Klíčová historka
Tedy vážně s těmi dětmi zažijete nevídané, jen co je pravda! A zvláštní je, že pokaždé, když už si člověk myslí, kdovíjak je připraven na vše a nic ho nezaskočí, děti ho vyvedou z omylu.
Z dnešního odpoledne mám velmi intenzivní zážitek. Takříkajíc klíčový. Vyzkoušela jsem si kurz supermámy s podtitulem dement. Začalo to obvyklou odpolední rutinou - trocha hřiště, trocha nákupů, trocha řevu kolem domácích úkolů. Po menším konfliktu šla madam uraženě do pokojíčku, který se nachází v patře. Ta lokalizace v horním patře bude pro další pokračování příběhu celkem důležitá.
Po chvíli jsem šla k ní do pokoje, abych jí pomohla připravit učebnice na další den. Mno, celé by to bylo v pohodě, kdyby se tam nezačal dobývat Eliš toho času dostávající se do nesnesitelného stádia vzdoru a protivnosti a nezačal v pokoji škodit. Seřvala jsem ho a vyhodila za dveře pokoje.
To jsem neměla dělat. Zvenku ve dveřích byl totiž klíč. V momentě, kdy mi Valína hlásila: „Mami, Eliáš nás zamknul!“, já jen zpruzeně odsekla: „Nekecej a piš ten úkol!“
Až asi o deset vteřin později mi to docvaklo. Docvaklo mi, že ten klíč v tom zámku taky cvaknul. Sákryš.
Nejdřív dostala hysterák Valína. Začala svého stále ještě vztekajícího se bratra za dveřmi obviňovat z toho, že tady s maminkou umře. V tu chvíli jsem ještě věřila, že Eliš dokáže i odemknout. Zpětně vzato, byla jsem dost naivní.
Ale prvních deset minut jsem se držela statečně a obě děti uklidňovala. Co mi taky zbývalo, že? Myslím tím, že ve filmech a vlastně všude je nejdůležitějším pokynem od záchranářů ono: „Zachovej klid!“ Třeba když někdo visí za jednu ruku ze střechy a nad ním z okna vykukuje dítě v slzách a řve: „Mami, nedělej to!“. Což je mimochodem celkem trefná scéna a měla jsem se víc koukat na akční filmy, protože by se mi to dneska náramně hodilo. Ale to bych předbíhala. Skok ze střechy ještě nebyl na programu.
Když Eliše přestalo bavit hrát si s klíčem, spustil nekontrolovatelný ječák. Řeknu vám, že tohle tedy situaci zrovna nepřidá. Brzy mu začala přizvukovat i Valína. Já měla sto chutí začít taky řvát, ale musela jsem se soustředit na plán útěku. V těch akčních filmech si klaďasové vždycky nějak poradí, ne? Třeba si ty dveře otevřou kreditkou nebo paklíčem. Jenže v téhle detektivce zřejmě hraju zápornou roli. A protože usuzuju, že moje šestiletá dcera nevlastní kreditní karty, hledám něco podobného drátu. Při své stále rotoucí naivitě jsem si totiž myslela, že bych s tím klíčem dokázala z druhé strany otočit.
No jo, je to sranda. Ale drát nikde, a tak zkouším v zámku kroutit vším, co je po ruce. Štětec, plastová korunka do vlasů, figurka Locciky. Nic nezabírá. Když nezabere ani roh od jednorožce, propadám panice také. Tak si říkám – nemohli bychom takhle vydržet, než se vrátí Pažout domů? Což bude odhadem asi tak... Za čtyři a půl hodiny. No dobře, tak ne.
Já vím. Vím, co musím udělat. Jiná máma už by to dávno udělala. Lepší máma. Ale já se bojím. Otevřu střešní okno a s obavami koukám dolů. Musím to zkusit. Vyhoupnu se na střechu jako lusk. Nebo spíš jako lup, protože mi lupne v kyčli. No, pěkný začátek. Valentina přechází v této fázi dramatu od krize k peripetii a evidentně směřuje ke katastrofě. Řve jak šílená, že teď určitě umřu. Tak trochu mám obavu z toho samého. Už jsem se doplazila ke kraji střechy, to prostě dám.
Ne, nedám. Vtip je v tom, že i když se náhodou nezabiju, stejně netuším, co udělám potom. Vchodové dveře jsou pochopitelně taky zamčené. No to nevadí, možná Eliše přesvědčím, aby odemknul alespoň ty. Každopádně jsem stále na střeše. Valentina se mě ptá, jestli už jsem skočila. To je velmi povzbuzující.
Víte, tak mě napadá... Co kdybych se vrátila radši zpátky nahoru? Rozumějte, jde mi o děti. Co jsou nějaké ty čtyři hodinky čekání v zamčeném pokoji ve srovnání s úmrtím rodiče? Jakože ne že bych se snad bála nebo tak něco...
Panebože, to nedám. Jestli teď umřu, co mi asi napíšou na hrob? Třeba: „V příštím životě se nauč skákat, ty vole?!“
No tak dobře. Dobře. Uznávám, že při skoku ze dvou metrů na travnatou rovinku se mi asi nic vážného nestane. Maximálně si zlomím pár končetin. Není nad čím dumat. Sakra, proč to těm lidem v akčních filmech jde samo?! Ladně skáčou ze střechy na střechu a ani se jim nerozcuchá účes. Já se křečovitě držím mechu na střeše a přemítám, jestli mi ta zlomená noha za to stojí.
Dobře, je potřeba se rozhodnout. Takže nejdřív shodím brýle jako na zkoušku. Když to přežijou, přežiju to i já. To se mi zdá jako dobrý test.
Brýle to přežily. Nebo teda nevím, bez nich nic nevidím. Asi to nebyl úplně dobrej nápad. Prostě jdu na to. Tři, dva, jedna...
Tak ještě jednou. Tři, dva, jedna...
Ale už vážně naposledy! Tři, dva.. a skáču. A žiju. Hurá.
Tak to bychom měli. Teď už je to trapný happy end. Vchod je sice zamčený, ale klíč není zastrčený v zámku, takže běžím ke tchyni pro rezervní klíč, ten je kupodivu k nalezení a během pár minut odemykám dveře, konejším hysterického zamykače dveří a nakonec odemykám pokoj, abych názorně demonstrovala vrchní dramatičce, že maminka žije.
Jo, děti jsou zlatíčka. Ale radši nenechávejte klíče v zámku.
