Barrandovské terasy
je komplex budov ve čtvrti Barrandov, v městské části Praha 5. Od roku 1988 je areál kulturní památkou a od roku 1993 památkovou zónou.
Areálu dominuje funkcionalistická vyhlídková restaurace Terasy Barrandov od architekta Maxe Urbana. Jsou součástí urbanistického projektu Václava M. Havla na zahradní čtvrť na svahu kopce Habrová. Vlastníkem stavby je společnost Barrandovské terasy, a.s., ve které drží majoritní podíl řecký podnikatel Michalis Dzikos.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 došlo ke znárodnění Barrandovských teras. V roce 1982 byl uzavřen proslulý Trilobit bar. V roce 1992 komplex v restituci získali bratři Ivan a Václav Havlovi. Ivan M. Havel svůj podíl převedl na svou ženu Dagmar. Václav Havel převedl svůj podíl na svou druhou manželku Dagmar Havlovou, která následně od své švagrové RNDr. Dagmar Havlové za více než dvacet milionů korun odkoupila její podíl na Terasách. Manželka Ivana Havla si však ponechala plavecký bazén pod Barrandovem, který v roce 1994 získala od Vodních staveb za devět set tisíc korun. V říjnu 2001 shořel zchátralý Trilobit bar, ve kterém v té době podle policie živořila skupinka bezdomovců. V roce 1988 byl areál restaurace včetně bazénu se skokanskou věží prohlášen za kulturní památku. V roce 1993 zde zastupitelstvo hlavního města Prahy vyhlásilo památkovou zónu.
Objekt je havarijním stavu, na jaře roku 2016 začaly přípravy na rekonstrukci. Samotná rekonstrukce má začít v červnu 2016, z budovy se má stát hotel, restaurace a rozhledna.

Plavecký bazén Pod Barrandovem je opuštěný plavecký bazén pod Barrandovem v Hlubočepích v Praze. Architektem areálu byl Václav Kolátor, specialista na stavbu lázní a bazénů, kterého proslavila právě stavba tohoto bazénu. Bazén byl otevřen dne 16. srpna 1930. K propagaci bazénu vyzval již 31. července herec Vlasta Burian Alfreda Nikodéma k závodu na 100 m.

Bazén je od roku 1955 nefunkční. V roce 1988 byl areál Barrandovských teras včetně bazénu se skokanskou věží prohlášen za kulturní památku.
Fotky jsou z historie, budoucnosti a poslední jak by to mělo vypadat po rekonstrukci. Tak snad se dočkáme toho, že Barrandovské terasy zase ožijéí a bude se na co koukat.

Neee 😀 😀 😀 a dost 😀 #vtip
Přijde pán k doktorovi a říká:
"Pane doktore, já mám strašnej ornitologickej problém..." a sundá si kalhoty a doktor mu vidí mezi nohama asi jeden centimetr dlouhý nic.
"No, to je teda hodně velkej problém."
A ten pán dodává: "Vidíte, a takhle napuchlej ho mám už tejden!"

takhle uživame slunicko my 🙂

Ha rozhodla jsem se vás trošku poškádlit...čučte na drát můj dnešní výhled při pauze na oběd. Když už tu nemáme pořádný zdravotní, tak můžem aspoň vytáhnout tohle 😀

Jedna fotečka ze sobotního srazu rodiny. Evelínka se trošku sklouzla po kalůží 🙂

Když představuji hlavní město, tak Vám představím i Hlavní nádraží.

