Podařilo se a dopadl i termín semináře o látkových plenkách v PLZNI a to 5.2.2016 od 15.00 Budu se těšit na setkání!
kreslím kreslím kreslím.....
♥♥♥
Moje skoro 9ti měsíční kráska 😊
Otcovské radosti #40: Tak jsem se spletl, dneska z toho žádná investice do umění nekouká. Všechny voskovky skončily na zemi pod ledničkou.
Otcovské radosti #39: Princezna už si maluje fixkami a voskovkami. Zatím je to teda čistá abstrakce, ale počítám, že to do deseti let stoupne na ceně.
Ježíšek chodí k lidem 24.12 ale u nás byl už dnes .
Doslova my vyhrkli slzy štěstí a radosti.
Díky jedné mamince tady z koníka.
samarkaaa strašně moc Ti děkuji a jsem opravdu nadšená a překvapená že na světě ještě chodí takové maminky jako jsi ty.
Tu radost jakou nám balíček udělal při otevření nedokážu ani popsat 🙂
Nyní přímo k části, kde bydlím já. Je to kousek od zastávky metra B Stodůlky (do Stodůlek patří i zastávka Nové Butovice, Hůrka, Lužiny a Luka). Zajímavá je samotná stanice metra. Má dva východy. Jeden je do staré stodůlecké zástavby mezi paneláky a druhý byl dlouhou dobu uzavřen a vedl v podstatě do polí směrem k Chabům. Samotný západní vestibul metra Stodůlky byl dlouho uzavřený tlakovým uzávěrem a k jeho otevření nikdy nedošlo. Nyní je již západní vestibul opraven a otevřen. Vede do nově postavené části konceptu Západního města. Pro představu přidávám fotky starého vestibulu a nového, již zprovozněného vestibulu.
Základy vestibulu byly vybudovány už na počátku 90. let v rámci prodloužení trasy metra B do Zličína. "Stavební konstrukce byly postaveny v roce 1994. Stavba byla tehdy realizována jako předstihová, ale vestibul nebyl nikdy zprovozněn," uvedl k historii výstavby Lukáš Kruml z Dopravního podniku.
Vestibul je teď nově zastřešen a jeho architektonické řešení navazuje na okolní zástavbu. Kromě neveřejných prostor stanice bylo zmodernizováno i technologické zařízení metra, které umožňuje snazší orientaci a pohyb zrakově a tělesně postižených.
"Aby se lidem ze Stodůlek lépe cestovalo, rozhodl se Dopravní podnik revitalizovat původní konstrukce a v září 2009 zahájil stavbu nového vestibulu. Do nových prostor investoval 284 milionů korun," dodal Kruml.
Tak dnes 20.týden a 147dni do porodu jak ten čas utíká a mimco kope o zivot
maminky nemáte někdo recept na RAW koule rafaelo? nebo nějaké zdravé cukroví bez cukru slazené jen medem nebo agáve? 🙂 uplně se snažím vypustit cukr je to zlo a už sem měla z toho problémy zdravotní
#betlem Moc se mi líbí rozličné betlémy. Letos jsem vytvořila perníkový🙂 Jaký betlém stavíte Vy?
Bacilové ať si balí kufry..aneb arteterapie po našem ve znamení ruliček od toaleťáku 😀
Půjčila jsem si jednu krásnou myšlenku myslím že stojí za zveřejnění a přečtení..
Kniha "A nikdo ho nechtěl":
Náhle jsem pochopila, že "dítě" je mnohem důležitější než "moje dítě". Na světě je nekonečně mnoho dětí, které potřebují domov. Věděla jsem to tak jako každý jiný a přesto jsem je s bezmocným soucitem míjela a křečovitě se držela prastarých představ, že jen "vlastní krev" je tím pravým naplněním.
Jak opovážlivá se mi náhle zdála tato myšlenka, a jak sobecká. Jistě, je to přirozená cesta a vždycky jí zůstane. Ale není pro ženy, které nemohou počít nový život, přirozenou cestou adopce? Co lze vlastně považovat za přirozené? Přece tu skutečnost, že stále noví tvorové přicházejí na svět a starší je chrání a vedou. Musí být tito maličcí člověku ještě k tomu podobní? Není to vlastně druhořadé?
Najednou mi bylo jasné, jak omezení jsou lidé, kteří, když se řeč stočila na toto téma, ve vší vážnosti uvažovali: "Ano, u vlastního dítěte - to bych určitě to či ono přehlédl. Ale u cizího? To je něco dočista jiného!"
Je snad jen vlastní rodina, jsou snad jen vlastní dědičné faktory bezúhonné? Je vždycky ve vlastním příbuzenstvu všechno v pořádku, takže se, probůh, nesmí do klanu příjmou stvořeníčko z cizího hnízda?
Není to poněkud směšné, že se lidé, kteří se něčeho takového přesto odváží, stávají tím okamžikem v očích ostatních automaticky ušlechtilými a obětavými bytostmi?
Jistě - k takovému kroku je potřeba trochu odvahy, ale je to mnohem víc odvaha překonat konečně vlastní předsudky, než odvaha uznat cizí dítě za vlastní....
Kolik zklamání, kolik zbytečně vynaložené síly a kolik bolesti jsem musela prožít, než jsem konečně došla k takovému poznání. A kolik času mezitím uběhlo....
