ŽENY ♥ JE TO POUZE INSIPIRACE, TAKŽE KOMU TAM BUDE CO CHYBĚT, HOLD MUSÍ DOPSAT ♥ BUDU MÁMOU POPRVÉ, TAK SNAD TO ZÁKLADNÍ CO BUDU POTŘEBOVAT, MÍT BUDU ♥  SNAD TO NĚKTERÉ Z VÁS POMŮŽE ♥

Oblečení pro novorozence

• 10 kojeneckých body
• 5 bavlněných dupaček
• 4 overaly
• 3 kabátky, mikiny, svetříky
• 2 bavlněné čepičky
• 2-4 ponožky, capáčky
• 1 bavlněné rukavičky

Na zimu navíc

• zimní kombinéza
• 2 teplejší mikiny, kabátky
• 1 teplá zimní čepice a rukavice

Pro spaní miminka

Těšíte se na příchod potomka a přemýšlíte, co všechno bude třeba před jeho příchodem připravit? Připravili jsme seznam věcí, které by měly být před příchodem nového člena rodiny připraveny. Co vám ještě chybí?

Méně je někdy více Nastávající maminky a jejich rodiny často během těhotenství nastřádají neuvěřitelné zásoby dětského oblečení a potřeb pro miminka. Nezapomínejte ale, že miminka rostou jako z vody a většinu nastřádaných kojeneckých kousků miminko určitě nestihne unosit. Přemýšlejte prakticky a s počtem jednotlivých kousků to nepřehánějte.

Oblečení pro miminka: Kolik jakých kousků pořídit?

• Kojeneckých body budete potřebovat maximálně deset. Hodit se budou s krátkým i dlouhým rukávem.
• Dupačky pořiďte patery. Dbejte především na příjemný materiál.
• Overaly miminku postačí čtyři.
• Podle ročního období pořiďte kabátky, mikiny nebo svetříky – vystačíte si se třemi kousky.
• Dvě čepičky.
• Dvoje až čtyři ponožky nebo capáčky.
• Miminka narozená v zimě budou navíc potřebovat zimní kombinézu, teplejší mikiny, kabátky a teplou zimní čepici a rukavice.

Oblečení pro novorozence pořizujte ve velikosti 56 (jen pár kousků) a ve velikosti 62.

Na spaní Na každé miminko by doma měla čekat kvalitní dětská postýlka, dudlík, matrace, přikrývka, alespoň dvoje povlečení, zavinovačka, také případně dětský spací pytel.

Poslední dobou se snažím synátora někam upíchnout, když si potřebuju nakoupit - přece jen období vzdoru u mého dvouleťáka právě propuklo... No dnes to byl ale takový spontánní nápad - zajdeme si na zmrzlinu a nakoupit pár drobností (dobře, taky jsem musela koupit květináč, který mi místo odpoledního spánku rozbil). Popadla jsem kabelku, do ní peněženku a látkovou tašku, junior nasedl na motorku (rozuměj odrážedlo, řidičák holt ještě nemá...) a vyrazili jsme. Se stoupající teplotou jsem si vduchu nadávala, co to zas byl za nápad, nicméně prcek se nezastavoval u každého kamínku jako obvykle a nabral rychlost směr Tesco.

