Když pořídíte dětem tuhle hračku, asi u vás říkanky, potažmo tedy písničky, pojedou od rána do večera 😀 Aspoň u nás to tak je, jakmile si Maxim na tuhle hračku vzpomene a začne si s ní hrát, tak se s ní poměrně dlouho zabaví a nevadí mu (narozdíl od rodičů) pouštět si pořád dokolečka tu stejnou písničku 😀 

Hračka je tedy taková jakoby knížka se 3 otáčecími stránkami. Obsahuje celkem 6 písniček a k nim odpovídající ilustraci, každou na jedné straně. Doma nám tedy hrají písničky: Kočka leze dírou, Maličký pavouček, Pádluj na své loďce, Jedna dvě, Hodiny tik ťak tik a Koláčky, koláčky. Nutno říct, že písničky jsou dost chytlavé a zůstanou vám dlouho v hlavě. Takže třeba můj muž jde o půlnoci ze sprchy a najednou začne "hodiny tik ťak tik, myška je rázem v nich..." 😀

Na boku knížky jsou potom 3 tlačítka, první s písmenky, druhé s čísly a třetí s tvary. Po zmáčknutí tlačítka knížečka řekne něco z obrázku, třeba 5 myšek, dva pavoučci, kytičky, červené lodičky atd. Takže dítě může na obrázku hledat a ukazovat to, co knížečka říká. 

Písničky mohou jet ve 2 režimech hlasitosti, což regulujete vzadu vypínacím tlačítkem. Jak jsem psala už u jiné hračky, nejsem žádný hudební expert, takže kvalitu zpěvu moc neposoudím, ale mně to přijde pěkné a milé 🙂 

Osobně beru říkanky mimo jiné na cesty do auta, Maxim si může sám otáčet stránky a poslouchat písničky, tlačítka navíc blikají, takže se prostě zabaví. 

Podle mně je tahle hračka povedená, nezabere moc místa, dítěti se dobře ovládá a zatím se všem dětem v mém okolí líbila 😉

Zřejmě to nezní jako žádná věda. Jedna matka, jedna čtyřleťačka, 15 měsíční batole, jedno kupé ve vlaku a 248km kolejí. Rovnice s jednou neznámou- jak tohle asi dopadne? 

Budu k vám zcela úpřimná. Tato rovnice mě strašila už nějaký ten pátek a dnes jsem neměla na výběr. Musela jsem ji rozlousknout. Už sbalit sebe a ty moje dva pidi lidi do jediné cestovní tašky tak, abych ji byla schopna přesunout vlastnoručně z bodu A do bodu B se jevilo jako nadlidský výkon a potom, co jsem po příjezdu zjistila, že ten týden vlastně nemám co na sebe vím s jistotou, že byl nad moje sily.

Každopádně, cestu jsme přežili všichni tři ve zdraví a tady je několik tipů pro maminky stejně starých dětí, jak zabavit především obě děti a nezbláznit se.

1. Jídlo. Spousta jídla.

    Jídlo bylo v uzavřeném kupé moji Alfou a Omegou. Myslím, že opít rohlíkem by se nenechali, proto jsem stavila na ověřené "kokyna", které doma běžně nedostívají, proto se pod tlakem situace oba usadili do svých sedadel a spokojeně křupali dinodaury a krekry. Alespoň první půlhodinku. 

2. Logistika

Těhotenství znamená v životě ženy řadu změn. Třeba pro mě touha po miminku znamenala vzdát se oblíbených tréninků krav magy a pověsit činky na hřebík. To jsem ještě netušila, jak moc mi fyzička bude scházet. Ani že se pořádného cvičení tak úplně vzdát nemusím. 

„Nemám už vůbec žádnou sílu,“ stěžovala jsem si manželovi při večerní procházce po nábřeží. Tehdy jsem byla asi v třetím měsíci s prvním miminkem. U doktorky na prohlídce jsem s hrůzou zjistila, že ačkoli mi bříško krásně rostlo, váha šla dolů. Těžce vybudované svaly hold mizely.

„To nebude tak strašný,“ odvětil povzbudivě můj muž. „Zkus mi zabrat do ruky. Pořádně…“ Věděla jsem, že mě bude chtít podpořit. Ale záhy jsem pochopila, že v tomto případě se ani na milosrdnou lež nezmůže. Nedokázal uvěřit, že jsem skutečně až tak zeslábla. „No… Ale po porodu se zas k cvičení vrátíš,“ pokusil se mě alespoň uchlácholit.

Když jsem si o den později stěžovala své mamince, připomněla mi, jak ráda jsem v minulosti cvičila podle videí Jillian Michaels. „Ale to teď asi není zrovna vhodné, co?“ usoudila. S hořkostí jsem přikývla. Na cvičitelku, která na mě bude hulákat, že se určitě cítím, jako bych umírala, ale hlavně nesmím přestat a polevit, bych si teď vážně netroufla…

Jen ze zvědavosti jsem se podívala, jestli nevydala i nějakou edici pro ženy v jiném stavu. A velká náhoda tomu chtěla, že v Česku jen o pár měsíců dříve vyšla její publikace Hurá, miminko! Asi nemusím zmiňovat, že ještě ten den jsem uháněla do knihkupectví. A brzy jsem se cítila jako znovuzrozená.

Abych uvedla věci na pravou míru: Nepatřím rozhodně mezi ženy, kterým by těhotenství bylo na obtíž. Svůj nový stav jsem si užívala od první vteřiny, kdy jsem začala skákat po zahradě s dušíkem na těhotenském testu v ruce a nevěřila svému štěstí. Začala jsem chodit na břišní tance pro těhotné, ponořovala jsem se do relaxací, přečetla jsem haldu knih o jemném zrození… A všechno mě to nesmírně naplňovalo. Ale tréninky byly hold něco, co mi v té době scházelo. Cvičila jsem sice velmi ráda gravidjógu, ale tušila jsem, že dlouho nevydržím jen u „sportu“, podle kterého i přetočení na druhý bok může být svým způsobem cvičení. Tak jsem se vrhla na Jillian.