"Už mluví? - to je otázka, která dokáže znervóznit mnoho maminek. I já už ji nějakou dobu slýchám, a ač se snažím ji vypouštět druhým uchem ven, s narůstajícím počtem týdnů mé dcerky a častějším pobytem mezi dětmi občas neodolám a znervózním také. Je k tomu ale opravdu důvod?"

Ono to s řečí ale vůbec není tak jednoduché, není to jen o tom, zda dítě mluví nebo ne. Na vývoji řeči se podílí mnoho dalších, pro někoho třeba i zdánlivě nesouvisejících, dovedností a schopností. Zrak, sluch, jemná i hrubá motorika, porozumění. Vše je důležité, a pokud se někde vyskytne drobný problém, může se to projevit i v řeči.

Obecně ale platí, že:

• v období 1 a 1,5 roku by dítě mělo nějaká slovíčka již používat
• v období  1,5 - 2 let už by mělo dítě tvořit krátké věty, dvouslovné
• okolo 2 let dítě ovládá okolo 200 a více slov
• kolem 2,5 let přicházejí víceslovné věty a dítě se snaží aktivně navazovat kontakt
• ve 3 letech dítě pojmenuje sebe a své nejbližší a zná více jak 1000 slov, používá některé předložky a spojky, začíná zevšeobecňovat
• kolem 4. roku už začíná být řeč gramaticky na dobré cestě
• mezi 4. a 5. rokem dítě ovládá dítě až 2000 slov, používá všechny slovní druhy, nicméně výslovnost nemusí být dokonalá
• před vstupem do školy by dítě mělo používat až 3000 slov a rozumět a plnit i složitější úkoly

Toť velmi stručně k vývoji řeči. I zde ale platí, že každé dítě je individuální a vyvíjí se jinak. A ano, jsou to jen tabulky, obecné tabulky, ze kterých mohou děti více či méně vybočovat, netřeba se tedy hned trápit, když je dítě neplní přesně.

Tabulky ukazují jakýsi průměr, ale také mají za úkol nás včas upozornit, že je někde chyba. Chyba v prostém opožděném vývoji řeči, který se zdá být stále častější, nicméně se časem srovná, nebo v podobě poruchy komunikačních dovedností.

„A nebude vám to líto?“ - „Tak to víš, že si občas stýskneme.“ - „Já bych teda nejela. A ten můj taky ne.“ - Útržek jednoho z rozhovorů, jejichž četnost roste s tím, jak se blíží odlet na dovolenou. Tahle je totiž pro dospělé. Bez dětí.

Zamyslete se nad tím, jak to u vás po celý rok vypadá. Většinou se vše točí kolem dětí. Ať chcete nebo ne, berete na ně ohledy. Ve výběru restaurace, filmu v kině, co se bude číst před spaním, co se bude vařit o víkendu, kam se pojede na výlet a tak dále. A samozřejmě je to tak v pořádku. Často se však v tom kolečku běžného dne může ztratit to, že nejste jen matka a váš partner není jen otec. Jistě, péče o dítě je důležitá. Neméně důležitá je však také péče o partnerský vztah. Například uživatelka mailili píše: "Myslím, že je důležité jednou za čas vidět mého manžela jako obyčejného chlapa, a ne stále jen jako tatínka. Já si hlavně odpočinu po psychické stránce, nemusím být pořád ve střehu a plánovat co, kdy, kde."

Dvojí pohled

Péči o vztah si každý představuje jinak. Základní myšlenka by ale vždy měla být ta, že s partnerem máte čas sami pro sebe. Ať už zajdete na večeři, do kina, strávíte pár dní na wellness víkendu a nebo prožijete společně dovolenou. 

Patříte-li k těm rodičům, kteří si dovolenou užijí nejlépe v obležení svých dětí a pozorováním, jak si užívají ony, pravděpodobně už jste někdy použili tuto větu: "Nepořizovali jsme si děti proto, abychom jezdili na dovolenou bez nich." A samozřejmě nejste jediní. V různých obměnách se objevuje v internetových diskuzích, které se tématu týkají. Například maminka denyzuza06 má na věc jasný názor: "Já na dovolenou bez dětí nejezdím, ale nemám nic proti tomu když bez nich někdo jede. Asi bych si dovolenou bez dětí neužila a nehodlám to ani zkoušet." Pokud jsou takto striktně nastavení oba partneři, není na tom nic špatného. Důvodů může být mnoho, od těch pocitových po ty finanční. O to důležitější v tomto případě je věnovat si dostatek času v průběhu roku, dávkovat si ho. 

Oproti tomu druhá skupina rodičů se vyloženě těší, až si odpočine od řešení dětských záležitostí. A proč by mohla být taková dovolená strávená pouze s partnerem prospěšná? Například proto, že sbíráte společné zážitky. Společné zážitky, které jsou jen vaše a můžete se k nim vracet a vzpomínat na ně, když se vám nepoštěstí dlouho někam sami vyrazit. Dalším nezanedbatelným důvodem je utužování vztahu. Najednou máte na netatínkovskou a nemaminkovskou roli víc času než hodinu před spaním (během které stejně vyřešíte to, kdo zítra odváží/vyzvedává dítě ze školky, z kroužků apod.). Využijte to! Povídejte si, hrajte hry, sportujte, milujte se. Zkrátka dělejte cokoliv.