Ostatní mé články si můžete přečíst na:
12 chvil ze světa maminek, které jim (ne)budete závidět
Mateřství je plné radostí i strastí.
Vězte, že na tom jsou všechny maminky podobně. Každý den není růžový a když se k tomu přidá ještě mateřská demence, vznikají neskutečné situace.
Koníkovky se ale umí zasmát samy sobě, tak se taky pobavte na jejich účet, ať máte alespoň vy ten den růžovější 🙂
Včera mi Kristýnka s dojatým výrazem hladila obličej a říkala, že jsem nejhezčí.
Tak já dneska při obědě: "Hele ségra, Kíka si myslí, že jsem nejhezčí. To jako hezčí i než ty!" (moje sestra vypadá trochu jako představa Trojské Heleny, lehce řízlé Venuší, prostě sen každého muže, já vypadám trochu jako Hobit)
"Kíko, máma je nejhezčí? Fakt?"
"No, já nevím teď teda."
Ach jo, asi jsem byla nejhezčí v naší posteli. To znamená hezčí než ten medvěd, co mu pes utrhnul ucho.
(terulin)
Volám dnes své kadeřnici, že se chci objednat a říkám: "Chtěla bych jen ostříhat a vykoupat."
A ona na to : "Ale přebalíte se už sama, že jo?"
(moninecko)
Mateřská demence je, když se sprchujete a zjistíte, že je strašně páry kolem vás, tak odhrnete závěs a mlha po celý koupelně. Rychle vybíháte mokrá a nahatá na chodbu a tam není vidět ani na krok. No a potom si prostě sundáte brejle a naproti vám vykulenej manžel.
(marmaria)
Ach jo. Dlouho u nás nebudou špagety. Páťa je loudil snad měsíc, tak jsem dneska udělala opravdu výbornou masovou směs, špagety nalámala na třetiny, vysvlékla dětem trička, přece jen jsou lépe omyvatelní. Sedíme, Patriček bojuje s vidličkou, Ríša jí obouruč a já to zachraňuji a poučuji, jak jíst lžící a vidličkou. Tak dotuď ok. Jenže ten, kdo poučuje, na toho dojde. Nabrala jsem si, Ríša do mě drcl, špagety se projely po prsou, do klína a po sukni na zem. Zavyla jsem. Pod stolem naháním špagety, Ríša drcl do svého talířku a měla jsem ho na hlavě. Na krku, za ušima a všude okolo byly špagety, kousky masa a rajčat. Špagety nechci už hodně dlouho vidět a naražená hlava je jako bonus!
(kami1984)
Mateřská demence je, když si jdeš rozčesat umyté vlasy, chceš si je postříkat kondicionérem ve spreji a nastříkáš si na ně dětský opalovací krém.
(veru908)
Když "peču" bábovku v lednici a dojde mi to až po druhé zkoušce špejlí, jestli je hotová, tak je něco špatně.
(mopavka)
Stojím v koupelně před zrcadlem, mažu na sebe nějakou mast od kožní doktorky, protože moje pleť je tragédní, v tom přijde naše prostřední "zlatíčko", chvilku se na mě kouká a pak pronese: "Mami co to na sebe mažeš?"
Odpovím jí: "Mastičku od paní doktorky."
Terinka neváhá, vyleze na vanu, koukne na mě do zrcadla pak na sebe a odvětí: "Že ty bys chtěla být krásná jako já?"
"Samozřejmě," řeknu, "no to bych chtěla."
A naše podlé dítě řekne: "To máš teda smůlu!" ...odkráčí z koupelny, já umyji ruce od toho blevajzu a přestávám se snažit o lepší pleť, to dítě má pravdu, MÁM SMŮLU!
(patri22)
Od té doby, co jsem máma, jsou moje okna špinavější zevnitř nez zvenku.
(apacheee)
Já: "Elišku, pojd rychleji a nezastavuj se furt, podívej se, jak je černá obloha, nechci, abychom s Martínkem po cestě ze školky kvůli tvému loudání zmokli."
E: "Maminko, měla sis vzít deštník, já jsem ti to žikala, nevzala sis ho, tak máte smůlu."
(petronelka20)
Včera: "Přečtu vám pohádku před spaním!"
K: "A můžeme se koukat?"
Já: "Ne, jen už hezky zavřete očička."
K: "A můžeme mít otevžený pusinky?"
(oeyne)
Chlap se sice nevracel domů nad ránem, ale byl kvalitním vínem omámen. Poměrně slušně. A tohle omámení u něho vždy zaručeně způsobuje jistou věc - a sice mluví ze spaní. Nikdy jindy.
Ztěžka otvírám oči, když mi uprostřed noci začne něco vykládat.
"Ježiš co je, je jedna ráno - řekneš mi to ráno." Vztekám se.
Pak na něho konečně hodím oko - má těžkou půlnoc.
"Aha, ty spíš. Tak to mi to pověz, no." myslím si vztekle.
Pak se ovšem zaposlouchám, a zjišťuji že mluví 'mateřským jazykem' (tak jsem si nazvala to, jak rodiče mluví na své děti - takovým jemnějším, něžnějším tónem s jinou intonací- nikdy tak, jako v běžné konverzaci.
A ano, jsem si vědoma - že by to správně pro mě mělo znamenat 'český jazyk', ovšem z drtivé většiny písemných projevů bych si tím taky nebyla tak úplně jistá - pro většinu je to stejně ten češťyn). Z toho tónu mi dochází, že mluví na naši dceru. A chlap něžným, mateřským jazykem pokračuje - rozděluje slabiky tak, jako když učíte batole mluvit. Doslova říká : "Řekni pr--(pauza)--*el. Ho--(pauza)--vno." No paráda, tak už vím, co se tam děje, když nejsem doma. Ti chlapi snad nikdy nedospějou. Dál neslyším, protože umírám smíchy. Jako, bacha na toho Alkohola - fakt na vás vykecá úplně všechno.
(alikam)
Jupí. Konečně můžu taky přispět k #materskademence.
To je tak, když balíte, děláte jídlo, perete, uspáváte dítě. No prostě miliarda věcí, abyste to vše stihli než odjedete na víkend pryč mimo republiku a vaříte přes hodinu vajíčka na sváču do housek, na které úplně zapomenete.
Soudruhu, asi je něco špatně, asi bych už nikdy neměla jít ke sporáku bez dozoru.
(petya231)
Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!
