to takový dobrý odrazový můsteke pro začátek. Jsem zvědavá na rozdíl...

společně s pohybem si chci vyřešit i jídelníček. Budu do řešit s odborníkem.  Potřebuji dostatečný příjem když je neustálý výdej kolem malého, kojení a teď i toho nějakého cvičení. 

Určitě ty kila přesvědčim aby přišla 🙂

... Nejsem jediná a ani první ani poslední, které se to stalo. Nejsem ani jediná, první ani poslední, která to nečekala. Nejsem jediná, první ani poslední, kterou víc bolí zklamání než rány samotné... 

Bohužel... 

Ano. Teď už bývalý přitel, biologický otec mého syna mě zbil. Zbil tak, že se mi okamžitě znechutil. Ale...

Chtěla bych říct, jak je přece samozřejmé, že jsem to okamžitě ukončila. Todle se přece nedělá. Todle se přece dělat nesmí. Byli u nás policajti, byla jsem u lékaře a rozhodně to neni uzavřená záležitost. O tom mluvit nechci. Rozhodně si tu nebudu stěžovat a vylévat srdíčko...

Chci mluvit o tom, že jak jednomu něco přijde samozřejmé, dokud se nedostane do dané situace, nikdy nepochopí. 

Zároveň chci říct, jak jsem ráda, že mam za sebou milující rodinu a tak moc dobré přátele. Nebýt jich, asi bych tak silná nebyla. Koneckonců, nejsem ani teď. 

Udála se taková věc, že mě Modrý koník testuje vybral na testování Nutrimama cereálníych tyčinek. Ani jsem nevěřila, že se mi to může poštěstit. Vždy jsem v tomto typu věcí neměla úspěch. 

Modrý koník testuje mě suprově instruooval co a jak. Řekl, že v pondělí, nejdéle v úterý 23.05.2017 mi přijde balíček. A fakt že přišel. Paní co mi to předávala povídala, že tam byla už v pondělí, ale že me nezastihla. 

Doma samozřejmě netrpělivě otevírám balíček a tam dve krabice Nutrimama cereálních tyčinek. Jedny cerealní tyčinky brusinly a malinka a druhé brusinky s čokoládou.

Tyčinky jsou jen doplněk stravy. Bohužel i když to vím, tak jsem kolikrát byla ráda, že jsem snědla aspoň tu tyčinku. Hlad na nějakou dobu zahnala a to je hlavní. Ne na dlouho, jen tak na hodinku, ale to jsem už pak věděla že se musí jíst a udělala si jídlo.

Super bylo, že jsem si tyčinku dala k snídani ještě s jablekem a to dopoledne s mrňusem jsem zvládla skvěle. 

Tyčinka byla i nedílnou součástí při výletóvání a všech našich, no spíše zatím jen mých  aktivitách. 🙂 Šikovná věcička do tašky ke kočárku. 

23.02.2017 se mi narodil syn Marek. Změnil se mi život. Změnilo se mi smýšlení a jsem ta, i když unavená tak nejštastnější. Samozřejmě je to ten nejúžasnější tvoreček. 🙂 . Ten můj je nejkrásnější a nejšikovnějši a nej, nej. Klasika. 🙂 

16.02.2017 jsem byla na první kontrole v nemocnici. Čtyři týdny před plánovaným termínem porodu. Trochu me překvapilo, jak mi měřili několikrát tlak. Prý je moc vysoký, ale nebrali to vážně, tak jsem se sama tim netrápila. Druhý den už od rána mžitky před očima. Vysoký tlak. Nepříjemné. 

