Krásnou středu milí přátelé!
Občas mám pocit, že žiji ve špatné době protože prince, aby tu člověk pohledal. Za to kvalitní produkty nejen na pleť, ale hlavně na vlasy, těch je opravdu hodně a proto jim dnes bude patřit moje  recenze. Tak se pěkně usaďte, vezměte si něco dobrého, sladkého nebo slaného a přečtěte si, jak si vlasoví mágové z L´oreal s jejich řadou Nutritive poradili s mými loknami.

 Kérastase Nutritive-a teď cituji-"Je vlasová kosmetika pro potřeby suchých a zcitlivělých vlasů." Jenže co to vlastně znamená?
Upřímně, termín je matoucí, a ne každý ví, co si má pod ním představit. To je vlastně i důvod, proč jsem se nepustila do psaní recenzí už dříve. Ne proto, že bych nemilovala rozmazlování a hýčkání se nebo snad kosmetiku jako takovou. Páni, já jsem přímo skincare&bodycare lover!
Miluju zkoušet všechny ty nové krémy, oční gely, tající odličovací balzámy, které jakoby mávnutím kouzelného proutku odlíčí všechny nečistoty a i když chvíli vypadám jako medvídek panda, lusk! Hned vzápětí je moje pleť čistá a tak jemná, jako dětská..no však vy víte co 🙂

I přes svoji poměrně citlivou pleť, která se ještě několikrát do roka mění v africkou poušť se suchými šupinkami, zvolna a s železnou pravidelností obměňována bradou, která si občas pořádá mejdany bez mého dovolení, pleťovou péči miluju a ráda jí zkouším.

Důvodem tedy nebyla neláska nebo snad nezájem, ale prosté nevědění, jak začít, jak psát a hlavně, jak správně formulovat slova. Všimly jste si toho někdy?(a omluvám se za to y, ale předpokládám, že tento článek čtou převážně ženy, pokud ne, tak pánové promiňte, nic osobního!) Ale některé blogerky nebo spíš kouzelnice, které stojí za recenzemi produktů doslova kouzlí se všemi těmi termíny, výrazy, INCI, texturami a viskozitou, že v mém podání je každá recenze prostě jen sled náhodně vypadajících slov, které nejen nedávají smysl, ale hlavně působí tak strašně nudně a neosobně. Jenže psaní recenzí může být přeci i zábava, tedy vlastně celé blogování by mělo být jednou velkou srandou se špetkou sarkasmu, vtipu, třpytek a glancu...no ale hlavně tou zábavou.

Na úvod by se slušilo říct, jaký typ vlasů vlastně mám, protože to je vlastně alfa a omega správného výběru. Nu, do vínku mi kromě nevýrazných řas a širokých kolenou(ale o tom až příště) byly také dány vlasy polovlnité. Ptáte se, co je to proboha za vlasy? No, řekněme nonšalantně, dost na houby.
Nejsou totiž ani plné roztomilých kudrlinek, které každého rozněžní, ani rovné a hladké, že svým leskem napodobují zrcadlo. Jsou suché, často se třepí, chvíli se vlní a chvíli ne a hlavně se často zacuchávají. A proto jsem při výběru kosmetiky velmi náročná.
Možná si řeknete, že když jsou sušší, tak stačí pořádně vyživující maska, ve které by lžíce stála a vlasy se budou tetelit blahem. A už jsem Vám říkala, že kromě toho všeho, mám také vlasy jemné? Tedy tak jemné, že přestože potřebují výživu, každá maska nebo olej je pro ně takovou zátěží, že během pár hodin vypadají jako nemyté dny. Možná týdny...no prostě dost nevzhledně. Mastně, chcete-li to vědět přesně. Pokud tu mezi Vámi mám majitelky jemných vlasů, vy víte co tím myslím. A také jak těžké je najít něco, co vlasy neuplácne, nezmastí, ale zároveň dostatečně hydratuje.
Kdybych ale měla vlasy nebarvené, bylo by to jednodušší. Jenže já jsem si během puberty prošla tolika barevnými změnami, že by mi mohla duha závidět...ano i na blond došlo. Pěkně platinovou... i melíry byly..no abyste měly obrázek to asi stačí.

BALENÍ 

Držet v rukou jakýkoliv, a teď myslím opravdu jakýkoliv produkt od Kérastase je prostě potěšení a čirá radost pro ženskou duši. Obaly jsou nádherné, jemné a sametově hladké. Divný popis, že, ale přesně tak je vnímám já. A co Vy? Napište mi 🙂
Řada Nutritive Magistral je zabalena v broskových tónech s meruňkovými odstíny.

