Dny, o kterých příliš nemluvíme (ale měly bychom)
Minulý týden jsem stála uprostřed kuchyně a dívala se na všechen ten nepořádek. Za mnou zněl pláč naší pětileté dcery, ten den asi potřetí už.
Byla jsem unavená a frustrovaná a chtělo se mi křičet. Cítila jsem, jak se ve mně hromadí vztek a všechny ty negativní pocity, únava ze všech těch bojů a hádek, které se snažím denně usměrňovat. A dvě nejstarší dcery se zrovna v ten den rozhodly, že musí vyřešit všechny své spory.
Vyběhla jsem nahoru do ložnice a zavřela za sebou dveře. Kolem mě bylo ticho a jen z dálky jsem slyšela dětské hlasy. Opravdu z dálky. Potřebovala jsem ticho.
Byla jsem vyčerpaná ze všech těch úkolů, které jsem za poslední dny zvládla, ale nejvíc mě vyčerpával pocit, že ať už jsem udělala cokoliv, nebylo to dost. Dokonce mi přišlo, že v tom množství všeho, to nebylo NIC.
Protože další úkoly stále přibývaly, hromadily se na mém seznamu a neměly konce.
Cítila jsem se osamělá. Chtěla jsem, aby někdo přišel a řekl mi, že v tom nejsem sama. Že nejsem špatný, zlý člověk, když se potřebuji nadechnout a občas mám chuť prostě jen prásknout dveřmi.
Původně jsem o tom nechtěla psát, protože takové věci se přeci neříkají.
Ani já jsem původně neměla v úmyslu psát o svých pocitech. Protože nejsou pozitivní, nepřinášejí nikomu radost a už vůbec nikoho nepřesvědčí o tom, že být máma je ten nejúžasnější zážitek ze všech.
Každý den se snažím každé mámě radit, aby byla silná, že to dokáže a říct jí, že v ní věřím.
Jenže některé dny už jsou prostě příliš. Myslím, že to všechny poznáme už ráno. Stačí sejít do kuchyně a VÍTE, že dnes to prostě bude až moc. Víc, než vydržíte.
A za pár hodin sedíte za zavřenými dveřmi na záchodě a modlíte se, abyste měla pro sebe jen pět minut. Jenže nemáte. Za dveřmi se ozývá to známé MAMI.
A vy úplně cítíte, jak se ve Vás zloba hromadí. Nejraději byste utekla pryč, ale nemůžete.
Nejste sama. Vím, píši to často, ale OPRAVDU NEJSTE SAMA.
My všechny podobné pocity zažíváme každý den.
Dusíme je v sobě a cítíme vinu, větší a větší.
Ale i tohle patří k tomu být mámou.
Být máma není jen o lásce a pocitech, které Vás naplňují štěstím a radostí.
Je to o pocitech, kdy stojíte zlomená před vlastním dítětem a víte, že prostě nejste schopná zařídit, aby se obléklo. Nebo snědlo snídani. Jste prostě jen unavená už ze všech těch pokusů, kdy lžička představuje letadlo nebo her, kdo se rychleji oblékne.
Zíráte na tu osobu v zrcadle a ptáte se sama sebe, jak je možné, že tříleté dítě Vás tolik ovlivňuje a Vy jste proti němu bezmocná.
Ale proč o takových dnech nemluvíme?
Proč nesdílíme své nejhorší pocity?
Žijeme ve světě, kde každý pocit štěstí musí být okamžitě vystaven na světlo.
Ve světě, kde nám Instagram říká, že existuje 52 snadných večeří pro zaneprázdněné mámy( a pocit viny, že ohříváme dva dny staré jídlo k večeři) , 13 důvodů, proč je mateřství to nejlepší na světě. A momenty, kdy to tak není, prostě neexistují(a s nimi i pocit viny, protože nemáme dost času si ho užít).
Víme všech 44 způsobů jak si vyrobit s dětmi papírového draka nebo upéct mrkvové muffiny.
Ale proč stejně s nadšením nesdílíme pocity, kdy je nám do pláče a chceme praštit s formou na muffiny prostě o zem?
Kolik z Vás sklopí oči k zemi se studem, že dnes k večeři podáváte pizzu z mrazáku? Nebo chleba ve vajíčku?
Zatímco čtete, jak jiné maminky upekly kuře, jako zákusek dokonalý jablečný koláč a u toho všeho se stihly se svými potomky vyfotit, aby dokonalý obrázek, dokonalé rodiny, byl prostě DOKONALÝ.