Nevím, jestli jsou tescové vozíky všude stejné, u nás nemají prostor na odložení dole, takže motorku jsem musela dát do zadní části, která je oddělená, v přední části se usídlil mlaďoch. Jo, k motorce jsem mu ještě přihodila jeho klobouček (když mu zůstával na hlavě, už 2x probíhalo složité vyšetřování, kam ho hodil...). Nákup proběhl nezvykle v klidu, do ruky dostal půlku kaiserky (v sáčku zůstala 1,5 kaiserky) a šli jsme k pokladně. Asi všechny máte promyšlený svůj styl, ať tam proboha člověk neztrácí víc času než je nutné, hlavně když dítě všem okolo dává hlasitě najevo, co si o tom pitomém nakupování myslí... Takže - obejdu vozík, vyložím věci na pás, stoupnu si zpátky za vozík, nachystám si Tesco kartičku a roztahuju tašku. V tu chvíli mě paní prodavačka začíná rentgenovat pohledem, pak sjede vozík, aby všude dohlídla, musí si stoupnout.... "ten klobouk!" Co? Nechápu. "no zvednout, aspoň" Při natahování se přes vozík dolů vzadu fakt nedosáhnu, takže musím projet dopředu, oběhnout vozík a zvedám klobouček, přemýšlím, jestli na babu vyskočí králík? No, nevyskočil, tak se vracím pokorně zpět, načež si všimne mé tašky a chce očividně nakouknout, no udrží se, a zaměří se na syna "má rohlík?" Ne, pivo asi... půlku kaiserky, v sáčku je zbytek a druhá celá... Kdyby mohla vraždit pohledem, tak jsme oba pod drnem... Samozřejmě otevře krabičku od zubní pasty (vždycky přemýšlím, co se tam asi tak dá schovat?) a celá otrávená, že jsem nic neukradla, vyjede lístek, aniž mi řekne cenu, kolik mám zaplatit...

Chápu, že mají své předpisy, ale nemůže mluvit slušně, nebo aspoň normálně, a s úsměvem? Příště se jí tam asi preventivně svlíknu, co kdybych v podpaží pašovala pračku, že? 😀  

Dneska bych chcela představit Břeclav jako město sportu. Omladina sa tu može za mírný úplatek věnovat letním aj zimním sportom. A když sú děcka šikovné, tož aj medaile přivezú.

Starosta poděkoval mladým sportovcům

„Chci vám pogratulovat a poděkovat, že jste na sportovním poli dosáhli výborných výsledků. Nereprezentovali jste jen sami sebe nebo svou školu, ale celé naše město. K dobrým výsledkům nestačí jenom talent, je potřeba trénovat a pracovat. A za vámi je vidět velký kus práce, kterou jste odvedli,“ ocenil mladé sportovce starosta Pavel Dominik.

Taneční studio Actiwity D.C. je jednou z nejvýraznějších a nejpopulárnějších tanečních skupin regionu. Vzniklo v roce 2007 osamostatněním lektorky Veroniky Tučkové spolupracující předchozích devět let s Břeclavskou pobočkou hudební školy Yamaha. Pololetí a závěr školního roku zakončí vždy celovečerními tanečními projekty, kde prezentujeme všech 300 tanečníků.

Taneční skupina se i letos účastnila světového šampionátu v Poreči. Nejstarší skupina Actiwity DC s choreografií Politici získala Mistra světového šampionátu Dance star 2015. Tato choreografie sklízela úspěchy již doma a nyní také i v zahraničí. Obrovský úspěch byla možnost vystoupit na Gala DanceStar Night! Páteční gala večer byl určen pro nejlepší choreografie. Porota vybrala z 1300 možností 19 tanečních vystoupení, mezi nimiž nechyběli i Actiwity DC s úspěšným tanečním vystoupením Mimové.

Hlavní taneční choreografka a majitelka studia Veronika Tučková má ze svých tanečních skupin obrovskou radost. „Máme celkem osm trofejí. V Lize A celkem 5 ocenění – Mistry Dance star s Politiky, dále tři místa vícemistrů tedy stříbrná soška pro tři choreografie – Romeo a Julie , duo Mira Kosík s Petrou Šálkovou a dětská skupina Být stále mlád. Děti si vytančily bronz za Muzeum voskových figurín. V lize B celkem tři ocenění. Stříbrnou sošku převzaly juniorky za Fausta a děti za Karlík a továrna na čokoládu. Poslední bronzovou cenu získaly opět juniorky s Džunglí. Martin Florián byl opět nominován mezi tři nejlepší tanečníky – SPECIAL AWARDS BEST MALE TALENT. První ocenění si přivezl v roce 2013.

