Včera v noci jsem nemohla usnout (znáte to, muž někde  na oslavě, dítě spí v pokoji..) a najednou jsem se vrátila v čase. Vzpomněla jsem si na dny na koleji. Každé ráno (pokud to šlo) jsem si nakrájela banán na co nejtenčí plátky (kupodivu mě to na chvíli nasytilo), sedla jsem si s tím k oknu na stůl a jedla. Výhled z 16. patra byl nádherný...no nebyl nic moc, ale ta výška. 

  Co je ale podstatnější, vzpomněla jsem si na lidi, které jsem tam potkala, stali se nedílnou součástí mého každodenního života a kteří...jsou pryč. Byla tam moje první spolubydlící Eva, takový malinký "plašoň", Janča, která se pořád učila, nikdy s náma nikam nemohla a nakonec procestovala celý svět a ještě se nevrátila. Dále Hanka, se kterou jsme v neděli odpoledne "poslouchaly" rozhlasové pohádky a spoustu večerů strávily hraním karet při flašce vína a Zuzka, která jediná mi zbyla.

  Jsem od přírody zvědavá a moc by mě zajímalo, jak to se všemi (nejen jmenovanými) dopadlo - kolik mají dětí, jaou mají práci, život..ale jsou pryč. Kontakty se ztratily s mobilním telefonem, starým diářem..prostě s časem. Člověk by si řekl, že v době internetu je jednoduché je vypátrat a musím přiznat, že ze zvědavosti jsem už pár jmen do googlu zadala - ale kupodivu mi nic nevypadlo. Pravda nemám facebook, ALE otázkou je - chtěli by i oni, abych je našla?

  Jak jednou řekla nějaká paní spisovatelka v rádiu - zakořenění lidé nemají čas a chuť navazovat nová přátelství, protože mají svůj okruh přátel, které nestíhají navštěvovat, mají rodinu, děti, které zabírají opravdu spoustu energie a času, práci..a toto by přece bylo "nové přátelství", protože na zarostlých základech nejde stavět, protože co bylo, může být teď jinak. 

  A tak na ně mám jen vzpomínky a protože neblednou, tak asi silné. Otázkou je kolik přátel jsem takto už ztratila a kolik jich ještě ztratím.

  Teď mě napadlo, že už jich moc nebude, protože člověk se v mládí pohybuje mezi spoustou nových skupin lidí a utváří si svůj život, který v druhé části vede - a tam už nejsou příležitosti a čas - jak řekla ta paní spisovatelka v rádiu...

Je to jako dnes,i když uplynulo 11 let...mám strach v břiše a zároveň velkou touhu po poznání, bude se mi líbit jeho domov?Jeho rodiče?Ty krpály všude kolem?Hned na začátku Komárova továrna....budovy z 30. let se směskou socíka....hmmm průmysl, potěš koště. Tady se na kole jako jezdí?No horalové asi jezdí....tak tady pojdu.

Tak toto všechno se mi točilo v hlavě, když jsem jela se svým partnerem k němu domů na seznámenou.Uvolnila jsem se až při vzpomínce na tátův vítězný obličej,když jsem řekla,že je drahý z Komárova.Ty budeš v Komárově?Tam se i lišky bojí dávat dobrou noc.Táta myslel jiný Komárov,jednu prdelinku ve východních čechách......po čase uznal,že v našem Komárově se nebojí ani lišky a moc rád za námi jezdí........................

Když přijíždíte k nám do Komárova směr od Hořovic, vidíte opravdu budovy továrny,nyní Buzuluk,dříve Komárovské železárny.....je to místo úzce provázané s historií Komárova. Nebudu vás trápit výčtem uměleckých a užitkových předmětů,které se tu vyráběly,ale kdo miluje litinu (šperky,  formy, psací potřeby, busty, sochy, kříže, náhrobky...)zkrátka krásné věci, navštivte naše muzeum. V ČR najdete jen málo míst, které ukojí vaši litinovou vášeň (ano, já jí propadla).

Malebné náměstí s dominantou kašny s čápem žije svůj maloměstských život,ale když se setmí a svitne světlo v lampách,máte zvláštní pocit, jako ze starých časů.Vídíte tu, jak jinak, spoustu litinových soch. Pak rozhodně doporučuji vydat se po naučné stezce (při světle) kolem Červeného potoka a dýchat a dýchat a dýchat...rozhodně si odpočinete.Čeká vás poučení a seznámení s krajem formou naučných tabulí,ale číst je nemusíte 🙂 stačí se dívat a když vezmete rohlíky místním kachnám na Červeňáku (rybník),budete mít zábavu i pro děti. Pak se projdete lesem kolem letního tábora a další nádrže, tentokrát Drátenický rybník. Na kopečku vás čeká vesnička Mrtník s krásným hřbitovem. Nejsem divná, jen trošku archivář a tak oceňuji litinové kříže a náhrobky a taky typický vesnický kostelík s pěkným výhledem do okolí. Přes chatovou oblast dál k další nádrži - Záskalské. Tady je v létě hezké koupání a můžete si vybrat stranua místo. Nicto nestojí,ale s sebou doporučuji něco k zakousnutí - inu krásná příroda bez KFC a Mekáče. .... No a tady jsme už u brány Brd. Odsud podnikámečasto výpravy např. ke zřícenině hradu Valdek, nebo k nově opravené štole Barbora....nebo jen tak po lese na houby a borůvky.Každopádně,když pomažete do Brd, mějte dobré boty, pití, telefon a mapu...nebo místního Komárováka,aby vás nemuseli hledat místní hasiči a Brdonoš......Naučná stezka není tak dlouhá,ale můžete jí zkrátit dle potřeby...Komárov také žije společenským životem,takže vásmohu krom přírody a muzea pozvat na některý z trhů farmářských,nebo jarmark. Také se tu hrává divadlo a konají sem tam přednášky.Komu vyhládne, může skočit do místní nekuřácké restaurace U šneka a pár místníchšneků sníst...no a nebo si dát steak a točenou zmrzlinku.

Už vás budu šetřit:mám to tady moc ráda, i když původně z velkého města 🙂 Komárov je pro mě jen jeden, ten náš...

Růžová sukýnka s volánky pro holčičku, pro chlapce modrý batoh s roboty – v naší společnosti  je téměř nemožné se vyhnout stereotypům ohledně pohlaví a vychovat děti neutrálně bez jakéhokoli rázu. V našem příspěvku Vám chceme některá klišé ohledně pohlaví ukázat. Zejména se jedná ovliv na děti a jak je jejich vnímání ovlivněno přednastavenými vzory. Dozvíte se mimo to, jak se můžete bránit šílenství perfektního vzoru a otevřít taksvému dítěti cestu, kterou chce jít samo.

Klišé ohledně dívčího pohlaví

Jedním z klasických klišé zajisté je, že holčičky nosí spíše růžovou barvu a podle toho se i klidně a harmonicky chovají. Vyhýbají se konfliktům, jak je to jen možné a řeší problémy, když se jim nelze vyhnout, slovně a ne násilně. Stereotypické holčičky jsou hodné a spíše slabé, protože jsou stále více ochraňovanány rodiči a také společností. Těžké předměty nesmějí nosit a také navštěvování baletu je lepší než box nebo fotbal. Mimo to jsou spíše ješitné a dbají více na svůj účes a vnějšek. Kritiku neumějí tak snadno zpracovat. V matematice jsou dívky často hůře hodnoceny. To je ale hlavně kvůli tomu, že je klukům připisováno lepší matematické chápání. Tento úsudek stačí, aby byly zastrašeny méně sebevědomé dívky, čímž dosáhnou v mnoha případech skutečně špatné výsledky. Analogicky ktomu jsou dívky podle statistik lepší ve čtení. Principielně ale téměř neexistují rozdíly vzhledem k výkonům ve škole, protože obě pohlaví přináší stejné základy.

Klišé ohledně chlapeckého pohlaví

Kluci se perou, hrají si ve špíně a rádi se zašpiní, protože to rodiče dovolují. Vzhledem k hormonu Testosteronu je každopádně také biologicky dokázáno, proč jsou kluci považováni za obecně agresivnější než dívky. Ve věku 4 let vylučuje tělo více tohoto hormonu, čímž se kluci stávají dravější a vyzývavější. Identifikují se spíše s akčními hrdiny, kteří se silou a odvážně stavějí potížím. Proto jsou tak osvědčené výrobky se Supermanem apod. I když to protiřečí všeobecnému názoru, tak kluci brečí stejně tolik jako holky. Protože ale ukazování emocí není považováno za mužské, naučí se kluci už brzo své emoce schovávat. Jediné konkrétní rozdíly se ukazují převážně ve fyzické stránce. Chlapci mají v průměru více svalstva, širší ramena a jsou větší, čímž jsou také silnější.

Dívky vs. chlapci

Dopis matky pro dceru:

„Má drahá holčičko, v těchto dnech, kdy vidíš, jak stárnu, bych tě chtěla poprosit, abys byla trpělivá, a především, aby ses pokusila porozumět tomu, čím si procházím. Pokud při našem rozhovoru opakuji tisíckrát tu sa...mou věc, nepřerušuj mě prosím slovy „Vždyť jsi mi to říkala před chvíli“…jen mě prosím poslouchej. Pokus si vzpomenout na časy, kdy jsi byla malá a já ti mohla číst každou noc tu samou pohádku před spaním. Když se nechci jít koupat, nebuď zlá a nebraň mi. Vzpomínáš si, jak jsem se musela honit za tebou, když ses vymlouvala, abych tě přiměla se osprchovat, když jsi byla ještě malá? Když vidíš, jak jsem ignorující vůči novým technologiím, dej mi prosím čas, abych se s tím naučila pracovat, a nedívej se na mě tím svým způsobem… pamatuj, zlatíčko, že jsem tě trpělivě učila dělat mnoho věcí jako slušně jíst, oblékat se, česat si vlasy a vypořádávat se každý den s životními zkouškami…

V tomto období, kdy vidíš, jak stárnu, tě žádám, abys byla trpělivá a aby ses hlavně pokusila porozumět, čím si procházím. Pokud někdy ztratím nit a nevím, o čem jsem mluvila, dej mi prosím čas, abych si mohla vzpomenout, a pokud to nedokážu, nebuď nervózní, netrpělivá ani arogantní. Jen věz ve svém srdci, že nejdůležitější věcí je pro mě být s tebou. A když mi mé staré, unavené nohy nedovolují, abych se pohybovala tak rychle jako dříve, podej mi svou ruku stejným způsobem, jakým jsem ti já podávala tu svou, když ses poprvé učila chodit.

Až přijde můj čas, nebuď smutná… jen buď se mnou a rozuměj mi, až se dostanu na konec svého života s láskou. Budu opatrovat a děkovat za ten dar času a radosti, které jsme spolu mohly sdílet. S velkým úsměvem a ohromnou láskou, kterou jsem pro tebe vždy měla, chci jen prostě říct, že tě miluji… má milá dcerko.“