Chtěla bych mít tu moc a pohnout kousek objektivem aparátu. Jen o pár centimetrů, abychom všechny viděly realitu, která za takovým obrázkem je. Všechnu tu rozsypanou mouku, nádobí ve dřezu, plačící dítě v jídelní židličce.
Abychom zatímco my sedíme v teplácích a máme vlasy v culíku, když čteme ty dokonalé příspěvky, jsme pochopily, že takové okamžiky jsou jen výjimečné. Že se nedějí každý den a nejsou běžné.
Také máte někdy pocit, že zatímco vy, udýchaná a bez make-upu tlačíte unaveně nákupní vozík, všude kolem Vás jsou mámy, které to prostě zvládají? Vypadají upraveně, mají dobrou náladu a jen co zlehka nakoupí plný košík, už s úsměvem uhání s dětmi do Disney Worldu?
A pro Vás je největším výkonem toho samého dne, jenom ten nákup a z posledních sil s ním dojdete domů.
A to poslední na co myslíte, je pocit požehnání, který byste ráda hned sdílela se všemi svými přáteli.
Necítíte se ani požehnaná, ani poctěná a už vůbec ne šťastná.
Mámy.
Ve světě, kde každý očekává od toho druhého hodně, se musíme prokousat a rozhodnout se, co je opravdu důležité.
Jestli všechny ty obavy z toho, že naše děti nerozvíjíme dopředu, když se dívají na televizi, zatímco se Vy snažíte nabrat síly po neprospané noci a v ruce držíte už druhý hrnek kávy.
Všechny ty otázky, zda jim to neublíží, když s nimi nestavíme města z papíru a neučíme je mluvit třemi jazyky.
Jestli obavy z neekologických pracích prostředků, lepku a oblečení, které není jen z Biobavlny, jsou opravdu teď to nejdůležitější.
Přitom všem na nás všude křičí jenom jedno, že to musíme zvládnout všechno, protože jsme mámy a mámy to tak dělají.
Nespí, nejedí a obětují se pro své děti a mají z toho radost.
Také občas sedíte na zemi a vidíte kolem sebe všechny ty hračky, použité plenky a říkáte si, jak z TOHOHLE může někdo proboha mít radost?
A na konci toho bláznivého dne jste už tím vším pláčem, úklidem a stresem pohlcená, že se cítíte jako domeček z karet. Stačí vyndat jednu kartu a sesypete se.
Myslím, že jsme nějak uprostřed toho všeho zapomněly na jednu věc. Na to, že jsme také jenom lidé.
Obyčejní, kteří mají právo na to se neustále nesmát a nehýřit úsměvem.
Až příliš rychle se BÝT MÁMA stalo synonymem pro očekávání velikosti a úžasných okamžiků.
Tak nějak přirozeně hned po porodu bysme měly pocítit obrovský příval lásky a štěstí.
A pak pro nás, které některé dny sotva držíme krok s ostatními, jsme bez dechu, klopýtáme a padáme, se sebou nemáme slitování.
Ve chvílích, kdy vyčerpané pláčeme a cítíme všechny ty emoce, které se v nás nahromadily, je to poslední co chceme slyšet, že budeme v pořádku. Že všechno bude dobré.
Když se takhle cítím, nechci poslouchat, že to bude dobré, chci, aby to dobré bylo A TEĎ.
Ale přitom uvnitř tolik toužíme, aby někdo tahle dvě slova řekl. Aby nám je zavolal, napsal nebo zašeptal. ZVLÁDNEŠ TO.
Být mámou je jako jízda na horské dráze.
Jsou dny, kdy zvládnu všechno, mám radost, nic mě nerozhodí.
Jindy vím, že prostě dnes nebude dobrý den.
Kdy od rána se všechno pomalu hroutí a já sedím večer v ložnici v tichu a modlím se, aby po mě nikdo teď nic nechtěl.
Hlavně, žádné MAMI.
Měly bychom o takových dnech mluvit častěji a měly bychom si uvědomit, že jsou naprosto v pořádku.
Je v pořádku cítit se na dně, dokonce mít zlost na své dítě, které se vzteká a vzdoruje.
Je v pořádku zlobit se, že Váš život není tam, kde byste ho chtěla mít.
Je v pořádku strachovat se, že jste neudělala dost.
Je v pořádku cítit se unavená a jen sedět a dívat se, jak děti rozhazují hračky a nemít sílu jim cokoliv říct.
Je v pořádku už ráno se těšit na to, až půjdou děti spát.
Všechny takové pocity jsou normální. Protože jsou skutečné.
