Vládne už u vás klidná vánoční atmosféra? A máte provoněný byt vánočním cukrovím? Teda nevím jak vy, ale já nějak nestíhám. A to jsem si vše tak krásně plánovala. V naší ložnici asi vybuchla bomba. Rozhodla jsem se udělat pořádek ve skříních, ale ne a ne to dokončit. Takže jsou všechny tři skříně otevřené, něco už srovnané, ale více toho čeká na zemi na přeorganizování. A mně se do toho nechce. Tak to přešlapujeme a místo toho jsem šla s Nikčou a Lukym stavět sněhuláky.

Cukroví mám zatím jen jedno - perníčky a to ještě ani nejsou nazdobené. 

Dárky - tak čtyři. Z toho ani jeden pro Nikolku ☹

Úklid - to snad ani nemusím popisovat, když jsem výše zmínila naší ložnici.

Takže u nás se zatím o šťastných a veselých vánocích zdá tak akorát Nikče.

A jak jsou na tom tatínkové?

Zeptala jsem se jich na několik otázek:

1) Co chystáte na vánoční svátky?
2) Máte nějaké rodinné zvyky, které začnete předávat dětem?
3) Podílíte se na přípravách - zdobení, nákup dárků, vytváření atmosféry, pečení?
4) Věříte na Ježíška? Jak o něm přesvědčujete děti?
5) Jaké máte zvyklosti u večeře?
6) Co jíte na Štědrý den?
7) Váš nejhezčí dětský dárek?
8) Nejhezčí vzpomínka na vánoce?
9) A co si přejete pod stromečkem - ať trochu poradíme těm vašim ženám ???

Jirka - tatínek Ondry, manžel Verči

1) Letos chystáme poprvé Vánoce bez babiček a dědečků, jen jako rodina ve třech. 

2) Nic extra, klasika, štědrovečerní večeře, rybí polévka, kapr a salát. No a pak rozbalování dárečku.


3) V rámci možností se podílím. Zdobení stromečku je na mně a Ondrovi, příprava kapra na mě, nákup dárku společně se ženou, no a zbytek v případě nutnosti jako asistent mamky.

4) Já už na Ježíška nevěřím, ale Ondra ano a je to fajn zvyk. Škoda, že se nám sem stále vtírá kamarád Santa. No ale my Ježíška nedáme.

Takhle jsme si loni krátili chvilku při čekání na Ježíška - spolu se strejdou 🙂

5) Nic zvláštního, snad jen aby nám nezaskočila kostička. 

6) Rybí polévku (asi), no a důležitý je kapřík a bramborový salát.

Loňské rozbalování dárků

                            Mrkvový perkelt

Tentokrát se zdravým kulinářským uměním pochlubí maminka Katka:

Káťa a Ondrášek 

U nás se vaří dost jednoduše. Ondráš nemá rád experimenty a na zkoušení nových chutí musí mít náladu, jinak si ani nelízne.  Ze začátku jsem vařila jen: zeleninové vývary, špenátovku, hráškovou, brokolicovou polévku a těstoviny. Ty chtěl dlouho jen „suché“. I ven jsme je někdy  brali místo křupek a piškotů. 

Dlouho dlouho bylo mléko (sunary) ve flašce. Ráno, odpoledne na spaní, večer, někdy i na oběd.   Na 2 letech a 7 měsících je mléko před spaním  a tak obden ráno.
Protože se ukázalo, že Ondrášek špatně snáší normální kravské mléko, přestala jsem používat mléko, smetanu při vaření a musíme si dávat pozor na překyselení organismu. Snažím se vyhýbat potravinám, které překyselování způsobují. 

Takže, jak vypadá náš běžný jídelníček?

 SNÍDANĚ: 
Rohlík, chleba se šunkou. Vafle s marmeládou. Bílý jogurt.  „Polystyrénový“ chleba.

OBĚD:
Kromě klasických jídel  vaříme dost  podle 28 denního stravovacího plánu od Močingové. Dietu nedržíme, recepty si upravuji,   jak máme zrovna chuť.  Jsou jednoduché, zdravé a vhodné pro děti.  Vše se dělá na olivovém oleji, ale já někdy dávám máslo.

