Opět velké téma a za nás zvládnuto. Přidávám několik svých postřehů.

Dcerka se odplenkovala sama, v době, kdy jí bylo 21 měsíců. V zimě. Já jsem osobně chtěla počkat do léta, kdy bude více klidu, ale vybrala si to sama.

Již několik měsíců u nás v obýváku stál nočník. O možnosti využít ho, věděla, ovšem na každé moje povzbuzení, zda vyzkoušet nočník, opakovala ne. Při posazení na něj vyskakovala do vteřiny. Tak jsem to nechala být. Občas jsem na nočník posadila plyšáka, aby tam jako vykonal svoji potřebu a byl dcerce vzorem, ale to bylo vše. 

No a jednoho dne zahlásila čůrat, nechala se na něj posadit a od té doby přes den plenku nemá. Přes denní spánek také ne, jen v noci ji nechávám, i přesto, že bývá suchá. 

Prostě si do toho dospěla sama. Sama si uvědomila, že to chce, vyšla ze své přirozené motivace a já jsem jí v tom jen podpořila. Doma "nešikulkujeme" ani ne "hodnoholčičkujeme" a já jsem jí podporovala úsměvem, bdělou pozorností. Víc nebylo třeba, její zářící oči z toho, že to dokázala, mluví za vše.

Pokud občas měla spoustu zájmů a zapomněla, že se jí chce čůrat, tak jsem ji převlékla trpělivě bez zbytečných komentářů. Sama jsem na ní viděla, že z toho nemá radost.

Jednoho rána se Malý Pán vzbudil s pocitem, že mu v životě něco schází. A tak se vydal na cestu. Musel překonat strach, splnit pár nelehkých úkolů ale hlavně poznat sám sebe. A jak už to tak bývá, to co nejvíce hledal, měl ve skutečnosti skoro pod nosem. A co že to bylo? Na to se můžete podívat v nové loutkové pohádce Malý Pán režiséra Radka Berana a scénáristy Lumíra Tučka, která měla premiéru 14. května.

Příběh na motivy knihy Velká cesta Malého pána od Lenky Uhlířové a Jiřího Stacha je postaven na jednom z nejdůležitějších principů našich životů a tím je potřeba nebýt sám, mít se o koho opřít, když nám je smutno nebo když se chceme podělit o radost. Pohádka o Malém Pánovi dětem ukáže, že v životě jsou důležitější věci než majetek a peníze.

„Hlavní idea je připomenout v dnešní době lidem, a hlavně dětem, kouzelný svět loutek skrze film. Představit jedinečnou československou loutkářskou školu, a to nejen doma, ale i v zahraničí, kde je naše loutka známá svojí kvalitou a nápaditostí,“ říká producent filmu Jakub Červenka.

Výtvarnou podobu loutek má na svědomí výtvarník František Antonín Skála, syn slavného sochaře Františka Skály. Výroba loutek mu zabrala skoro rok. A dala mu zabrat. Malý Pán neměl být ani mladý, aní starý, ani hezký, ani ošklivý. Vizuální podoba je ale právě to, co bude na pohádce vyjímečné. A taky je společně s tzv. filmovým jazykem odliší od Kukyho.  

Loutky rozhýbe známý soubor Buchty a loutky. „Protože Buchty a loutky mezi divadelníky proslavil tzv. filmový jazyk, který začaly používat v divadle, je načase začít ve filmu používat loutkový jazyk. Ačkoli jde o technicky a technologicky nejnáročnější projekt, jaký jsme dosud dělali, chceme zároveň přiznat, že se před kamerou budou pohybovat skutečné loutky se skutečnými drátky v hlavě a nitkami na rukou a nohou,“ říká režisér Radek Beran.

Loutkám propůjčili hlasy známí herci, jako například Saša Rašilov,Táňa Vilhelmová, Pavel Liška nebo Miroslav Táborský. „Nabídka obsazení do role Malého Pána mi udělala radost jako za poslední dobu máloco. Je to naprosto výjimečná věc a pro mě srdcová záležitost,“ říká Saša Rašilov.