#svickaproanicku Je to hrozné, co se na světě děje :'( život je hrozně nespravedlivý... Upřímnou soustrast rodině :'(
Strasne me to mrzi ☹ Anicko byla jsi bojovnice ... Preji mnoho sil rodicum. Je mi z toho moc smutno ☹
Od zítra už 6 měsíc 🙂 Letí to strašně rychle 🙂
Jupí, Péťa je přijatý do školky 😃
Ženy, co máte sušičku - čím nahradit aviváž, když prádlo vyprané s aviváží do sušičky nesmí? Nějaký osvědčený prášek, který voní tak, že aviváž nahradí? Mám ráda dlouho voňavé prádlo a bez aviváže to pořád nějak není ono ☹
Holky dá se někde sehnat? Jedna paní ho měla na MMB,ale už ho nemá skladem.
Fat doesn't make you fat. Sugar DOES!
Proč mi chybí život na vesnici..
Jdu si vylít srdíčko protože s pěkným počasím to na mě padá překvapivě nejvíce...
Vyrostla jsem na vesnici. Žila jsem tam do svých, téměř, 19 nácti let. A celé dětství a dospívání jsem byla absolutně přesvědčena o tom že to je to nejlepší co mě mohlo potkat. Milovala jsem to a nikdy, opravdu nikdy, jsem nezatoužila bydlet ve městě. V zimě jsem milovala hory sněhu, na jaře jak všechno krásně kvetlo, mohla jsem chodit bosa do schránky anebo si jít lehnout do trávy kdykoliv mě to napadlo, a v létě.. V létě to bylo naprosto dokonalé... Čerstvý rybíz, jahody, angréšt, maliny,.. Stáli jsme u keřů a přímo si to dávali do pusy, celé dny jsme strávili v bazénu a na večeři si grilovali maso nebo ryby, slyšeli jsme jen zvuky sekaček a kokrhání sousedova kohouta, žádné auta. A pak jsme museli dům z vážných rodinných důvodů prodat.
Ze začátku mi to ani tak nepřišlo, pracovala jsem a "doma" jsem byla velmi málo a tak jsem nestíhala ani vstřebávat to že bydlím ve městě. V králíkarně, jak jsme tomu v dětství s oblibou říkali.
Od té doby co jsem doma se to ale změnilo. Nenávidím to tady. Nenávidím žít v bytě a někdy mám pocit, že se tady vyloženě dusím. Nesnáším jak slyším televizi od sousedů a nebo někoho jak dupe po schodech, nesnáším opilce kteří, zvláště v létě, řvou pod okny, nemám ráda hluk z dopravy, chybí mi moje zahrada, chybí mi možnost strávit celý den venku a domů jít jen na wc, chybí mi zvuk sekaček, vůně čerstvě natrhaného libečku nebo čerstvě posečené trávy, chybí mi to jak jsem mohla chodit bosa,.. Občas se tu cítím jako vězeň.
Můj chlap část svého dětství taky žil na vesnici, ale nesnáší to tam. Proto nechce slyšet ani slovo o tom, že bychom se tam měli stěhovat. Občas mu řeknu jak mi chybí to bydlet na vesnici, ale mám pocit že i kdybych se mu svěřila více tak stejně nedokážu pořádně vyjádřit to jak neuvěřitelně mi to chybí a jak mě to v bytě ubíjí.
25 týden těhotenství 🙂 Jsem šťastná i s bolavými zády :D
Už tam trochu rozdíl máme 😍
Prosim, prosim kdo jezdite na koupacku do Laa, staci pro dite jen plavaci plinka? 🙂
Klipsy na dudlík se jmény: holky prosím kdo by mi udělal klipsy na dudlíky se jmény? Nebo typ na někoho šikovného, kdo by udělal? Mimina se teprve narodí, ale chtěla bych být už s někým domluvená, že mi je udělá a já jen dodám jména (pohlaví máme jako překvápko 🙂 ) Díky za každý typ nebo nabídku 😉
Kolikrát za den se přistihnete, že..... ?
Zajímalo by mě: kolikrát za den se přistihnete, že jste ve stresu, protože něco musíte udělat? Sebereflexe je taková moje zábava. Když se přistihnu u opakování programů, které mi už neslouží, tak to je bingo! Dnes bingo hned po ránu. Pohodové ráno a přesto se cítím ve stresu, v hlavě sotva polojasno a nevím proč. Využila jsem Bachovky, v hlavě je místo polojasna jasno a ejhle, celý stres pochází od dvou drobností, které jsem si (opět) sama zadala jako úkol. Samozřejmě jsou obě hrozně důležité 😀
Kde je to sluníčko??? Tak jsem se těšila, že nás už bude krásně hřát a ono se pořád schovává, jen na okamžik vystrčí růžky. Děti nakoupený kola a venku mrzneme :(. V předpovědi straší, že zima nás ještě neopustí. První rok co sluníčko nepřišlo s Velikonocemi ... Vždy o Velikonocích v posledních letech s dětmi grilovačka venku, pohoda ...
