Malý chlapec se zeptal mámy: "Proč pláčeš?" "Protože jsem žena," řekla mu. "Nerozumím!" řekl syn. Jeho máma ho jen objala a řekla: "A nikdy ani neporozumíš." Později se chlapec zeptal svého otce: "Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?" ... "Všechny ženy pláčou bez důvodu," bylo všechno, co mohl otec odpovědět. Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčou. Nakonec zavolal Bohu a když se dovolal, zeptal se: "Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce?" Bůh odpověděl: "Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná. Udělal jsem její HRUĎ dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí. Dal jsem jí vnitřní SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí, které mnohokrát zažije od svých dětí. Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat, když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu navzdory chorobám a únavě, bez stěžování si. Dal jsem jí CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, pokud ji její dítě hluboce zraní. Dal jsem jí SÍLU přijmout svého manžela navzdory jeho chybám a zformoval jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce. Dal jsem jí MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou ženu, ale někdy zkouší její sílu a rozhodnost stát vedle něj bez výhrad. A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní, která je výlučně její, aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to zvládla. Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena! " Krása ženy není v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu jakým si češe vlasy. Krása ženy musí být v jejích OČÍCH, protože ty jsou bránou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska. ... Dejte si velký pozor, abyste nerozplakali ženu, protože Bůh počítá její slzy! Žena vyšla z mužova žebra, ne z jeho nohou, aby byla pošlapána, ne z jeho hlavy, aby byla povýšená, ale z jeho boku, aby mu byla rovnou ... Z místa pod ramenem, aby byla CHRÁNĚNA, a vedle srdce, aby byla MILOVÁNA ...

Zdroj FB

Trpíte bolestmi palce z nohy, které Vás v moci probouzí? Nevejdete se do bot, protože Vás kloub u palce je příliš velký? Máte problémy při dlouhodobém stání nebo delší chůzi? Trpíte tzv. vbočeným palcem?

Vbočený palec vzniká snížením funkce vazů, šlach, kloubních pouzder a svalů v oblasti chodidla i nártu. Tato dysfunkce vede nejprve ke vzniku příčně ploché nohy. Následkem toho dochází k destabilizaci kloubů (nejvíce je patrná právě u kloubu palce). Chůze při vbočeném palci je bolestivá, někdy až nemožná, vznikající artróza kloubu znemožňuje aktivní život a ani měkká obuv příliš nepomáhá. Problémy nastupují s rostoucím věkem a nejsou výjimkou dokonce již po dovršení 20 let věku. Pohyb nohou (ať už aktivní nebo pasivní) je u této diagnózy téměř nemožný pro silnou bolest. Bolesti se manifestují především s pasivní rotací palce, nebo aktivním ohybem či narovnáním palce do původní podélné osy.

Při návštěvě lékaře, je klient vyšetřen a instruován o klidovém režimu, vhodné obuvi, případně mu je doporučena dlaha a předepsány kortikoidy a analgetika. Odeslán je k rehabilitaci, kde mu je doporučeno aktivní cvičení a aplikována fyzikální léčba dle předpisu lékaře. Cvičení pro zvýšení hybnosti je však velice bolestivé a není moc efektivní, stejně jako v Čechách velmi často předepisovaná magnetoterapie, laser a ultrazvuk, případně parafin. Dále mohou být doporučeny ortopedické vložky, které mají podepřít klenbu příčnou i podélnou. Korekční „polštářky" mezi palec a druhý prst jsou bez efektu, neboť palec je dostatečně silný natolik, aby i přes korekční polštářek vyvíjel tlak na ostatní prsty a sám dále uhýbal mimo podélnou osu. Posledním řešením bývá operace. Operatér u tohoto typu řešení odstraní část základního článku palce, čímž se kloub stává nestabilním. Po této operaci je nutné dlahování, aby se části kloubu a měkké tkáně zahojily ve správném postavení. Pacient je propuštěn přibližně 15. den po operaci. Ještě několik týdnů až měsíců po operaci je noha velice bolestivá, oteklá a při každém postavení či položení nohy na zem projíždí bolest do palce (překrvení) a chůze o berlích je nutná cca 1 měsíc. Pacient po operaci nemůže obout boty, noha při chůzi bolí. Většina pacientů může došlapovat jen na patu a to i 1-2 měsíce po operaci. Ve své praxi jsem se setkal s lidmi, kteří na operaci byli opakovaně (i 6krát) a vždy se jim problém s vbočeným palcem vrátil.

Z mého pohledu a zkušeností je ideální předejít operativnímu zákroku pomocí kineziotapingu. Ten pomáhá řešet problémy s příčnou plochou nohou a navrací palec na své místo. Jeho nespornou výhodou, že účinkuje 24 hodin denně. Na tomto místě vydrží, při aplikaci kvalitního tejpu, 5 – 7 dní. Cena ošetření se pohybuje v rozmezí 100 – 150 Kč. 

 
„Bez ohledu na to, kolik máš práce, ta nejdůležitější věc, kterou můžeš učinit pro budoucnost svého dítěte, je, kromě projevů lásky, objímání, také každodenní hlasité čtení a radikální omezení televize." 

Jim Trelease, autor The Read-Aloud Handbook (Učebnice předčítání)

Je to jeden z citátů, které uvadí nezisková organizace Celé Česko čte dětem a já jí moc fandím. Vím, že si trochu protiřečím s mým předchozím článkem o televizi (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/08/televize-pomocnik-i-zradce.html). Ale co, prostě děláme obojí. Víc si však čteme a vyprávíme příběhy:

Verča a Ondra:

Jak kdy - někdy Bambiho, někdy o zajíčkovi Ušáčkovi, někdy Kačer Donald, Daisy na výletě v Holandsku. Pro něho je důležité, aby u příběhu byly obrázky. 

