Včera začal týden kojení. A s ním přichází i chvíle, kdy internet zaplaví "kojící fotky". Teď si asi říkáte zda je na místě uvést týden kojení fotkou na které navažská žena krmí miminko z lahvičky. Týden kojení má přeci připomínat, jak důležité je kojení pro maminku i dítě. Možná jsem na to zapomněla? Ale vůbec ne.

Tuhle fotku jsem se sem rozhodla dát z jednoho prostého důvodu. Kojení stejně jako nekojení totiž vyvolává v lidech mnohé vášně. Jako maminka se s nimi žena setkává skoro na každém kroku. 

"Tak co, kojíš, kojíš?!"

"Cože? Ty už nekojíš?"

"Viděla jsi to, ona kojila v restauraci!"

"A to víš, že ona ho krmí z lahve?!"

Stavební spoření je dnes velmi oblíbeným finančním produktem, a to zejména díky svým výborným vlastnostem. Navíc se v České republice stalo dokonce téměř tradicí, například v roce 2010 měl stavební spoření prakticky každý druhý občan. K takto masivnímu rozšíření došlo i vlivem státní podpory, která ke každému stavebnímu spoření přispívá relativně zajímavou částkou. Dnes, stejně jako v minulosti, je stavební spoření velmi oblíbené.

Pokud přemýšlíte, kam svému potomkovi ukládat do budoucna peníze, určitě využijte stavební spoření, protože jde o jednu z nejbezpečnějších forem spoření s výborným zhodnocením.

Proč je stavební spoření unikátní a proč ho využít?

Stavební spoření je jeden z nejstabilnějších a nejbezpečnějších investičních produktů, a přitom nabízí velmi slušné zhodnocení. Průměrné zhodnocení u stavebního spoření je přibližně 3,4 %, nicméně některé spořitelny nabízejí i více, například Wüstenrot garantuje zhodnocení až 3,95 %. S takovým výnosem už svým dětem dokážete naspořit opravdu slušnou finanční částku.

TIP: Abyste dosáhli maximálního státního příspěvku 2000 Kč za rok, musíte ročně na stavební spoření vložit alespoň 20 000 Kč.

• tradičně velmi stabilní a bezpečná forma spoření
• výhodné zhodnocení až 39,5 % ročně
• garantovaná jistota úrokové sazby
• stavební spoření podléhá dozoru ministerstva financí a České národní banky
• vklady jsou ze zákona pojištěny
• možnost později bez problému využít úvěr ze stavebního spoření k investici do bydlení

Znáte knížku Spratek: Příběh dítěte, které nikdo nemiloval? My máme tuhle knížku moc rády - a v neděli jsme se ve Svitavách potkaly přímo s její autorkou Torey L. Hayden.

Torey je speciální pedagožka a dětská terapeutka a ve svých knížkách ukazuje, jak porozumět dětem s něčím, co se podle tabulek nazývá "problémové chování". Pro nás velké téma!

Třeba ve Spratkovi je to příběh Sheiley, se kterou se Torey opravdu jako pedagožka setkala ve speciální třídě. A zjistila, že Sheiley není nezvladatelná, drzá ani hloupá, ale naopak učenlivá, milá a nadprůměrně inteligentní.

Tím zásadním klíčem - i když to může znít jako klišé - byly láska a pochopení. Dva přístupy, se kterými se Sheiley do té doby moc nepotkala.

Ptaly jsme se v neděli Torey, co jí fungovalo. Odpověděla, že naslouchání. Naslouchání tomu, co nám dítě sděluje slovy, i tomu, co je za těmi slovy...

Podle Torey je moc důležité být v daném okamžiku na 100 % přítomná s dítětem. Plně ho vnímat, neočekávat a neplánovat.

Na 9. září připadá mezinárodní den fetálního alkoholového syndromu (FAS). Velmi závažného handicapu, kterým trpí děti, jejichž maminky v těhotenství nadměrně konzumovaly alkohol. Syndrom se projevuje vysokou dráždivostí, plačtivostí a neklidem miminka. A především na dětech zanechává celoživotní následky. Daniela o dítě závislé maminky jako pěstounka na přechodnou dobu pečovala.

Novorozená holčička s fetálním alkoholovým syndromem byla hned vaším prvním pěstounským dítětem. Jak se holčička projevovala?

Když jsem si jí přivezla z porodnice, opravdu první dny úplně celé proplakala. Špatně jedla, byla strašně neklidná a dráždivá a nemohla jsem jí nijak utišit.

