♥Moje druhé těhotenství a porod ♥
Konečně mam chvilku klidu a můžu se s Váma podělit o svůj zážitek z druhého porodu.
Kdo, mě zná nebo ví, že můj první syn Tadeášek se mi narodil dříve díky velkým komplikacím které nás stáli malem život. Byla to potvora preeklampsie v těžké formě a rozjetý help syndrom díky kterému mi selhávaly orgány ( játra a ledviny).
Dlouho jsme s manželem druhé dítě odmítali. Proč rizkovat, že se ta potvora vrátí? Já budu muset ležet v nemocnici s tlakem nebo porodím ještě dřív jak Tadeáška? (narozen v 35+2tt - díky růstové retardaci měl jen 1950g.)
Čas letěl, kamarádky kolem mě měly už dvě děti. A já mohla pozorovat jak Tadeáškovi něco schází. "Parťák" do života.
Zkusila jsem to doma nadhodit, zda bychom nezkusili druhátko. Bohužel, manžel po šíleném zážitku, kdy čekal před sálem při mém císaři ( viděl jak na sál utíkají další doktoři a sestry když mi dělali císař a když se zeptal sestřičky, co se děje, tak mu odpověděla- "zachráníme Vám aspoň ženu." Potom viděl jak vyvezli v inkubátoru Tadeáška a udělalo se mu zle. Myslel si, že on přežil já bohužel ne...) tak odmítl.
Nedalo mi to, tak jsem mu nadhodila, že už nejsem nejmladší a nemusí se nám to povést. Po čase (občas jsem přemlouvala) kývnul.
Uvažuju nad koupí nového telefonu s 6-6,4 palcovým displejem, hodně se mi líbí, ale není to už moc velké? Má tu někdo takto velký mobil? Jak se vám s ním dělá v běžném životě? Telefonování, psaní správ a pod.? U nás v obchodech je nemají, tak nemůžu ošahat na vlastní kůži 🙂
Prosim, poradte, nevim jestli jsem tak narocna, nebo mam smulu, ale uz mam 4.kocarek a zadny mi nevyhovuje ☹
To chci tak moc?
Chci sby sel lehce ovladat, i jednou rukou, byl lehky na zvedana do tramvaje, sel lehce slozit do auta, byl otocny proti smeru jizdy (chci na malou videt, kdyz jsem s ni venku!!!), ale mel velkou boudicku, at na ni furt nesviti. A polohovatelne nozicky. Musi jit polozit az do uplnyho lehu, dcera jeste nesedi. Jo a rucni brzda, ale to uz je jen zbozne prani 😏😀
Podle me proste neexistuje 😰😭🙄 uz jsem zoufala... poradite? Dekuji.
Ahoj, které další obchody mají i těhotenskou a mateřskou módu, hlavně kojící podprsenky.... znam jen H&M a C&A
V mé skupině se můžete podívat na mou vlastní zkušenost s přípravkem Kolodium forte včetně fotek před a po použití. Pokud vás trápí bradavice, mohu vřele doporučit.
https://www.modrykonik.cz/group/7961/detail/
Ženy prosím, kde se měří teplota bezdotyk. Teploměrem? Na spánku nám to ukazuje víc🤒
Máte někdo zkušenost s Podřipskou porodnicí rodil jste tam někdo? Sice mám termín za dva týdny ale jelikož to máme dál tak jsme se ještě nestihli dostavit na prohlídku porodnice. Děkuji za vaše názory a zkušenosti.🌹

Švédská trojka alias chrápající vsuvka
Dva chlapi v posteli - sen každé ženy? To jo. Snění je totiž to poslední, co při téhle sestavě stihnete.
Dnes v noci asi ve 2:10 začal Eliš vřískat, že ho žere moucha. Po chvilkovém snažení ho přemluvit, že tatínek všechny komáry a mouchy zabil plácačkou, že má v pokoji raid proti komárům atd. se stejně nakvartýroval k nám do postele. Masáž žeber zaručena. Proč ne. Otočila jsem se pro jistotu k Elišovi zády, aby ta masáž nevyšla úplně vniveč, ale on nechtěl spát ani v nejmenším. Neustále mě informoval o svých požadavcích a poznatcích.
