Dobrý den maminky a taťkové,

dal jsem si za úkol zbavit děti a dospělé nutnosti brát prášky, podstupovat nebezpečné očkování či operace a dnes už vím, že to je reálný cíl.

O Modrém koníkovi jsem se dozvěděl právě díky zapperu nebo spíš plazmovému generátoru a byl jsem mile překvapený, jak pěkně lze udělat komunitní server (a mám se teda co učit) a tak jsem zvědavý jak to tu žije a jak to tu chodí.

Zajímalo by mne .... kdo z vás už má doma zapper či plazmu? ...  a jaké jsou vaše zkušenosti?

Případně, ... kdo už o tom alespoň slyšel od známých (a případně co?) a kdo z vás zatím vůbec neví o co jde?

Pro ty, co zatím vůbec netuší,  tak takto vypadá zapper (Super Ravo Zapper) a níže je pár odkazů a fotek:

„Proč stojíme?“ ptá se asi devítiletý chlapec v kupé. „Na přejezdu v Dolních Zálezlech sedí drak a nechce se hnout,“ odpovídá mu s úsměvem průvodčí. „Ale mně se chce čůrat!“ odvětí na to kluk s důležitým výrazem ve tváři. „Vždyť běž,“ pokyne mu jeho maminka. Za dvě minuty je kluk zpátky s očima navrch hlavy: „Mami, mami, na tom přejezdu je doopravdickej drak!“

Slečna průvodčí se usadí k nám do kupé, tajemně se rozhlédne po našich obličejích a povídá: „To vám bylo tak…

Před mnoha lety, když se dostavěl IV. koridor, přemýšleli radní v Dolních Zálezlech, jak přitáhnout do města lidi. Dumali na poradě zastupitelstva, a když na nic nepřišli, přesunuli se do hospody U dubu. Hostinský Kliment se jich zeptal, co je trápí.

- Ale, nemůžeme přijít na způsob, jak sem dostat lidi, odpověděl mu starosta. Postupně se odtud stěhují a nikdo nový sem nechodí. Vždyť to musíš vidět sám v hospodě, chodí ti sem čím dál míň lidí.

Hostinský mu přitakal, natočil si čerstvou dvanáctku a jal se dumat s nimi. Když ani po třetím pivu na nic nepřišli, rozhodli se, že se zeptají toho nejpovolanějšího, automechanika Jarina.

Jarin byl šejdíř. Všichni o něm věděli, že nepodniká tak úplně poctivě, ale protože dohodil starostovi skoro nové Audi za dobrou cenu a Klimentovi spravoval dodávku, mhouřily se nad tím oči. Nechat si poradit od Jarina byl pořádně odvážný kus, protože ten nedal nikdy nic zadarmo. Nedalo se ale nic dělat, radní byli v koncích. Šlo se za Jarinem.

V rámci iniciativy Všichni jsou na koníku představuji u nás Bc. Lýdii Biľovou DiS., která pracuje jeko vrchní sestra gynekologicko - prodnického oddělení Ústavu pro matku a dítě v Praze 4 Podolí.

Paní Biľová, máte 22 letou praxi porodní asistentky, zde pracujete 11 let. Od příštího měsíce slavíte jeden velký úspěch. Čeho se týká?

Podařilo se prosadit to, co máme jako porodní asistentky (PA) v náplni práce. Od 1. února začínají u nás PA vést fyziologickou prenatální ambulanci!

Je to posvěceno legislativou, a za to jsme rády. PA si samy budou vést maminky od prenatální ambulance a budou s nimi pracovat až do porodu. Vybrali jsme ty nejlepší, které jsou zkušené praxí z porodních sálů. Také mají zkušenosti s prenatální péčí a celkově s vedením těhotenství a přípravou maminek k porodu.

Kolik máte připraveno PA a jaké vidíte výhody této změny. Jak probíhaly porody u vás doteď?

Zatím máme připraveny do prenatální poradny 4 PA, každý den zde bude jedna, a budou s maminkami pracovat od 36. týdne až do porodu. První návštěvu v Podolí nastavající maminka absolvuje u lékaře, který ji ujistí, že vše probíhá jak má, a může o ni dále pečovat porodní asistentka. Doteď se o těhotné maminky starali pouze lékaři.

Kojit nelze donekonečna a tak nastane v životě mnoha rodičů okamžik, kdy je zapotřebí vyrazit do obchodu či lékárny a koupit první balení mléčné kojenecké výživy.

Pečlivě vyskládané regály v obchodech a lékárnách jsou doslova přeplněny různými baleními s mléčnou kojeneckou výživou. Krásně barevné obaly hlásají hesla, jak jsou nejblíže mateřskému mléku a co všechno obsahují. Výrobci se předhání v upoutání pozornosti váhajících rodičů všemožným způsobem. Ale to nejcennější je až uvnitř.

HiPP 2 BIO Combiotik®

Společnost HiPP, přední výrobce jedné z nejkvalitnějších mléčných kojeneckých výživ, poskytla informace o postupu výroby a dokonce na svých webových stránkách uveřejnila video přímo z vlastní výrobny.

Výrobní závod mléčné kojenecké výživy HiPP vypadá z venku jako obyčejná budova. Snad jen 40 metrů vysoká věž komplexu napoví, že se nejedná o obyčejné kancelářské prostory.

Celý proces výroby mléčné kojenecké výživy HiPP je rozdělen do několika částí. Každý den přijíždí do výrobního závodu velké cisterny s BIO mlékem přímo od chovatelů.

Na druhé mimčo jsem se moc těšila. Měla jsem v těhotenství nějaké potíže a na porod jsem čekala jako na smilování. Čas plynul, termín porodu za mnou a nic se nedělo. U lékaře jsem se dozvěděla, že se nic nechystá. Byla jsem týden po termínu, nemohla jsem pomalu ani chodit, jak mě bolel podbříšek. Do toho neustálé poslíčky....

Nakonec po dohodě s lékařem jsem nastoupila na vyvolání. Byla jsem 41+3tt. Na příjmu mi udělala lékařka Hamiltona /celkově asi můj třetí/ a ubytovali mě na pokoji s další maminkou na vyvolání. Ten den nám bylo veselo, povídaly jsme si, koukaly na seriály a jediné, co se ten dělo bylo natáčení monitoru. Ráno v šest jsme se sbalily a přesunuly se na porodní oddělení. Dostala jsem první tabletu Prostinu a šla na čekací pokoj. Bylo osm hodin ráno a já měla plno elánu a radosti, že konečně uvidím svoje miminko.

Za asi 20 min. nastoupily docela razantní bolesti, pomáhalo jen pochodovat po pokoji. V deset mě zavolali na kontrolu. Byl tam mladý lékař a bohužel mi byl velmi nesympatický, po "citlivém" vyšetření mi řekl, že se vůbec nic nepohnulo. Navrhl zavést další tabletu, ale PA mu řekla, ať počkáme ještě hodinu. Tak jo, přesunuji se zpátky na pokoji je veselo, nikdo nerodí. Paráda. Za hodinu mě opět volají na vyšetřovnu. Tentokrát vím, že žádný posun není, úplně mě přešly bolesti. Tentokrát mě vyšetřuje jiná lékařka, je velmi milá a já mám potřebu ji pochválit. No asi jsem to neměla dělat, protože při mé chvále "ztratila" ptostinovou tabletu a není si jistá, jestli je tam, kde má. No nic, já tele mlčím a nechám si dát ještě jednu na správné místo. Je něco málo po dvanácté, oběd nedostanu, můžu jen pít. Začínám být nervózní a mám hlad. Holky ten den s tabletkama končí, prý až zítra, mají dobrou náladu a šveholí u nějakého seriálu. Po půl hodině mi začíná být neskutečně blbě. Bolesti mě donutí pochodovat po pokoji a hekat. Přichází PA natáčet monitor. To se zbláznila? Vydržet cca 20 min. na zádech jsou muka. Prý nerodím a mám jít do sprchy. To bych sice ráda, ale nečekaně silné bolesti mě přikurtovaly k posteli. Nemůžu vstát, nemůžu se otočit..Je půl třetí a k mé spolubojovnici přichází na návštěvu maminka. Je milá a pomůže mi do sprchy a vydolovat z nevybaleného kufru ručník. Ve sprše se mi rozjedou nesnesitelné bolesti jedna za druhou. Nejsem schopná se ani osušit, vylézám a neudržím hekání. Přichází PA a já ji prosím o svůj vlastní pokoj, cítím, že potřebuji být sama.  Podle ní tedy nerodím, ale na pokoj mě dá, prý mám počítat s tím, že se můžu také vrátit, pokud přijede nějaká maminka OPRAVDU rodit. Někdo mi balí věci a já se potácím na vyšetřovnu, je tam zase nějaká jiná lékařka, začíná mi to být fuk. Nejsem schopná se ani vyštrachat na křeslo-jako proč je tak vysoko?-a při kontrole neskutečně trpím. Kontrakce je jedna za druhou a mám pocit, že snad nemám ani oddechový čas.