Eva
Modrý koník tým
5 nejdivnějších situací, do kterých se maminky dostaly vlastní vinou
Život ženy je občas boj. Zvládla jste zabavit hyperaktivní dítě, odpovědět na jeho zvídavé otázky, muže jste umlčela teplou večeří a už to vypadá, že jsou všechny nástrahy překonány.
Ale chyba lávky! Nakonec totiž zjistíte, že jste sama sobě tím největším nepřítelem a život si ztěžujete hlavně jen vy sama.
To je tak, když si dáte sirup a jar vedle sebe. Pak jednoho krásného dne jdete mýt nádobí a asi 10 minut se pořád divíte, proč je pořád to nádobí ulepené, neustále dáváte "jar" na houbičku a stále myjete a myjete, dokud nezjistíte, že si tam celou dobu dáváte sirup. Oooo, Ivi, dej si facku a vzpamatuj se.
(iww9)
Totální #materskademence aneb jsem fakt pipina.
Peču buchtu, poslední domácí meruňky, poslední 3 vajíčka. Ještě jsem udělala drobenku, abych chlapa překvapila. Ještě jsem šla koupit máslo. Práce na půl hodiny. Dám to do trouby, myju nádobí. Po 40 minutách to vytáhnu a omdlívám. Nezapla jsem troubu. Tak jsem ji zapla, doufajíc, že se to upeče s tím kypřícím práškem. Ehm. Za 40 minut kontroluju a jsem blbec, dala jsem místo horkovzduchu jen světlo. Vzdávám to, budou rohlíky s meruňkovou marmeládou.
(hermilie)
Už jsem jednou psala, že opepřený čaj není vůbec dobrý... Tak čistit si zuby Bepantenem taky teda není nic moc.
Ať žije #materskademence!
(elinka89)
"Maminko, koukej, jsou stejný"
"No úplně stejný Eliško nejsou, třeba ocas mají každej jinej"
"A jsou to kluci nebo holčičky?"
"Asi kluci"
"Každej kluk má jinej ocas, že jo?"
"Ano Eliško, máš pravdu, to má"
Tak malá a už tak zvrhlá.
(tichackova)
Typické ráno.
Jsem asi fakt nemožná.
Každé ráno vstávám s odhodláním, že dnes tomu vzdorujícímu zvířeti dám zdravou snídani, zahrnující přinejmenším jáhly a ječmen a všechno samozřejmě Bio.
Moje pevná vůle dostává na frak už ve chvíli, kdy se batole rozzuřeně sune ke skříňce s cereáliemi. V duchu na moment zajásám, že moje přesvědčování o zdravé stravě konečně padlo na úrodnou půdu. Je to ale poslední záchvěv radosti, který zažiju.
Zajímalo by mě, jak ostatní matky dokážou do dítěte dostat jáhlovou kaši nebo bílý jogurt. Asi jsou na to potřeba nějaké zvláštní schopnosti, které nemám.
V polovině cesty si to však rozmyslí a zabočí k lednici. A sakra.
Dalších deset minut se přetahujeme o dveře ledničky a snažíme se domluvit jako dospělí.
Já : "Ne Sofinko, dostaneš cereálie nebo chlebík."
Ona : "Entiky!" Nevzdávám se.
Já: "Sofí, dáš si tam mlíčko sama, ju?"
Snažím se jí zlanařit, zdá se, že je neoblomná.
Dalších pět minut pokračujeme ve stejném duchu, jen už nemluvíme. Já bráním lednici vlastním těle a moje dvou a půl letá dcera vytasila nejsilnější kalibr. Svůj hlas.
Ve chvíli, kdy její něžný hlásek dosáhne výšky 100 decibelů, začne mi být líto sousedů a vyvěsím bílý prapor.
Zbytek snídaně pozoruji blažené dítě, které dohnalo svou nebohou matku až na dno jejích sil. Vítězně se cpe jogurtem s lentilkama a mává mi zapatlanou lžičkou před obličejem. Ještě bude provokovat.
(denikzaslouzilemamy)
Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!
Eva
Modrý koník tým
8 (ne)překvapivých nápadů dětí i maminek
Nejen vaše ratolesti dokáží být až neskutečně kreativní, ale i vy maminky někdy dokážete svými činy a nápady překvapit samy sebe. A jen tak dál, protože bez toho by nebyla v tom našem ženském modrokoníkovském světě taková legrace!
Zkuste si taky jednou za čas zavolat nejen z mobilu, protože mobily jsou už nuda a překvapte někdy souseda, abyste mu zlepšily den! Návody níže. Pěknou zábavu!
Tak takhle to dopadá, když Vám muž vytuhne při romantickým večeru.. a já se s Vámi loučím, protože mě po probuzení asi zabije!
(michalelka)
Trapas dne (možná i týdne, měsíce nebo dokonce roku)!
Ráno skočím do sprchy, umyju si hlavu, zabalím do ručníku, osuším se. Mezičasu, než mi trochu ty vlasy "proschnou" a půjdu je vyfénovat, využívám k úklidu bytu. Povyhazuju do koše všechen odpad. Pytel s odpadem zavážu a jdu ho dát před dveře. Otevřu a čumím do ksichtu sousedovi. Bohužel úplně totálně, až na ten ručník na hlavě NAHÁ! Nevím, kdo se lekl víc, ale příště se rozhodně obléknu hned, jak vylezu z vany!
Jsem rudá až na prdeli ještě teď a modlím se, abych souseda hodně dlouho nepotkala!
(lith )
Volám do Hořovic, tel. číslo z hlavní stránky webu, údajně na recepci.
Já: "Dobrý den, bych se chtěla objednat na prohlídku kvůli porodu."
Chlápek na druhý straně: "Tady je psychiatrie, tady se neobjednává, my si kdyžtak rovnou přijedem."
Takhle mě bránice dlouho nebolela.
(budouci_maminka)
Kdepak, tohle už není #materskademence, to už je doživotní aneb, když chce někdo telefonovat kalkulačkou.
(nadja73)
Si tak v klidu chystáte večer dítěti kakao na dobrou noc. No nevím, jestli po tomhle "kakau" by byla dobrá noc.
(nicollegita)
To si takhle po hodně dlouhé době beru auto, jedu nakoupit SAMA. Nakoupím, odemykám auto, automaticky si sedám na místo spolujezdce a čekám. Po několika minutách mě chytá amok, kde jako zbytek posádky je, když v tom mi dojde, že jsem vlastně přijela sama. Se záchvatem smíchu a mlácením se do hlavy usedám za volant a odjíždím. Achjo.