Myslím, že tohle je zrovna ta část, o které se příliš nemluví.
Pocity nejsou špatné.
S příchodem dítěte na svět, jsme se přeci nezměnily ve stroje, které jsou vždy perfektní, bez negativních emocí.
Jsme to pořád my.
Stejně nebo více ustrašené, milující, obětavé, unavené a vyčerpané ženy.
Taková je pravda.
Nechtěla jsem do té ložnice utéct. Nedělám to často. Nechci, před svými dcerami utíkat.
Ale v tu chvíli jsem prostě musela.
Přemohlo mě to, ten den byl celý takový.
Když jsem se vrátila dolů, cítila jsem trochu viny, že nejsem vždycky dost silná, ale pak jsem si uvědomila, že nikde není přeci psáno, že matky musí být vždy silné.
A víte proč?
Protože všechny hluboko uvnitř víme, že jsou chvíle, kdy jen musíme tady a vydržet až do konce.
Všimly jste si někdy, že žena, které nese vztekající a křičící dítě v náručí, nemá většinou žádný výraz se tváři? Nevyčtete tam ani vztek, ani lítost. Netváří se nijak. Prostě jen jde, pokračuje dopředu a nedívá se kolem sebe. Bojí se, že kdyby se rozhlédla, viděla by jen oči ostatních, které by jí odsoudily. Oči lidí, kteří jen nevěřícně kroutí hlavou.
Včera jsem takovou ženu potkala. Stála jsem ve výtahu v obchodím domě se svou nejmladší dcerou a k nám přiběhla mladá žena. V náručí měla asi dvouletého chlapce, který plakal a něčeho se dožadoval.
Na té ženě bylo vidět, jak se bojí podívat mým směrem, protože bych ji mohla odsoudit.
V tu chvíli jsem věděla, že vím, jak se cítí, protože sama se tak občas také cítím a udělala jsem něco, co bych si přála, aby se stalo jednou i mě.
Otočila jsem se na ní a pověděla jsem jí jednu, obyčejnou, jednoduchou větu.
"Tohle období, je náročné, že. Moje dcera má takové záchvaty každou chvíli."
Kdyby jste mohly vidět to překvapení a úlevu v jejím pohledu. Najednou ten prázdný pocit byl plný radosti, že jí konečně NĚKDO POCHOPIL.
Najednou měla pocit, že je úžasná máma, stejně jako všechny ostatní a že to přejde, že to zvládne. Ten pocit selhání byl najednou o mnoho menší.
Být máma, je z velké části hlavně o víře v sama sebe, ve svá rozhodnutí.
I v to, že každý den není plný třpytu, slunce a duhy. A Vy nemůžete jen vyrábět zvířátka z papíru a péct koláče, máte na seznamu i jiné věci.
Ale to nevadí.
Vím totiž, že druhý den své děti obejmete pevně a stavíte si s nimi kostky nebo malujete obrázky a nebo s nimi jdete na hřiště. Čtete jim večer pohádku, pletete culíky a zavazujete tkaničky.
I když jste unavené, pokračujete dál a dál.
Teď, když jste dočetla až sem, chci, aby jste věděla jednu věc.
Nikde není psáno, že musíte být super máma, která zvládne všechno každý den. Buďte samy sebou, milujte své děti a hlavně sebe samotnou.
Všechno je v pořádku, Vaše děti jsou v pořádku. Přežijí i studenou večeři a odpoledne strávené díváním na pohádky. A Vy přežijete všechny špatné dny, které Vás ještě čekají. Takových dní jste už zvládla hodně.
Taková je skutečnost. Ne vždy se třpytí a blýská.
Ne vždy prožíváte jen dobré dny, někdy je těch špatných více.
Některé dny jsou jen obyčejné.
Ale i ty se počítají.
S láskou,
Monika
POJĎTE ZA MNOU I NA FACEBOOK: https://www.facebook.com/KrayMonika/
#mk_blog_academy #spatnednypatrikmaterstvi #bytmama #materstvi
Krasny clanek, mluvis mi z duse. Dekuju.
To asi popisuje mejch 6 mesicu zivota od te doby co mam druhe dite 😂tolikrat se mi chce jit na wc,zatlouct tam prkna a uz nevylezt .....