Nádraží je v provozu od 14. prosince 1871, kdy z něj byl zahájen železniční provoz Dráhy císaře Františka Josefa na jih do Benešova, Tábora a Vídně. Tehdy se jmenovalo Nádraží císaře Františka Josefa. Roku 1872 v blízkosti nádraží Dráhy císaře Františka Josefa byla na samostatné stanici ukončena od severu Turnovsko-kralupsko-pražská dráha. Obě nádraží brzy splynula. Roku 1872 byla rovněž zprovozněna Pražská spojovací dráha v trase Smíchov (Česká západní dráha) – Praha (dnešní hlavní nádraží) – Hrabovka (napojení na Rakouskou severozápadní dráhu), čímž došlo k propojení nádraží čtyř různých společností. Vinohradským tunelem vedly dráhy do Vídně a na Smíchov samostatně, teprve po zdvojkolejnění spojovací dráhy v roce 1901 byly obě tratě propojeny již před vršovickým portálem.
Původní budova nádraží byla postavena v novorenesančním slohu podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia. Vrchlického sady před nádražím byly založeny roku 1876.
Začátkem dvacátého století bylo nádraží zrekonstruováno a zvětšeno. Nová hlavní budova v secesním slohu byla postavena v letech 1901–1909 podle vítězného návrhu z architektonické soutěže architekta Josefa Fanty. Byly vybudovány podchody a kolejiště bylo zastřešeno dvěma ocelovými obloukovými konstrukcemi o rozpětí 33,3 m a výšce 18 m, jejichž autory byli J. Marjanko a R. Kornfeld. Konstrukci zhotovila firma S. Bondy v Bubnech. Pod zastřešením jsou nástupiště číslo 1 až 4, nástupiště č. 1A je mimo hlavní zastřešení vysunuto k vinohradskému zhlaví.
V provozu je i Fantova kavárna.
Dnes není železniční stanice Praha hlavní nádraží v Praze sice největší, ale je nejvýznamnější pro dálkovou dopravu. Většina rychlíků, expresů a vlaků vyšších kategorií začíná svou cestu právě zde nebo tudy alespoň projíždí a jen menšina dálkových vlaků nádraží míjí.

Moc prosím o radu. Můj starší syn (3,5 roku) má od včerejška horečku přes 39, srážíme to na střídačku Paralenem a Nurofenem čípkama. Teď spí a má zimnici, můžu ho zabalit do deky? Nebude mu horečka ještě víc stoupat? A když má studené ruce a nohy, tak zábaly ne, ale co octové ponožky? Taky ne? Pokud ano, jak se to dělá? A co, když má horké ruce, ale studené nohy?

Zdravím Vás milé maminky 🙂 Tak jakpak nejlépe trávíte svůj volný čas v takovémto deštivém počasí ? 🙂 Máte nějaké dobré tipy či rady, jak se nejlépe zabavit anebo jak nejlépe zabavit maličké v tomto počasí ? 🙂

Holky vadí, když jsem do buchty zapomněla dát vyšlehané bílky? všimla jsem si, že je mám nachystané až když jsem měla buchtu v troubě...jsem jelito :P

