Jak jsem cestovala vlakem s batoletem a předškolačkou
Zřejmě to nezní jako žádná věda. Jedna matka, jedna čtyřleťačka, 15 měsíční batole, jedno kupé ve vlaku a 248km kolejí. Rovnice s jednou neznámou- jak tohle asi dopadne?
Budu k vám zcela úpřimná. Tato rovnice mě strašila už nějaký ten pátek a dnes jsem neměla na výběr. Musela jsem ji rozlousknout. Už sbalit sebe a ty moje dva pidi lidi do jediné cestovní tašky tak, abych ji byla schopna přesunout vlastnoručně z bodu A do bodu B se jevilo jako nadlidský výkon a potom, co jsem po příjezdu zjistila, že ten týden vlastně nemám co na sebe vím s jistotou, že byl nad moje sily.
Každopádně, cestu jsme přežili všichni tři ve zdraví a tady je několik tipů pro maminky stejně starých dětí, jak zabavit především obě děti a nezbláznit se.
1. Jídlo. Spousta jídla.
Jídlo bylo v uzavřeném kupé moji Alfou a Omegou. Myslím, že opít rohlíkem by se nenechali, proto jsem stavila na ověřené "kokyna", které doma běžně nedostívají, proto se pod tlakem situace oba usadili do svých sedadel a spokojeně křupali dinodaury a krekry. Alespoň první půlhodinku. 
2. Logistika
Při cestování se dvěma dětmi je hodně důležitý časový harmonogram a úplně nejideálnější je vyjet v době, kdy minimálně jedno z dětí bude alepoň s minimální pravděpodobností spát. 
3. Hračky
V ideální situaci je dobré zísobit se hračkami pro oba, což v sestavě- jeden dospělý a dvě děti cestující na týdenní výlet, není moc možné, jelikož bychom s sebou museli nejspíš brát půl pokojíku a ten bychom do jedné tašky nedostali.
4. Písničky a říkanky
Ideálně tematické a ukazovací. Zaspívali jsme si všechny známé písničky o vláčku. Já a Káťa jsme zpívaly a pidižvík Beník tančil uprostřed kupé. Výsledek: Spokojenost na všech frontech a úspěšně pokořených 20 minut.
5. Pohádky
Bohužel, nevyhli jsme se ani tabletu a pohádkam na něm a to ve fázi, kdy jedno dítě řvalo únavou a druhé už začalo vymýšlet, jak nejefektivněji zdemolovat celé kupé. Naštěstí, Mickeyho Klubím, přes moji averzi, zabírá stoprocentně, a tak starší dítě se zájmem odpovídalo na dotěrným hlasem Mickeyho pokládané otázky a mladší usnulo i přes otravné pištění. 
6. Zlatá okna
Po probuzení mladšíko Krakena do konce cesty zbývala ještě téměř hodina, a tak přišlo na řadu nosítko a čumákování z okna. Se starší jsme počítaly, kolik závor potkáme a mladší mlátil o sklo a mával na auta. Ale to vydrželo jen 20 minut.
7. Procházky
Ke konci cesty pak v konečném důsledku už nezabíralo na nervní unuděné batole nic, jen procházky tam a zpátky uličkou a bouchání na dveře všech okolních kupé. Naštěstí ale pak už byl čas se obléct a čekat až vlak zastane.
Jízd vlakem s malým dítětem od 2 měsíců, do dvou let jsem absolvovala několik. Kratších i delších a nikdy jsme neměly problém. Jedno dítě zabavit byla taková pohodička. Se dvěmi už si to zřejmě příště nechám pořádně projít hlavou. Nebylo to sice nic hrůzostrašné, ale celou dobu jsem se modlila, ať starší nezahlásí, že musí na záchod. To by byl zcela jistě zážitek.
Měla jsem spoustu plánů, jak asi bude cesta probíhat a tak jsem zbalila vše, co bylo v rámci našeho úsporného režimu možné, včetně pastelek a papírů, hru Plásat medu a doufala jsem, že mládě bude spát v poloze, která mi umožní s Katkou si zahrát a takovou dobu, abych se mohla věnovat jen jí. Člověk míní... A tak pŕi pokusu vytáhnout pastelky, byly zaráz všechny na zemi a v Beníkove puse a karty jsem nakonec ani nevytahovala.
Nakonec jsme ale přežili! VŠICHNI!