Podle průzkumu portálu www.hlidacky.cz, který shromažďuje na jednom místě přes 1.700 chův z celé České Republiky, stále vede kapr nad řízkem.

Portál hlidacky.cz vám pomůže vybrat vhodnou paní, slečnu na hlídání, ať už hledáte někoho na plný úvazek, anebo si přejete zajít pouze do kina. Řada z nich však nenabízí jen hlídání vašich ratolestí, ale dokonce je mohou i něco naučit. Třeba hraní na flétnu, malování, doučí látku do školy, či další dovednosti.

Můžete si vybrat z hlídaček s různým stupněm ověření. Přímo na stránce si přečíst zkušenosti ostatních rodičů, při přihlášení přes Facebook se vám pod hlídačkami zobrazí i společní přátelé.

Je zde zaregistrováno přes stovky hlídaček ve velkých městech. Stačí pouze zadat vaše město do vyhledávání a vybrat si, která vám bude nejlépe vyhovovat.

Hlídačky.cz jsou nyní pro všechny zdarma. Neplatíte žádnou provizi, platíte pouze za hlídání přímo Hlídačce.

Nejdůležitější věc, o kterou se rodiče ještě před samotným domluvením hlídání dětí zajímají je bezpečnost. Na těchto stránkách si můžete přečíst i 9 rad ohledně prvního hlídání.

Tento článek jsem napsala spontánně (v jedné ze skupin) jako reakci na opakující se problémy v bazaru a stížnosti převážně od nespokojených prodávajících. A tak ho tady dávám (na podnět některých maminek) pro všechny k poučení .

 Je to z mé vlastní zkušenosti, event. ze zkušenosti ostatních, abychom se vyvarovaly chyb a následnému zklamání:

1. Pokud někdo odpoví na inzerát, že má zájem, inzerát hned nepozastavuji .

2. Pozastavím až když mám peníze na účtu! (kolikrát se stalo, že první zájemce nakonec věc nekoupil, pozastavením si v tomto případě zbytečně blokuji případné další zájemce).

3. Zboží balím až po zaplacení (radost z rozjetého obchůdku je velká a balíček chcete mít nachystán co nejdřív, ale stává se, že z toho nakonec nic není, a tak máte zabaleno zcela zbytečně) .

4. Zboží posílám až když mám peníze na účtu! (nikoho nenutím k tomuto kroku, ale již mockrát se maminkám stalo, že kupující se již neozvala a peníze neposlala, můžete samozřejmě důvěřovat, ale já raději doporučuji počkat na platbu).

Tak jsem si doma zapomněla foťák (teda Luky ho nechal v autě, které nebylo v dosahu, takže jsem ho prostě s sebou neměla). No a tak fotil "švagr", jenže od něho dostanu fotky asi až v novém roce (pracovní vytížení🙂. A psát v lednu o Mikulášovi je trochu out. Tak použiji fotodokumentaci z loňska (čerti byli stejní) a popřípadě ji aktualizuju 🙂)))

Minulý týden jsem psala první díl tohoto minipříběhu (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/12/mikulas-andel-cert-hned-3x-strasit-nebo.html). A konečně ho také zakončím.

Takže jsme vyrazili ke švagrové na Mikulášskou. Nikča už cestou říkala, že se trochu bojí a že se ji tam moc nechce. Nějaké skupinky oněch bytostí jsme cestou taky potkali, což jejímu strachu ještě přidalo. Ale na návštěvě na všechen strach zapomněla a užívala si bratránky a sestřenice. Až do té půl šesté, kdy zazvonil zvonek a venku cinkali řetězy. 

V tu chvíli já šla do kouta a Nikča pádila tátovi kolem krku. První je šla okouknout Vikynka - nejmladší sestřenka (16 měsíců). Ta se na čerty smála a dělala blblblblbl. Jenže s Mikulášem se kamarádit nechtěla. Jakmile k ní přistoupil, tak spustila takový brek, že se s ní táta musel schovat do obýváku. Nejstarší Pepa (10let) si z nich dělal srandu, ale když začali číst z knihy hříšků, tak mu trochu zatrnulo, co všechno o něm vědí. 