(majda63)
"Tak jsme to zvládli i bez maminky."
"Ale maminka mi ještě před koupáním sundává bačkurky."
Hmmm, někdo v bačkurkách, já dnes koupala Palenku v ponožkách.
(78marcela)
Já na mobilu, dcera: "Mauju,mauuujuu"
Já aniž zvednu zrak: "Taky tě miluju, kočičko, taky tě miluju."
"Meauluju, mualujuuuu!"
"Ano", zvedám k ní oči "taky tě miluju..."
"Ne, ne, ne. Mauju! Majulujuu!"
Hm, aha. Miluju, maluju.
(panickatlamicka)
Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!
Eva
Modrý koník tým
7 situací v životě ženy, které byste nevymysleli!
Jaká z následujících situací je vám nejvíc povědomá? Maminkám se každý den nejen díky jejich nejmenším dějí neuvěřitelné příhody. Podívejte se na ty nejzajímavější a dozvíte se, co se večeří v jiných rodinách a jak rodí miminka kluci.
Ráno vstanu, nachystám chlapům snídani, umyju okna v celým bytě, převleču postel, dám prát asi 5 praček prádla, umyju koupelnu a záchod, předpřipravím si oběd, jdu s malým na písek, vysaju celý byt, dodělám oběd, nakrmím malýho (manžel se naštěstí krmí sám), uspím malýho (na hodinu s ním usnu - jsem ve 27tt, tak si říkám, že mám právo), dám malýmu a manželovi svačinu a chci ještě umýt podlahy, prostříhat kytky a utřít prach a tak se ptám muže, jestli s malým nechce jít ven, že bych to dodělala?
A on: "Nechcu, co jsi celej den dělala? Stejně si s ním jen spala, ne?"
Tak na něj koukám a říkám si - když ho ještě dneska stihnu zahrabat u našich na zahradě, tak pak domeju ty podlahy, malýho nechám u babičky a půjdu se udat. Dají mi tak 20let, za dobrý chování mě po 10ti pustí a když kápnu na soudkyni ženskou, možná to bude jen podmínka! (elekthra)
Tchýně mi ráno telefonuje: "Prosimtě, až mi ponesete nákup, ještě jsem ti zapomněla napsat, že chci olvejsky alespon troje."
Já: "Babi a na co vám budou?"
Odpověď: "No na co asi jsou olvejsky!"
Fajn, dál se neptám. V obchodě koupím troje vložky a při předání tchýnš: "No a ty olvejsky? Ty neměli?"
Já: "Vždyť jsou tady," a podávám jí vložky.
Tchýně: "Ale já myslela zvýkačky."
Kdo má vědět, že babča, když řekne olvejsky, že to jsou zvýkačky Erweiss. No nekleplo by vás z toho? (lu88cie)
Sprchuju ve vaně zabahněnýho psíka, kluci pozorujou, jak špína odtejká do odpadu.
Kubík nešťastně povídá: "Můžu si ho ještě pohladit než ho tam spláchneš? Já sem ho měl vád!" (joeyne)
Agi: "Mami, ale já chci mít miminko."
Já: "No vždyť budeš mít, až budeš velká."
Agi: "Nebudu, nechci, aby mi doktor řezal do břicha."
Já: "Třeba nebude, třeba budeš rodit normálně."
Agi: "Jak normálně?"
A už mi šrotuje, že tohle jsme ještě neprobraly, ukázat jim díru v břiše bylo snadné.
Já: "Normálně se vytlačí miminka pipinkou."
Agi třeští oči... po chvilce stahuje kalhotky: "Jakou touhle malou pipinkou?"
Já: "No jo, ona ti ale ještě trochu vyroste."
A do toho se ozve Luky - v ruce mne pindíka : "Já si teda miminko radši vykakám!" (aajda)
Dnešní návštěva (manželův kamarád se šestiletým synem Pavlíkem) - Pavlík nám v předsíni otevírá skříně a tak se ho ptám, co hledá?
P: "Bordel"!
Já: "Bordel?"
P: "Jo, máma říkala, že se mám podívat, jakej máte bordel..."
Já: "No a jakej?"
P: "No, menší jak u nás!" (elekthra)
"Maminko, můžu si vzít tohle brčko?"
"Jasně, to víš, že můžeš".
O 30 sekund později... "Eeeeh, počkej, to je rektalní rourka, kdes to vzala?!"
To nevymyslíš. (replykatee)
U nás k večeři "stůl s máslem a marmeládou" (febee)
Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!
Eva
Modrý koník tým
7 nejlepších dětských hlášek
Děti mají v zásobě mnoho neskutečných hlášek a odzbrojujících argumentů, že k nim někdy ani nemáte co dodat.
Jaké hlášky odzbrojily maminky během uplynulého týdne? Zasmějte se u následujícího seznamu a klidně se podělte o hlášky, které jste vy zaslechli na vlastní uši!
1. Dnes ráno - zvracím a Agi na mě volá - blinkáš nebo si čistíš zuby? Říkám, že oboje. A Agi na to - tak počkej, to chci vidět! (aajda)
2. Když se Vás dítě, které je druhý den na prázdninách 10 km od domova do telefonu zeptá : "A táto, máte tam u Vás ráno nebo noc?" Zřejmě silný sociální zážitek. (keckemet)
3. Ten pocit, když se vás pubertální sestřenice vašeho partnera zeptá: A si si jistá, že čekáš fakt jen jedno?? .. po tom, co si prohlédne vaše břicho .. (nikola38)
4. Z deníčku dvouleté puberťačky:
Manžel: Týninko a foukej si tu polívku, je moc horká..
T: Nemám čas!
Manžel: A co děláš, že nemáš čas??
T: Jím polívku!!! (martanek1989)
5. Jdeme s klukama na hřbitov, venku svítí sluníčko, je tam fajn, tak na sebe hodím svoje oblíbené triko s želvou a šortky, narazím brýle a v momentě kdy sahám po klice se ozve děsně přísné dvojité " Stát!!! Jako mamino, to by tak jako nešlo...Nebudeš tu pobíhat s půlků zadku venku, aby ta nějací chlapi očumovali!!!...Taťka je v práci, ale eště jsme tu my, takže jdi do šatny a vem si třeba tu pěknů bílů suknu." Mám já to ale život. Ať žije tyranie. (mrs.bistra)
6. "Mami, můžu tableta??" .. "Zeptej se táty." .."Ale proč? Vždyť ty si tady kápo." .. No, aspoň někdo v tom má jasno. (shak29)
7. Volá mi čtyřletý syn od babičky: Mami, jak se cítíš, není ti smutno, nepláčeš? (kocicinka)
A na závěr dva maminkovské postřehy
Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!