Co bych na závěr chtěla zdůraznit je až šokující přístup paní průvodčí, která naběhla do kupé zrovna, když jsem se pokoušela batolátko uspat u prsu a než jsem se stačila vzpamatovat, řekla mi, ať jsem v klidu a jelikož vidéla moji jízdenku na stolečku, "obsloužila" se sama. Navíc se mě zeptala, jelikož jsme seděli v oddíle pro cestující s dětmi, jestli máme dost místa a nemá poslat slečny, co s námi sdílely kupé, pryč. Byla jsem až v šoku. Ještě nám zatáhla závěs, abych nebyla u toho kojení tak na očích. Byla jsem ohromena tímto přístupem. Slečny následně vystoupily a hodinu jsme měli kupé jen pro sebe. Touto jízdou si vlaky EC vysloužily novou fanynku v řadách maminek a už jim chybí fakt jenom dětský koutek.
Máte další tipy, jak zvládnout dlouhé cestování?
mě čeká podobná jízda zítra. ještě o 100km dál. Děti necelé dva a 3,5 roku. Tak jsem zvědavá. Zásoby mlsání jsou připravené. Pak beru ještě omalovánky pro tu starší.
@simdan Dokud mladší nechodil, bylo to docela v pohodě. Tak jsme jeli několikrát. A absolvovali jsme i WC.
@brunhylda Držím pěsti, ať to zvládnete bez problémů.
Ja cestuju teda zatim s 1 ditetem jeho od 4 mesicu .
S velkym kufrem a kocarkem 🙂
Cestujeme okolo 1000km a 10h s 1 prestupem 🙂
Jako jo neni to bezny den , jsem z toho unavena , ale zas az takova silenost mi to neprijde.
Pokud je 1 dite skolkove nevidim v tom problem ani se 2 detma 🙂
Jinak ja bych bez nositka nenastoupila do vlaku 😁...
Potom neni problem ani spanek ani wc 😉
Ja jsem vyrazila sama s malou 7 mesicu do Vidne na par dni vlakem - kocar, batoh, dite, doklady 🙂 i kdyz jsem to uz pri nastupovani chtela vzdat, nakonec to bylo super a letos se chystam znovu, to uz bude mit rok a pul, nebudu potrebovat tolik blbosti a staci mi jen skladaci 6kg vazici kocarek, tak snad to vyvazi fakt, ze ted uz ji nebude stacit zmoulit kus jablka a koukat z okna nebo tleskat :D Btw. Curat se mi chtelo samozrejme uz od Prerova, ale zdarne jsem to vydrzela az na hotel :D predstava toho presunu a vykonani potreby s ditetem vzpouzejicim se v satku(horsim pripade na rukach) mi drzela sverac na uzde :D
Poprvé jsem jela s jedním synem, druhého v břiše, staršímu rok a půl, 5.m tehotenstvi. Počítala jsem, že necelé dvě hodiny vydrzime. No po hodine ho to přestalo bavit. Nebyl moc zvyklý na nositko, takže jsem měla golfky a jídlo. Fura jídla zabrala. A omalovánky nové. Další delší cesta nás čekala s mrnetem v 5m, to bylo v pohodě, nehybal se, prso a nositko to jistilo. Ovšem čerstvý zážitek minulý týden... Vlastně dva. První super, 4 dospělí na dvě děti byla pohoda. Sice zimní oblečení nic moc, ale dalo se. Pak jsem s nimi jela sama. Čtyřletak už oblečeny, oblékla jsem nejmenšího, sama neoblecena, poslední minuta do výstupu, tunel a starší zvrací... Super... Jenže na nějaký úklid nezbyl čas, jinak bychom jeli do Německa... Takže jsem zbaběle zavřela kupé, vyndala děti na zastávku a nechala pozvraceny vlak odjet. Příště sama v teplejší počasí s méně oblečením... A lepším žaludkem...
@tratatundra jasně jenže v autobuse jak jsem jela wc nebylo 😅 kdyby jsme jeli vlakem tak to jo
Teď jsem jela taky....dcera 2,5 roku, syn půl roku...400km...v dětském oddílu v pro express. Před cestou vlakem ještě hodina v autě a pak ještě chvíle v busu. Naštěstí dcera a je super..jedine co bylo mou noční můrou je chození na záchod. Malý v kočárku nevydrží...takze šel do nositka a pak je všichni balancovali na záchodě. Ale jinak to byl super zážitek a brzy si ho zopakuji.
