Již dříve jsme museli z jídelníčku vyřadit margaríny a nahradit je máslem,

protože můj muž z nich měl zažívací problémy. Přešli jsme na kvalitní máslo, které milujeme.

     Když jsem ale v září kompletně změnila svou stravu a začala navštěvovat obchod se zdravou výživou, všimla jsem si Ghí, tzv. přepuštěného másla. Jelikož mě docela odradila cena, našla jsem si na internetu nejdříve více informací a tak k nákupu došlo

až po novém roce. Nadšená jsme celá rodina a tak sepisuji svou další recenzi.

Co je Ghí?

• Ghí je přepuštěný tuk bez vody a mléčné bílkoviny. Je vhodný i pro osoby s intolerancí laktózy a kaseinu. Může se uchovávat v chladu, ale i při pokojové teplotě, protože nežlukne jako klasické máslo a vydrží otevřené i několik měsíců.
• Má vysoký kouřový bod, takže se nepřepaluje ani při teplotách kolem 250 st. celsia a nevznikají tak škodlivé nestravitelné toxiny.
• Ghí je bohaté na vitamíny A, D, E a K. Lidé trpící záněty zažívacího traktu (včetně alergií na lepek), mohou trpět jejich neodstatkem a ghí zajistí jejich zvýšený příjem.
• Ghí obsahuje kyselinu máselnou. Ta chrání střeva, kde působí protizánětlivě a pomáhá udržovat hladinu inzulinu.
• Ghí také podporuje hubnutí. Energie z mastných kyselin pomáhá spalovat tuky a detoxikovat tělo, protože na sebe váže toxiny a volné radikály, které následně odvádí z těla pryč.
• Zlepšuje také trávení, podporuje tvorbu žaludečních kyselin a podporuje dobré zažívání i chuť k jídlu.
• Ghí udržuje zásadité prostředí, tím zabraňuje vzniku zánětu a usnadňuje hojení. Lze jej používat i zevně, hojí podrážděnou kůži.
• Působí jako nervové a mozkové tonikum, Omega 6 a omega 3 mastné kyseliny chrání mozek a nervové buňky.

Podělím se s Vámi o to, jak jsme zjistili že jsme v tom...

V září jsme s přítelem jeli na první dovču u moře, pohodička, sluníčko nostress... V jeden den jsme si udělali lečo a šlo to ven... Vůbec jsem tomu nepřikládala žádnou váhu, protože jsem brala dokonce prášky na oddálení menzesu a říkala si že to je z toho sluníčka atd.

V neděli 25 jsme se vrtátili domů, přítele jsem poslala na nákup a já že jdu dát vybalovat a prát... Typické... No ale někde v zadu hlavě zaznělo "Potřebuješ na záchod, vem si sebou test." EJHLE okamžitě IIčárky... Nemohla jsem tomu věřit, šla jsem se hodně napít a vzala sebou další test od jiné značky a šup další IIčárky :D nevěřícně a radostně jsem na to hleděla... Vrátila jsem testy zpět do krabiček, začala konečně vybalovat a prát...

Přítel se vrátil s bohatým nákupem a podávám mu ony dvě krabičky... Přítel jen suše podotkl "Mám vyhodit?" (cca pár měsíců jsme testy jen vyhazovaly, byly jsme z toho trošku smutní) a jen jsem na něj mrkla, nechápal, říkám že jestli chce tak ať je vyhodí, ale že by to možná byla škoda... Nechápavý pohled znova, mrkla jsem a šel to konečně otevřít... Pohled na testy -> pohled na mě -> pohled na testy a konečně přišlo pochopení a radost :D 

Domluvili jsme se, že budeme mlčet a až to bude potvrzené od dr 🙂 a do pátku se to hrozně táhlo... KONEČNĚ PÁTEK sestřička se ptá s čím jdu... "Prosím o potvrzení těhotenství." usmála se a dr mluví o nějakém žloutku a konečně řekně "Gratuluji"   a mě je do breku 🙂

Okamžitě žhavím telefon a volám mužskýmu "Táto je to tam!!!"  Odpoledne jsem měla spicha s mamkou u ní doma, přítel si tam pro mě přijel dokonce i s kytkou a vypukla ohromná radost 🙂

Minulý týden jsem stála uprostřed kuchyně a dívala se na všechen ten nepořádek.  Za mnou zněl pláč naší pětileté dcery, ten den asi potřetí už.

Byla jsem unavená a frustrovaná a chtělo se mi křičet. Cítila jsem, jak se ve mně hromadí vztek  a všechny ty negativní pocity, únava ze všech těch bojů a hádek, které se snažím denně usměrňovat. A dvě nejstarší dcery se zrovna v ten den rozhodly, že musí vyřešit všechny své spory.

Vyběhla jsem nahoru do ložnice a zavřela za sebou dveře. Kolem mě bylo ticho a jen z dálky jsem slyšela dětské hlasy. Opravdu z dálky. Potřebovala jsem ticho.

Byla jsem vyčerpaná ze všech těch úkolů, které jsem za poslední dny zvládla, ale nejvíc mě vyčerpával pocit, že ať už jsem udělala cokoliv, nebylo to dost. Dokonce mi přišlo, že v tom množství všeho, to nebylo NIC.

 Protože další úkoly stále přibývaly, hromadily se na mém seznamu a neměly konce.

Cítila jsem se osamělá. Chtěla jsem, aby někdo přišel a řekl mi, že v tom nejsem sama. Že nejsem špatný, zlý člověk, když se potřebuji nadechnout a občas mám chuť prostě jen prásknout dveřmi.