Eva
Modrý koník tým
9 důkazů, že každá rodina je tak trochu zvláštní
Každá rodina má svoje zvyky. Každá rodina řeší drobné i větší problémy. Připadá vám, že ta vaše rodina se trochu vymyká standardům? Porovnejte to s následujícími situacemi z rodinného života 🙂
Jak myslím dopředu a zároveň nemyslím.
Chtěla jsem manželovi a dcerce říct: "Jdu se podívat, jestli se mi vypralo prádlo a pak ho pověsím."
Místo toho jsem řekla zkráceně: "Jdu se pověsit." 🙂 (wwwerca)
Štěpíno mě baví. Dneska si přinesl ze školy všechny učebnice a pracovní listy. Zatím jsem si prošla jen slabikář, kde zatím vede toto:
Otázka: Co nesla Karkulka v košíčku?
Štěpík: Červené víno, ročník 1928, kvalitka. (sarusinek)
Dědova výhra v tombole na rodinné oslavě. Všecky lehátka pro miminka si můžou jít trhnout nohou. (wejomina)
Honzíkovo (3 roky 9 měsíců) řešení maminkovsko-synovského dilematu v kostce:
"Tati, já bych chtěl ještě jednu maminku."
"Jako že bysme měli dvě maminky?"
"Jo, jednu pro mě a druhou pro Filípka (20 měsíců). Zařídíš nám ještě jednu maminku?" ( > LEGITIMIZACE BIGAMIE)
"A maminka by byla Filípkova a ta nová by byla tvoje? A jak by měla vypadat?"
"Jo, ale musela by bejt stejná jako tahle maminka, co už máme." (BIGAMIE > KLONOVÁNÍ)
"Honzíku, to já ale neumím zařídit."
"Aha, tak nám teda bude stačit tahle. Budeme se o ní dělit."
Vyřešeno. (jarcatko)
Být mámou je tak super. Ráno vstaneš, uděláš si oblíbený čaj (nebo kávu). A večer si sedneš a vypiješ si ho. (apacheee)
Tak mám za sebou fekální story. Nejmladší hodil háčkovaného modrého slona, bez kterého opravdu nemůže být, do žumpy dětského tábora. Tak, a teď babo raď, co s tím?
Nechat být? (což bych nejradši udělala). Lovit? Nakonec jsem lovila s tím, že to hnědé cosi dám do pytle a doma se uvidí. I dala jsem do pytle a doma se odehrály dvě neuvěřitelné hysterické scény a spánek prokládaný neustálým buzením a křikem ze spaní. Nezbylo, než si dát frťana něčeho ostřejšího a milého spinkáčka nějak uvést do použitelného stavu.
Vědět, co mě čeká po otevření pytle, cvakla bych si rovnou celou flašku. Prvotní omývání zbytků toaletního papíru prokládané častým nadavováním mě utvrdilo v tom, že nejsem zdaleka tak otrlá, jak jsem si o sobě myslela. Pak už to jakž takž šlo. V rukavicích až po lokty jsem to vyprala v ruce, pak dala na dvouhodinovou vyvářku a pak ještě vykoupala v savu. Modrý slon napřed změnil barvu do růžové a nakonec zcela zbělel. Následoval další prací cyklus a ještě pro jistotu sanytol. Z modrého slona je bílý, ale všechny ty procedury přežil a odměnou mi bylo opět moje klidné a vyrovnané dítě s poměrně klidným spánkem.
Co by člověk pro ty svoje dětičky neudělal, že? Jen mám strach, že podobné kousky teď začně zkoušet i s dalšími háčkovanými spinkáčky a bude se těšit na jejich změnu barvy po očistné proceduře. Už teď vykládá, jak spinkáček změnil barvu stejně jako krteček, který se nechal umýt v myčce - jestli ten díl znáte. Omlouvám se za nechutnost, ale musela jsem se podělit. (rufrunka)
Když obléká táta. No, prý takto je to normální, vždyť i Batman a Superman mají slipy nahoře. (mery96)
#materskademence na druhou
Dneska tu byla kámoška s malou a před odjezdem jsme hledaly 10 minut dudlík, aby tu nic nenechaly. Že 2 hodiny po jejich odjezdu (mají to k nám autem asi hodinu) objevím v garáži jejich kočárek, jsem fakt nečekala. (vikynka33)
Agátka mě velmi pobavila. Aneb když jí kozu už nedám já, tak si to zařídí jinak. (nandreawall)
Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!
Eva
Modrý koník tým
6 obyčejných situací, podle kterých rodiče zjistí, jak dobře své dítě vychovali
Díky dětem se jako rodič dostanete do nespočetného množství zvláštních a komických situací. V takových případech jen kroutíte hlavou, jak na to to dítě mohlo přijít a po kom vlastně je.
Dcera si měla převléknout tričko, zatímco já v koupelně vyndávala prádlo z pračky. Slyšela jsem, jak drezuruje psa, tak na ni volám, jestli už má převlečený to tričko.
"Jo."
Dojdu a co myslíte? Zula si boty. Takže znovu: "Obuj si boty a převlíkni tričko."
Obula si boty, aby si je vzápětí zas zula... ááá, celej tatínek. (misao)
Syna jsem vždy učila, že když něco rozházel či rozsypal, musel si to uklidit či sesbírat. Vždy jsem to okomentovala slovy: "No, to se Ti teda povedlo, tak sbírej, sbírej, jsem zvědavá, jak hezky to všechno sesbíráš, na to si počkám."
Dnes synáček seděl ve vozíku v Lidlu, u kasy se mi rozsypal nákup, za mnou fronta dlouhá jak tejden. Synáček nezklamal a s absolutním klidem, podepřenou bradou a bimbajícíma nožičkama narážejícíma do vozíku odvětil: "No, mamko, tak to se Ti teda fakt povedlo, sbírej, sbírej, na to si počkám. A počkají si i ostatní." Rozsekal hlavně paní pokladní, která si, jsem o tom přesvědčena, snad i cvrkla do textilu. (ckei)
"Matěji, běž do vany."
"Zase? Vždyť jsem se myl včera."
"Nediskutuj a mazej, válel ses po trávníku, byl jsi jak čuník."