Dnes bych vás chtěla seznámit s lidmi, kteří tu žijí. Slíbila jsem vám folklor, cimbál a krojové hody.

Podluží s přirozeným centrem Břeclaví je jednou z částí národopisné oblasti Slovácko, dříve označováno jako Moravské Slovensko. V archivních dokumentech nacházíme zmínky o pojmenování obyvatel této oblasti od počátku 18. století. Jako Podlužáky je poprvé uvádí list ze 14. července 1708

Lidový kroj na Podluží prošel za uplynulá desetiletí velkým vývojem, některé jeho součásti či varianty zcela zanikly a do dnešních dnů se dochoval především slavnostní kroj svobodných děvčat a mládenců. A tak denní nošení kroje můžeme spatřit jen ojediněle u starších žen nad 80 let.

Kroje z Podluží patří k nejhonosnějším krojům Slovácka.

Současnou podobu lidového kroje a tradic na Podluží můžeme dodnes obdivovat prostřednictvím národopisných souborů, slováckých kroužků a krojovaných chas při plesových a hodových zábavách, poutích či národopisných slavnostech. Největší přehlídkou podlužáckého folkloru v Břeclavi jsou každoroční Svatováclavské slavnosti.

Jožka Černý je jedním z nejznámějších moravských zpěváků lidových písní. Zpívá již od svých čtyř let. Tehdy byl v roce 1946 vybrán, aby zazpíval prezidentu Edvardu Benešovi, který se vracel z exilu a navštívil Hodonín, rodiště T. G. Masaryka. Kromě T. G. Masaryka zpíval Jožka Černý všem našim prezidentům.

Tak už i Dita P. má dítě! Ne že bych jí to nepřála, ale tak nějak pro mě byla jakousi útěchou. Ani ženy formátu Dity P, moderátorky  foodpornografického pořadu, nemají děti. A teď padají i poslední jistoty. "Tenhle dort je pro mě strašně emotivní, ... protože má v sobě spoustu emocí. Našla jsem ho náhodou v knize španělských receptů a když jsem ho ochutnala, zapůsobil na mě úplně emotivně."

Že by za to mohl ten dort? Zítra ho upeču! A emoce budou jen stříkat...

I když... Už několik dní podezírám manžela, že mi chodí na Pregnyl a prášek mi nahrazuje obyčejným prdopečem... Se mnou nehnou ani zprávy na Nově (ani roztomilá zvířátka, ani emotivní záběry plačících uprchlických dětiček) a manželovi oko jihne i u Simpsonových. A taky ho poslední dobou pronásledují nezvladatelné chutě. Včera v noci jsem ho přistihla, jak pojídá šunku a zakusuje bábovkou.

Má velmi citlivý čich. Dnes v jednu v noci mě probudil, že se mu zdá, že je na chodbě cítí plyn. Půl hodiny jsme oba jsme po vzoru čmuchacích psů oblézali byt a čichali. Něco tam cítit bylo. Po půl hodině manžel uznal, že to nic není, padl do postele a během dvou minut chrápal jako vzorový pacient spánkové laboratoře. Ještě chvíli jsem čichala. Pak otevřela všechna okna a nachystala evakuační zavazadlo. Představa skoku do hasičské plachty při zoufalém úprku z hořícího bytu mi nedala po zbytek noci spát. Jak jim to řeknu? "Pánové, já skočit nemůžu. Jsem na 30% těhotná.?!"  Nakonec ráno přijíždí přivolaný technik. Naše sdělení, že máme pocit, že někde v bytě uniká plyn, ho naprosto nevyvedlo z míry. Když dorazil, dlouze, předlouze zazvonil. Byt nevybuchl. Plyn lehce unikal. Dnes se už snad vyspím.