Je to místo, o kterém by jste neřekli, že je v Praze. Já to tam mám hrozně ráda...
NOVÝ SVĚT
Nový Svět je mnohými označován za nejmalebnější a nejkrásnější místo v Praze vůbec. To je samozřejmě věc názoru, ale co je pravda, že na rozdíl od přeplněných hradčanských ulic, kde už pro samé turisty žádnou památku ani nevidíte, natož abyste ji vnímali, Nový Svět většinou patří jen a jen vám, maximálně se tu mihnou jen nějací další osamělí jedinci. Nový Svět skrčený pod mohutnými barokními hradbami byl naštěstí vždy hodně stranou veškerého ruchu i moderních investic. Tak například tu svítily poslední plynové lampy v Praze, než byly v roce 1985 převedeny na elektřinu (úplně poslední byly pak mnohoramenné kandelábry v Loretánské ulici na Hradčanském náměstí). Ty dodávaly tomuto místu nenapodobitelnou atmosféru svým tajuplným syčením, obzvláště v zimě při padajících vločkách.
Nový Svět proslul jako bydliště tajemných osobností, jako byl dánský hvězdopravec Tycho de Brahe, ale žili tady i mnozí výtvarníci, režiséři, spisovatelé a bohémové. Čtvrť tudíž představuje takový pražský Montmarte, dokonce pitoresknější než pařížský originál. Nový Svět lákal už v 19. stoleletí, kdy ho popsal Jan Neruda a děj jednoho svého romaneta sem umístíl Jakub Arbes.
Do malé čtvrtičky Nový Svět počítáme samotnou stejnojmennou uličku, dále potom Černínskou uličku, sevřenou vysokými zdmi zahrad Černínského paláce a přísně uzavřeného tajuplného Kapucínského kláštera. Doleva z Černínské odbočuje směrem na bývalé hradby kraťoučká miniulička Na Náspu. Patří sem i křivolaká Kapucínská ulička, která vstupuje do Nového Světa vidlicovitě rozkročena hned dvěma svými konci. Nový Svět končí na rohu Kanovnické, kde dříve bývala brána oddělující tuto čtvrť od zbytku Hradčan, bohužel zbořená kolem roku 1890.
Tato nejzapomenutější část Hradčan se nazývá Nový Svět z toho důvodu, že se nalézala mimo území města Hradčan, založeného okolo roku 1320. Takzvané. předpolí Pražského hradu založil původně nejvyšší pražský purkrabí Hynek Berka z Dubé. Jedná se vlastně o bývalé hradčanské předměstí, které začalo vznikat přibližně v polovině 14. století a po roce 1360 bylo zahrnuto do hradčanských hradeb. Ulička Nový Svět kopíruje původní cestu podél potoka Brusnice, která těmito místy vedla k osadě Střešovice.
Přestože se jednalo spíše o čtvrť chudiny, mnozí vysoce postavení lidé využili příležitosti být nablízko Pražskému hradu. Zdejší zástavbu téměř zničil požár v době husitských válek v roce 1420 a po obnově Nový Svět vyhořel znovu při nejděsivějším požáru, který postihl celou Malou Stranu a Hradčany v roce 1541. Rozvoj přineslo zejména 16. až 18. století, kdy se zástavba rozrostla až do Jeleního příkopu a po požáru se obnovené domky rozšířily i do jeho horní části, která byla zavezena stavební sutí.
Zdejší domky byli obývány lidmi vázanými služebními povinnostmi na Hradě. Později byly zdejší domky obývány převážně chudinou, což platilo hlavně pro období první republiky. Nouze, nezaměstnanost a hlad byly v těchto místech všudypřítomným hostem. V malinkých místnostech se tísnily mnohapočetné chudé rodiny. Tak kromě rodičů v posteli tu spávalo mezi mračnem švábů v hadrech na zemi třeba i osm až deset dětí. Stávalo se, že hned vedle nich vykukovaly zpod hrubé přikrývky dvoje páry nohou, tam spala nejstarší dcera se svým milým. Protože v těsných světnicích nebylo k hnutí, přenášel se za hezkého počasí veškerý místní život do ulic a přilehlých dvorečků. Mezi domky navíc visely šňůry zatížené prádlem, takže zdejší kolorit silně připomínal italské uličky. Toto místo bylo proto již tenkrát často vyhledáváno filmaři a nejinak je tomu pro jeho malebnost i dnes.
V tomto krásném místě sse nachází i krásný hotel U Raka - Nejstarší písemná zpráva o tomto domě pochází z roku 1739. Tehdy si řezník Simonis koupil za 80 rýnských zlatých obecní pozemek, aby na něm postavil stáj. Další majitel, opět řezník, pan Libický, pozemek rozšířil, ale ještě v r. 1774 jsou v úředním popisu Prahy na tomto místě uváděny jenom stáje pro jateční dobytek. V roce 1794 však už Josef Schaller ve svém popisu Královského hlavního a sídelního města Prahy uvádí poprvé název dům U raka. Rodina Libických změnila stáj v obytný dům a na pozemku vedle bývalých stájí postavila dům ještě jeden. První dům postavený na pozemku je roubená stavba se šindelovou střechou. Srubových staveb stálo kdysi na okraji Prahy jistě mnoho, ale během času zůstal dům řízením osudu jedinou roubenou stavbou v Praze a stal se proto s celým areálem registrovanou kulturní památkou. V roce 1987 koupil oba domy s pozemky dnešní majitel. Domy byly v dezolátním stavu. Dřevěné konstrukce včetně šindelové střechy byly napadeny dřevokaznou houbou. Horní dům stál na prastarých dřevěných pilotech, zdivo bylo úplně zničené, protože všude pod pozemkem teče spodní voda. Proto bylo nutné provést kompletní rekonstrukci. Dům U raka po roce 1990 znovu ožil. Je zde řada přírodních materiálů, které působí velice příjemně a pohodlně. Spousta vegetace a zurčící vody jak v interiéru tak v zahradních prostorách i zpěv ptactva přímo lákají k relaxaci. Dům U raka v dnešní podobě slouží jako hotel, který svojí malou kapacitou nenuceně zapadá do kontextu prostředí, ve kterém se nachází.
Nachází se zde i kávarna Nový Svět.