Šampónová lázeň Bain Magistral odstraňuje nečistoty, připravuje vlasy na další péči, vyživuje, dodává extrémně hebkou a hladkou texturu a zářivý lesk. Vlasy se lépe upravují a rozčesávají. Klíčovými složkami je 4600 PPM Irisome Complex+Benzoe - účinný komplex společně s Gluco-Active - (obnovuje nutriční rovnováhu vlasu a chrání jej před vysušováním). Složení už jen hrdě doplňují kořen z rostliny Iris (kosatec), Benzoe (aktivuje výživu vlasu zevnitř), Ceramidy a Xylosa (chrání proti tepelnému poškození). Výsledkem laicky jsou snadno rozčesatelné, hladké a vyživené vlasy s oslnivým leskem. Vše zmiňované mohu potvrdit+ a to je opravdu velké +,ani moje jemné vlasy(pamatujete, zmiňovala jsem jejich přednosti na začátku článku) po tak výživném šamponu nebyly zatížené, naopak.

Balzám, nebo spíše Fondant Magistral je svým složením prakticky identický jako šampónová lázeň, takže mi bylo hned na začátku jasné, že to bude prostě pecka. A taky že je! Vím, opakuju to už po několikáté, ale majitelky jemných vlasů s tendencí být upláclé a dny nemyté vědí, že spojení vyživující a hloubkově, je dost děsivé. Ale jak se říká, kdo umí ten umí a kdo neumí...no doplňte si opět sami 🙂 Ještě chvíli a bude celý článek jako doplňovačka s tajenkou: To je ale pěkná recenze! 😀
Tak k vážným věcem zpět.
Takže 4600 PPM Irisome Complex+Benzoe je nejúčinnější výživný komplex, který byl kdy vyvinut a proto když se k němu přidá Gluco-Active(obnovuje nutriční rovnováhu vlasu a chrání jej před vysušováním), kořen z rostliny Iris (kosatec); Benzoe aktivuje výživu vlasu zevnitř; Ceramidy a Xylosa(chrání proti tepelnému poškození), výsledkem jsou jemné, nadýchané kadeře navíc s ochranou před tepelným poškozením.

Nadýchaný jako obláček, takový je vyživující krém na vlasy z této řady. Po jeho použití se dostaví pocit Hollywoodské hvězdy.

Zkráceně řečeno může se zdát, maska na vlasy. Bohužel ale ne. Ano v této řadě je také maska na vlasy, ale Creme Magistrale je spíše koncipovaný jako silně vyživující krém. Něco mezi běžným kondicionérem a maskou. Ani u jednoho z produktů jsem zatím nezmínila vůni, tedy parfemaci. Důvodem není, že bych snad zapomněla, ale jen čistý fakt, že všechny produkty z této řady voní velmi podobně, téměř identicky. A samozřejmě nádherně!
Zpátky ke Creme Magistrale. Odborná literatura o něm říká ve zkratce toto: Hloubkově vyživující(ano, já vím) balzám pro velmi vysušené vlasy. Navrací pružnost, dodává lesk, intenzivně vyživuje a chrání před tepelným poškozením.
Já říkám toto: JE FENOMENÁLNÍ! Nikdy jsem ještě za celý svůj život neměla podobný produkt na vlasy, který by je vyživil, ale nezatížil. Vlasy jsou po jeho použití tak jemné a hebké, že se máte občas chuť otáčet za kolemjdoucími, jestli s všimli, jak nádherné vlasy dnes máte. A nejen dnes, ale pokaždé, když ji použijete. Zas a znovu.
Hledat, čí je to vlastně vina nemusíte dlouho. Pachateli jsou stejné učinné látky, které jsou i v šampónové lázni a balzámu. Tak jen rekapitulace.
4600 PPM Irisome Complex+Benzoe je nejúčinnější výživný komplex, který byl kdy vyvinut a proto když se k němu přidá Gluco-Active(obnovuje nutriční rovnováhu vlasu a chrání jej před vysušováním), kořen z rostliny Iris (kosatec); Benzoe aktivuje výživu vlasu zevnitř; Ceramidy a Xylosa(chrání proti tepelnému poškození), výsledkem jsou jemné, nadýchané kadeře navíc s ochranou před tepelným poškozením.