Dva měsíce trvalo, než se holčička zklidnila. Chovala jsem jí, měla jsem jí neustále u sebe, spala jsem s ní a snažila se hledat informace. Nevěděli jsme, co se s ní děje, a tehdy ještě nebylo uzákoněné doprovázení pěstounů a neuměla mi poradit ani lékařka, na kterou jsem se obrátila.

V porodnici vám nic neřekli?

Oni sami o tom, že holčička fetálním alkoholovým syndromem trpí, nevěděli. Syndrom je velmi zrádný právě proto, že nikdo vůbec nemusí zjistit, že maminka je alkoholička a dítě může nést nějaké následky.

Paříž je moje srdeční záležitost,  takže byla jen otázka času, kdy tam vezmu i svoje děti. Po delší úvaze jsem se rozhodla, že moje mladší tříletá dcera je na objevování kouzla Paříže ještě moc malá, a tak aby té starší nebylo ve městě světel moc smutno, přibrali jsme ještě jejího bratránka. A kompletní sestavu ještě doplnila moje mamka, aby se vyvážil poměr dospělých a dětí.

Byt

Ubytovali jsme se přes airbnb v pařížské části Ternes a cenově vyšel byt s kuchyní, koupelnou a obývákem stejně jako hotel. Byl to menší byt s dvěma francouzkými okny do ulice a jeho jedinou vadou bylo třetí patro bez výtahu. 

Metro

Pařížské metro rozhodně není baby friendly. Je staré a jezdící schody nebo výtahy najdete málokde. Pořád si říkám, jak to Francouzky dělají s miminky, protože jsem v životě v metru neviděla maminku s kočárkem. Děti mají zdarma metro do čtyř let. Ty starší mají slevu, ale jen pokud si koupíte carnet, což je 10 lístků najednou, to pak lístek vychází na 70 centů. Jednotlivě koupit slevněné lístky nejde. Carnet existuje i pro dospělé a my ho plně využili. Paříž má jednu z nejhustějších linek metra na světě a metrem se dostanete  prakticky kamkoli.

Muzea

5. září 2017  v 17:34 jsem se stala maminkou Adámka a ani jsem o tom nevěděla...

4.9 v 7:30 jsem šla na klasický monitor, který řekl že se nic neděje..následná KO normální jen se mě ptaly zda je vše OK a jak se cítím, tak jim povídám že se mi zdá že vždy po ránu že mě něco vyteče...tak tedy druhý den dorazit s vložkou a oni se mrknou zda to není plodovka...následně jsem jela k rodičům a s mamkou na nákup, když najednou bolení břicha jako na velkou....a ono nic...tak teda jedeme nakoupit a najednou bolest...a za chvíli zase a povídám mamce, ty jo mami je to po 10 min....nakonec jsem odjela domů...volám příteli, sežeň si na večer večeři protože já mám asi kontrakce...ale byli nepravidelné...po 14 hod volám sestře že mám bolesti, jestli radši nesjedeme do porodnice..tak jsme vyrazily...a hle ono se nic nepřipravuje...tak jsme odjely zase domů a tam jsem si měla vzít čípek...no jo jenže já jsem ho nedokázala na správné místo dostat a přítel řekl že to neudělá ať to po něm nechci...takže jsem celou spala po 10-15 min, pořád chodila na wc...ráno jsem se sebrala a jela do porodnice...bolesti co 10 min..předala jsem jim vložku, verdikt: je to plodovka zůstáváte taky...tak na příjem, do pokoje a už mi šoupli tabletku na vyvolání porodu...

Jako nevím asi mám malý práh bolesti...mě to strašně bolelo, odpoledne přijela mamka, až se mi chtělo brečet bolestmi, občas jsem si zakřičela což se prý nemá..ležet se nedalo to bylo ještě horší, kontroly a on skoro žádný posun..sakra já byla hotová už...a představa porodu, no to prostě nedám...

po 16 hod konečně jdeme na sál...dostala jsem klystýr...a pak na porodním boxu jsem šla hned do sprchy...každých 15 min mi kontrolovali ozvy..po hodině měla přijít kontrola...jenomže při 4 kontrole ozvů už bylo něco špatně...nemohli je chytit..tak si lehnout, volat dr, hledali a malý měl slabé ozvy...kouknu na doktora a povídám císař??a on že ano tak říkám jdem na to...šup na sál...holky tam byl takový fofr..kam se to hrabe televizi...

ještě říkám dr už mě uspěte protože ty bolesti pro mě byly hrozné...

ve sprše jsem byla ještě 17:26 a v 17:34 se narodil Adam...museli ho resuscitovat a nechtěl dýchat...