Bylo září, dceři byl rok a my si s přítelem řekli, že by byl vhodný čas začít ''pracovat'' na druhém, aby byly děti věkově blízko a vyhrály si spolu. No zadařilo se rychle (stejně jako u dcery) a v listopadu byl test pozitivní a já šťastná a vyděšená, že se to vážně povedlo tak brzy. Přeci jen dcera je ještě malá, dost aktivní chytré dítko 🙂 V 7. týdnu jsem šla na kontrolu k lékaři, kde mi potvrdil jedno bijící srdíčko a že je vše v pořádku. V tom týdnu začaly i proslulé ranní nevolnosti, kdy jsem zvracela a dcera stojící vedle mě se smála a přišlo jí to náramně vtipné - ha ha.
V 9. týdnu jsem šla na krev, cukrovku atd. a opět mi lékař dělal UTZ a vše probíhalo ukázkově, jedno bijící srdíčko 🙂
Před svátky dcera onemocněla virózou se zvracením a průjmem a já to od ní samozřejmě chytla. Takže Vánoce jsme obě strávily v posteli. Bohužel se to ani u jedné z nás nelepšilo (u dcery to bylo horší, tím že je malá a odmítala poslední půl den i pít) a tak jsme navštívili nemocnici, kde ji nakonec hospitalizovali a mě jako doprovod. Za 2 dny jsem zhubla 3kg a dost mě bolelo břicho, takže jsem pro klid duše následující den navštívila lékaře (11.týden)..
Lékař se při prohlídce náhle zarazil a po minutě mi říká - ženská, vždyť Vy tam máte dvě děti! Sestřičko, pojďte se podívat .. jedno srdíčko .. druhé srdíčko ... no ty brďo, kde se to druhé tak dlouho schovávalo?
Já v tu chvíli nevěděla, jestli se smát, brečet, omdlít šokem nebo mu to prostě nevěřit a ignorovat tuto skutečnost. S dvojčaty jsme rozhodně nepočítali, nejen finančně (to hlavně, protože musíme koupit nové auto, nový kočárek, dokoupit postýlku apod. - a to jsem si prosím pěkně vše schovávala po dceři! no a teď je mi to úplně k ničemu :D ), dále proto, že je v rodině nemáme a nikdy jsme neměli (informovala jsem se u babičky, prababičky :D ) ale taky proto, že i jedno bude velký záhul k jednomu prckovi, natož dvě!
Na kontrole mi bylo řečeno, že vše je v naprostém pořádku, obě miminka rostou a mimčo B je o 3 dny menší, možná proto se mu dařilo celou tu dobu být schovaný za sourozencem. 
Před týdnem jsem navštívila lékaře a prý už naposledy, nastupuji totiž kvůli vícečetnému těhotenství do rizikové poradny, což mě mrzí, protože lékař je skvělý člověk a profesionál, stejně tak i sestra. Každopádně prckové rostou stále tabulkově a už se je podařilo i lépe spolu vyfotit 🙂 
No a dnes jsem po 1. screeningu a s klidným svědomím už mohu psát tento článek, protože vím, že riziko genetických vad je velmi nízké, obě miminka jsou velmi aktivní, všechny kůstky, cévy, orgány apod. jsou na svém místě a dokonce jsou obě stejně velká s rozdílem 1mm a vychází o týden starší než dle PM, navíc jsou dvouvaječná, což je prý lepší kvůli možným rizikům. Mám vážně radost!
A teď jdu chrnět s tou mojí roční princeznou, rostou jí zoubky, takže máme doma veselo a já jakožto těhule se moc nevyspím 🙂 ale pro ni, pro ně, cokoliv na světě.
Moc Vám děkuji za přečtení a že Vás článek zajímal! Budu ráda, pokud bude mít článek ohlas a já budu pokračovat v tomhle milém ''blogování'' o těhotenství s dvojčaty 🙂
Ty brďo, gratuluju! 😍 👏