Pesach aneb chtěli nás zabít, přežili jsme, jde se jíst
V pátek večer začal Pesach, jeden z nejdůležitějších židovských svátků. Ale pozor neslaví se dárkama, ale jídlem. Ano, Pesach je především o jídle, tak samozřejmě, je taky o osvobození Židů z otroctví o odchodu z Egypta, ale hlavně je o tom jídle.
Základem Pesachu je maces neboli nekvašenej chleba, do kterýho se po století podle antisemitských pověstí přidává střídavě buď krev panen nebo krev novorozenců popřípadě pokud byla nálada šiřitele fakt drsná tak tam šoupnul oboje. Maces je nekvašenej chleba udělanej z mouky a vody a totálně bez chuti. Velice oblíbený jsou pak macesy hlavně u dětí. Takovej mini chlapík kupříkladu macesy úplně zbožňuje jednak mu chutnají a jednak se dají božsky nadrobit do náklaďáků, postýlky, gauče, velký postele, prostě je to jídlo k nezaplacení. Matčino srdce plesá nad pohledem mini chlapíkových prstíčků trénujících si jemnou motoriku na krabici macesů.
No, ale předtím než se dostaneme k jídlu se musí pořádně uklidit a to jako pořádně no nebo taky ne, záleží samozřejmě na tom, jak moc se v rodině dodržuje míra tradice. Nejhůř jsou na tom ženy z rodin ultra ortodoxních, kde úklid začíná už tak měsíc před Pesachem, musí se uklidit celej dům nebo byt, vyprat všechno oblečení, odmraznit mrazák a lednice a vyklidit de facto celá kuchyně a to všechno pod záminkou hledání chamecu. No a chamec je vlastně cokoliv z kvašenýho těsta nebo z fazolí, prostě z čehokoliv co prošlo varem a nabylo, takže de facto jakejkoliv drobek je chamec. No potěš, jenom při představě úklidu chamecu u nás doma s mini chlapíkem a Amíkem mi způsobuje zažívací problémy.
Takže když je uklizeno, vytáhne se sada Pesachovýho nádobí, na který se po osm dní Pesachu nedá nic co by prošlo kvašením, na pivo se může rovnou zapomenout.
Nejdůležitější chvíle Pesachu kterou dodržují i úplně asimilovaní Židé je Seder. Seder, česky znamená pořádek a je to večeře na první a druhý večer Pesachu. Seder se to jmenuje proto, že večeře má fakt strukturu a všechno se dělá pěkně popořádku. Nebudu tu popisovat celej sedeer, protože ten když se dělá pořádně, tak trvá klidně klidně hodinu, dvě a to se nezačalo ani jíst. No a k sederu pak patří i sederovej talíř, středobod stolu a král pesachovýho nádobí.
Na sederovej talíř se dává:
Leila trošku "blbla" ve školce v šatně. Načež se na lavičku postavil její nápadníček Denis, posunul brejličky a řekl: "Diagnoza puberta". Ti dva si můžou podat ruky... A to Denis neví, že si Leila nachystala dva plastové prsteny a řekla, že si Déňu vezme. I když teda nevím přesně, v poslední době Déňu trochu nahrazuje Martin...
proc otazky typu jak se dostane do briska miminko prislo tak brzo? pred pul rokem se zeptala a to si me a kubu porodila tou malou dirkou v pipine? proc tak brzo? ja pocitala prvni druha trida ale toto?
O všech zajímavostech, které jsem měla pro dnešek naplánované, jsem Vám již napsala a tak se s Vámi rozloučím. jak jinak než soutěží.
Srdíčko pošlu všem, kteří se zapojí a připojí svůj komentář. 🙂
Mimo to, že zde strávil své mládí Karel Kryl, narodil se zde další známý hudebník, textař a skladatel. V občanském průkazu má napsáno Vlastimil Kabeláč, my všichni ho známe pod jménem Vlasta Redl. Já osobně mám jeho písničky moc ráda, nejednou jsem poslouchala jeho cd v autě, když jsem před mateřskou denně dojížděla 40min do práce.
