Některé dny se cítím jako Superžena.

Vyřeším všechny problémy, které se mi nashromáždily v práci. Když mám přes oběd volno, protože dítě spí, dokážu napsat článek. Uvařím. Hraju si s Filipem bez toho, abych byla netrpělivá. Zeptám se Emči, jak se má a jak bylo v práci a opravdu poslouchám, co mi povídá. Dokážu přečíst několik kapitol z knížky předtím, než se v deset večer dostanu do postele. A mám ze sebe skvělý pocit.

Bohužel většina mých dní spadá do smyčky co- ještě- musím- udělat dnů. A není to proto, že bych si na sebe kladla příliš mnoho věcí, nebo se zahltila zbytečnými úkoly. Jsem prostě matka na plný úvazek, manželka na plný úvazek, zaměstnanec na plný úvazek, blogerka na částečný úvazek, čtenářka na částečný úvazek, uklízečka na částečný úvazek a taky sběračka hraček po celém bytě na částečný úvazek.

"Je to jenom rušný den a velmi únavná fáze mého života, která jednou přejde" říkám si.

A když jsou dobré dny, tak tomu i věřím.

V těch špatných si zalezu večer do postele, přehodím si přes hlavu peřinu a roním hořké slzy.

Ano, to se často stává. Ono kojení opravdu není přirozené jako „čůrání“, jak si většina z nás myslí, dokud si to samy nezažijí. Já si to myslela taky, dost jsem frajerka narazila.

Většina z nás se v době těhotenství chystá na porod, sepisuje si porodní plán, prochází předporodním kurzem, zjišťuje si podmínky porodnice. A na to, co přijde potom nějak nemyslí. Říkáme si, však ono to je přirozené, intuitivní, pudové, prostě příroda nám to mateřství zapsala do genetické výbavy. To se učit nemusím. A ejhle, mnohdy tomu tak opravdu být nemusí.

S narozením miminka přichází na řadu i jedna z jeho hlavních životních potřeb – potřeba výživy. Kojení je jedním z nejkrásnějších darů matky přírody nám matkám ženám.

Laktace je pro mnohé těhotné maminky samozřejmostí a mnohdy nás ani nenapadne, že by s kojením mohly být potíže. Ovšem vlivem zásahů v průběhu porodu, ať už nezbytných či urychlujících porod, se čím dál tím častěji stává, že maminky mají s kojením obtíže.

Mnoho maminek má problém se sebedůvěrou ve vlastní tělo. Kladou si otázky, zdali mají dostatek mléka, co mohou udělat pro to, aby své miminko mohly plně kojit, jak tvorbu mléka podpořit.

Sama jsem si prošla velice těžkým „rozkojováním“. Vlivem dlouhého porodu došlo k pomalejšímu zavinování dělohy a větším ztrátám krve. Nakonec jsem podstoupila operativní zastavení krvácení v celkové anestezii a byla mi aplikována infuze s Oxytocinem pro zavinutí dělohy. Nabízenou krevní transfuzi jsem z mnoha důvodů odmítla. Co jsem ovšem nečekala, byl vliv na kojení. Kojení se tedy po velké ztrátě krve a medikamentózním zásahu opozdilo natolik, že jsem po týdnu v nemocnici, kdy miminko stále ubývalo na váze, byla nucena podat umělou výživu. Tehdy jsem si říkala: „propána, přeci nemůžu svému dítěti dávat k jídlu ten sypký bílý prášek z krabice😃. To bude nějaká zkouška z hůry a já se nedám.“ Vybavena obrovským odhodláním jsem se rozhodla, že kojit budu.

Loni jsme přišli ve 23. týdnu o chlapečka, bohužel se u mě rozjel už druhý předčasný porod. Náš tříletý syn se narodil ve 33+1 a mezitím jsem měla jedno zamlklé těhotenství v 11. týdnu. Veškerá vyšetření jsou u nás obou v pořádku. Snažím se ale na sobě pracovat jak po stránce fyzické tak psychické. Hodně jsme tuto situaci prožívaly s kamarádkou, taky má doma už jednoho kluka a za sebou tři potraty při snaze o druhé miminko. Ptala se mě, jestli nezvažuju lázně. Přiznám se, že mě to vůbec nenapadlo, ale začala jsem pátrat.

