"Tak letos to vyjde. Od prvního ledna najedu na tvrdý režim. Žádné sladkosti, jenom ovoce. A budu chodit cvičit, na zumbu a pít jenom čistou vodu." Poznáváte se? Chcete, aby to letos opravdu vyšlo a vy jste do léta měla tělo bohyně? Prozradím vám, proč to v minulosti nevyšlo a proč to tentokrát vyjde.

Pomalu, ale natrvalo

„Do léta zhubnu 20 kilo.“ nebo „Tyyyjo, tyhle zlevněný šaty nutně potřebuju! Do měsíce oblíknu místo L tohle XS.“ Poznáváte se? A tak prvního ledna pak vyběhnete do mrazivého rána a….po sto metrech hledáte své plíce. Takže po příchodu domů začnete držet hladovku, v lepším případě velice přísnou bílkovinovou dietu. Ze začátku to bude hračka, protože po silvestrovském obžerství je jídlo to poslední, na co myslíte. Druhý den si pochutnáte na ovesné kaši s chia semínky a brokolicové polévce. A za týden máte kilo dole.

„…zdravě jsem se naštvala a vrhla se na to z gruntu. Od té doby mám dole 24kg. Zatím jen jídlem, takže se klepu, ale do příštího roku jdu s předsevzetím hubnout a cvičit.“ Aronek z diskuzního fóra Předsevzetí: zhubnu – jakou máte motivaci?

Gratuluji! Jak to oslavíte? Co takhle řízkem? Za odměnu, po týdnu tvrdého odříkání. Jenže spolu s řízkem to bude i oříšková zmrzlina, chleba s uherákem a tatranka pro vašeho prcka. Místo jednoho kila dole pak máte druhý den nahoře dvě.

Zkuste to jinak: klidně si dopřávejte „normální“ jídlo. Namísto pěti knedlíků si ale dejte jen dva nebo je vyměňte za rýži. Z dvou krajíců chleba s máslem a džemem k snídani si dejte jen jeden.  O poobědový koláč se rozdělte s manželem nebo kamarádkou. Tímto tempem budete mít pocit, že se nešidíte, a zároveň budete jíst méně jídla. Při stolování si povídejte s statbími, žvýkejte pomalu a každé sousto si náležitě vychutnejte. Po měsíci takovéhoto „režimu“ budete mít dole sice jen tři kila, ale ručím vám za to, že se jen tak nevrátí.

Tradice péče o ženu v šestinedělí je hluboce zakořeněna po celém světě. Každá kultura má své specifické přístupy k péči o šestinedělku, které se liší, ale v něčem zůstávají podobné a to je:

1. Klid pro matku a dítě po dobu cca 6 týdnů

2. Podvazování bříška šátkem

3. Použití bylin pro rychlejší rekonvalescence rodidel a celého těla i duše po porodu ve formě vaginální napářky či koupelí.

                                              Poupata růží se k napářce skvěle hodí

Vaginální napářka není žádná horká novinka, je to něco, co využívaly ženy po tisíce let. Proto jsou tisíce způsobů jak napářku provádět, jaké byliny použít, jaké propriety k ní potřebujete a podobně. Každá kultura, každá rodina si vytvořila specifické přístupy, tak jako si každá rodina střeží svůj tajný recept na perníčky či bramborový salát 🙂 Byly napsány články a studie na téma poporodní péče napříč kontinenty ze kterých je patrné užití vaginální napářky v šestinedělí jmenujme například Afriku, Turecko, Haiti, Thajsko.

Jsem člověk, který rád hloubá a pitvá se ve svých pocitech a naládách. Takže by se dalo říct, že od té doby, co je ze mě máma, jsem ve svém živlu. Tolik podnětů a emocionálních výkyvů mi už nic jiného, co mě v životě potká, nenabídne. Pravdou ale je, že jsem občas v koncích.

Nicméně ten první společný rok s mojí holčičkou mě vytrénoval tak, že se ve finále vždycky spíš všemu směju. Když se tak zamyslíte, nepřijde Vám to taky někdy k smíchu? 