@makynaeliska 😂😂Ja zase pri myti nadobi kaudy den vybiram, ktery by me unesl 😂
@zana09 ty máš aspoň na výběr ze vzrostlejch 😀 já si své "houpací" zasadila teprve loni a jsou to mrchy tenký 😀
Nevím proč, ale po přečtení tohodle článku se mi normálně ulevilo... 😉
@zana09 ja ti to reknu tak....Kdyz uz jsem hodne zoufala a kourim nervama na balkone,rikam si,jestli na ten strom doskocim 😂
@makynaeliska Tak zmen matros a treba doskocis :D
Presne tohle jsem dnes potrebovala cist. Dite nemocne, protivné a ja mam.pocit, te vsichni okolo to materstvi zvladaji s prstem.v nose a jeste zvládnou usir detem kostymy na karneval 😀
@zana09 kolikrat premejslim ze reknu chlapovi jestli v praci ve skladu zabavenejch veci neco nemaj 😂
@roseofnight za trest bych jim dala pytel na hlavu,vystrihla oci a pusu a rekla:tak deti a jdete za bubaky 😂
Díky za takový článek 🙂
Úplně jsem se rozklepala. Tak krásně napsané, dokonale vystihnuté pocity. Minulý týden mě moje malá asi trestala protože všude chtěla tatínka - uspával tatínek, do školky vodil tatínek, mě naprosto ignorovala a nechtěla mě. Nevím proč, asi proto, že jsem trošku tvrdší v poslední době, ale jinak nic. Ale do školky jsem pro ni musela já, tak to se jí nelíbilo. Ale ve školce hrála hrdinku, venku ale spustila takový kravál, že mi normálně pískalo v uších. Lidi se po mě dívali a měli přesně ten výraz odsouzení a nic víc. Dokonce jedna paní na mě, ať s tou krásnou holčičkou něco dělám, tak jsem normálně na ni vyjela, ať mi poradí co mám udělat, že já už nevím.
No prostě hrůza. Normálně jsem doma brečela, a brečela jsem i kvůli tomu, jak mě furt odmítala. Na druhou stranu to mělo výhodu, že jsem měla čas pro sebe a jak nechtěla mě, tak jsem se koukala i na televizi večer. Ale bylo mi to moc líto.
Tento týden je to už lepší.
Ale ty výrazy a pohledy, to je na sebevraždu. Proto taky když vidím někoho, kdo prožívá to, co já, tak se mi strašně uleví a když s ní příjdu do kontaktu, tak se taky snažím dát najevo, že jim rozumím.
Krásný článek, díky za něj.
A jen drobný detail k dokonalosti: třetí odstavec od spoda - místo "aby jste věděla" "abyste věděla".
Na poselství to samozřejmě nic nemění 🙂
Dekuji ti za tento clanek,moc.❤
@netyka a to je prave ono...
K dokonalosti .....uplne to zabilo podstatu clanku ten tvuj koment😂
@netyka děkuji, já to mám nastavene, ale jak jsem to kopírovaly, tak mi to uteklo 🙂
@pus
@pus děkuji i ja❤
@sebestka děkuji ❤
@dora13 dekuju moc ❤️
@makynaeliska
@zana09 musim upřímně rict, ze jsem se zasmala 😁 Já kdysi zvažovala, jestli se dá obesit na zubní niti 😁
@roseofnight také mám občas takový pocit 🤗
@kuliocka17 to jsem moc rada ❤
@katynka78 děkuji opravdu za tento komentář a držím Vám palce ať to zvládnete. Někdy je to opravdu těžké a je mluvení o takových pocitech nás všechny přesvědčí, ze jsou normální jako my všechny ❤️
Prave dnes...
Skvěle napsaný článek a hlavně konečně někdo,kdo neříká jen jak je jeho dítě skvělé a úžasné atd😉Malá má 7 měsíců a občas mi dává teda pěkně na prdel😉Takže děkuju❤
Krasne napsane... Presne tak se dost casto citim a citim se strasne, ze jsem asi nemela byt nikdy matkou, ze na to nemam... Dekuji za tyto radky🙂 pomohly a pomohou az bude zas nejake priste😅
Krásně napsané! 😉
@jinajana ❤
@dendulevrtule díky za komentář, musíme o tom mluvit vice😉
To je dneska!!! K tomu nemoc a je vymalovano. Kdyz se chci sverit manzelovi, zacne mi vykladat o nejakem deb.ilovi zajatem v Mali, jak ho mucili, chape to nekde? Pak se divi, co mi je. Diky za clanok, jeste chvili a jdu se bez vycitek zamknout do ticha podkrovi!