Napište mi (klidně i s odkazem), která z písniček Vlasty Redla je Vašemu srdci nejbližší. Uděláme si tady takový jukebox 🙂
Moje topka je tato....
Mým druhým restem ze včerejšího dne je pak Czeicznerova vila. Novorenesanční a novoklasicistní vila Ferdinanda Czeicznera byla vybudována v roce 1910 podle plánů architekta Josefa Bluma. Svým rozsahem patří tato vila k největším obytným domům ve městě a je významným dokladem bydlení nejmajetnějších podnikatelských vrstev Nového Jičína. Vila je odvozena z tradiční zámecké kompozice, dnes je sídlem místní městské knihovny.
Včera jsem Vám ještě při toulkách městem zapomněla představit dvě novojičínské pamětihodnosti, které určitě za návštěvu stojí.
Tou první je farská Bašta z roku 1613. Dochovaly se také zbytky středověkých hradeb. Deska oznamující postavení bašty se nachází v budově radnice, v místě bašty je sídlo Klubu rodáků. Pořádají se zde zajímavé přednášky a výstavy.
Pokud byste při návštěvě Nového Jičína zatoužili po "kousku přírody" a nejste zrovna příznivci turistiky, doporučím Vám (mimo již zmiňovaného lesoparku Skalky) dva novojičínské parky. Jsou to Smetanovy a Janáčkovy sady.
Smetanovy sady bývají nazývány Zelenou oázou města. Vznikly přičiněním vojáků v roce 1915. Ve středu Smetanových sadů se dochoval hudební pavilon z roku 1927. V blízkosti vchodu do letního kina symbolizuje žulové sousoší zákony dědičnosti. Centrem pomníku je busta Johana Gregora Mendela, rodáka z nedalekých Hynčic. Na opačné straně parku stojí busta hudebního skladatele Bedřicha Smetany z r. 1962.
Na území Janáčkových sadů se od poloviny 16.století až do roku 1830 rozkládal v pořadí druhý novojičínský hřbitov. Jeho pozůstatkem je kaple sv. Kříže z roku 1757. Po zrušení hřbitova byla plocha rozšířena a přeměna v park. Najdeme zde "bludné balvany" švédské žuly a ruly, které byly do okolí Nového Jičína dopraveny kontinentálním ledovcem ze Skandinávie před 500-550 000 lety. Dále je zde k vidění busta geniálního moravského hudebního skladatele Leoše Janáčka, rodáka z nedalekých Hukvald. V roce 1995 byla do půdy parku vsazena pamětní deska Karlu Krylovi, který v Novém Jičíně strávil své mládí.
Nový Jičín se může pochlubit ojedinělou šestikilometrovou trasou spojujících šest studánek na svazích kopce jménem Puntík. O její obnovení se zasloužili členové Klubu rodáků a přátel Nového Jičína, kteří „oživili“ mnohdy zapomenuté nebo zcela zničené prameny. Díky nim se mohou mohou turisté pěknou procházkou seznámit se studánkou U mlýnků, Mariánskou, U kříže, U sovy a U Ivana. Jejich součástí jsou také historické kameny dokládající vznik studánek, někde nechybějí hrníčky na vodu.
Další známou výletní lokalitou je Čertův mlýn neboli Čerťák. Jedná se o vodní nádrž o výměře 3,5 ha, která je vybudována na Kojetínském potoce a slouží především k rekreaci, sportovnímu rybaření. Mimo to je i stanovištěm významných a zvlášť chráněných druhů živočichů. Na tomto odlehlém místě založil počátkem devatenáctého století Ignác Riedel z Bludovic malý vodní mlýn – Čertův mlýn. O mlýně se vypráví pověst, jejímž hrdinou je starý, vysloužilý voják, který dokázal vyhnat čerta z mlýna. Čerta svázal a připoutal ho na otáčející se mlýnské kolo. Pekelník sliboval, že se už ve mlýně nikdy neukáže. Pak zakokrhal kohout a čert zmizel. Od té doby byl ve mlýně klid a statečný voják dostal stavení od vrchnosti darem.
Starý mlýn byl na přelomu 19. a 20. století nahrazen větší zděnou budovou, ze které se v době 1. republiky stala oblíbená výletní restaurace a z rybníku, který stával nad mlýnem se stala malá vodní nádrž pojmenovaná Čertův rybník. Ta nabízí kromě příjemného místa na koupání i klidné místo pro rybolov. V případě, že se rozhodnete Čerťák navštívit, neodolejte a dejte si zde v hospodě oblíbené tvarůžky. Jako zajímavost ještě dodám, že mlýn je doposud v držení potomků rodiny Paterů.
