Jednoho krasneho dne nam doma pristal balicek s vyrobky Actimaris  na testovani a rekla jsem si super, mam deti co maji kazdy den nejake zraneni tak to vyuzijem, ale realita byla jina.

Jelikoz jsem sla na planovanou operaci kolene tak jsem hned videla moznost vyuzit tyto vyrobky na pooperacni jizvy. V nemocnici jsem jeste krem Actimaris nepouzila, ale po navratu jsem hned zacla. Nejdriv jsem mela strach, ze to bude palit, ale obavala jsem se zbytecne. Jizvy prestaly byt cervene a zdalo se, ze se I lip zaceluji, ale abych mohla rict 100%, ze pomaha tak potrebuji jeste cas jelikoz se jeste jizvy hoji. Ale zatim jsem spokojena a to je hlavni.

Co se tyka roztoku tak jsem opet nejvic testovala ja. Trpim na afty tak jsem mohla v brzke dobe vyzkouset a musim rict, ze afta byla driv pryc. Abych celkove shrnula vyrobky Actimaris tak bych je doporucila a u nas doma je budeme nadale vyuzivat. Zacaly prazdniny tak vim, ze urazy na sebe nenechaji cekat.

Myslím, že po nějaké době si všichni rodiče zaslouží dovolenou😀. A ten můj manžel ji navíc umí úžasně zdokumentovat. To, že pak celý báječný týden sestřihne do 3 fascinujících minut je třešničkou na dortu!

Pokud vás čeká dovolená, ať už s dětmi nebo ne, pořádně si ji užijte!

Na začátku mé recenze bych ráda poděkovala teamu modrého koníku za to, že jsem se mohla zapojit do testování tohoto produktu.  Nemohla jsem tomu uvěřit ani ve chvíli kdy jsem v ruce držela balíček, který mi předávala mamka se slovy: ,,Už zase utrácíš?“ A já ji mohla s klidným svědomím říct, že ne, že budu testovat. V tu chvíli jsem si připadala dost důležitá. Ach…jak málo stačí k radosti na rodičovské.

Výrobky přišly zabalené v úhledném balíčku spolu s prospekty o výrobku. Jsem sobec a balíček jsem si ,"natajnačku“ rozbalila sama… Schovaná před dcerou. No co. Nemusí všechno rozbalovat ona=).

Testovali jsme dva výrobky gel a senzitiv roztok. Od narození dcery se snažím používat přírodní produkty, takže jsem byla ráda, že actimaris tuto podmínku splňuje. Co mě nemile překvapilo je poměr cena a velikost balení. Někde jsem četla, že gel voní jako moře… No podle mě to spíš je vůně čerstvě vychlorovaného bazénu, což mi nevadí. Mám ráda vůni sava a dezinfekce (nejsem těhotná a ani nejsem blázen).

Do testování se zapojila celá rodina. Od 2 leté dcery po babičku. Jakmile dcera viděla mastičku, hned si musela namazat pidi ranku na nožce. Pravděpodobně jí to trochu štípalo, ale nic co by nevydržela. Jsem zastáncem tvrzení, že co štípe, to léčí.

Aniž by to bylo plánové, hned v pondělí mi z práce přijel další testovací vzorek v podobě mého ,,šikovného“ manžela, který si popálil ruku. Popálenina byla docela ošklivá. Po vykoupání jsem mu ránu vyčistila roztokem, a poté namazala gelem. Tvrdil, že ho to dost štípe. Co bylo zvláštní. Večer si namazal ruku ještě jednou a držel se hesla čím víc tím líp a na ránu si dal pořádnou vrstvu. Udělal se mu takový gelový strup, který mi byl sympatický, jelikož se mastička hned neotřela. Ránu jsme mazali každý den a musím říc, paráda. Rána je zahojená. Ano zůstala jizva, ale to se po takové popálenině dalo čekat.

Další úraz byla odřenina mojí dcery. Brala si ze skříně tričko a záda si odřela o roh skříně. Hned jsem jí to namazala gelem. Ani o tom nevěděla, takže to ani nepálilo. Tady byl účinek opět parádní. Po odřenině nebylo po dvou dnech ani památky.

„Když jsem byla malá, moc jsem si přála mít živé miminko, které by mi nikdy nevyrostlo. Pěstounstvím si vlastně plním svůj tajný dětský sen. Věřím, že není na škodu, když všechno nejde hladce a člověk prochází řadou překážek. Určitě ho to posílí ve vytrvalosti a umožní mu to více přemýšlet nad tím, zda to, co si vybral, je to pravé a zda má cenu o to bojovat za každou cenu.“

Myslím, že je úžasné, pokud se člověku podaří splnit si svůj dětský sen. A když jeho prostřednictvím ještě pomáhá ohroženým dětem, je to opravdu obdivuhodné.

Někdy je ale cesta k jeho realizaci dosti trnitá. O to víc inspirativní je, když se podaří ho vybojovat. Tak jako se to podařilo v následujícím příběhu této silné ženě.

Začátek příběhu

Když jsem byla malá, moc jsem si přála mít živé miminko, které by mi nikdy nevyrostlo. Pěstounstvím si vlastně plním svůj tajný dětský sen.

Už někdy na začátku našeho společného života s manželem jsme se poprvé začali bavit o pěstounské péči. Nakonec jsme se domluvili, že nejdříve budeme mít vlastní děti. A tak se nám narodily dvě zdravé a krásné děti a my žili jako každá normální rodina.

Pěkně si se mnou Belene zahráváš, jen co je pravda. Slyš. 

Po překročení hranic s Římským impériem jsem vyhledala nejbližší svatyni, kde sídlí kněžky boha Lugha. Našla jsem zde tolik potřebné účtočiště a pochopení.

Vagga, hlavní kněžka, vyslechla můj příběh a nabídla mi, že než se dítko narodí, mohu u nich zůstat. Budu jim pomáhat starat se o jídlo, ošacení a budu k ruce, kde bude třeba. Do svatyně chodili lidé ze širého okolí pro radu, věštbu, ale i pro bylinky a masti. V Lugově svatyni žilo hejno posvátných havranů, o které se staraly jen kněžky a jen ty mohly vstupovat přímo do svatyně. Pro nás ostatní byl vymezen jiný prostor. 

Těšila jsem se z těhotenství a cítila, že dětátko se má čile k světu. Přicházel podzim a pomalu se blížil termín jeho příchodu na svět. Jedna z kněžek byla zkušenou porodní bábou a tak, i když byl porod těžký, byli jsme oba s malinkým brzy v pořádku. Ano, narodil se mi synáček. Byl Quintovi velice podobný - tmavé vlásky i oči. 

Bolelo mě u srdce, že na tu lásku a radost jsem sama. 

Krátce po šestinedělí za mnou přišla Vagga s prosbou o pomoc. V nedaleké osadě porodila manželka náčelníka kmene dvě děti. Je to žena v mém věku a děti jsou její první. Potřebovala by kojnou, protože pro obě děti nemá dost mléka. Vaggu napadlo, že bych u nich mohla najít dočasný domov a ještě být užitečná.