@luciluci13 jsem ráda, že jsem mohla udělat alespoň něco❤ třeba Vám pomohou i ostatní mé články:
http://zaslouzilamama.blogspot.cz/2016/10/kazde...
http://zaslouzilamama.blogspot.cz/2016/11/11-ma...
http://zaslouzilamama.blogspot.cz/2016/11/kazde...
http://zaslouzilamama.blogspot.cz/2016/11/kazde...
http://zaslouzilamama.blogspot.cz/2016/12/veci-...
atd.😉
Tohle by si měla číst každá máma, když jde spát a když ráno vstává 🙂 Krásně napsané! 👏
@syrecek01 běžte a ještě těmi dveřmi bouchněte, uleví se Vám❤
@alilisi děkuji moc, to je pro mě pocta, když tohle píšete❤
@denikzaslouzilemamy Urcite si poctu az to nase zvire usne😅
Dekuji moc 🙂
Úžasné, děkuji! Tohle jsem zrovna potřebovala slyšet
Než jsem se stala matkou,nedokázala jsem pochopit matky alkoholičky...Teď už je chápu a když se mě někdo ptá, jak zvládám děti rok a půl od sebe, odpovídám: chlastám 😉
Krasne napsany clanek....dekuji za nej😊
Díky za tyto články, pomáhají mi cítit se trochu normálně a ne jako mimoň, chtělo by to založit možná i nějakou skupinu necítím se vždy super skvěle jako matka, někdy toho mám plné zuby a ráda bych utekla, to že se i ostatní maminky cítí tak bezradně, bezmocně, vyčerpaně... člověka "potěší" neberte v špatném slova smyslu... prostě bavit se pořád a číst jen o maminkách, které si to mateřství bezmezně užívají, vidě fotky super obědů, které zatím prostě nezvládám i s moučníky... mě občas deptá... už jsem si párkrát i říkala, jestli jsem vůbec mateřský typ, jestli to nebyl vše omyl, ač jsem malého strašně chtěla a těšila se na něj. pak zas přijdou super dny, kdy si to celkem užívám a tak furt dokola... teď čekám neplánovaně druhé, budou "jen" 23m od sebe a někdy mě jímá hrůza, ale zvládly to jiné, musím taky... 🙂
Děkuju za tenhle článek. To, že žena nesoucí své vztekající se dítě je bez výrazu- to je přesný. Jednou se takhle Dominik vztekal v tramvaji plný lidí, že nebude v kočáru, svíjel se po zemi, já se nechtěla na nikoho ani podívat, přitom jsem ty zabořený odsuzující pohledy cítila v zádech, najednou k nám přišel pán a říkal: ,,Ten má ale energie, co maminko? Aspoň bude večer dobře spát. ". To byl balzám na duši.
dekuji! skoda, ze jsem ho necetla pred rokem a pul....
@v2e2rka bohužel je to tak. Některé maminky více jedí, jiné dělají něco jiného. Je to psychický a fyzický nápor❤
@anduska.x dnes se mi stalo to samé.Byla jsem v obchodě a odmítla jsem dceři koupit šaty. Začala křičet na celý obchod, až vykoukla prodavačka a okřikla jí. Tak jsem jí řekla, že už jdeme a vzala dceru do náruče a radši odešla. Ale cítila jsem se tak trapně, jak už dlouho ne. A přesně jak píšeš, ty pohledy jsem cítila ještě dlouho po té😕
@lucinkalucka mrzí mě, že jste musela tak dlouho čekat, ale určitě můžu slíbit jednu věc, takových článků ode mě uvidíte více 😉 stačí se podívat ke mě na blog🙂
@pajuska252 děkuji za komentář. Přesně proto jsem založila blog před půl rokem, protože jsem nikde neviděla jinou blogerku psát o tomhle. O tématech, které mě jako mámu zaskočily. Pravda, neumím hezky fotit, kosmetice také nerozumím, takže nic jiného mě nenapadlo🙂 skupinu sice slíbit nemůžu, ale byla bych ráda, kdyby se takovou pomyslnou skupinou, jednou můj blog stal, protože ho píšu pro všechny❤
http://zaslouzilamama.blogspot.cz/2016/11/kazde...
@karolinahd děkuji moc❤
@denikzaslouzilemamy tak jsem to nemyslela😁jen kdybych si cetla o takovyvh pocitech driv, zvladla bych nejtery situace lip
@denikzaslouzilemamy a meli by si to precist i nekteri chlapi a vsichni nejchytrejsi radilkove😉a pak by snad byl v rodine klid (i mezi prateli)
@lucinkalucka já myslím, že to že si to chlapi přečtou nepomůže většině k pochopení, podle mě by měli povinně absolvovat týden sami bez pomoci s dítětem a terpve tehdy by možná prozřeli... mi přijde, že oni jsou pořád přesvědčení, že se doma na mateřské flákáme a je to pohodička...