Jsou tři odpoledne a jsem konečně sama. Vyšetřuje mě ještě PA-jsem na tři prsty, mám jít do sprchy a vydržet. Tak jo, jsem ve sprše, ale ani teplá voda mi nedělá dobře. Nedělá mi dobře nic, mám pocit, že prasknu, bolesti jsou k nevydržení. Volám manžela, ať okamžitě přijede, že už nemůžu🙂. Přichází PA a nabízí masáž zad. S radostí příjmám, olejíček krásně voní, těším se na úlevu, k mému překvapení mi tlačí na nějaký reflexní bod, který mi pomůže s otvíráním. Bolí to, bolí to, bolí to...neudržím výkřik a strašně se stydím. Drtím PA ruku a prosím ji, ať nikam nechodí a je tady se mnou. Takže ležím na zádech, drtím ruku PA a následně jí tvrdím, že asi umřu🙂

Je půl paté a přichází manžel, PA mu s radostí předá moji ruku a dá instrukci, ať jde se mnou do sprchy a masíruje mi kříže. V těch šílených bolestech mě dovleče do sprchy a plní úkol. Je mi neskutečně zle a ječím, že už nemůžu. Kecnu si na wc a dostavuje se krátká úleva. Tak jo, pomáhá při kontrakci sednout na wc a zapřít se o muže. Je mi zle a zároveň trapně, co všechno manžel vidí. Teče ze mě krev, koupelna vypadá za chvíli dost hrůzostrašně. Přichází PA, opět mě s mužem dotáhnou na křeslo a verdikt zní sedm cm. Jsem už mimo, nemám ani radost, cítím jenom neskutečnou bolest. Odcházíme opět směr wc, kde mi při kontrakci prdne voda. Je 17.00 hodin. Jdu do sprchy se trochu umýt, když začínám cítit neskutečný tlak na konečník. Krev ze mě teče proudem a já ječím na muže ať okamžitě někoho přivede. V mezičase, kdy jsem schopná vnímat zvoním na zvonek a doufám, že konečně někdo přijde. Přichází PA, koukne a říká, že jdeme na křeslo, jinak porodím v koupelně.

Najednou je sál plný lidí a já konečně můžu tlačit. Napojí mě na monitor, svíjím se, poloha na zádech mě ničí, dostanu kyslík a jdeme na to. PO třech zatlačeních se narodil Filípek. Je 17.33 hod. Držím ten mokrý uzlíček a jsem tak mimo, že nemám ani žádný pocit štěstí či radosti. Manžel je dojatý, já čekám na placentu a dva kosmetické stehy. Pocit úlevy se nedostavuje, naopak znovu mi příjde jako bych rodila. Je mi řečeno, že některé druhorodičky mají zpětný porod, či jak se to jmenuje a tělo si jej přehrává znovu.

Konec září 2013 – zjistili jsme, že naší Terezce nebije srdíčko, proběhla revize a byl konec.

Říjen 2013 – proč se okolí dívá tak divně? Copak jsem spadla z Marsu? Cítím se divně, odtrženě a nevím, jak se k nim zase připojit. A tak hledám v knihách. A jejda, knihy nenacházím. Tak hledám v sobě. A ejhle, uvnitř se rodí nápad! Knihy nejsou – napíšu nějakou sama. A přemýšlím, jak na to.

Listopad 2013 - dávám světu ve známost, že sbírám příběhy žen, které přišly o miminko v těhotenství. Příběhy začínají přicházet a s nimi podpora, ocenění nápadu i spousta slz a bolesti, někdy však také naděje a víry. Super! Nejsem v tom sama! Hledám vydavatele, poslouchám rady zkušených, rozhlížím se, jak to provedem. Teď můžu zúročit své zkušenosti psychologa i prožitky mámy andílka.

Prosinec  2013 – už jsem knihu chtěla mít napsanou, no, Řím taky nepostavili za měsíc, ok, zpomalím.

Leden 2014 – zjišťuju, že jsem těhotná. Za několik dní zjišťuju, že už zase ne. V den příchodu z nemocnice po revizi mi volá Lilia (partnerka projektu a vydavatelka knihy), zdali stále ještě nemám vydavatele, že by se mnou do toho šla a knihu vydala. Jupí! Vesmír našel cestu, jak knihu ukázat světu.

Únor – červen 2014 - kniha dostává název – Čekala jsem miminko, ale..., přicházejí další příběhy, probíhají korektury, s autorkami si vyměňujeme autorské smlouvy, kniha dostává kapitoly, články odborníků, ilustrace, obsah i obal, aby.....  

Povlečení ANGEL KVÍTKA jsem Emě kupovala před třemi lety a pořád se mi hodně líbí...Navíc je nyní se slevou 20%!

Jaký náš design je nejlepší podle Vás?

http://www.littleangel.cz/product/povleceni_-prosteradla/do-detske-postylky/povleceni-angel/774