Můj: "Miláčku, budeš brát po porodu prášky???"
Já: "Nevím, asi ne..."
Můj: "A proč jako??"
Já: "Nevím... Je mi po nich divně a přibírá se po nich"
Můj: "Ježiši stejně už si jak.........."

Ten chlapec má víc štěstí než rozumu, že nedokončil větu, kterou měl na mysli. 😀 😀