Přemýšlím, jestli vůbec má smysl psát závěr, protože Vám musí být jasné, že jsem touto řadou naprosto nadšená. Vůně, obaly, textura a hlavně účinky jsou prostě neskutečné.
V této řadě navíc najdete většinu produktů přímo na míru různým potřebám.
 A na závěr, také i ochranné mlíčko Nectar Termique, které vetřete do vlhkých vlasů před tepelnou úpravou. Majitelky jemných vlasů opatrně 😉

Pokud jste dočetli/y až sem, děkuji Vám za projevenou odvahu i Váš čas. Doufám, že Vás recenze něčím zaujala a budu se těšit zase u dalšího článku.
P.S. Používáte produkty Kérastase? Máte oblíbence?

S láskou,

Monika

NEJEN TENTO ČLÁNEK, ALE I MNOHÉ DALŠÍ, LEPŠÍ NAJDETE NA BLOGU: www.monikakray.cz

NAJDETE MĚ I NA INSTAGRAMU: https://www.instagram.com/madamepreppy/

Včera večer jsem měla psát článek. Myslela jsem na něj už od pátku. A místo toho jsem viděla čtyři díly desáté řady Přátel. Taky ten seriál milujete, i když už je vlastně tak starý? A víte co? Nic.

Článek napsaný nemám, za to jsem se nasmála, jako už dlouho ne. Ne nebojte, tohle nebude další z těch článků, které kritizují naší závislost napříč sociálními sítěmi s doporučením, že sebeláska je to nej, co pro sebe můžete udělat, stejně jako najít si čas na to, co máte opravdu rádi.

No, možná trochu bude…ale pěkně od začátku….

Na začátek by se slušilo, abych se představila. Tak se to totiž prý má a dělá a hlavně, chtěla bych, abychom se znali o trochu lépe. Jmenuji se Monika a možná Vás to překvapí, ale nejsem na blogerském poli nováčkem. Bloguji už třetím rokem, ach ano, letos můj blog oslavil třetí narozeniny. Tedy můj bývalý blog, tedy ten, který jsem kdysi psala. Ještě ho vítr času úplně nezavál a řekla bych, že měl i maličký, ješitný úspěch a opravdu jsem ho milovala. Ale také byl mým bičem. Ano, správně čekáte teď tu část, kdy zdůrazním, jak mě blogování vlastně nutilo být stále on-line a jak mě honba za počtem liků, postupně místo motivovala, naprosto demotivovala. A to natolik, že jsem se na rok ze psaní úplně stáhla a měla pocit, že už nikdy nezačnu.

Ano a bez debat, pokud trávíte celé dny sjížděním instagramu a pinterestu a na konci dne máte chuť depresí začít psát si své vlastní parte, přestaňte s tím. Možná nesledujete ty správné lidi. Překvapeni?

Ono totiž hrozně záleží, koho sledujete. Pokud já se svými 164 cm, polovlnitými vlasy(to jsou ty vlasy, které nejsou rozkošně vlnité, ale jen Vás prudí tím, jak se cuchají)budu sledovat účty topmodelek s „nohama někam sem, zatímco já je mám jenom sem“(jak by řekla Bridget Jones), opravdu mi to štěstí nepřinese. Přinese to maximálně jen impuls začít hledat na googlu zázračnou pilulku jak podpořit růst a prodloužit nohy třeba zavěšováním se do rámů od dveří.

Pokud ale procházíte sociální sítě a nacházíte inspiraci a pohon do života, vzhůru do toho. Instagram je plný kreativních a inspirativních duší, které úžasně fotí a hlavně jsou svoji. Jejich feed poznáte na první pohled od ostatních.

Zpátky k pointě.

V hlavě se mi rodily příběhy jeden za druhým, ale měla jsem pocit, že po tak dlouhé době naskočit zpátky do rozjetého vlaku je nejen nemožné, ale také vysoce riskantní, protože toho milého, obtloustlého průvodčího s plnovousem a s jezevčíkem se smutnýma očima, vystřídala pěkně sexy blondýna v červených šatech s tak dokonalou manikúrou, že by se pravítkem dala s jistotou změřit perfektní délka všech jejích nehtů. Tahle blondýna s kučerami a rtěnkou rudou jako náměstí v Moskvě, měla svá pravidla. Rozhodně jí nestačilo klubíčko špekáčků a láhev oroseného piva, jako jejímu předchůdci. Nene, kdepak. Ona chtěla disciplínu, tvrdou práci, výsledky a hlavně, celou Vaši duši. Tedy moji…Vaši..ale komu na tom záleží, čí duše to byla? Já jsem si nebyla jistá, že to za to stojí. Moje duše, Vaše duše a navrch její tvrdý a neúprosný pohled zkoumající každou fotku, záběr i řádek s pečlivostí, kterou by jí záviděl nejeden detektiv.