A také začíná být velmi starostlivý. Jasně, investovali jsme poměrně slušnou částku, za kterou by se dala pořídit pěkná dovolená v Alpách, tak je pochopitelné, že má manžel obavy, abych svou nezodpovědností projekt předčasně neukončila. Chápající šéf manželovi umožnil pracovat po většinu kritického období z domu. Abych mohla být obskakována.... A také, aby měl spolutvůrce projektu přehled o mých aktivitách a jídelníčku🙂 Určitě má fiktivní profil na Modrém koníku, protože jeho znalosti o těhotenství jsou fenomenální. Kafíčko jsem už týden neviděla. (Jednou jsem si ho sice natajnačku uvařila, ale nakonec ve mě zvítězil pocit zodpovědnosti a putovalo do výlevky.) Na den mám dovolené jen krátké procházky (trávím je v blízkém supermarketu. Je tam jednak lidská společnost, ale hlavně klimatizace - obojí doma dost postrádám) a lehké domácí práce.

Každé ráno mě manžel vítá polibkem a natěšeným dotazem "Tak co? Už je ti špatně?" Každé ráno ho musím zklamat. Cítím se báječně.... Jen dnes je mi trochu šoufl.  Dala jsem si dvojitý  nášup toho výborného gulášku. Když teď jím ´možná za dva, abychom nestrádali...

Břeclav a pivovarnická výroba patří již od nepaměti nerozlučně k sobě. Pivo se zde vždy vařilo a místní byli na něj patřičně hrdí, i když nastala i období, která pivovarnickou produkci narušila.

První písemné zmínky o zámeckém pivovaru v Břeclavi nalézáme v urbáři lichtenštejnských statků sepsaném roku 1414. nejstarší hmotné památky však pocházejí ze druhé poloviny 16. stol. kdy byl, patrně v souvislosti s velkolepou žerotínskou renesanční přestavbou gotického hradu, ve východním předpolí nového zámku, směrem k městečku, vystavěn zděný pivovar.

Toto dodnes dochované historické jádro pivovaru bylo v průběhu následujících století z důvodů zvyšování produkce postupně rozšiřováno přístavbami bočních křídle a samostatných objektů, jež jsou bez vyjímky vzorovými ukázkami technického stavitelství své doby. (např. přístavba nové varny při severním průčelí v 17. stol., přístavba sýpky a sladových humen v 18. stol. a postupné rozšiřování a nadstavba části obytné budovy pivovaru v 19. stol.)

 Přelomovým obdobím pro stavební vývoj zámeckého pivovaru v Břeclavi byl rok 1899. v červenci tohoto roku byly - z důvodu plošné nedostatečnosti stávajícího pivovarského provozu – ve strojírenské továrně F. Rinnghoffera ve Smíchově u Prahy zpracovány plány na výstavbu nového pivovaru. Stávající pivovar byl mezi lety 1899 – 1901, podle plánu stejného autora, přestavěn pro účely čistě sladovnického provozu. Byla přistavěna věžovitá hmota hvozdu a celý areál byl sjednocen zdařilou neobarokní fasádou. Nový pivovar byl vystavěn na místě lesního porostu v severním předpolí zámku – dnešní pivovarský areál.

V roce 1931 získává břeclavské pivo zlatou medaili a první cenu na Dunajském veletrhu v Bratislavě (pod vedením ředitele Pryče). V tomto období zároveň dochází ke zdvojnásobení objemu výroby piva na 40 000 hektolitrů ročně. Před příchodem 2 sv. války se v pivovaru vaří dokonce již 50 000 hektolitrů piva ročně.

Sladovna sloužila svému účelu až do konce 90 let 20. stol. kdy byl definitivně ukončen provoz břeclavského pivovaru. V roce 1996 je vyrobena poslední várka piva a z ekonomických důvodů dochází k ukončení výroby. Část pivovarnického zařízení je odprodána (demontáž zařízení nové varny). Prodán je rovněž stavební fond, provoz chátrá. Břeclavané propadají skepsi, zda ještě vůbec někdy ochutnají „jejich“ místní pivo, na které byli dlouhá léta zvyklí.