Každá maminka chce pro svoje děťátko to nejlepší. Když chcete předejít kojenecké kolice, anebo zmírnit nepohodlí děťátka, je důležité, aby bylo za každých okolností kojené ve správné poloze, kdy nedochází k sání nadbytečného vzduchu, hltavému krmení a také v příjemném a pokojném prostředí.

Jak je ješte možné odstranit kojeneckou koliku? I na to se vás dnes ptám ve Fóru.

Jak by vypadal ten nejšílenější den maminek na mateřské, kdybychom spojily ty nejvtipnější a nejzajímavější příhody s dětmi a ještě to okořenily trochou mateřské demence? Následující příběh je založen na skutečných událostech. Všechny uvedené historky se opravdu staly a hlavními hrdinkami jsou maminky z Modrého koníka.

Bezesný maraton

Ani nevím, kdy mi den začíná a kdy končí. Všechno se to slévá v jeden velký maraton a někdy už ani sama nevím, jestli bdím či sním. Ale jsem šťastná. Hlavně když tenhle ubrečený a věčně hladový mini človíček spí. Což není moc často, protože si co tři hodiny hlasitě žádá kojení a není spokojená, dokud není po jejím. Je neskutečné, jak mi tenhle uzlíček, který je na světě teprve pár měsíců, řídí život jako ten nejpřísnější šéf! Ne nadarmo se říká, že být matkou je nejtěžší práce na světě! Dobrovolně podstupuji tenhle bezesný maraton podruhé v životě. Poprvé jsem si to prožila s naším starším synem. Jenže to jsem byla o pár let mladší a ještě plná energie.

Sním o tiché pláži někde na opuštěném ostrově, slyším jen šplouchání vln, teplý vítr a... šílený křik, který mě z toho příjemného snění okamžitě vytrhne! Ano, jsem zase zpátky v realitě, venku je ještě hluboká noc, ale naše Anička se dožaduje krmení. Ještě se zalepenýma očima ji nabízím prso. Jenže ona pořád řve a ne a ne se přisát. Aha, zrovna se totiž snažím nakojit našeho plyšového medvídka! Rychle vyměním medvěda za dítě a konečně je pokoj. Mám ještě 2 hodiny do ranního budíčku, juchů! Manžel vstává na ranní směnu do práce. Závidím mu tu lehkost s jakou vstává a hlavně mu závidím jeho hluboký spánek, ve kterém prožil celou noc.

Ranní štafeta

2 hodiny utekly asi jako 2 minuty. Nemá smysl tomu odolávat a ještě se tak víc mučit, prostě rovnou vstanu. Využiju čas na sprchu. Napěním rozcuchané vlasy šamponem, celá se vydrhnu a za necelé 3 minuty zase skáču ze sprchy. V tomhle trhám rekordy! Vlasy zabalím do ručníku a než se pustím do fénování, dávám vlasům chvíli na proschnutí. Alespoň posbírám po bytě různé papírky, kuchyňskou linku zbavím všech drobků a slupek od zeleniny. Všechno to hážu do koše, který už skoro přetéká. Nejvyšší čas odnést odpadky. Zavazuju pytel a jdu ho hodit před dveře našeho bytu. Otevřu dvěře a koukám do očí našemu sousedovi, jenže úplně NAHÁ! Celá rudá zapadnu zase zpátky do bytu. 

 Máme velikou radost, že vám můžeme představit nového patrona programu “Adopce afrických dětí - projekt pomoci na dálku” - Lukáše Krpálka. Lukáš společně se svou rodinou podporuje Felixe z Guineje ve školní docházce již 3 roky. Jak sám říká, považuje vzdělání za jeden z nejdůležitějších pilířů v životě mladého člověka, bez kterého se jen těžko dítko v životě posouvá dál. Lukášovi každopádně patří naše velké poděkování, protože i přes nejvyšší pracovní nasazení, si na nás našel chvilku a pověděl nám, jak to celé vlastně bylo 🙂

Dobrý den Lukáši, můžete nám prozradit, proč jste se rozhodl podpořit někoho, kdo bydlí tisíce kilometrů daleko?

S tímto nápadem přišla moje žena. Její rodina již roky podporuje a umožňuje studium chlapečkovi jménem Saliphou z Guineje, kterému je dnes 16 let (začali ho podporovat v jeho 6 letech) a my chtěli také alespoň jednomu děťátku takto na dálku pomoci ke vzdělání.

V České republice je mnoho organizací, které se touto formou pomoci na dálku zabývají. Proč jste si vybral Centrum Dialog?

Centrum Dialog nám doporučila maminka manželky. Má s touto organizací zkušenost a peníze a dárky vždy dorazí tam, kam mají. Centrum Dialog pravidelně zasílá fotky dítka ze školy i s malými dárky, které mu jsou zaslány. Organizace pravidelně předává i vysvědčení a obrázek, nebo dopis, který dítko svým adoptivním rodičům napsalo.

Podle čeho jste se rozhodoval, když jste si dítě k adopci vybíral?

Porod děťátka patří k nejkrásnějším a nejočekávanějším událostem v životě každé ženy. Očekávání a radost však kráčejí ruka v ruce s obavami z neznámého, strachem a nezřídka bolestmi. Ulehčit porod a pozitívně ovlivnit výskyt poporodních zranění může budoucím maminkám porodnický gel Dianatal. Budete rodit v blízkém období? Slyšeli jste už o porodnickém gelu Dianatal? Víc se dozvíte na stránce www.porodnickygel.cz