Takové to, když se mi nelíbí třeba tvar mých rtů a najednou si prohlížím svoji dceru, která je zdědila po mně a ona mi přijde se vším všudy dokonalá. Jak můžu být na sobě s něčím nespokojená, když mám vedle sebe svoji malou kopii, na které nevidím ani jednu sebemenší chybu? Nehledě na to, že si každý den v hlavě říkám, jakou jsem stvořila čistou krásu a vlastně jí i nadále tvořím.Tak jak si vůbec někdy můžu připadat třeba ošklivá nebo neschopná? To jsme právě my ženy, jeden den zvládáme nemožné s úsměvem na rtech, navlněnými vlasy a lehkým make-upem a druhý den se modlíme, aby už manžel přišel co nejdřív z práce a stíháme tak akorát si dát mastné vlasy do drdolu, opláchnout si obličej vodou a doufáme, že nás přece miluje takové, jaké jsme přirozeně. Teď mi to přijde úsměvné, ale jakmile přijde den mastných vlasů, raději bych se neviděla. 🙂

Dalším paradoxem je vnitřní touha po pokrocích vlastního dítěte. Znáte to také? Nikdy bych své dítě do ničeho nenutila, ale ve skrytu duše si přeji, aby už zvládalo tohle a tamto. A teď přichází to absurdní. Ve vteřině, kdy toho mnou vytouženého pokroku dosáhne, tak já si najednou postesknu. Už je to tu, máme další milník za sebou, tak rychle mi roste a za chvilku už to nebude miminko. Někdy se sama sebe ptám, jestli to je normální. Ale asi je. Pro všechno v životě platí, že není důležitý cíl, ale cesta k němu. Samotný cíl nás tolik neobohatí, jako ta cesta, kterou musíme absolvovat. A tak je to i s našimi dětmi. Proto už u těch druhých a dalších potomků to maminky asi tolik neřeší. Protože už vědí, že to, kdy začne jejich maličké sedět, lézt, chodit, není důležité. Důležité je být prostě spolu a prožívat chvíle se svým miminkem naplno. No, ty maminky od více dětí asi primárně ani nemají čas vést si v hlavě takovéhle úvahy. 🙂

Když jsem byla těhotná, představovala jsem si, jak asi bude moje miminko vypadat, jaké bude. Nicméně realita mě dostala na kolena, protože nic tak perfektního jsem si představit nedokázala. Už rok jsem s ní každý den a jsem svědkem jejího objevování světa a stejně mám pocit, že nikdy úplně neuvěřím tomu, že je to pravda. Také máte někdy ten pocit, že se Vám to jenom zdá? Do teď jsem žila život, který mě bavil a motivoval a já si ho moc užívala, ale najednou žiju v úplně jiném rozměru. A ta intenzita žití mi přijde tak silná, až někdy jen nevěřícně koukám na svého muže s dcerou, jak si spolu hrají uprostřed obýváku a fakt se mi nechce věřit, že mám to, co jsem si vždy přála. A hlavně, že tohle je teprve začátek a až tu bude běhat víc prcků, tak teprve pak to bude mít grády a já se budu štípat, jestli se mi to jenom nezdá.

Na závěr bych chtěla napsat jen to, že u nás samozřejmě není každý den sluníčkový a jsou dny, kdy mám pocit, že je všechno nesmírně těžké. Avšak jako maminka na mateřské mám to štěstí, že ten nejlepší lék na špatnou náladu mám pořád u sebe. Gábinku. 

Určitě máte celé dny plné aktivit, věnujete se děťátku na sto procent a rozvíjíte ho po všech stránkách. Každá maminka ví, co na její dítě platí. Ale občas prostě nápady dojdou. Nebo se člověku zdá, že všechno omílá stále dokola. Mně se to alespoň sem tam stane 🙂 Už nevím coby, klasické činnosti jsou ohrané, Karolínku zrovna nebaví... nejraději by se nosila a chovala.

Tak jsem sedla k papíru a sepsala si všechny aktivity, které podnikáme, které jsme vyzkoušely a které teprve mám v plánu. Nenáročné na přípravu, jednoduché. Dají se zařadit do jakékoliv denní doby, v jakýkoliv podmínkách. Třeba někoho inspiruji 🙂

1. Rozhovory

Promluvte si s dítětem. Měňte tón hlasu. Mluvte ve vyšších polohách; v nižších. Vložte do hlasu pocity: štěstí, smutek, znudění,.. Sledujte reakci.

2. Čtení knih a prohlížení obrázků

3. Bublifuk