Nejbarevnější restaurace
Ostrůvek hřejivé středomořské atmosféry a klidný přístav pro všechny milovníky autentické balkánské kuchyně.
Luka Lu (Přístav Lu) je restaurace sarajevské rodiny Djoremových, která pěstuje kulinářskou tradici jedné země, která už bohužel neexistuje – Jugoslávie –, a druhé, bez níž by evropská tabule byla o mnoho chudší – Itálie…
V Luce si proto můžete vybírat z kontinentální kuchyně, v níž dominují na grilu připravené masité pokrmy typické pro Srbsko a Bosnu a Hercegovinu, i z přímořské, v níž převládají čerstvé ryby a další dary moře a která je typická pro chorvatské pobřeží. Každý měsíc se v jejich galerii se svými díly představí jeden malíř nebo fotograf, pořádají malé i větší koncerty…
Restaurace se nachází v ulici Újezd 33 na Malé straně.

PETŘÍNSKÁ ROZHLEDNA (a přilehlý park)

Petřínská rozhledna je mladší sestrou Eiffelovy věže, která „trochu“ přerostla své sourozence. Z nejkrásnějších věží ta nejvýše položená. Vzbuzuje zmatené pocity, údiv i oprávněnou hrdost. Jen dva roky po dostavění elegantní pařížské věže, která dosahuje úctyhodných 361 metrů nad mořem, se nad pražskou kotlinou i nad hladinou oceánů vynořila Petřínská rozhledna a tiše vyhlásila svoje prvenství. Výškou 378 m. n. m, jakoby sestru přivinula pod ochranná křídla.
V roce 1930 učinili ve Spojených státech další pokus o překonání výškového rekordu a tak vyrostl Chrisler building, mladší bratříček obou slavných věží. Dorostl ovšem pouhých 331 m. n. m a Petřínská rozhledna jeho bláhové počínání sledovala s chápajícím úsměvem. Dnes tvoří tyto tři hrdé stavby rodinu a naše rozhledna kyne svým sourozencům z petřínské vrchu, jakoby ani nechtěla přiznat, o kolik je výše.
Od té doby vznikla řada pyšných staveb, které se drze šplhají i do kilometrových výšek, ale oč jsou vyšší, o to jsou i ošklivější. Petřínská rozhledna mezi nimi triumfuje nenápadným půvabem a stále fascinuje nekonečné řady cizinců i docela malé děti. Rozhledna je i příběhem o splněném snu, příběhem, který vám právě chceme vyprávět…

O Petřínu se sice píše jako o místě, které přitahuje milence jakousi směsicí třešňové mystiky a temné magie, ale důvod jeho oblíbenosti v oboru lásky je prozaičtější: je zkrátka odevšad nejblíž. Ačkoli k tématu nebyla provedena žádná odborná statistika, dá se bez přehánění říct, že petřínským zasvěcením prošla minimálně třetina Pražanů.Nejčetnější aktivity Petřín zažíval v pohanských dobách a znovu se začal probouzet v eruptivních 60. letech 20. století. Tehdy se pro mladou generaci stal jakýmsi symbolem vzdoru. Procházeli se tu máničky s čelenkami na hlavě a diskutovali na téma volné lásky.
Za Petřínem jako milostným symbolem stojí i socha K. H. Máchy, který se metafyzickou podobou lásky zabýval v literárním životě stejně intenzivně jako se v životě praktickém zabýval její podobou fyzickou. Jeho Lori, o které se dozvídáme z jeho deníků, si o od něj docela vytrpěla. Mácha byl Don Juan a provokatér. Nosil výstřední oblečení – jezdecké boty s ostruhami, šedivý plášť s červenou podšívkou a červenou čepici. Jeho sousoší od Josefa Myslbeka ho vzdor tomu představuje jako růžolícího mladíčka, který se schovává za pugetem růží. 1. máje se pod pomníkem vrší květy a to ať už z romantického blouznění nebo jako poděkovaní za petřínskou iniciaci, jíž je Mácha mystagogem.