"Jen boty a kalhoty. No a trošku ruce, ty už jsem si umyl."
"Mates! " Velmi důrazným a velmi výhružným tónem. Asi to zafungovalo, dítě se odebralo do koupelny.
O tři minuty později vychází z koupelny dítě v ručníku se suchými vlasy (neklamný znak, že to odfláknul).
"Mate, umyl ses?"
"Jasně, jak jsi říkala."
"A ty vlasy co?"
"O těch jsi nemluvila."
S obavami se ptám dál: "Ale mýdlo jsi použil, že jo?"
Naštvaný výraz v chlapečkově obličeji: "To je furt něco, umyj se, umyj si vlasy, teď ještě, abych dokonce používal i mýdlo! Musím se tam vrátit? "
V těhle okamžicích si vzpomenu na můj oblíbený vtip o učitelce a rukavičkách v botech dítka. (zuziky2)
Dnešní prohlídka a kontrola Filípka v 5 letech. Měl namalovat postavu tatínka, maloval tělo, hlavu, ruce, nohy, obličej. Už měl všechno, jen chyběly vlasy. Sestřička ho nabádala: "Co ještě tatínkovi chybí?"
Vůbec už nevěděl, tak ho taťkovi domaloval přesně mezi nohy 🙂
Myslím, že takovou podařenou kresbu tam ještě neměla. Uff (libidrozdova)
Tohle období s Eliáškem je vážně sranda, ale trochu se obávám, že už s ním nebudeme moct chodit mezi lidi. To, že na všechny spoluobčany s tmavou pleti ukazuje a říká bubu, jsme si už asi zvykli. Včera jsme ovšem vyrazili na veterinu očkovat psa a Eliášek se tam po chvíli začal nudit, tak jsme se ho snažili zabavit. Pan doktor měl všude po zdech vyvěšené obrazy exotických zvířat, které Eli miluje. Tak mu tatínek dal zcela nezáludný pokyn, aby ukázal, kde je opice. A Eliášek zcela neomylne ukázal kam? Hádáte správně. Samozřejmě na pana doktora, který to naštěstí vzal velice sportovně. Ps: pan doktor je hodně tmavý a zarostlý. (apacheee)
Tak podle mého milovaného syna se na zem vyčurala babi a dokonce i vysypala misku s krupkami. Asi si s ní budu muset promluvit. (dendeesek)
Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!
Eva
Modrý koník tým
7 (ne)logických konverzací, kterým se nevyhne žádná maminka
Dětská logika a asociace dětí jsou kouzelné věci. Někdy nad nimi zůstává rozum stát a nezbývá než se jim od srdce zasmát. Ale když se nad takovými dětskými hláškami člověk trochu víc zamyslí, zjistí, že je v nich možná víc logiky a pravdy, než by se zdálo. Mohli bychom si z nich občas vzít příklad. Zjednodušilo by nám to život 🙂
"Jez, ať máš sílu."
"Budu jako tatínek!"
"Přesně, kdo by si nepřál být jako tatínek."
"Maminka!"
Zrovna jsem si ráno v koupelně oblékala podprsenku, když tam vběhl Matyáš. Mrkl na mě a ptá se: "Mami, ty ši daváš nové plša?"
Dnes Zoe zase perlí. Chodíme do školky se starší kolem hřbitova a Zoe tam na hrobu viděla kytku a že je hrozně chce. Říkám jí, že to nemůže, že to jsou kytičky paní, co už je mrtvá. Ttak začal kolotoč otázek.
Z: "Já jsem mtvá"?
Já: "Ne, nejsi mrtvá."
Z: "Nejsem mtvá?"
Já: "Ne, ty jsi živá!!"
Z: "Já ivá?"
Já: "Jo živá, až moc!"
Z: "A kakala jsem?"
Starší A.: "Maminko, my chceme sestřičku Amálku, porodíš nám ještě miminko?"
Já: "Ani náhodou, já už žádné další miminko nechci."
Mladší A.: "Tak táta."
Já: "Tatínkové nerodí miminka, to umí jenom maminky."
Starší A.: "Tak táta řekne nějaké kolegyni v práci."
Učíme se nová slůvka.
"Sáro, řekni krteček."
"Kokot."
Chápu. Já ho taky jako dítě neměla moc ráda...
Tobík kouká mlsně na baletní soutěži na porotcovský stůl a pak prohlásí: "Až budu velkej, musím být něčeho ředitel."
"A proč?"
"Protože kam přijdu, tam dostanu zadarmo vodu a chlebíčky!"
"Jé, vy jste těhotná?"
"Né, já kradu míče!"
To jsou otázky.
Stejně je to zvláštní, že člověk ať přijde, kam přijde, vždycky je to jeho dítě nejkrásnější, nejšikovnější a nejúžasnější. Cítítte to stejně, maminky?
Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!
Eva
Modrý koník tým
Inzerát na práci matky aneb jak byste se vypořádaly s těmito 7 situacemi?
Jak by asi vypadal takový pracovní inzerát na pozici maminky? 🙂
péče o klienta 24 hodin a 7 dní v týdnu
příprava pokrmů a následné krmení
praní neidentifikovatelných skvrn a věčný úklid
odvedení a následné vyzvednutí klienta od doktora, ze školky/školy, z kroužků
flexibilita
odolnost vůči stresu
samostatnost
smysl pro humor
proklientský přístup
trpělivost
mateřský jazyk a schopnost rozumět nesouvislému žvatlání
schopnost číst myšlenky i řeč těla
Pokud splníte výše uvedené požadavky, bude následovat praktická část příjímacího řízení: Jak byste se vypořádaly s následujícími situacemi?
To ti budu furt drzet tu flašku já? Chyť si to ucho! Dobtre, mami...
Ráno cestou do školky Šimon rozděluje role. "Matýsku, ty jsi kuřátko, já jsem kohoutek a mami, ty jsi kráva!"
Povídám mu: "Šimi, to není hezké, když o někom řekneš, že je kráva, máš říct třeba kravička!"
"Dobře, tak máma je slepice!" A mám to!
Včera jsem byla se Štěpou nakoupit. Hrozně se dožadoval zaplacení, tak jsem mu podala dvě papírovky, ať je podá prodavači za kasou. Štěpa mu je podává a pak se zamračí, koukne na mě a na celý obchod se zeptá: "A nejsou to ty falešný peníze?"
Říkám občas Elišce, když hystericky ječí, at přestane s tím štěkáním a jde na místo a psovi chci zas při štěkání zacpat hubu dudlíkem.
Když po mně začala opakovat, mohlo mi dojít, že z ní brzo budou vypadávat ty největší trapárny, které vypouštím, když mi z únavy začínají téct nervy. Běhá po bytě a křičí: "Nejsem! Chobotnice! Chobotnice nejsem!"
Naty: "Maminko, jak sis hrála, když jsi byla malá?"
"No jezdila jsem na kole, hrála si s míčem, pouštěla jsem na vodě lodičky, stavěly jsme si s kamarádkama bunkr."
"A nezasáhla vás při náletu bomba? Nebo ses narodila až po válce?"
No, tak jak myslíš, dítě.
To si tak sedím v obýváku a dívám se na telku, když slyším, jak za mnou cupitá Šimon. Zavřu oči a dělám, že spím. Š. do mě 2x šťouchne, zavolá a na mě a když nereaguju, tak utíká za manželem ložnice. Já jen slyším: "Tati, máma není živá! Můžeš mi už dát kokino!“
Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!
Eva
Modrý koník tým
5 zákonů dětské logiky
Víte, kdy stihnete v domácnosti nejvíc věcí a k čemu všemu jsou dobré krajkové kalhotky?
Dětská fantazie nezná mezí a dokáže vytvořit tolik originálních až překvapivých nápadů. Až si budete připadat, že jste jediná dospělá v domácnosti, podívejte se na to s nadhledem a inspirujte se dětskou logikou.
Klárka mi dnes při cestě do školky oznámila: "Už umím spočítat prsty."
Tak se jí ptám, kolik jich tedy má? "No všechny."
Záchvat smíchu mě držel až do školy.
Naty:"Maminko, když budu chtít mít dvě děti, tak si musím najít dva kluky nebo stačí jeden?" Tak byl by dobrej jen jeden, že?
Příští dárek ke dni dětí si budu muset víc promyslet, probudit se potištěná razítkama s krtečkem byl celkem šok. "Krteček se tě snažil vzbudit, mamí!"
Jako já vážně nevím, co si o té naší Moničce myslet. Pocintala si bradu od pití a místo, aby si to utřela do utěrky nebo ručníku, běžela do ložnice, otevřela si zásuvku s mým spodním prádlem, vyházela barevné kalhotky, co byly nahoře, zespodu vytáhla krásné bílé krajkové a utřela se do nich. Vrátila je zpět, zavřela zásuvku a s úsměvem odešla jak královna.
Není nad to se v 7 ráno od srdce zasmát. Má úžasná starší dcera Barunka mi zpříjemnila vstávání.
B: "Mami, když venku prší, to nás babička zalívá konví s vodou?
Ja: "Ne, Barunko, to je vliv počasí, ne babička."
B: "Hmmm, tak to teda nevím, jak to udělám. Chtěla jsem ji poprosit, ať zchladí Vojtu, prý mě miluje."
Máme období "A proč" a je to vyčerpávající, mnoha hodinové a nekonečné, ale asi to dělám blbě.Dneska jsem poslouchala "A proč" řešení jiné maminky. Její chlapeček při příchodu do školky říkal naší holčičce:
"Budeme si hrát s auťáci?"
"Auťáky," opravila ho vlastní matka.
"A proč?"
"Protože se to tak řiká. Auťáci je špatně."
"A proč?"
"No, jestli to vážně potřebuješ vědět, tak musíš rozlišovat životná a neživotná substantiva. Problém ti může dělat některé homonymum, ale v případě auťáku bys tento problém mít neměl. Auťák je substantivum mužského rodu, neživotné. Tak proto ne s auťáci, ale s auťáky, v sedmém pádu. Chápeš?"
"Ne."
"To neva, běž do třídy!"
Nemáte čas na domácí práce? Můžete využít této chvilky:
Během jedné hodiny jsem stihla vyžehlit, okoupat psa, umýt nádobí a nachystat si věci na vaření. Ptáte se, jak jsem to mohla stihnout? Mám pro Vás jednoduchou odpověď... Koník měl údržbu.
Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení#zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!
Eva
Modrý koník tým
Týden ze života maminek aneb jeden zážitek na každý den + jeden osvědčený recept
Při jaké příležitosti jsou maminky šťastné nebo jak si připravit ten nejlepší ledový čaj? Tohle a ještě mnohem víc se dozvíte díky dalšímu týdnu ze života maminek.
Já z toho nemůžu. Výstavka ve školce na téma "Maminka je šťastná když..." a Štěpovo veledílo.
Koupu Lucase a něco mi přijde pořád divné, koupu dál a pak mi dojde že má pořád plenu.
Mateřská demence je: když ráno podáváte kartáček psovi místo dítěti.
Zašívám panence rozpáranou nožičku. Rézka klečí vedle mě, rtíky přilepené na tom umělohmotném čelíčku a šeptá: "To nic, Nelinko, neplakej, to nic."
Sedíme u doktorky, před námi asi 16!lidí. Malá hraje na mobilu pexeso. Fajn, prečtu si zatím nějakou brožurku. Jdu si pro ni, koukám po lidech a místo ,,Trápí vás opar?" jsem hrábla po ,,Diskrétní řešení úniku moči". Nepřeji vám vidět ty pohledy a uz vůbec vám nepřeji vidět ty pohledy, když mi malá vylila v kabelce pití, já se zvedla, že jdu konečně na řadu a za mnou na sedačce zůstala kaluž.
Sedím na gauči a třídím prádlo. Přiběhl Mareček a ptá se: „Maminko, bolí tě hlava?"
„Nebolí, miláčku."
Beží zpět za Vendulkou a volá: „Vendulkooooo, tak můžeme křičet!"
To je fakt super nápad učit dítě chvilku před obědem ,,Jak dělá vysavač" - máme polívku po celé kuchyni, já na sobě i ve vlasech a Pepča se náramně baví a řehtá se jak kůň.
1) mít dítě
2) udělat si čaj
3) zapomenout, že jste si udělaly čaj
4) vypít si čaj.
Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!
Eva
Modrý koník tým
5 situací v životě, ve kterých se maminky ocitají pořád
Maminka je tvor ze všech nejobětavější! Svým potomkům by snesla modré z nebe a splnila vše, co jim na očích uvidí! Ačkoliv se jí za to občas nedostane žádného ocenění od rodiny a někdy z toho i “blbne”, tak je stejně vždycky milovaná!
A jak vypadal další týden ze života maminek?
