Původně jsem měla v plánu jiný článek, ovšem toto téma je tak nějak velmi aktuální. Mám potřebu o tomto tématu něco napsat, neboť mám pocit, že běžný člověk (který se v dané oblasti nepohybuje a problematice příliš nerozumí), má (nejen) díky médiím značně zkreslený obraz o soukromém školství.
Nejsem nějaký přeborník, to ne. Ale už vím docela dost a cítím se kompetentní oponovat minimálně většinu zkreslených názorů, které ve společnosti panují a ráda se pustím i do následné diskuze, jakkoli vím, že je to na dlouho a že kdo je přesvědčený o své a jediné pravdě, nepomůže ani 1000 pádných argumentů, aby jej změnil.
Ještě tedy o mně – proč chci psát o tomto tématu a proč se na to „cítím“. Před mateřskou jsem se pohybovala v jazykové škole, ale také v oblasti státního školství. Učila jsem na velké škole a na romské škole. Zážitky to byly k nezaplacení. Kdybych se měla rozhodovat znovu, nerozhodnu se jinak. Pak přišlo mateřství, první dítě, druhé dítě… Stala jsem se (mimo jiné) spoluzřizovatelkou soukromé školky (funguje 2 roky a nyní čerstvě se uchází o zápis do rejstříku MŠMT). Do státní by se totiž můj nejstarší nedostal a navíc neměla ani moc dobrou pověst, takže jsem tam své dítě vlastně od začátku ani dát nechtěla. Začala jsem se zajímat hlouběji o svobodné vzdělávání a alternativní přístupy ve výuce. Rozšířila jsem si aprobaci o učitelství na 1. Stupni ZŠ (a během toho se mi narodil třetí potomek). Během studia jsem přečetla další chytré knihy a poznala spoustu alternativně smýšlejících kolegů (včetně některých z těch, kteří nám na VŠ přednášeli a měli bohaté zkušenosti a měli to v hlavě pěkně srovnané). Navíc se ukázalo, že můj nejstarší syn je dítě se speciální vzdělávací potřebou.
Soukromým školám nejde o prachy
Jasně, jsou takové, které jsou založené za účelem zisku. Ale VALNÁ VĚTŠINA zakladatelů škol sleduje zcela jiné cíle. Nicméně proč by lidé dobrovolně platili velké peníze (jde-li o zisk, malé peníze to nebudou…), když by z toho neměli něco navíc? Pokud může soukromá škola nabídnout něco více (obvykle mnohem více) než státní, není divu, že někteří jsou ochotni za to zaplatit… Každopádně spousta škol (dovolila bych si říct většina, ale nemám konkrétní čísla, tak se tu pak nechci hádat o drobnostech) je zřizována např. spolky či obecně prospěšnými společnostmi.
Proč tedy potřebují soukromé školy ne zrovna malé školné, když nejde o prachy? (aneb jak je to s dotacemi)
Nejprve ještě malá odbočka – rejstřík MŠMT (oficiálně se to tedy nazývá)
Školy se snaží dostat do rejstříku z vícero důvodů:
1) Jsou oficiálně uznávány – děti zde mohou plnit povinnou (před)školní docházku, tzn. nemusí do jiné školy na přezkušování a být narychlo a na základě jednodenního výkonu hodnoceny osobou, která je vlastně ani moc nezná a třeba i způsobem, který není zcela vyhovující (samozřejmě záleží na konkrétní situaci). Prostě je to škola se vším všudy.
2) Škola, která je v rejstříku MŠMT, MŮŽE žádat o dotace od státu. (No jo, zase ty prachy, že jo… ;)). Ovšem na dotace dosáhne jen ten, kdo je s finančním rozpočtem na nule nebo v mínusu (vydělávající školy nedostávají od státu nic)! Dotace jsou vypláceny na žáka (málo žáků = málo peněz) a platí se jen určité procento normativu (zákonem určené částky na tyto účely) – podle toho, o jakou školu se jedná a také např. jaké má hodnocení ČŠI (Česká školní inspekce). Může tedy např. dostávat jen 60% normativu (ale při troše štěstí a splnění mnoha různých podmínek i 100%). Normativ je navíc určen na pokrytí mzdových nákladů a velmi malá část (dalo by se říct až zanedbatelná) je určená na pokrytí jiných nákladů (a to úzce vymezených – mohou to být např. knihy).
A tady jsme u toho. Soukromé školy sice dostávají peníze od státu, ovšem nedostávají ani zdaleka tolik jako státní školy a peníze mohou použít jen na konkrétní účel (mzdy, konkrétní náklady). Musí ovšem často platit nájem, vodu, energie, také spotřební věci – čisticí prostředky, hygienické prostředky, výkresy, pracovní sešity, atp. (jsou to jen příklady, ne ucelený výčet). A toto vše se musí z něčeho zaplatit (+ samozřejmě se musí zaplatit to, co nepokryjí státní dotace). No a po tom všem je často škola na krásné nule…
Někdo namítá, že proč by se soukromým školám měly platit státní či lépe řečeno naše peníze, tedy peníze daňových poplatníků. Nu, vězte, že rodiče těch dětí, které chtějí dávat do soukromých škol, jsou také daňovými poplatníky... A tak nějak nesouhlasí s tím, že by jejich peníze měly jít do státní školy, kde např. paní učitelka na hranici vyhoření hodnotí děti od oka, rychlé děti se tam nudí a pomalým se od začátku vtlouká do hlavy, že z nich nikdy nic nebude. Jistě – není to případ všech škol, ale bohužel stále zde na MK i jinde čtu o tom, jak jsou někteří rodiče nespokojení a jak se stále ještě dokážou učitelky (i k prvňáčkům!) chovat. Někdy se opravdu nestačím divit…
Soukromé školy mají špatnou úroveň a jde hlavně o to „prolézt“ a „koupit si papír“
Valná většina současných soukromých škol jsou školy ZÁKLADNÍ, často jen 1. stupeň. Tam o papír fakt nejde. O papírech se můžeme bavit na úrovni vysoké školy, ovšem vzpomeňme třeba kauzu studia práv v Plzni. Jaký je rozdíl koupit si papír na soukromé škole a na státní…? Maturitu už dneska udělá skoro každý a soukromých středních škol je opravdu poskrovnu. A kdo má dnes maturitu a nic neumí, musí mít buď hodně dobré konexe a nebo má smůlu, protože ten papír je mu obecně dost k ničemu.
Nejvíce se však jedná o alternativní přístup k dětem na (1. stupni) ZŠ. Možnost většího individuálního přístupu, jiného způsobu hodnocení, více času stráveného venku či v muzeích a galeriích, atp. Navíc všechny rejstříkové školy (střední i základní) jsou dnes pod pečlivým dozorem ČŠI (na soukromé školy dokonce chodí inspekce mnohem častěji než na ty státní). Být v rejstříku totiž znamená nejen se tam dostat, ale trvale prokazovat kvalitu a naplňování složitých kritérií, nejen v přístupu k žákům ale i zvládání předepsaného učiva…
Možná máte se soukromou školou špatnou zkušenost. Může být. Alternativních koncepcí je mnoho a je možné, že vám prostě ta daná konkrétní nesedla. A také je to o lidech a jejich osobním přístupu. Stane se, že zrovna tam pracuje někdo, kdo se do dané soukromé školy svým přístupem vůbec nehodí a zjistí se to až za čas a vy jste zrovna měli tu smůlu a potkali se s ním. A ta pachuť prostě zůstane. Dokud ale škola funguje, znamená to, že jiní rodiče o ni zájem mají a zároveň se tím tak uvolňuje místo pro Vaše dítě ve státní (či jiné) škole. A to je přece dobře, ne?
Někdo má za to, že děti z těchto škol jsou pak neuplatnitelné v normálních (běžných, státních) školách na vyšších stupních (2. Stupeň, střední škola, atp.). Že tam jsou potom problémoví, nepřizpůsobiví, atp. Ve skutečnosti se toto neprokázalo. Spousta žáků vůbec žádné problémy nemá nebo jen minimální – je to díky tomu, že nejkritičtější období, kdy si utvářejí vztah ke vzdělávání i sami k sobě (neboli utváří svou osobnost) tráví v prostředí, které na něj působilo pozitivně a prospěšně. Bez komplexů, přesvědčení o tom, že něco (nebo rovnou nic) nezvládnou, vybaveni komunikačními kompetencemi… se velká část z nich bez jakýchkoliv problémů začlení mezi ostatní. A ten zbytek? Těžko říct, zda by s nimi ve státní škole nebyly problémy už od začátku (takhle jsou jen později).