Po dvanácterém vyslechnutí, že chce lupínky s mlíčkem, že chce pustit Krtka ale ne toho s autíčkem,a le se sněhulákem nebo možná is vrtulníkem a že se mu chce čůrat a že už je ráno, se stane to, co se neodvratně stát muselo. Pažouta to uspalo a začal svou obvyklou chrápací skladbu. Zatímco já už jsem na fáze chrápání zvyklá a čekám, až se dostane do fáze, kdy se mu začne drolit mozek do nosu a tím to celé skončí, ale Eliš je neznalý situace. Eliše to vytáčí.
Po chvilkovém náslechu chrápání svého otce nastupují fáze nasranosti synátora.
„Pšestaň, tati! Syšíš? Pšestaň!“
„On má něco s nošíkem, víď?“
Jak jsme se stali moderními a odvážnými rodiči.
S naší Laduš jsme vyzkoušeli kde co, a spousta věcí nám funguje.
Od Ladina narození jsme oba dva s mužem Ladu nosili v šátku a když začala více poskakovat, tak potom v nosítku. Nošení pro nás má své obrovské výhody i nevýhody. Výhodami shledáváme:
- fyzická blízkost a vše okolo dítěte pod kontrolou - dech, tělesná teplota, jídlo, nálada, sledování toho, co ji zajímá, sdílení zážitků
- volné ruce - od malička jsem s ní vařila
- mobilita - nebyli jsme omezování vysokopodlažními tramvajemi, autobusy, vlaky, nájezdy, schody apod.
- když náhodou nebyla v šátku, byla vypuštěna a měla volnost (namísto toho, aby seděla v kočárku), což si myslím, že podpořilo její motorický vývoj a zvídavost.
Nevýhodami určitě jsou:
- v kočárku nám spala naposledy ve 2 měsících. Dneska usne jenom v nosítku nebo u prsa.
- Ani my nemáme rádi kočárek a Lada v něm teď posedí maximálně 10 minut. Muž ji v kočárku už asi rok nevezl.
Další, co jsme zkoušeli a provozujeme je bezplenková komunikační metoda. Zhruba od 3 týdnů jsme zavedli kyblíček a fungovalo to skvěle. Poněvadž používáme látkové pleny, myslím si, že jsme odplenkování jen uspíšili. V 7 měsících, kdy si sama sedla, jsme kyblíček vyměnili za nočník, v 16 měsících potom nočník za záchod s malým prkénkem. Teď má Lada 18 měsíců a je spolehlivě bez jakýchkoliv plen i venku a polovinu noci a vždycky si sama řekne. Halelujah!
Hlavně, že řeší zákaz kouření v restauracích,ale aby udělali jednodušší , když jste po rozvodu a čekáte mimi s jiným partnerem a to se narodí dříve než uběhne 300 dnů, aby jste nemuseli k soudu, tak to ne. Takže musíme počkat až se malá narodí, a pak jít teprve k soudu a exmanžel popřít otcovství a partner ho uznat a já odsouhlasit. Takže ex bude uveden v rodným listě jako otec a ještě bude mít nové přijmení, ted ještě jak dlouho to bude trvat a pak zase jak kreténí všechno měnit - takže zápis v rodném listu, přijmení a to pak vše změnit na zdravotní pojištovně a u dětské lékařky . fakt jsme naštvaná, že to nejde udělat ještě před narozením ten soud a nebo prohlášením všech tří na matrice 😠 😠 😠
Plním svůj slib a zahajuji příspěvky plné zdravotních potíží, se kterými se můžeme všichni setkat. Přesto pevně věřím, že se nám budou co nejvíce vyhýbat.