@zana09
@pajuska252
@denikzaslouzilemamy
@lucinkalucka
@anduska.x
@pajuska252
@karolinahd
@v2e2rka
@ilonka82
@luciluci13
@alilisi
@roseofnight
@domka01
@dora13
@makynaeliska
Hezký večer,
upřímně, nečekala jsem dnes takovou odezvu na poslední článek, které se mi dostalo.
Některé příběhy Vás mě dojaly, protože je opravdu smutné, že se cítíte osamělé, nepochopené a bojíte se venku zvednout oči, abyste neviděly odsouzení v očích druhých.
I já jsem se s tím setkala, naposledy dnes odpoledne. Naše nejmladší dcera měla záchvat vzteku v prodejně, protože jsem jí odmítla koupit šaty. Když ji okřikla prodavačka, vzala jsem ji do náruče a raději odešla. To, co jsem cítila asi popisovat nemusím.
Cítíme se tak všechny, často.
Odsouzené, nepochopené, osamělé.
Píšete mi častěji a častěji do soukromých zpráv, ptáte se na radu, děkujete za článek, který Vám pomohl uvědomit si, že nejste samy. A vy víte, ŽE NEJSTE SAMY.
Pokud máte chuť říct něco ostatním maminkám nebo se s nimi podělit o svůj příběh, své pocity, i když nejsou takové, jaké by okolí čekalo,
máte možnost.
Tento blog je náš, píšu ho pro nás všechny a byla bych ráda, kdyby jednou byl místem, kde se všechny maminky budou cítit dobře a jako "doma".
S Láskou,
Monika
Tohle je ten nejkrásnější článek co jsem četla. Moc za něj děkuju. Je to,jako bych to psala já sama. Poslední týden se cítim vyčerpána a na pokraji svých sil,před zhroucením. Po přečtení se mi ulevilo a vím,že už bude zase dobře. Být mámou není jednoduché,ale je to krásné.
@pajuska252 no a i potom jsem presvedcena, ze budou vpohode oni sidost veci zjednodusi,odflaknpu,netesi obleceni na doma a na ven...zapnou tv at maji klid..... a nabic,aspon ten muj,by nedelal zadny domaci prace krom vateni,takze by se statal opravdu jen o to dite. a to je dost rozdil ne? jeste ze byvaji deti doma s maminkama vetsinou 😃
@lucinkalucka jo to je pravda. No takze je asi nemozne jim vysvetlit jak tezke to je. Manzel taky kdyz hlida tak jaks taks zvladne jen maleho a uklid vzdy zustane na me. Neco uvari ale tak dve jidla opravdu vyjmecne...
@pajuska252 jsou i lepsi chlapi, ja vim. jinyho bych ale nechtela. jenze ten oristup me nekdy tak vytoci, ze se akorat pohadame. a to souvisi i s nervama z deti nekdy ze....projde mne, ze mam ve sve okoli jen spokjene maminky- jak s cetma,tak manzelama. tak teda nevim.....
Super napsané, děkuji za racionální pohled.
@lucinkalucka Ono to tak nekdy ale jen vypada, nekdo se s problemy nesveruje a "hraje" spokojenou zenu/matku/manzelku a pritom doma vecer buli do polstare. Taky jsem si driv myslela, jak jsou vsichni kolem happy a pak jsem zjistila, ze vsude je neco.
@denikzaslouzilemamy děkuji, upřímně !!! 🙂 u mě to bohužel jsou stále častější stavy...Zrovna teď mi odešla pračka, smrad po celém bytě...mladší asi usnula v klidu jen kvůli tomu...plná vana dalšího prádla, na novou není...kašlu na to, starší kouká na jednu pohádku za druhou, já koukám na koně a užívám to ticho než se mladší vzbudí a začne vše nanovo 🙂
děkuji.....mám sice jen jedno dítě, větší, ale jsem na něj sama a tohle přesně jsem už dlouho potřebovala slyšet (číst) ❤
@lucinkalucka taky bych chlapa neměnila, večer okoupe a uspí, ale tím pro něj vše končí, veškerá domácnost je na mě a on si v klidu sedí u telky, někdy mě tím taky točí, by ho nezabilo aspoň občas pomoct trošku. nicméně taky mi přijde, že jsou v okolí maminky s nějak hodně hodnými dětmi oproti našemu raráškovi, nicméně ony to možná jen hrajou, nevěřím, že je vše dle jejich představ, jen se o tom nemluví mi přijde...
@pajuska252 ak u nas ani to koupani nedela,ale prs den chvili pohlida- a ja si dodelam resty.ake jen nkdy vazne😑 projde mbe,ze furt nekde je....hory,skoleni,hospda s kamaradama nebo kolegama.....konicky atd. ne ze byvh mu avidela,jsem stastna ze mam tu nasi cacorku,jen nekdy byxh si jen tak sedla a sedela😀chapete ze😃
Kéž by šlo sdílet... hned bych dala....
@slunicko.lucinecka jestli můžu poprosit a budeš chtít sdílet,můžeš z mé fcb stránky nebo blogu 🙂
https://www.facebook.com/KrayMonika/?ref=aymt_h...
@kvetak78 není zač, jsem ráda, že jsem mohla udělat alespoň něco❤
Sedim na gauci a brecim. Dnes byl jeden z tech vyzivnych dnu. Ja i chlap nemocni, a deti cele odpoledne na zabiti. Do toho ,,hadka,, s muzem. Dnes je den kdy si rikam, ze nevim, jestli to zvladnu, kdyz vim, jak to vse bude jeste dlouho trvat😒
Skvely clanek!
@elmonda zvládnete, zvládnete všechno, co budete muset, věřím Vám <3
Moc krásně napsané, úplně mě to dojalo.. Díky moc za tento článek!!! 🙂
@vendullkaa děkuji moc, vážím si toho ❤
Dekuji za článek <3... Zrovna dnes kdyz tu lezim nemocná v 34tydnu a kolem me se vzteka ma dvou a pul leta dcera... A to uz od sameho rana
@denikzaslouzilemamy.....stopro, protože mi mluvíš z duše...
Dneska mi ten clanek hodně bodnul. Malej zacina se separacni uzkosti a vztekanim. Takze dojit si v klidu na zachod, nemyslitelne. V klidu si dat snidani nebo snad jakekoliv jine jidlo nemyslitelno. Cekam, kdy i to nadobi budu myt s nim na ruce..
Za posledni cca 4 dny si pripadam vymackana jak citron..
@cattus pokud nechcete poslouchat řev doporučuju dítě brá na záchod s sebou, případně některé činnosti dělat s ním v nosítku/šátku např. na zádech, mě to zachránilo poslední zbytek nervů, když bylo toto šílené období u nás a že trvalo kurňa dlouho, teď už má "jen" to vztekání 😀
@pajuska252 on tam za mnou dojde, ale nekdy nezaregistruje, ze odchazim, protoze si hraje, a pak ten okamzik kdy to zjisti je o nervy.. A popravde, i na tom zachode chce kazdy trochu klidu. Pertner treba jen pri vedomi, ze jsem vedle v koupelne, nebo nedej boze primi za dvermi se proste ani nevycura, a to stejne s malym, kterej na nej chodi taky jukat..
Nositko ani satek nemam, protoze mam potize se zady a nevyhovuje mi..
Pritom malej byl vzdycky samostatnej, krasne si hral vzdycky sam, me k zivotu nepotreboval... A ted fakt jen staci, ze jsem treba za dverma skrine, nevidi me a rve...
@cattus vím, že asi prožíváte těžké dny a to poslední co chcete, je číst, jak Vám někdo říká, že to bude dobré a zvládnete to. Ale já vím, že ano. Máte před sebou teď náročné období a bude dlouhé, nebudu Vám lhát a mnohdy budete chtít od všeho utéct a budete si myslet, že to nezvládnete, ale zvládnete a na konci, budete silnější .Držím Vám palce❤
@slunicko.lucinecka nejen z tvé, ale myslím, že nás všech❤
@petule1990 některé dny stojí za to, že. Ale zvládnete to❤
@frale přesně tak, každá bouřka se přežene, jen musíme vydržet❤
@denikzaslouzilemamy ja tusim, co me ceka, trochu v koutku duse doufam, ze to nebude uplne desivy..
Děkuji 👏
Děkuji !! 🙂
@berryi ❤
@tercie ❤
Dekuji,dekuji. Diky za tento clanek, uz vim,ze nejsem sama. Precetla jsem ho jednim dechem. Prisla asi trochu uleva a pravda je,ze v posledni dobe mi vsechny pripadaji jako super mamy. Upravene, nacancane, vysmate a ja znicena,unavena, cekajici pres dva mesice na den kdy si dojdu ke kadernici. Je to tezke..