                              Pepča s Čertem

Kubík (5let) ze sebe vykuckal písničku "Šel zahradník do zahrady", ale tu jeho verzi jste v životě neslyšeli 🙂. 

                    Kubík si taky připravil kostým

Verunka (4roky), ta se opravdu bála (to už víte z jedničky), ale nikam neutekla a statečně to tam s námi přetrpěla. Jen básničku neřekla žádnou.

Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, jak moc se rodičovství liší od mých představ, když jsem ještě dítě neměla... Jak moc svoje dítě miluju, i když je někdy na zabití.. a dala jsem si práci a našla na netu něco pro Vás...

RODIČOVSTVÍ  VŠEOBECNĚ

Nejlepší rady:

 1. Doufejte v nejlepší

 2. Připravte se na nejhorší

 3. Milujte je, nezáleží na tom, jací jsou.

Jen pro začátek, to že střídavá péče nám funguje a vyhovuje nám, neznamená, že je vhodná pro všechny a neznamená to, že bych jí všem doporučovala. Je to strašně o lidech o přístupu, o dětech, o celé široké rodině... Takže předem říkám, tento článek není boj za střídavku, nebo její propagace, jen jeden příběh, takové normální rodinky. 🙂 Píšu článek z pozice macešky 

Střídavou péči mohu doporučit, tam, kde se muž o děti staral i v manželství, vodil je k doktorům, vstával k nim, vařil, uklízel, dělal úkoly, stejně jako matka. Dva lidé, kteří se oba právoplatně o děti starali i v manželství a kteří se kvůli něčemu rozchází (pokud to není týrání, alkoholismus…) a kteří jsou ochotni se poslouchat a přizpůsobit se dětem, mají reálnou šanci toho docílit. Jsem proti tomu, aby střídavku navrhoval soud… aby jí dal třeba pravidla a poradil, ano, ale ne přes sílu. Je to o tom se zamyslet nad tím, proč se toho tak lidé bojí. Jsou to staré postupy myšlení, když mu „dám“ dítě budu vypadat jako špatná matka. Ale nejde o pohled okolí, ale o dítě o nic víc a nic míň a když zkusíte vygumovat třeba nevěru… nemůžeme potrestat to dítě za chybu někoho jiného. Pro něho je to milující táta, máma nechápe proč by o něj mělo přijít, když jemu nikdy neublížil/a, je to strašně těžké, strašně, ale zkuste to. Děláte to pro ty děti, i když to bude stát strašně sil a potoky slziček.

Podle mě by to nemělo vypadat tak, že dítě je od neděle 4 odpoledne u mámy a další neděli ve 4 jde k tátovi. Myslím, že by dítě mělo oběma světy přirozeně proplouvat, ale neexistuje v žádném případě, tady mi zakázali počítač jdu k mámě… NEEXISTUJE!!!!!

Můj/náš příběh začal před 4 lety, dnes už manžel. Pracuje v pojišťovně, protože jsem pojišťovnictví studovala a hledala jsem praxi, našla jsem si ji přes známe u něho. 1. den co jsem nastoupila, mi řekl, ať přijdu za 14 dní v pátek, že mi vše podepíše a kdyby mě někdo sháněl, řekne, že jsem s kolegou na jednání, bože já ho """milovala""" 🙂, přišla jsem v pátek, to jsem už od známých věděla, že se odstěhoval od manželky, co se zamilovala do šéfa, zrovna hráli v rádiu nějakou písničku, jen tak u vyplňování papírů, říkám jí u toho jsem se včera učila... zvednul oči a říká: "Já na škole nic jiného při učení neposlouchal" bum prásk jiskra a bylo. 🙂

Při prvním seznámení s nejstarší Verunkou tehdy 8 let mi pozvracela  v autě ruce (jeli jsem pro ni k tetě, protože jí nebylo dobře). Super. 🙂

Další oťukávání probíhalo u koní, kde se do mě zamilovala prostřední  Tea tehdy 4 roky, a Sašence  tehdy 2 roky, jsem byla volná, hlavně že vidí koně 🙂