Nejprve jsem napsala na svoji pojišťovnu, kde jsem uvedla, co máme za sebou. Volala mi paní a říkala, že podle indikace jsou lázně až od tří potratů, tudíž na ně nemám nárok. Ta zmíněná kamarádka, která je dostala, mě ale povzbudila, ať se nevzdávám, že to vždy záleží na revizním lékaři. Stejně tak mě povzbudily i jiné maminky tady na MK ve skupině, kde lázně řeší, a já jím tímto moc děkuji. Napsala jsem tedy gynekologovi, nechodím sice přímo k němu, ale chodím do zařízení, kde je vedoucí a známe se, řešil se mnou pár záležitostí po mém nedávném porodu. Proběhlo mezi námi několik mailů, že nesplňuju indikaci a že má pro mě řešení v podobě cerkláže (malý steh na děložním hrdle) po prvním trimestru a že jen to mi pomůže. Je to docela fajn chlap, ale dost mě odrazoval. Nakonec jsem ho přesvědčila, ať mi aspoň napíše zprávu, kde uvede, co mám vše za sebou po gynekologické stránce.
S tímto jsem šla za svojí praktickou lékařkou, která mě naopak dost podpořila a věřila, že to dopadne dobře. Sepsala žádost na formulář, jako indikaci uvedla infertilita, což je neschopnost donosit dítě. Měla jsem zájem o Františkovy lázně, které se specializují na "ženské" potíže. Za dva týdny jsem si ji vyzvedla, poslala na svoji pojišťovnu a za týden a půl mi přišla odpověď, že mi žádost uznali. Budu sice pár tisíc doplácet, ale vzhledem k celkové ceně – ubytování ve 3* hotelu vč plné penze a 3 procedur denně by stál třítýdenní pobyt mnohem více.

V dnešní době je hodně párů, které mají potíže s početím, i žen, které mají jiné gynekologické potíže, nejen týkající se otěhotnění, ale také např. udržení těhotenství jako já a je škoda, že lékaři lázně nenavrhují. I tady jsem si ověřila, že člověk se musí pídit sám a ne jen slepě důvěřovat, co mu lékař řekne či nabídne. Jak jsem se dočetla, lázně a např. cvičení Mojžíšové, které se cvičí i v rámci lázeňského pobytu, by měly předcházet invazivním metodám jako je umělé oplodnění apod. Samozřejmě nikde není záruka, že to pomůže, ale může to být i naopak a zkusit se má všechno.

Napsala jsem tyto informace, abych se podělila o svoji zkušenost a dala vědět, že tady ta možnost je – zkusit si zažádat v případě gynekologických potíží o lázně. Šla jsem do toho s tím, že to zkusím, když to nevyjde, nic se neděje a když ano, bude to super a ono to vyšlo!

Duben 2018 - narodila se nám zdravá donošená slečna a spolu s úžasnou paní doktorkou, ke které jsem chodila do porodnice do rizikové poradny, si myslíme, že lázně měli spolu s imunologickou léčbou velký vliv na moje čtvrté a zároveň první těhotenství, které jsem absolvovala až do konce. 

Skupina, kde se řeší lázně: https://www.modrykonik.cz/forum/nevzdavame-to/podstoupili-jste-lazne-pri-neplodnosti/?post=last

     Na dnešní interview jsem si pozvala paní Báru žijící tisíce kilometrů od České republiky, ve které se narodila ona i její 2 děti. Bára je naprosto úžasná a odvážná bytost. Jednoho dne sbalila rodině kufry a rozhodli se změnit svůj život v zahraničí. Jaké to pro ně bylo opustit svůj dosavadní život a začít žít úplně jinde?  Jak to snášely děti a co jim to přineslo a vzalo? Přemýšlíte, že byste se ráda s dětmi odstěhovala do zahraničí, ale nemáte odvahu? Pak je tu pro vás dnešní článek... 

Báro, na úvod bych tě čtenářům ráda představila. Pověz nám o sobě, co jsi dělala, než ses přestěhovala do zahraničí a co tě vedlo k rozhodnutí odjet se svou rodinou do zahraničí? 

    Když jsem byla mladší, snila jsem o tom, že si jednou založím svou firmu. Chtěla jsem svým podnikáním lidem pomoci, ne na tom bezpodmínečně vydělávat velké peníze. Sen se mi splnil, poté jsem se zamilovala a založila rodinu. Můj profesní život však upadal s tím, jak jsem se soustředila na rodinu a dostala jsem se do dluhů. Jednou mého manžela napadlo, že peníze by bylo nejrychlejší vydělat v zahraničí. Ale rozdělit se jako rodina se nám nelíbilo ani jednomu. Nezbývalo než tedy odjet všichni společně. 

     Nezdálo se ti takové rozhodnutí nebezpečné?

    Jasně, že jo. Přímo šílené. (smích) Ale věděla jsem, že to bude buď a nebo. Bylo to stejné jako riziko podnikání. Buď vyhraješ nebo zkrachuješ. Navíc jsem nikdy předtím v zahraničí nežila, ani pořádně nemluvila žádnou řečí, neměla žádný pořádný kapitál do začátku. Můj dnešní názor je, že do zahraničí s dětmi či bez nich nemůže odjet někdo, kdo pro to nemá potřebnou odvahu. A to je právě to, proč tolik lidí v životě nikdy nevycestuje, i když o tom sní. Myslím, že je to škoda. Protože odvážnému přeci štěstí přeje. 

    Jak ale vzali toto rozhodnutí tvoje děti?