V motorickém vývoji dítěte je několik mezníků, které se obecně považují za důležité. Hlavně první rok života je viditelně pokrokový. Maminky si daná data píší do pamětních knížek, babičky, tety i sousedky se ptají, zda už umí a zná to nebo ono. A sezení je jistě jedním takovým významným bodem. Oproti jiným pokrokům není samotné sezení tak jednoznačné. Proč tomu tak je?

Což znamená, že dítě umí sedět?

Za správný samostatný sed se považuje schopnost dítěte posadit se jen s vlastní pomocí a to do kříže z polohy na bříšku (případně z polohy na čtyřech). Zde může nastat problém, když se za sed považuje poloha opřeného dítěte o opěradlo, o polštáře, či jakékoliv sezení, ke kterému se dítě nedopracovalo samo, ale pomohlo mu. Tehdy určitě není správné konstatovat, že dítě umí sedět. Navíc dáváním dítěte do takové polohy, na kterou ještě není zralé a nedostalo se k ní přirozeným vývojem, mu můžete uškodit.

Správný vývoj sezení dítěte

Představa, že děťátko bude sedět na místě a až pak se vydá objevovat svět, je mylná. Většina dětí se nejprve plazí, později leze, případně se i staví na nohy a až potom dospěje k sedu. To má velký význam, aby si dítě trénovalo svalstvo krku, zádové svaly a hluboké svaly trupu potřebné ke zdravému držení těla.

K samostatnému sedu bez opory se dítě může dopracovat dvěma způsoby:

“Můj syn chodí do školy a teď je ve čtvrté třídě. První třídu jsem celou proplakala, protože chodil domů s tím, že dnes to bylo horší než včera. Nikdo se s ním nechce bavit ani si hrát. Stále ho vystrkují z kolektivu. Nechtěla jsem jít udělat rozruch do školy, protože v té třídě jsou kromě něj ještě další čtyři chlapci, s kterými by se mohl kamarádit a bála jsem se, že mu to kamarádství do budoucna pokazím. Čekala jsem, že to nějak přejde. Dokonce jsem byla za učitelkou, aby to sledovala, ale nic se nezměnilo,” začíná vyprávění o šikaně svého syna jedna z maminek.

“Druhý ročník byl úplně stejný. V třetím se to trochu uklidnilo, ale teď v tom lítáme zas. Že prý ukazují na tlusté prase, jako že to je on a že tak vypadá. A že je omega samec a podobné hlouposti. Když přijde ráno do školy, sedí tam sám na lavičce, dokud nezačne vyučování. Přes přestávku sedí sám v lavici, protože když se přidá k ostatním, tak se všichni otočí a odejdou od něj. Přitom syn je chlapec pěkný, šikovný a citlivý. Je mi ho líto a bojím se, aby nezůstal z toho nějak narušený a nebo si dokonce něco neudělal. Podle mě je důležité, aby děcko do kolektivu zapadlo. Nechce, abych šla za učitelkou. Ona je taková, že by to řešila před celou třídou a z toho by byl ještě frustrovanější. Nevím, co mám dělat...”

Šikana se bohužel odehrává víc, než si myslíme a má negativní dopad jak na děti, tak i na jejich rodiče. Abychom mohli začít rozebírat toto téma, je potřeba si stanovit, jaká je definice šikany a jak ji vlastně poznáme.

Je to šikana nebo jen škádlení?

Šikana je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížení slabšímu jedinci, jeho ohrožení nebo snaha o zastrašení. Jedná se o chování cílené a úmyslně vykonávané. Vystupuje vždy agresor a oběť. Agresoři bývají fyzicky zdatnější, silní, vůdčí osobnosti. Využívají buď fyzické násilí a bití nebo psychické útoky, jako jsou slovní obtěžování nadávkami nebo ponižování. Fyzickými agresory jsou častěji chlapci, psychickými tyrany dívky. Dokáží manipulovat s ostatními dětmi, aby ubližovali slabé oběti, která je proti nim bezbranná. Jsou velmi inteligentní a často i vtipní a zábavní. Důvody jejich chování mohou být různé, ať už je to kvůli tomu, že agresoři mohou být sami doma fyzicky trestáni, jsou pod přísným vedením nebo na ně rodiče nemají dostatek času a tak cítí potřebu vybouřit se někde jinde.

Vůdce, jeho pomocníci a oběti