Petřín ale není jen zaslíbenou horou milenců, ale také voyeurů. Podle statistik se voyerské sklony projevují až u 8 procent populace, tedy bez mála u každého desátého člověka, kterého na Petříně potkáte. Láska má ovšem různé podoby a milenci si nenechají kazit chuť. Na Petříně totiž mohou v opojení zapomenout na všechno; i kdyby se díval celý svět. Petřín patří všem, romantikům zvlášť…

Filip snědl polévku, nudle s omáčkou nechtěl. Oznámil, že jde spát. vyčůral se sám. Jdu za ním do pokojíku. cestou na chodbě ponožka, kousek dál tepláky, ponožka, o kus dál tričko, slipy. V pokoji není. slyší mě a směje se. Válí se v tátově posteli. Za chvíli usnul.
Vysvlékání by mu šlo, teď trénovat oblékání.

Ve 13h mám být u kadeřnice. Objednala jsem i Vilémka na sestřih, ale pak mi došlo, že tou dobou mi bude spát. Nevadí, operativně jsem to vyřešila a nařídila muži, že půjde místo V. Takže V usnul dnes v 10:30, muž je na cestě z Phy a jedinej kdo bude dnes krásný, budu asi já :D

DOVOLENÁ A SOUTĚŽ (podrobnosti o soutěži v textu)
Hezký den všem 🙂,
zítra vylosujeme výherce soutěže o kapsičku Zebra&Me a pojedeme nabrat na pár dní nové síly 🙂.
Od 1.-3.6.2016 budeme na maily odpovídat s menším zpožděním, objednávky odešleme v pondělí 6.6.2016.

Po návratu z dovolené pro Vás chystáme 3 novinky, a protože jsme hraví, připravili jsme soutěž o jednu z novinek🙂 :
Uhodnete z obrázku co jsme pro vás nachystali? Prvních 10, kteří do poznámky správně uhodnou všechny 3 novinky (nápověda na obrázku) vyhrají novinku č.2 - 1 kus dle vlastního výběru🙂
Hádat můžete než představíme první novinky

Dneska Vám představím park, který mám moc ráda a moc se mi tam líbí. Chodili jsme tam s přítelem, když jsme ještě neměli prcka, pak jsme se tam i nechali fotit (těhotenské fotky) a teď tam chodíme s prckem.

Jedná se o HAVLÍČKOVY SADY (Gröbovka)
Park anglického typu v Praze 2 na Vinohradech, nedaleko Vršovic a Nuslí. Na severu je ohraničen ulicemi U Havlíčkových sadů a Rybalkovou a na jihu potokem Botič. Park byl vysázen v letech 1871–1888 v okolí vily, kterou si nechal postavit pražský průmyslník Moritz Gröbe, společník firmy Lanna a Šebek.

V areálu parku se nachází Gröbeho vila, Pavilon, vinice a Viniční altán, usedlost Dolní Landhauska, ozdobná grotta a nově opravené dětské hřiště. Od roku 1964 je areál nemovitou kulturní památkou. Od roku 1999 je ve správě Městské části Praha 2. Vzhledem k celkové zchátralosti probíhá od roku 2001 rozsáhlá rekonstrukce areálu, která bude zahrnovat i obnovu zeleně a cest.
Památkově chráněná vinice je pozůstatkem bývalých „Hor viničných“. V současné rozloze byla založena při stavbě areálu, v příkrém svahu navýšeném navážkou z vinohradského tunelu. V meziválečném období nesla název Primátorská. Na konci druhé světové války byla poškozena, po válce byla obnovena a koncem 20. století pustla.

V letech 1992–1993 byla obnovena na náklady Městské části Praha 2. Má rozlohu 1,7 ha a ročně produkuje 4 000 litrů vína. Pěstují se zde odrůdy Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Dornfelder, Rulandské šedé a Rulandské modré a od roku 1997 se zde každoročně koná „Vinohradské vinobraní“. Zde vypěstované „Víno z Gröbovky” je v prodeji například v přilehlém Viničním altánu.

Viniční altán je chráněná kulturní památka, zrekonstruovaná v letech 2002–2004 v nákladu 20 milionů korun. Při obnově byla vytvořena replika dřevěné historické konstrukce altánu včetně dekorativních prvků, byly rekonstruovány zděné části, schodiště s vyhlídkou za altánem a obnovena břidlicová střecha. Přistavěn byl viniční sklípek zahloubený do svahu. Objekt funguje jako kavárna a vinný šenk, konají se zde svatby a společenské akce.
Pavilon nacházející se v horní části parku byl vybudován v 70. letech 19. století podle návrhu Josefa Schulze. Původně sloužil jako zahradní herna se střelnicí, kuželnou, šachovými stoly a dalšími atrakcemi, kde si mohli návštěvníci tehdejšího areálu odpočinout a odreagovat se. Pavilon později během 20. století sloužil jako jesle nebo hospoda. V roce 1989 ho převzala společně s celým areálem do vlastnictví městská část Praha 2, která zjistila, že pavilón se nachází v havarijním stavu. Při prvních restaurátorských pracích bylo zjištěno, že se v interiérech pavilónu nacházejí vzácné nástěnné historické malby, které byly ukryty pod izolací z dob, kdy budova sloužila jako jesle.

Kompletní rekonstrukce pavilónu byla dokončena v létě roku 2009 a zahrnovala celkovou opravu zdiva, střechy, podlah, oken, již zmíněných maleb nebo také dostavbu části křídla podle návrhu architekta Jiřího Javůrka. Součástí restaurátorských prací byla rovněž i replika historické kuželkové dráhy. Objekt byl zpřístupněn 19. září téhož roku a nyní slouží jako zahradní kavárna.
Grotta - Umělá jeskyně grotta byla začleněna do parkového areálu jako romantizující prvek. Samotné stavbě předcházely studijní cesty architekta Barvitia, stavitele Havla a jeho asistenta do Itálie a Německa. Umělá krápníková jeskyně byla nakonec postavena a obklopena skalkami podle modelu Josefa Vorlíčka. Grotta byla kompletně rekonstruována (nákladem cca 40 milionů Kč) v letech 2010 až 2011. Před grottou se nachází kašna se sochou Neptuna od Bohuslava Schnircha. Socha byla řadu let uložena depozitáři a po rekonstrukci byla roku 2014 znovu instalována. V grottě byly natočeny některé scény (netvorův zámek) filmu Panna a netvor z roku 1978.
Gröbeho vila - Dvoupatrová novorenesanční vila postavená na náhorní rovině nad údolím Botiče je nápadnou dominantou při pohledu od Vršovic a Nuslí. (Terén byl ještě navýšen zeminou vyvezenou po hloubení nedalekého železničního tunelu, na jehož stavbě se podílel i Moritz Gröbe.)
Vila byla postavena v letech 1879–1881 podle projektu Antonína Barvitia. Autorem návrhů interiérů byl Josef Schulz. Stavbu prováděl stavitel František Havel. Autorem fresek na fasádě je vídeňský malíř Kugler. Plastická výzdoba interiérů je dílem sochaře Detema.
Architektonicky se tvůrci inspirovali italskými renesančními příměstskými vilami, které sloužily jako letní byty šlechty a duchovenstva. Budova je obdélníková, s mohutným portikem na severní straně a mělkým rizalitem na jižní straně. Na jihu se přimyká prostorná terasa, z níž lze sestoupit na vinici dvouramenným schodištěm.
Mezi dvěma světovými válkami vila sloužila po krátkou dobu Vysoké škole lesnické a v roce 1937 zde byla na náklady města Prahy zřízena „Baxova domovina dětských zájezdů“ pro ubytování mimopražské mládeže při návštěvě Prahy, pojmenovaná po primátoru Karlu Baxovi.
Za druhé světové války ve vile sídlila pražská organizace Hitlerjugend. Při spojeneckém bombardování 14. února 1945 byla i s částí pozemku zasažena a poničena.
V roce 1953 byla provedena rekonstrukce pod vedením Pavla Smetany. V letech 1953–1990 sloužila vila jako Ústřední Dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka a sídlily v ní různé zájmové kroužky. Po roce 1989 zde krátce působila Soukromá taneční konzervatoř a v letech 1992–2000 zde působila Pěvecká konzervatoř Praha pod vedením prof. Josefa Rybičky, ředitelem byl Čestmír Kráčmar.
Vzhledem ke zchátralosti objektu a nutnosti oprav vyhlásila Městská část Praha 2 veřejnou obchodní soutěž, v níž byl v roce 2001 vybrán investor a nájemce Gröbeho vily a Dolní Landhausky. Stala se jím společnost CEELI Institut, o. p. s. (Central and East European Law Initiative), která v roce 2003 zahájila část oprav přízemí budovy a v roce 2004 i prvního poschodí. Prostory jsou koncipovány jako vzdělávací středisko pro právníky, s výzkumným centrem, knihovnou a ubytovacími kapacitami pro účastníky kurzů. Část interiérů byla zrekonstruována v roce 2005 a představena veřejnosti.

Když jsem přemýšlela o tom jak vytvořit kurz Bezplenková komunikační metoda, tak jsem věděla, že to rozhodně nebude "výtah" knihy Bez plenky. Tuším, že se mi to povedlo a netradiční pojetí kurzu je na světě. Bezplenkovku a poznatky o ní (od svých dětí) jsem spojila se svými znalostmi psychologie a kurz je na světě. Ano děti jsou na bezplenkovku výborně připravené a komunikovat dokáží už v prenatálním období. Přijďte ráda vám pomůžu, abyste více pochopily své miminko. 14.6. od 16:00 v Brně. Více o kurzu včetně přihlášení najdete zde: http://pluspromaminky.cz/Kurzy/bezplenkova-komu...

Dobrý večer všem,nenajde se tu náhodou soudkyně,nebo přísedící pro Středočeský kraj,která řeší rodinné právo-adopce?děkuji moc.

SLEVA 50%: Nabízíme výhodný balíček 3 kusů denních, 3 kusů nočních látkových plen z biobavlny a 1 kusu svrchních kalhotek velikosti L. Jedná se o poslední kusy. Původní cena 2 710 Kč nyní jen za 50%, tedy 1355 Kč za balíček jako celek.

***************************************************
Látkové pleny Snap - to - fit perfektně sedí.

Díky systému zapínání je možné tyto pleny upravit na 3 různé velikosti a dobře poslouží od narození děťátka až do doby, kdy začne chodit na nočník. V pase lze velikost regulovat pomocí suchých zipů, délku pleny potom upravit pomocí druků. Kolem nožiček je plena lehce prošita tak, aby nezpůsobovala otlaky na kůži - spodní strana pleny, která je v přímém kontaktu s pokožkou je zcela beze švů.

Denní pleny obsahují 2 vkládací plenečky z bioflanelu (v super sacím jádru plenky 4).

K plenkám můžete také dokoupit další vkládací plenečky, které oceníte v okamžiku, kdy miminko nemůžete ihned přebalit.
Materiál je velmi příjemný, ze 100% bioflanelu a vhodný pro jemnou dětskou pokožku, pleny proto doporučujeme i pro děti s citlivou pokožkou, atopiky nebo alergiky.

Barva: přírodní
Plenky můžete prát na 95°C
Velikost: 62- 86

Materiál je certifikován: IVN Zetrifiziert Best
Tato certifikace zaručuje kvalitu 100% bio kvalitu použitého materiálu. Pleny jsou nádherně savé, příjemné k citlivé pokožce a bez známek opotřebení snesou i mnohonásobné praní na vysoké teploty.

Holky, mate nektera zkusenost s timto kocarkem VALCO BABY Kočárek Snap Ultra černý? Premyslim nad nim, ale rada bych slysela nejake recenze 🙂

Petice, s názvem Chceme státem hrazenou péči porodních asistentek, je na světě, pokud máte zájem o kontinuální péči porodních asistentek hrazenou zdravotními pojišťovnami, prosím o váš elektronický podpis a její šíření. Podpisový arch bude předán zdravotním pojišťovnám ČR.
http://e-petice.cz/petitions/chceme-statem-hraz...