V prvé řadě bych ráda zdůraznila velmi důležitou věc – k efektivní léčbě je vždy nutné rozlišit onemocnění bakteriální a virové. Všichni můžeme být rádi, že žijeme v době antibiotik, ovšem antibiotika fungují pouze na bakterie. Užívat je na onemocnění způsobené viry je zbytečné (mohou být i výjimky – např. u velmi starých osob se antibiotika nasazují i na déle trvající virózu, aby na oslabené tělo nenasedla tzv. superinfekce právě v podobě bakterií).
Nesmyslné nadužívání antibiotik navíc zvyšuje počet rezistentních až multirezistentních bakterií, nehledě na to, že antibiotika zatěžují organismus a narušují fyziologickou flóru (přítomnost „hodných“ bakterií na různých místech těla, které potřebujeme ke správnému fungování – proto mohou být po užívání antibiotik průjmy, vaginální výtoky atd.)
Zítra si řekneme, jak vlastně bakteriální onemocnění od virového odlišit.
Tak dnes znovu potvrzena celiakie z krve u nejstarší. A ještě 6 týdnů si počkáme na odběr tkáně ze střeva, pak další čekání na výsledky a pak už jí snad bude jen líp. Zatím má jíst všechno, lepek nevynechávat. Je šílený vidět svoje dítě každej den v bolestech a nemít možnost jí ulevit. Uklidňuje mě jen myšlenka, že "už brzy" se to zlepší a bude po bolestech. Sice to není nejveselejší zpráva, ale jsem šťastná, že jí v tom bříšku nenašli nic horšího. S tímhle se dá žít. Na všem špatným je potřeba hledat to lepší.
Omlouvám se, snad nikoho nepohorším, ale toto je mé vyjádření ke stavu, do jakého se dostává naše kultivovaná Evropa. Vím, že názory se ruzní a mnoho lidí vnímá ilegální přistěhovalce (uprchlíky) jako chudáky... a ano, někteří si vskutku prožili peklo, ale kolik bolesti nám přinesl jejich příchod? Kolik krve Evropanů a slz jejich příbuzných už teklo? Už z toho mám opravdu noční můry (viz. báseň) a můj názor je, že pokud to takhle půjde dál, skončí v tom pekle celá Evropa, protože my jsme přeci humánní a nebudeme bojovat... budeme se pouze na ty hrůzy dívat. PS: Je to pouze můj názor a respektuji všechny ostatní. Jen se bojím o budoucnost, ve které budou žít naše děti a nějak mě přepadl splín. Sama však nedělám nic, jenom remcám. 🙂 Ale co bych také mohla, že? Tady už lid nevládne :/
Bylo ráno, a i přes oči otevřené
viděla jsem stále děs ve tváři své matky.
Byl to jen sen, tišila jsem srdce své,
i mysl, ve které noční můra způsobila zmatky.
Pořád jsem ale hleděla na ten kopec,
který byl plný obětí války nové,
kde mrzačili lidská těla muži...
v ruce tyče ocelové.
Klečící lidé, žadonící o milost
a mezi nimi spatřila jsem maminku.
Netrvalo dlouho, abych na ni měla
jen poslední, krutou vzpomínku.
A já pouze seděla skrytá,
s pláčem jsem objímala své dva syny.
To pro jejich ochranu jsem matce nepomohla
a teď mě navždy čeká pocit viny.
Bylo to tak skutečné,
cítila jsem strach i bolest.
Cítila jsem všechno,
co by mohla nová válka donést.
Probudila jsem se z té noční můry,
ach ano, byl to jenom sen.
Jenže jak blízko k němu
nás sune každý další den?
A o kolik menší na tom budu mít podíl,
když jenom mlčím nebo doma běduji?
O kolik menší bude moje vina,
když zemi řítící se do záhuby pouze sleduji?
Pokud řešíte jak skloubit rodinu a sport, práci, koníčky... nejste v tom samotné. Nový článek na blogu http://motherhoodcz2.webnode.cz/l/lidi-jsou-vla...



