A tak vlak jel a jel a jel, až projel celým rokem mého života a já stála na nástupišti s kupou papírů, mandlového capuccina a přemýšlela, jak do vlaku nastoupit a hlavně, kam se posadit. Protože místo, to je vlastně to hlavní, o co tu běží.

Kupéčka jsou jedno jako druhé, přímo jako vystřižená z hotelu Ritz, se sedadly lemovaných zlatými okraji a slzami všech, kteří úpěnlivě zabírají jejich místa. Drží se zuby nehty, nenápadně koukají k sousedovi, co že je vlastně teď trendy a in a každou vteřinu se jim honí hlavou tak děsivá otázka, co když mě ta blondýna příští stanici vyhodí? Co budu jen dělat?

Jak jste asi pochopili, ona blondýna totiž nejenže všechny okouzlovala svým pečlivým zevnějšek a vybírala cestující s mikroskopem v ruce(tužkou a blokem), ale také rozhodovala o tom, kdo pojede dál a kdo si jednoduše vystoupí.

Sledovala jsem, jak se mění éra úspěšných blogů, jak vznikají moderní a zářivá Stories a jak Instagram dobývá dobu se všemi těmi svými samolepkami, storyarts, facetunes a líbivými melodiemi. A také jak blogerské kolegyně jedna po druhé natáčí vlogy a jdou doslova s kůží na trh. Se studem a strachem, že se ztrapní, se snažily přizpůsobit nemilosrdné rychlosti, s jakou se sociální sítě i ten náš malý rybníček blogerský, formuje a vlévá do nového koryta. Psát blog už jednoduše nestačilo. Doba, sexy blondýna i vlak s rychlostí přímo nadzvukovou si to přímo žádali.

Instagram, Váš obličej nebo hlas(protože doba Podcastů je také na vzestupu) a k tomu umět alespoň trochu fotit a psát o tom, jak našlehaná textura nočního krému, přes noc vyhladí všechny Vaše-nene kdepak vrásky, na to je třeba silnějšího kalibru– zcela jistě ale pochyby a ráno se probudíte svěží. Feed, který je zářivý, barevně sladěný a kde si tak tvoříte ten malý svět plný radosti a štěstí. A nebo stresu, když máte jako já kdysi, každý večer tik v oku, že dneska nevydáte žádný článek. A když ho nevydáte, přijde někdo jiný, kdo ho vydá jako první a pak už všichni víme, co bude následovat. Blondýna a její tvrdě namířený prst k východu.

Ale přesto všechno, jsem zpět, protože psaní miluju. Miluju ten moment, kdy se mi dere do hlavy jedna myšlenka za druhou a já jí nestačím zapisovat. Miluju to nadšení, se kterým beru do ruky pero a píšu a píšu až mi dochází dech.

Krčím se pěkně vzadu mimo první třídu a vedle mě divoce burácí kotel, ze kterého poletují jiskřičky a čoudí pach uhlí. Sedím na zemi tiše a nedutám. Povedlo se mi sice do vlaku naskočit, ale sednout si na zářivé, luxusní sedadlo mezi VIP se mi nechce. Raději budu tady vzadu, přestože nosit zde podpatky nemá příliš cenu a šampaňské tu rozhodně nikdo neroznáší.

Už si ale nechci psát jen pro sebe a ven dávat to, co se čeká a co by se mělo. Chci, aby ti, kteří si můj blog, post nebo fotku prohlédnou, aby měli pocit, že našli něco, cokoliv. I kdyby to mělo být jen na vteřinu, i kdyby jen ta jediná, kraťounká vteřina jim něco dala.

A o čem, že vlastně budu psát, o čem, že bude můj staronový blog, který píšu, zatímco sedím v dunícím vlaku a hřeju si záda o kotel za mnou?

Nu, to už bude zase na jiný příběh.

S Láskou,

Monika❤

PŘIDEJTE SE KE MĚ NA INSTAGRAMU: https://www.instagram.com/madamepreppy/

NEBO NA BLOGU :: www.monikakray.cz

Je to těžké přiznat nahlas, ale udělám to. 