No, už jsem to chtěla mít za sebou, ale bydlení nebylo hotové, nic nebylo hotové, nemůžu si dovolit už porodit. Navíc, nemam pořád vybrané jméno! Víkend jsem byla pod dohledem rodiny, že prý nebudu sama, že co kdyby. Bolí mě třísla, bedra... V pondělí se zvládla matrika a určení otcovství. Před matrikou to se mnou skoro šlehlo. Zas ten blbej vysokej tlak. Úterý jsem se byla rozloučit v práci, že už nepřijdu. Navíc narozky, dostala jsem krasné kytice a  pár pidi věciček. Středa 22.02.2017 jedu k mamce pomoct s pár věcma. Mamka řiká, jak mam ošklivé břicho a ať ho schovám. Prý bylo pořád uhledné a teď je divné. Zároveň cestou od tram skoro nedojdu jak mě bolí třísla. Mamce řikám, že určitě potodim dřív a ona na to, že si to namlouvám, že jen se tim chlácholim protože toho všeho mam už dost. Večer s přitelem se sejdem, koupíme večeři, při čekání si dám dvojku vína, pohodička. 

No. Byly to poslední dvě hodiny klidného spánku. 🙂 

V jednu ráno vstávám poprvé že jsem nějaká mokrá a se studen jdu na wc, že jsem si učůrla. Zas si lehám ale blbej pocit je na světě. Vedle me se probouzí přítel se slovama co se děje. Řikám, že nic. Lehnu si. Jdu si po chvíli zas na wc pro intimku a vyčůrat. Vracím se. Přítel poměrně dost vzhůru. 

Lehám si. Najednou divné rup. Vyskakuji z postele, sahám na kalhotky, mokrý. Jsem v šoku, je to ono nebo neni? Přítel na mě kouká, ptá se co je, s vytřeštěnýma očima řikám nevim. Opět wc, mokré kalhotky vyměním za suché, novou intimku. Pořád jakoby učůrávám. Přitel se naprsto blbě ptá: "a máš kontrakce?" Moje už lehce hysterická reakce "a jak to mam asi vědět?!" Prý ať si lehnu. Nespíme, směju se jak blbě se ptá. Za chvíli me bolí podbříšek jak při menzesu. Takže se začnu chystat. Naštěstí vše předpřipravené.  Prý kdy pojedem, jak často mě chytá kontrakce. Řikám, že mi odteka voda , že chci jet. 

Jeden by čekal, že když žena otěhotní, tak ji začnou honit chutě na neobvyklé kombinace a jídlo celkově. Ale ne, já si musela první trimestr užívat jedné velké chuti a to chuti na sex. Jak mě uklidnilo, když jsem zjistila, že v tom nejsem sama...

Chutě na jídlo byly spíše toho typu, že jsem nikdy pořádně nejedla knedlíky a sladké a celé první dva trimestry jsem se po tom mohla utlouct. Ještěže jsem vždycky byla spíš podváhou (ne cíleně, ale prostě to tak bylo) a tak ten nárust váhy nebyl takový jako se mě zdá. Byla jsem cca pět kilo pod vahou (58kg) a teď, ve 31tt mám cca 70kg. takže těch dvanáct kilo navrch neni vidět 😀 Prostě jsem se spravila a vyrostl mi pupek s miminkem a prsa. 

No ale abych se dostala k jádru věci a to té neodbytné chuti... Nechápu, jak můžou fungovat lidi, kteří na to myslí pořád.. Těch prvních asi čtrnáct dní, kdy jsem ještě netušila, že jsem v tom bylo hrozných. Asamozřejmě byla v té době naplánovaná dovolená v Řecku na jachtě. Idealní, romantika, krásná dovča, ale moc možností kde by se chuť dala vyřešit tam neni.

Nikdy bych nečekala, že první na co pomyslim když uvidim přítele bude, kde by to šlo? Myšlenky jediným směrem.. Hrůza 😀

Nejvtipnější bylo, že kapitán lodě nás druhý večer v marině posílal na jednu takovou pláž, naprosto slušně a bez jakéhokoli úšklebku a fakt perfektně bez narážky ať už neotravujem jak malý puberťáci, že je pěkná, pekně vidět na přístav a ať se tam podíváme. 🙂 

Pak třeba nevadí ani to, že na lodi spí další dva lidé. 😀