Když děti chtějí míša řez, máma jde a upeče. Když si to děti rozmyslí a chtějí štrůdl, máma jde a upeče. Když děti podotknou, že slaný štrůdl by byl taky fajn, máma jde a upeče. Když děti napadne, že chtějí marmeládové a nugetové taštičky, máma jde a upeče. Když děti chtějí... Máma je zabijéééééé.
Naše Eliška v tom má jasno. Hráli jsme si s lego farmou a zvířátky. Vzala jsem krávu a ptám se El: "Eli, co to je ?"
El: "Máma, " a začala se smát.
K: "Mamiko, toto je?"
Já: "Týni, to je květinka, maminka si jí koupila včera v obchodě."
K: "Mamika musela tama koupit, tatínek nekoupil."
No a má to ten náš taťka, kupuje málo kytek, že i to dítě to pozná!
Vyndávám dnes maso z mrazáku a najednou koukám, co to tam je za velkou bílou zmrzlou kouli. Vůbec netuším, kdy se tak stalo, každopádně jsem vytáhla zabalenou použitou plenu. Odpaďák mám hned vedle ve skříňce.
„Maminko, ty jsi ta nejlepší maminka, jakou znám." No není to nejkrásnější vyznání hned poránu?
Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh. Budeme se těšit!
Eva
Modrý koník tým
5 vzácných momentů, kdy dítě pochopí, že být rodičem není sranda
Každý rodič si zvykl na to, že se mu uznání od jeho dětí prostě jen tak nedostane. O to víc ho ale potěší každá vzácná chvilka, kdy dítě přijde na to, že i rodiče to mají občas těžké. V těch nejlepších případech se dokonce děti snaží rodičům život zjednodušit a potěšit je.
A jak to může probíhat? Tyhle praktické příklady vám napoví.
Tříletý synek ve sprše: "Maminko, taky si umyj pinďoura."
Já: "Já přece žádnýho nemám."
Áďa: "To musíme pořídit. Ať máš čím čůrat."
V pátek mám rande, domluvila mi ho naše malá. Prý máme jít spolu do kina. Zajistila si i hlídání. No a já jdu s NÍM na rande. Pan tajemný je její tatínek a už nějaký rok můj muž. Já ji žeru.
Můj technicky založený synek mě včera dojal k slzám. "Mami, ty jsi gravitace... ty nás všechny přitahuješ k sobě a držíš spolu."
Dnes v mhd babička s vnukem cca 6 let. Chlapeček na všechno: "Tyyyjo, to je huuustý!" Prý to slyšel od nějakého Tobíka (asi starší kámoš).
Tak jedeme, chlapeček pořád: "Tyyjo, to je hustý auto, hustá řeka, hustý obchod, " babička v pauzách vysvětluje: "Pepíčku, to se tak často nehodí říkat. Pepíčku, toto není vhodné. "
Pepíček však "hustí" dál.
Najednou babicka : "A dost! Už to pořád neopakuj!"
A Pepíček uznale na babičku: " Babi, ty jsi ale taky hustá!"
"Mami, dneska jsem byla ve tvé kůži!"
"Cože jsi byla?"
"Hráli jsme si v družině a já jsem byla máma. Mami a on mne nikdo neposlouchal! Mami, být máma byla taková dřina a práce, uf!"
Narazili jste na něco, co vás pobavilo a o co by ani ostatní neměli přijít? Rozesmáli jste sami sebe? Zvedlo vám něco náladu? Pošlete mi tip nebo použijte označení #zivotmaminek či #navrh . Budeme se těšit!
Eva
Modrý koník tým
Týden ze života maminek
Jak se projevuje nemoc z povolání u maminek? Třeba, že si ráno namažete místo denního krému na tvář krém na opruzeniny. Nebo když muži připravíte místo kafe kakao do lahvičky. Ale nejsme v tom samy. Jednou za čas to potká každou z nás. A tak nás napadlo zavést i na českém Modrém Koníku oblíbenou dávku "mateřského humoru" vytvořeného vámi. První vyšel nedávno také v časopisu Miminko. Pod názvem Týden ze života maminek se budu snažit sesbírat každý týden to nejlepší co nabízejí vaše statusy. Doufám, že z toho vytvoříme silnou tradici i s vaší pomocí. Stačí navrhnout status, který se vám nejvíce líbí označením #navrh nebo #zivotmaminek . Jako pilotní článek mám pro vás souhrn toho, co jsem objevila a nejvíce mě zaujalo za poslední měsíc. Věřím, že vás do začátku týdne příjemně naladí.
Týden ze života maminek
Někdy se snažíme vychovat až příliš dokonalé děti. Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, jak naučit svou dceru trpělivosti. Stačí, že jí něco nového nejde, jak by chtěla a už se na sebe zlobí a mračí. Během přemýšlení jsem samozřejmě stíhala ještě péct koláč. Až když jsem ho dala do trouby, zjistila jsem, že jsem do těsta zapomněla dát vejce. Jak já se vám na sebe rozčílila.
Chceme, aby naše děti měly pořád dobrou náladu, aby se usmívaly na návštěvy. Chceme, aby usínaly a uměly se zabavit samy. Říkáme jim, ať nebrečí a nerozčilují se pro hlouposti. Chceme, aby se rychle učily nové věci a hlavně, aby nás ve všem poslouchaly a respektovaly naše pravidla, která mnohdy nechápou. Přitom jsou to právě děti, které nás milují takové, jaké jsme, nesnaží se nás měnit a přes všechny naše chyby i nálady jsme pro ně středem vesmíru.
Nikdo není dokonalý
Spánek nade vše
Nedávno jsem četla zajímavý citát. „Žádné dítě není tak roztomilé, aby matka nebyla šťastná, když konečně usne."
Tiché dítě budí podezření
Lety prověřená pravda. Když je ticho, je třeba mít se na pozoru. 🙂
A nakonec jedno praktické doporučení od jedné maminky:
Pobavte maminky
Jestli máte nějakou vtipnou nebo zajímavou rodinnou fotografii, výrok či zážitek se svými nejbližšími, neváhejte se s námi podělit. Nebo klidně dejte tip na dobrý příspěvek od své kamarádky. Nikdy nezaškodí dobít si na konci týdne trochu té mateřské energie. Stačí k statusu přidat #navrh nebo #zivotmaminek . Přeji vám hezký týden. Ať si konečně zase užijeme více slunce než deště. A těším se na vaše návrhy.