S dětma mám vlakem něco naježděno, nejdřív s jednou, o tři roky později se k tomu přidala druhá, jezdíme každý měsíc až dva na víkend. Tím, že jezdí obě holky od malinka, tak jsou zvyklé, já už jsem za ty roky a jízdy přestala taky spoustu věcí řešit, takže to jde. A vzhledem k tomu, že se mi s celým ansámblem skutečně nechce přestupovat víckrát, než je nezbytně nutné, tak jsme jezdily obyčejnými rychlíky, kde nebylo nic, jen obyčejné vyhrazené kupé. Teď naši zastávku obsluhuje sice expres, ale speciální kupé stejně nevyužíváme. A když chceme využít člobrdo na stolečku, tak kostky a figurky mají jen slovenští průvodčí 🙄 Ale tak za ty roky už máme vychytané, co holky zabaví, teď už si to i vozí samy ve svých batůžcích 😀
Tedy, ne že bych z těch našich cest skákala radostí už tři dny dopředu, prakticky pokaždé jsem ráda, že UŽ vystupujeme.
A tip pro zkrácení cesty s trošku většími dětmi - hodně nás zachránila, když jsme jely na začátku prosince, narvaný vlak, po výměně nesmyslně automaticky rezervovaných míst jsme seděly na dvousedadle ve velkoprostorovém vagonu, mladší (3,5 roku) jsem měla celou dobu na klíně, cestou jsme vlivem námrazy na trolejích nabrali hodinové zpoždění, prostě cesta značky ideál.
Bavily jsme se hrou na otázky, většinou jsme hádaly věci, co byly kolem nás ve vagoně, ale to už je na každém. Starší (6,5) se chytala dobře, mladší to vždycky bavilo chvilku, ale i tak se poctivě s náma střídala a představovala věci.
Ahoj, článek přidávám #natitulku 🙂
@ter Děkuji ❤️
Jezdívají takto poměrně často a dá se to. Největší masakr byl, když jsem jela trasu 200km vlakem s dětmi 4 a 1,5 roku, kočár, kufr na kolečkách a dva přestupy. Zvládnout se to dalo, ale znovu bych to absolvovat nechtěla 😀
Cesta s jedním dítětem se nám několikrát zadařila, takže jsem arogantně jela na svatbu kamarádce s oběma sama, a to byl masakr 🙂. Z hlediska cestování a dopravních prostředků ani tak ne, ale syn, kterému v té době byly necelé tři roky, neposlouchal, když jsme se prodrali z autobusu ven (musela jsem vajíčko s miminem nést nad hlavou, protože ulička byla úzká) a dala jsem mu pokyn, aby zůstal u ségry, že musím vytáhnout podvozek kočárku, tak když jsem se konečně probojovala k zavazadlovému prostoru a vrátila se k miminku, zjistila jsem, že mi vesele utekl za turnikety do metra a šel se podívat do kolejiště. Podobných lahůdek mi toho dne dělal víc, takže kdyby se ke mně na zpáteční cestě nepřipojila švagrová, asi bych skončila na Karláku sedící na obrubníku a v slzách ze zoufalství. Za sebe tedy doporučuji vzít na cesty ještě někoho dospělého 🙂). Jinak cestování dáváme v pohodě, i když nejlíp se mi cestovalo, když byla holčička ještě opravdu malinká - ta se mnou byla v 10 měsících ve Vídní, v 6 týdnech v Ústí nad Labem, ve 3 měsících jsme si to spolu střihly i přes noc. Myslím, že čím je dítko starší, a ještě navíc v nějakém "nebezpečném" věku, kdy se vymezuje, tím je to s větším počtem dětí náročnější a člověk aby s sebou bral kufr zábavy a obrnil se trpělivostí 🙂. Jinak ze zábavy se nám teď osvědčují knihy od Svojtky, různá ta obrázková leporela s pohyblivými prvky, popř. quiet book, který jsme si nechali ušít, ale u něj hrozí, že se některé z drobných prvků mohou ve vlaku ztratit.
@tratatundra Já cestuji tak 3-4x do roka vlakem z Bratislavy do Ostravy ideálně bez přestupů. Někdy to ale nevyjde a musím jet směr Žilina, s přestupem a to je teprve něco! :D V Žilině na nádraží nemají výtahy, takže si to asi umíš představit - Kočár (v lepším případě UŽ golfky), velký kufr, 2 děti, jejich batůžky, kabela, kabelka = zááábava. Naštěstí mi to z a do schodů vždy někdo pomohl vzít, jednou dokonce i policajt 8) , ale dojela jsem vždy jako po válce :D Nicméně cesta super, kupéčka parádní, děti si užily i rest.vůz a tak. Za 2t to dáme asi zase.... mají z toho děsné dobrodružství! 🙂
Začni psát komentář...
Já cestovala sama v září s dětmi 3r a malý 7m ale busem s velkým kufrem, kočárem a batohem 100km a dalo se malý skoro celou cestu prospal, ale dcerku jsem musela udržet od pití jinak by se jí chtělo na wc😂