Soudila jsem. 

Každou z Vás, které se dítě válelo vzteky po zemi uprostřed ulice.

Každou z Vás, která psala, že její dítě ještě v deset večer nespí.

Každou z Vás, která si stěžovala, že její dítě skoro nic nejí.

Každou z Vás, která si nevěděla rady.

Soudila jsem Vás a říkala si, že až budu máma, já takové problémy mít nebudu. Moje děti se nebudou vztekat, budou jíst vše co jim uvařím, budou dobře a pravidelně spát a všechno bude naprosto ideální. Protože to záleží na mě a každý problém, který se svými dětmi máme, je jen naší vinou a toho jací jsme rodiče. 

Soudila jsem Vás a neznala jsem Vaši SITUACI, PODMÍNKY, ANI VAŠE DĚTI. 

Dnes už vím, že každá lžička, která skončí úspěšně v puse Vašeho dítěte je vykoupena několika pokusy o uvaření jídla, kterého se sní sotva čtvrtina.

Dnes už vím, jaké to je mít dítě, které jí jeden druh přesnídávky rok a půl v kuse. 

Dnes už vím, že záleží na tom, jestli je chleba nakrájený za kostičky nebo trojúhelníky a že to mnohdy ovlivní, zda bude snědený. 

NENÍ TO VAŠE VINA. 

Dnes už také vím, že spánek dítěte je vzácný a když usne samo a spí bez přerušení šest hodin, je to zázrak. 

Dnes už také vím, jaké to je uspávat dceru a držet jí za ruku, aby se hned za hodinu znovu probudila a budila se celou noc, celé první čtyři roky života. Zkoušet bylinky, koupele, písničky, pohádky, hlazení, nošení, aby nakonec nepomohlo nic, jen ČAS. 

Dnes už vím, že spánek dítěte není VINA RODIČE. Že každé dítě nespí celou noc, nespí ani přes den a nic s tím někdy neuděláme.

 NENÍ TO VAŠE VINA. 

Dnes už vím, že období vzdoru začne ze dne na den a trvá několik let, nejde s ním bojovat, jen se pokusit z něj nezbláznit. 

Dnes už také vím, že vzdor není jen o vztekání a házení věcmi o zem. Je i o pláči, který přichází nekontrolovatelně kvůli naprostým nesmyslům, třeba při zapínání bot nebo během jídla. A že to nebudou jen slzy dítěte, ale mnohem častěji ty moje. 

Dnes už vím, že prchající rodič se vztekajícím dítětem v náručí, který nemá žádný výraz ve tváři, jen myšlenku na to, už aby byl co nejrychleji pryč, dělá to nejlepší co v danou chvíli udělat může. A že jediný pocit, který v tu chvíli má, je stud. Za sebe, za své dítě, za to, že to vůbec dopustil. 

Dnes už vím, že záchvat vzteku může skončit převracením skříně, křičením, a to vše bezdůvodně. 

NENÍ TO VAŠE VINA. 

Máma, která nereaguje na křičení svého dítěte a jen bez hnutí se dívá dopředu ho neignoruje, jen už prostě nemá sílu, aby mu odpověděla. 

Než jsem porodila první dceru měla jsem jasné představy. O tom jak bude spát, co bude jíst a jak se bude chovat. Každá z mých dcer mě vyvedla z omylů a naučila mě spoustu věcí.Naučily mě věřit, že každý špatný den jednou skončí a druhý bude snad lepší. Byly dny, kdy bych se bez této naděje asi zbláznila. Naučily mě netrvat si vždy na svém, i když bych měla, ale nutit dítě jít spát přesně v osm, když je unavené o půl hodiny dříve, ničemu neprospěje.

Naše poslední dcera mě také naučila, že děti opravdu hlady neumřou a že snaha dostat do ní oběd není vždy korunována úspěchem. 

Naučila jsem se být vděčná, když u nás proběhne týden, kdy jsou všechny zdravé, relativně spokojené a dobře spí. A také mě naučily, že i ten nejhorší den nebo týden neznamená, že jsem špatná máma.

Je to jen další špatný moment, který musím zvládnout a takových bude ještě hodně. 

Naučila jsem se tak, že zvládnu víc, než jsem si kdy myslela a i vyčerpaná a na dně svých sil, dokážu ujít ještě další kilometr.

 Soudila jsem každou z Vás a myslela si, že až já budu máma, budu lepší. Protože mě se nic z toho nemůže stát. 

Po 12ti letech co jí vážně jsem, zjišťuji, že myslet si, neznamená vůbec nic. Myslet si můžete co chcete, ale každý den nám život ukáže svojí moc a jak nepředvídatelný doopravdy je. 

Bojujete se svými démony, se svými představami, které se nenaplní a mnohdy bojujete se svými dětmi i samy se sebou. 

Nemusíme tedy ještě bojovat proti sobě navzájem. Místo toho bychom se měly podpořit a pochopit.I beze slova. Stačí, když si odpustíme poznámky a vyčítavé pohledy do zad. 

A přestaneme se soudit.  

S Láskou, Monika 

Podpořte můj blog: www.blogmamy.cz

Nebo můj instagram: https://www.instagram.com/theblogmamy/

A facebook: https://www.facebook.com/blogmamy

Koblihy jsem dělala už několikrát, ale tyhle jsou zatím ty úplně nejlepší. Těsto je vláčné, nadýchané, a i bez náplně, jen pocukrované jsou výborné. Protože jsou to koblihy masopustní a dnes je tlustý čtvrtek, který je nerozlučně spjat s koblihami, tak tady na ně máte recept.

RECEPT a co na něj budete potřebovat

Na kvásek

125 ml vlažného mléka

21 g droždí

10 g cukru

Těsto

2 malé žloutky

20 g másla

15 g cukru

300 g hladké mouky (já dávám 1/2 polohrubé a 1/2 hladké)

1,5 lžíce rumu

cca 100 ml vlažného mléka

špetku soli

Náplň

50 g povidel

1 lžíce rumu

olej na smažení

cukr moučka na pocukrování

POSTUP

1. Z vlažného mléka, droždí, cukru a malé lžičky hladké mouky zadělejte kvásek, který nechte přikrytý na teplém místě asi 20 minut odpočívat.

2. V kuchyňském robotu (pokud robot nemáte, tak ručně) utřete máslo se žloutky a cukrem, poté přidejte prosátou mouku se solí a rum – vše promíchejte. Do těsta přilijte kvásek a hnětacím hákem promíchejte.

3. Těsto hněťte a po troškách přilévejte vlažné mléko, dokud nebude těsto lehké, hladké a polotuhé (musí se „táhnout“ z háku nebo vařečky hezky dolů – nesmí odpadávat po kusech).

4. Těsto přikryjte utěrkou a nechte na teplém místě odpočívat asi 60-90 minut (dokud nezdvojnásobí svůj objem).

5. Těsto po vykynutí přendejte na pomoučněný vál a lehce promněte, aby tolik nelepilo. Poté ho vyválejte do „hada“ a krájejte podobně velké kusy. Těsto rozplácněte dlaní, naplňte povidlím a poté stočte do kuličky a nechte odpočívat pod utěrkou ještě 15 minut.

6. Ve vyšší pánvi nebo v hrnci, rozehřejte dostatek oleje (koblihy se nesmí dotýkat dna) a postupně je smažte dozlatova na mírném plameni.

7.Poté pocukrujte a dobrou chuť 🙂

B.

Blíží se Valentýn, svátek všech zamilovaných. Ne každý může vyrazit na romantickou večeři do restaurace a v tom případě nezbývá nic jiného, než si romantiku přichystat doma. Já jsem si pro Vás nachystala sladkou Valentýnskou tečku v podobě čokoládového fondantu.

RECEPT a co na něj budete potřebovat

113g 70% čokolády
155 g másla
120 g moučkového cukru
2 vejce
2 žloutky
54 g hladké mouky

POSTUP

1. Troubu si rozehřejte na 220°C a formičky si vymažte máslem a vysypte cukrem.
2. Máslo s čokoládou dejte do mísy a pomalu zahřívejte ve vodní lázni, dokud se čokoláda i máslo nerozpustí. Poté dejte stranou z vodní lázně a nechte chvilku odpočívat.
3. Přimíchejte k čokoláda moučkový cukr, poté vajíčka a nakonec hladkou mouku. Vše pořádně promíchejte.
4. Lžící plňte formičky zhruba do poloviny a dejte péct na 12-13 minut.
5. Po upečení fondant objeďte dokola nožem, aby se dal lépe vyklopit a ihned podávejte.
B.

TIP: Fondant můžete podávat se zmrzlinou, šlehačkou nebo našlehaným sladkým tvarohem. Dozdobte ovocem.

#mamapecedoma #mk_blog_academy #mkblog #blogerka