@janinka23 děkuji za komentář a jsem ráda, že se ti ulevilo, protože je potřeba o tom mluvit častěji, abysme všechny věděly, že v tom nejsme samy ❤
DĚKUJI ❤
Cítím se poslední dobou takhle docela často, článek zahřál u srdce 🙂
děkuji ❤
Díky za super článek! Ze začátku jsem se smála, když jsem poznávala své dny se synem... zrovna včera zalehl u pokladny v krámě. Nechala jsem ho, aby si tam ležel a když jsem odcházela řekla, jsem mu ať jde a naštěstí šel, jinak nevím, co bych si s ním počala. Táhnout nákup a ještě jeho
Diky za tento clanek,az mi hrkly slzy do oci.Je fajn vedet, ze nejsem sama kdo obcas nezvlada a rozbreci se.A mimochodem,tento clanek jsem si cetla pri cisteni zubu😆😆😆😆pak bych mela cas az vecer😯
Moc děkuji za krásný článek, úplně se v něm vidím. Hlavně opět poslední týden, nemoc, úplné vyčerpání, hysterický vztek a vzdor 3.5leté a horečky a zuby té 9měs která začala akčně lézt takže ji musím být stále za zády.. 😕
Krásně napsáno.. Také se ve všem vidím... Kéž by tak i třeba moje kamarádka (bezdětná) pochopila, že mít dítě není brknačka a válení se na gauči...
Díky za všechny
Děkuji za článek . Už potřetí jsem začala psát komentář o tom jak se poslední 3 dny cítím pod psa a nejradši bych utekla ..a pak jsem ho smazala protože o tom se přece nemluví .. Své dítě milují nadevše ale jsou momenty kdy se to prostě nedá ..Ale jednou jsem máma ,tak prostě musím se zakousnout a vydržet to .Pák to nevydržím a obořím se na partnera kvůli prkotině a ten jen nevěřícně kouká co se to se mnou děje ? Pák se nedivím ,když se partnery rozcházejí nebo do vztahu připlete třetí osoba .Přitom stáčí svěřit se tomu druhému ,že toho je na vás moc,že to prostě nezvládáte ,najít v sobě tu odvahu a pořádat o pomoc
Konečně to někdo pěkně a nahlas popsal - co je být mámou!! 😉
Je to velká pravda,opět jste me rozplakal a.Nádherné jen škoda ze to nejde uložit,občas bych si ty příběhy potřebovala precist
@pomoztekacence děkuji moc ❤ uložit to tady sice nejde, ale vždycky můžete jít na můj blog, kde tyto články pořád jsou a pořád budou😉
http://zaslouzilamama.blogspot.cz/
@piki88 děkuji, opravdu jsem ráda, že to takhle vidíš, je už načase, aby se říkala nahlas spousta věcí❤
@olinkaadam právě proto jsem ho napsala, aby jsme začaly mluvit o svých pocitech a nestyděly se za ně. Nemůžeme přeci jen mluvit o tom krásném, k tomu krásnému patří o druhá strana. Tvůj partner je zmatený a cítí se nepochopený stejně jako Ty. Zkus si s ním sednout a promluvit, určitě je lepší o věcech a pocitech mluvit, než si říkat: " nemá to cenu, stejně mě nepochopí." Já to tak dělám se svým mužem pořád❤
@mborlova děkuji❤
@mor48tko je mi líto, že Tě nechápe, ale na druhou stranu, já když jsem děti neměla, také jsem nevěděla, jaké to je být máma❤
@dandellaii děkuji❤
@lnk děkuji❤
@jasica77
@milca84 je to náročné někdy, ale důležité je pochopit, že takové dny jsou a budou, ale také odejdou a přijdou ty lepší, držte se❤
@janina29k já také zkouším tuto metodu, někdy to nevyjde a dcera se ještě víc rozkřičí. To bych pak nejraději někam zalezla 😀
@denikzaslouzilemamy to asi maloktera mama vedela, jake to je byt matkou, dokud ji nebyla... Ale to prece neznamena, ze budu nekomu predhazovat, ze "ja prece chodim porad do prace a ty jsi doma s deckem"... Ja bych si to teda nedovolila... Trochu empatie by nekterym lidem neuskodilo
Dekuji,dekuji,dekuji.....a jeste jednou DEKUJI......
dekuju
❤ ❤ ❤ moc moc moc díky za tenhle úžasný článek
Děkuju za tenhle článek, přesně popisuje co cítím. Myslím, že dnešní doba, vykreslováním dokonalé rodiny na každém kroku, příšerně tlačí na maminky aby stihly a zvládly nemožné. Děkuju, že nejsem sama, kdo to prostě někdy nedává.
Začni psát komentář...
Diky...