Soukromé školy jsou jen pro nadané a elitu
Ona ta valná většina dnes zazněla už několikrát a ani teď ji nepíšu naposled, ale opravdu pro valnou většinu soukromých škol to neplatí. Vím o jedné jediné, která otevřeně prohlašuje, že tam nechce žádného integrovaného žáka, ostatní se nejen že takovým žákům nebrání, ale jsou schopni takové žáky integrovat, zajišťují asistenty, hledají způsoby, jak takovým žákům pomoci v jejich vzdělávání. Dyslektici, autisti, nedoslýchaví i jiní – nejsou problém! Který rodič není nešťastný z toho, jak se musí jeho dítě ve státní škole přizpůsobovat tomu, že se výuka zpomaluje díky tomu, že pedagog má ve třídě příliš mnoho žáků a z toho ještě několik integrovaných? A který z těchto nešťastných by neuvítal, kdyby se některé z těch integrovaných dětí přesunulo jinam – třeba právě do nějaké soukromé školy, kde se s ním budou rádi piplat, protože v tom vidí smysl, protože to je to, proč to dělají – je to jejich přesvědčení… Ano, bohužel, ne všichni se tam mohou přesunout, protože soukromé školy něco stojí a ne všichni rodiče mají na to, aby platili byť jen tisícovku či dvě měsíčně navíc za vzdělávání svého dítěte. Ale proč něco stojí a jak to s těmi financemi je, jsem vysvětlila výše…
Současný problém aneb proč to všechno píšu
Co obnáší dostat se do rejstříku, nebudu popisovat do detailu, nepotřebujete to asi vědět. Je to spousta papírování, zařizování, jednání s úřady, splnění nejrůznějších předpisů, hygienických limitů a dalších požadavků. Vyřizování klasického stavebního povolení je proti tomu docela sranda, věřte mi. Vyjadřuje se k tomu i obec, kraj… máte plnou podporu všech a patřičné nadšení (i po tom všem a značnou nejistotou, co bude). A pak to jde na ministerstvo. A představte si, že tam Vaše žádost přistane na oddělení, které se zabývá kurzy pro učitele (???) a to vypracuje přehled kapacity státních škol ve vašem okolí. A jak vypočítá tu kapacitu? Tak, že spočítá všechny třídy (i ty, ze kterých jsou např. odborné učebny a žádné třídy v nich nesídlí) a vynásobí je počtem žáků na třídu. Takto vyjde každé státní škole v okolí tak vysoká kapacita, že by to znamenalo na jednu skutečnou třídu opravdu nechutný počet žáků. Tak nechutný, že kdyby konkrétně Vaše dítě mělo do takové třídy chodit (berme v potaz ještě všechny ty dnes integrované žáky), začnete ihned jednat a křičet, že toto přece není možné. A to zmiňované oddělení (pozor, stále se jedná o oddělení kurzů pro učitele!) položí tento papír s kapacitami okolních státních škol vedle vaší žádosti (na které je doporučení obce, kraje o potřebnosti a vhodnosti zřízení Vaší škole… potvrzení o všem možném i nemožném... no zkrátka vše) a s úsměvem Vám od stolu řeknou „Vaši školu nepotřebujeme“. Absurdní? Nikoliv. V některých lokalitách změnili spádovost tak, aby dítě muselo do školy např. přes celé město (hlavně, aby se do nějaké státní školy vlezlo). Soukromé školy jsou něco úplně jiného než státní - jsou to alternativy. Argumentovat dostatečnou kapacitou státních škol je zcela mimo. Nehledě na to, že ta kapacita je de facto smyšlená.
Paní ministryně raději vyhodí spoustu peněz za zřízení mobilních tříd, aby nedostatečnou kapacitu (která je ovšem pro žadatele o zřízení soukromých škol naopak zcela dostatečná) škol zvýšila. Raději zaplatí za stejně velkou třídu mnohem více peněz státní škole než škole soukromé (vizte výše část o financích) a ještě se při tom bude ohánět výroky, že kapacita je jen jedním z kritérií a že pravidla jsou pro všechny stejná (loni se kapacita okolních škol vůbec neposuzovala, většina škol letos neměla v řádném termínu od MŠMT vůbec žádné vyjádření, atp.) a jinými nesmyslnými výroky v médiích.
Tak proto jsem změnila své plány a napsala namísto jiného tento článek. Protože mám vnitřní potřebu ten značně pokřivený a pomačkaný obraz narovnat a ukázat, jak vypadá skutečně.
P.S. Naše žádost o vstup do rejstříku bude patrně ještě měsíc ležet na ministerstvu, vlastně spíše déle (vzhledem k tomu, že ministerstvo si s nějakými termíny moc neláme hlavu, nu, proč by mělo, že… pro ně pravidla neplatí). My tedy (prozatím) mezi nepovolenými školami nejsme. Nepovolené školy teď oslovují právníky a budou se odvolávat (odborně se tomu říká „rozklad“). A já jim držím palce. Ne kvůli naší soukromé školce, ale z principu skrytého omezování svobody, které se momentálně děje (a asi nejen na poli školství, nicméně jiné oblasti momentálně tolik nesleduji – tak třeba uvítám Váš osobní článek v podobném duchu / na toto téma z jiné oblasti).
Drzim palce, sama uvazuju o tom, ze jestli bude syn po me, tak ho asi nechci nechat ve statni skole v plne tride...ja si od prvniho stupne nesu x neurotickych zlozvyku...poradne se mnou zacala pracovat az tridni ve ctvrte tride, ale to uz bylo na nejake veci pozde...hlavne si pamatuju tu svou bezmoc a vztek ktery jsem na zakladce prozivala...