Původně jsem měla v plánu jiný článek, ovšem toto téma je tak nějak velmi aktuální. Mám potřebu o tomto tématu něco napsat, neboť mám pocit, že běžný člověk (který se v dané oblasti nepohybuje a problematice příliš nerozumí), má (nejen) díky médiím značně zkreslený obraz o soukromém školství.

Nejsem nějaký přeborník, to ne. Ale už vím docela dost a cítím se kompetentní oponovat minimálně většinu zkreslených názorů, které ve společnosti panují a ráda se pustím i do následné diskuze, jakkoli vím, že je to na dlouho a že kdo je přesvědčený o své a jediné pravdě, nepomůže ani 1000 pádných argumentů, aby jej změnil.

Ještě tedy o mně – proč chci psát o tomto tématu a proč se na to „cítím“. Před mateřskou jsem se pohybovala v jazykové škole, ale také v oblasti státního školství. Učila jsem na velké škole a na romské škole. Zážitky to byly k nezaplacení. Kdybych se měla rozhodovat znovu, nerozhodnu se jinak. Pak přišlo mateřství, první dítě, druhé dítě… Stala jsem se (mimo jiné) spoluzřizovatelkou soukromé školky (funguje 2 roky a nyní čerstvě se uchází o zápis do rejstříku MŠMT). Do státní by se totiž můj nejstarší nedostal a navíc neměla ani moc dobrou pověst, takže jsem tam své dítě vlastně od začátku ani dát nechtěla. Začala jsem se zajímat hlouběji o svobodné vzdělávání a alternativní přístupy ve výuce. Rozšířila jsem si aprobaci o učitelství na 1. Stupni ZŠ (a během toho se mi narodil třetí potomek). Během studia jsem přečetla další chytré knihy a poznala spoustu alternativně smýšlejících kolegů (včetně některých z těch, kteří nám na VŠ přednášeli a měli bohaté zkušenosti a měli to v hlavě pěkně srovnané). Navíc se ukázalo, že můj nejstarší syn je dítě se speciální vzdělávací potřebou.

Soukromým školám nejde o prachy

Jasně, jsou takové, které jsou založené za účelem zisku. Ale VALNÁ VĚTŠINA zakladatelů škol sleduje zcela jiné cíle. Nicméně proč by lidé dobrovolně platili velké peníze (jde-li o zisk, malé peníze to nebudou…), když by z toho neměli něco navíc? Pokud může soukromá škola nabídnout něco více (obvykle mnohem více) než státní, není divu, že někteří jsou ochotni za to zaplatit… Každopádně spousta škol (dovolila bych si říct většina, ale nemám konkrétní čísla, tak se tu pak nechci hádat o drobnostech) je zřizována např. spolky či obecně prospěšnými společnostmi.

Proč tedy potřebují soukromé školy ne zrovna malé školné, když nejde o prachy? (aneb jak je to s dotacemi)

S radostí jsem se stala jednou z deseti vybraných žen, které testovaly nové zubní pasty Zendium Complete Protection.

Zubní pasta mi byla doručena s milým dopisem, což mě velice potěšilo.

Teď však k zubní pastě jako takové… Testovala jsem klasicky, tedy 2x denně – ráno a večer. Zubní pasta má příjemnou, nevtíratelnou vůni a chuť, což je pro mě důležité. Pasty „bez chuti“ mi prostě nejedou.

Na co jsem byla velice zvědavá, byla nepěnivost, konkrétně to, jak na ni budu reagovat. Nepěnivost mi totiž doteď vždy vadila. S překvapením však přiznávám, že u Zendium mi to nevadí. Netuším proč, možná proto, že i když nemám pusu plnou pěny (což pro mě znamenalo znaménko rovná se čistotou, tedy „když pění, tak čistí“), přesto cítím svěžest z úst.   

Co však pro mě bylo velkou novinkou a velkým překvapením zároveň, bylo to, že tato zubní pasta opravdu neovlivňuje chuť jídla a pití po vyčištění zubů. Překvapivé, ale pravdivé. Myslím, že jsem tuto vlastnost otestovala opravdu kvalitně, protože jsem po ranní hygieně šla vařit zelí, vymačkala jsem šťávu a tu následně vypila (vitamíny 😉 Byla jsem přesvědčená, že mi nebude šťáva chutnat, že to prostě nejde, aby zubní pasta neovlivňovala chuť. No, a jde to 😉

Zubní pastu ráda doporučím dál (i když bohužel u mého manžela neuspěla). Druhý den za mnou přišel, jestli nemáme nějakou pěnící pastu. Hold, ne každý uvítá ústa nepřekypující pěnou 😉 A určitě vyzkouším i další produkty této značky 🙂