Petra a Vojtík:

Tak to u nás neprošlo, vždy když se mu snažím číst nějakou pohádku, tak mě říká, mami stačí, néééééé!! Má rád pohádky, ale musím mu je vyprávět bez knížky, asi se mu líbí víc jak mamča barvitě vypráví 

 
 

"U civilizovaných národů se hovoří o fenoménu porodního traumatu. Pokud jej budeme nahlížet z pohledu principů kontinua, zjistíme, co jej může způsobovat: používání ocelových nástrojů, ostré světlo, gumové rukavice, zápach desinfekce a anestetik, hlasité zvuky nebo zvuky přístrojů. Zážitky miminka během netraumatického porodu se musí shodovat s pradávným očekáváním jeho a jeho matky. Mnoho zdravých kultur nechává matku, aby porodila své dítě bez jakékoli pomoci, zatímco jiné, stejně tak rozumné, předepisují, aby jí někdo pomáhal. Je jedno, jak se miminko narodí, vždycky je hned po narození v těsném tělesném kontaktu s matkou. Miminko odpočívá na mámě, která ho hladí, aby se uklidnilo. Když začne samo dýchat, je přestřižena pupeční šňůra, která mezitím dotepala. Pak je malý tvoreček bez prodlení přiložen k prsu - bez jakéhokoli oddalování jako koupání, vážení nebo lékařské prohlídky. Po skončení porodu totiž nastává důležité období, kdy se matka a miminko poprvé setkávají jako dva oddělení jedinci, v tuto chvíli dochází závažné události: procesu seznamování mláděte, vtisku. Je dobře známo, že si spousta malých zvířat po porodu "vtiskuje" matku. Housata si po vylíhnutí vštěpují do paměti nejbližší pohybující se předmět. Normálně to má být matka, ale i kdyby to byla mechanická hračka...

U člověka, na rozdíl od většiny ostatních živočišných druhů, je naopak nutné, aby si matka vštípila do mysli dítě, protože lidské mládě je natolik bezmocné, že nemůže nikoho následovat ani nijak přispět k udržení kontaktu se svou matkou. Umí akorát signalizovat, pokud se jí nedaří uspokojit jeho očekávání.

Tento pud vtisku je ze všeho nejdůležitější. Je tak silný, že má přednost před všemi ostatními vjemy. Je jedno, jak je matka unavená, zda má hlad či žízeň nebo jiné osobní potřeby, všechno je přepsáno touhou krmit a chovat toho malého, ne zrovna hezkého cizince. Bez tohoto pudu bychom nepřežili všechny ty stovky tisíců generací. Ke vtisku, ke kterému dochází v důsledku celého řetězce hormonálně spouštěných událostí při porodu, musí dojít hned, jinak bude pozdě. Prehistorická matka si nemohla dovolit nevšímat si novorozence byť jen na pár minut, tak je to naléhavé. Toto opatření je základním předpokladem pro hladký průběh následných podnětů a reakcí na ně po celý jejich společný život.

Pokud je vtisku zabráněno, pokud je dítě odneseno pryč v okamžiku, kdy matka cítí potřebu se s ním mazlit, přiložit ho k prsu, obejmout ho a přitisknout na své srdce, nebo pokud je matka pod vlivem léků, že si sbližování plně neužije, co se stane? Dostaví se stav smutku. ...

Když potom moderní porodnice zavede ještě i kojení podle harmonogramu, matka ve stavu smutku má pocit viny, že není schopná "cítit se jako matka" nebo že "své dítě dost nemiluje"...

Novorozenec, jehož kůže touží po odvěkém doteku živého těla, hebkého a teplého, je zabalen do suché látky bez života. Někdo ho strčí do vozíčku, a ať pláče, jak pláče, je ponechán v tom očistci, který se vůbec nehýbe (poprvé v celém jeho životě, který byl dosud nekončícím blahem v děloze, poprvé během dlouhé doby evoluce). Jediné zvuky, které slyší, jsou nářky ostatních obětí té samé nepopsatelné agonie..."

Obdivuji maminky, které to zvládnou a televizi vůbec nepotřebují. Nejsme na "té bedně závislí", ale občas je příjemným zpestřením.
Nepouštíme ji denně. Někdy už děti nebaví pomáhat maminkám s úklidem, což je pro ně naštěstí pořád ještě forma hry. A maminky prostě uklidit ten svinčík musí. Nebo jsme tak unavené, že plácnout se vedle spokojeného dítěte na gauč je v danou chvíli to nejlepší řešení. 

Nechci nás moc obhajovat. Pokud to máte podobně, třeba vám přijdou vhod pohádky, které sledujeme. A pokud ne, tak klobouk dolů před vámi.

Dvě otázky pro maminky:
Necháváte koukat dítě na TV? 
Jakou pohádku má nejraději?

Verča a Ondra:

Spíše nenechávám. 
 
Jediný na co se dívá pravidelně je Večerníček. Někdy zapneme televizi třeba i o 15min. dřív - jsou tam pohádky (má rád Bolka a Lolka a ovečku Timmyho a úplně nejvíc Krteček - díl Krtek a autíčko) a když jsme byli na dovolené, tak koukal na animovaný filmy, nejvíc si oblíbil Doba ledová 3 - Návrat dinosaurů.

Petra a Vojtík:

Ano necháváme, samozřejmě v omezeném čase a jen na vybrané pohádky. 
 
Nejraději teď máme mrňousky, Bolek a Lolek, ovečky Shauny a Tom a Jerry  

Káťa a Ondrášek: