Na Koníkovi jsem několik let, přesto mi nikdy nedošlo, proč tolik maminek odchází, nadává na skupiny jiných tady a píše mi, ať radši odejdu také.
Protože jinak mě rozcupují a sežerou (jejich slova). Protože píšu veřejně a protože občas nebo možná hodně často, se trefím do něčího zraněného ega, blbého dne nebo jen nátury, která má potřebu zlomyslně se posmívat.
Ale napadá mě, kolik maminek jenom tady na Koníkovi píše veřejně?
Ptají se, tápou, hledají oporu, pomoc nebo se jen chtějí pochlubit a svěřit. Kolik z nich se setkalo s posměšky, útoky, negací a kolik z nich, radši už nepíše nic. A nebo ani nezačaly. Právě proto.
K tomu jsem si myslela, že fóra pro maminky a rodiče jsou. Abychom se navzájem utěšily, poradily si, zasmály se a byly jedna druhé oporou. Zmýlila jsem se?
Možná tomu tak bylo kdysi. Dnes jsou "prý" fóra pro rodiče nebezpečným místem, kterému je někdy lepší se vyhnout. Protože jinak a nezáleží na tom, jak se cítíte, ani jak odhalené jste, když třesoucími prsty ťukáte do klávesnice svůj strach a smutek, na druhé straně bude vždycky někdo, kdo bude mít tu neodolatelnou potřebu napsat Vám něco "pěkného". A tím si zlepšit den.
Ale nevzdávejte se, věřte mi, že na druhé straně, někde tam venku, sedí někdo, kdo Vás potřebuje. Kdo ocení, co děláte. Ať už malujete botanické ilustrace nebo mluvíte do mikrofonu. Pokud máte co říct, své lidi si najdete. Jen to nesmíte vzdát.
Monika <3
Krásný den, pojedeme na dovolenou do Českého Ráje...moc prosím o tip, kam tam na výlety? Děkuji
Krásnou středu 🙂
chci Vám poděkovat za komentáře ke včerejšímu postu. Upřímně, možná bych ho dnes napsala maličko jinak, ale je to přesně rok, co jsem naposledy naťukala pár písmenek do klávesnice a stiskla "odešli".
Jedním z důvodů bylo mimo jiné i komentáře, které mě odradily. Nebylo jich mnoho, asi nemám ještě za tolik let, co píšu veřejně hroší kůži. Ani publikování ve veřejných médiích (časopis maminka např.) mě neotužilo. A tak si každý takový komentář beru osobně. Znáte to. Mezi padesáti laskavými, chápavými, je právě ten "jeden", tak viditelný a zasáhne na přesné místo.
Ale došlo mi dneska jedno. Kolik maminek jenom tady na Koníkovi píše veřejně. Ptají se, tápou, hledají oporu, pomoc nebo se jen chtějí pochlubit a svěřit. Kolik z nich se setkalo s posměšky, útoky, negací a kolik z nich, radši už nepíše nic. A nebo ani nezačaly. Právě proto.
Být mámou (a teď si dovolím patetická být), je dost složité pro nás všechny. Je úplně jedno, jestli vedle sebe máte tříkilového drobečka a nebo sedmnáctiletou, hubatou slečnu 😉 Mámy jsme a budeme až do konce života. A vždycky budeme o sobě pochybovat tak, jak to umíme jen my ženy.
Ano, jsem možná trochu patetická a kdo není? Copak život není? Dovolím si být, protože jsem se během posledních dvou let setkala s diagnózou smrti velmi blízko, asi jsem patetická začala být. Ale nejde jen o mě. Chci to napsat už dlouho.
A proto si dnes dovolím napsat každému, kdo má potřebu vyjádřit se a svými pár písmenky někomu ublížit, zranit jeho duši, odradit ho tak, aby už radši nic nepsal.
Každému, komu se nelíbí, co ostatní píší, když prakticky "nazí" sedají před klávesnici a dávají do každého písmenka svoje srdce, strach, radost, bolest a celou duši.
Tak těm chci vzkázat toto:
"Z naprosto nepochopitelných důvodů v době digitálního rozmachu najednou máte každý pocit, že si můžete napsat cokoliv a kdykoliv a ke všemu se vyjádřit. Protože přeci máte právo na názor. A tak píšete a neuvědomujete si (nebo možná ano?), že na druhé straně sedí člověk, který si možná prochází peklem, bojuje se svými démony a strachem. Z odmítnutí, z přiznání pravdy a nebo jen se strachem, že se mu pod příspěvek, kde otevřel duši světu (který je krutý víc než dost), objeví podobný, líbivý komentář.
Klávesnice snese všechno, ale na druhé straně křehká duše nemusí.
Tolik lidí má co říct, ale z prostého strachu to neudělá. A ne, ani kvůli tomu, že píšu veřejně, si nemusím nechat líbit nic. A nemusím s tím ani počítat. A ne, když se mi to nelíbí, nemám s tím, co dělám přestat.
Tak možná příště si to raději odpusťte a než dáte "odeslat" zamyslete se, jestli na druhé straně nesedí někdo, koho se to dotkne tak, že už nikdy nic nenapíše. A to bude velká škoda."
A Vás ostatní, kteří chcete psát, tvořit, být veřejně vidět chci říct, nevzdávejte se. Na druhé straně monitoru sedí člověk, který potřebuje číst Vaše slova. Možná je stejně ztracený, zoufalý a hledá tu jednu dušičku, která mu porozumí. Ať už děláte cokoliv, je úžasné, že máte odvahu a tu vždycky něco ocení. Vás ocení, protože za to opravdu stojíte.
Monika <3
Ahoj jsem tu nová 😉
Nezapomeňte, že slevový kód modrykonik15 na nákup na eshopu www.fare.cz bude platit ještě celý červen!
Nakupte #fare botičky do výbavy se slevou 15% ❤
Soutěž s FARE ještě stále běží!
Ještě do zítřejší půlnoci se můžete zapojit 😍
Soutěž zde >>> https://www.modrykonik.cz/blog/baja1122/message/soutez-s-fare-v-cervnu-vam-prinasim-i6qaqe/#comment-61477049 <<<
🍀 Hodně štěstí ♥
#fare #barefoot
A pak vám dlužím ještě vyhodnocení soutěže Na výlety s dm 🚗
Tentokrát se štěstí usmálo na @genity, za kterou poputuje balík plný #dm dobrot, který se dá stoprocentně využít nejen na cestách, a nejen pro dětské jedlíky 🎁
Gratuluji a brzy se ozvu ohledně doručení tvé výhry 🚗
No a vy ostatní číhejte, něco dalšího už se pro vás totiž zase chystá 🍀 🍀 🍀
Dostala....💐 Nezapomněl ! 😄
Zahradnice, prosím radu. Každá třetí 🍓 vypadá takto. Co my to žere, poznáte ? Slimaci nebp mravenci? Na slimaky granule mam, ale co popřípadě na mravence?? Díky
Dotaz asi spíš na Modrou střechu, ale vy tady víte všechno🙂 Máme okna, ale ne ten hladký profil, trošku vystouplý, takový oblouček (můžu vyfotit) a chci sítě, ale bylo mi řečeno, že se do oken musí vrtat a to úplně nechceme. Nemáte některá taky tento typ oken a v nich sítě? Jak jste to řešili? Díky moc za odpovědi🙂
Dnes máme s mužem svatební výročí 8 let - Bronzovou svatbu 😊 Když jsme spolu před 15ti lety začali chodit, vůbec mě tehdy nenapadlo že bych si toho "mladýho cucáka" někdy mohla vůbec vzít 😅 Ale je to prostě ten "můj pravý" a nejlepší muž (alespoň pro mě) pod sluncem 🤗
Slunce života - poporodní deprese a cesta ven
Příběh zachycující bolestné prožitky autorky při setkání s poporodní depresí - nejen o tom je kniha Slunce života od Andrey Klimešové
Přicházím na stránky Modrého koníka se svou knižní prvotinou, jejíž psaní mi bylo terapií a bylo motivováno snahou pomoci také druhým, kterým stejně jako mně v jistou dobu přestalo slunce ráno vycházet. Tuto knihu jsem psala zejména během půlroční pracovní pauzy, kterou jsem si dobrovolně vzala poté, co jsem dala výpověď z vyčerpávající manažerské pracovní pozice. Když se ohlédnu zpětně, byla to právě tato výpověď, která přetavila v praxi mé dosavadní teoretické poznatky o sebelásce. Poprvé jsem tenkrát dala své zdraví, svůj spánek, své koníčky…, prostě sebe na první místo. A od té doby se snažím po této cestě směřovat vpřed, i když občas je to výzva. Mám totiž devítiletou dcerku, která má stejně jako já spoustu koníčků a zájmů. Dám-li ale stranou péči o dcerku a svou analytickou práci v oblasti energetiky (nyní už méně časově a psychicky náročnou), věnuji se ve svém volném čase zejména sportu, cestování a v neposlední řadě právě psaní.
V oblasti literatury mám nejraději příběhy s tématikou osobního a duchovního rozvoje. Byly to knihy od Laurenta Gounelleho, Robina Sharmy, Marka Fishera, …, které mě držely nad vodou v době, kdy mi bylo nejhůř. Prošla jsem si totiž těžkou poporodní depresí, a právě toto období se mi stalo inspirací pro mou knížku. Abych pochopila, proč jsem se octla na dně ve chvíli, kdy spousta jiných žen září štěstím, musela jsem ze skříně vyndat hooodně kostlivců. Kostlivců, kteří tam leželi už z dob mých prvních krůčků. Snaha odpovědět si na otázky „proč se mi to děje? proč zrovna já?“ mě vedla k hlubšímu zamyšlení a k hledání souvislostí právě s obdobím dětství. I když to tenkrát bylo neskutečně těžké životní období, dnes s odstupem času už dokážu říct, že to vlastně bylo to nejlepší, co mě potkalo. Bez téhle životní lekce bych se asi nikdy nedokázala skutečně obejmout a stále bych čekala, že to za mě udělá někdo jiný. A takových „čekajících“ je dle mě mezi námi spousta.
Jelikož už dnes vím, že cesta ven z poporodní deprese existuje, rozhodla jsem se své prožitky vtělit do příběhu dvou postav a skrze něj šířit mezi čtenáře víru v lepší zítřky. Z celého srdce si přeji, aby má knížka byla pro mnohé inspirací k sebepřijetí a k sebelásce. A když se to povede alespoň u jednoho čtenáře, měla má snaha knížku vydat rozhodně smysl.
Kniha vypráví příběh dvou mladých žen, které jsou kamarádkami už z dob školních lavic. I když se jejich životy po škole vzdálily, společný jmenovatel „nemoc“ je opět sbližuje. Nejprve svou nemoc tají, protože nezapadá do dokonalého příběhu, který si léta budovaly na sociálních sítích. Ale nemoc nastavuje zrcadlo. Bolest je tak silná, že zatemňuje mysl a přináší ty nejčernější myšlenky a činy. Ve snaze vyjít ze tmy a spatřit své slunce se hlavní hrdinky pouští na cestu, ze které musí odklidit léta ukládané nánosy bahna. Naštěstí si včas uvědomí, že lepší než příběh o dokonalosti je příběh o skutečném přátelství a že si na cestě mohou pomoct. Víc ale neprozradím, aby si čtenář sám v knize našel to, co mu má kniha předat.
Co je ale dle mě důležité zmínit a co by měly vědět všechny maminky, které po narození svého miminka zažívají úzkost, strach a depresi, je to, že tento stav není neobvyklý a že se za něj nemusí stydět. Maminky, neznamená to, že jste selhaly a že jste špatné mámy. Je to nemoc jako každá jiná a nijak nesouvisí s vaším charakterem nebo něčím podobným. Jako každý nemocný člověk si zasloužíte pochopení a obejmutí. Ale mějte, prosím, na paměti, že to jediné obejmutí, které nastartuje vaši cestu za uzdravením, je obejmutí od vás samotných.
S blížícím se létem na mě z nejrůznějších stránek vyskakují lákavé fotografie přešťastných rodin, opalujících se v luxusních letoviscích, sjíždějící kajakem řeku někde uprostřed Amazonie nebo držící pod různými úhly lákavé kopečky zmrzlé radosti.
Kombinované s doporučeným oblečením jako jsou lněné šaty, topy, sandálky na mírném podpatku(protože léto) a se slaměným kloboučkem, v ruce dřímající slaměnou tašku s velkým logem, bronzerem a ledovým frapuccinem, se zdá být léto úplně v pořádku.
Hlavně, pokud bude plné toho všeho.
Ale pokud jste jako já a do letního šatníku jste si zatím nekoupily nic, zmrzlina Vám nic neříká a rozhodně se nechystáte plavat mezi krokodýli, nezbývá než doufat, že i takové léto bude pěkné.
Co pěkné, skvělé, plné, teď a tady.
Plné smíchu, melounových pecek, cákanců z bazénů nebo věder u dědy na zahradě a objetí. Protože přesně takové léto chci mít já.
Chci sedět na naší terase a pozorovat západ slunce s nejoblíbenějšími lidmi na celém světě. Se svou rodinou. Chci se s nimi smát a zapamatovat si každou minutu.
Tak jako celý rok.
Protože už to nebude dlouho trvat a octnu se v realitě, kdy každý pátek se mi na počítači zobrazí pět okýnek v našem pravidelném meetingu, na který se, se svými holčičkami těším už teď. Bude to krásné a výjimečné, ale bude to jiné, než teď.
Už nebudou na dosah ruky.
Možná, že to budou právě ony, kdo budou šplhat na nejvyšší horu, zkoumat nové naleziště vykopávek, studovat nový případ vážné nemoci a nebo oblékat slušivý kostým hotelové manažerky.
A tak i když to vaše léto možná nebude plné všech těch "instagramfriendly" zážitků, užijte si ho. Každou vteřinu. Každý kopeček zmrzliny, každou bábovičku z písku, každé vydechnutí úžasem.
Nebude o nic horší, menší, chudé, ani obyčejné. Bude přesně takové, jaké má být.
Ať je barevné, jako sám život a plné všeho, po čem toužíte ❤
🌺Moje lekníny. Pro mě nejmagičtější květina🙌
Olej na plátně
Prosím ženy, jak dlouho byly vaše děti doma se spálou, jak dlouho braly antibiotika a za jak dlouho poté do kolektivu?
Holky, prosím, nebyla jste některá v poslední době v Londýně s příletem na Luton? Chápu správně, že z letiště na nádraží už nejezdí shuttle bus, ale jen předražený elektro přibližovací vlak DART? Díky za vaše zkušenosti 🙂
Ahojky, prosím o radu nevěděli byste jak se to překládá? jde o nějaké runy https://starodavneruny.blogspot.com/2023/06/vik...
a vůbec mi to nevychází
máte zkušenosti s parfémy Essens? Vydrží? Díky 🙂
Cestovatelské dotazy
1. Německá dálnice a toalety. Vše za poplatek, to vím. Ale je možné je platit kartou nebo vážně mám vyměňovat drobná eura.
2. Británie- Londýn - zaplatím v drtivé většině kartou? Tak jako u nás?
Díky!
Pula - co zde navštívit během jednoho dne s dětmi (3 a 5 let)? Nějaké pěkné hřiště,klidná pláž, kopeček s pěkným výhledem, malebné uličky? Budu ráda za tipy. Zatím máme v plánu akvárium a koloseum.
Ahoj, zajímá mě, zda některá nemáte zkušenost s jakýmkoli produktem, který dokáže zredukovat pigmentové skvrny a skvrny po akné? Dost mě to trápí 🙈🙄
Proč je lepší kupovat koření na internetu, a ne v supermarketech? 6 důvodů, které vás přesvědčí!
Koření je základem každé dobré kuchyně. Dodává jídlům chuť, vůni a barvu. Ale víte, jak vybrat to nejlepší koření pro vaše recepty? A víte, kde ho koupit? Možná si myslíte, že stačí zajít do nejbližšího supermarketu a vybrat si z regálu nějakou směs koření. Ale to by byla velká chyba. Můžete vyzkoušet například rodinnou firmu Koření Skýpala, která dodává koření a kořenící směsi přímo domů.
Koření Skýpala je malá rodinná firma, která se zabývá prodejem kvalitního koření a kořenících směsí přes internet. Mají více než 20 let zkušeností s kořením a nabízejí široký sortiment různých druhů a chutí. Vyrábějí své vlastní originální směsi podle tradičních receptur i podle požadavků zákazníků. Dodávají koření do celé České republiky i do zahraničí.
Firma má vlastní mlýn, kde si sama zpracovává koření. Tak si udržuje nejvyšší kvalitu, vůni i chuť. Navíc je to manufaktura, kde se vše dělá ručně. Koření je čistě přírodní, neobsahuje žádné přídavné látky, jako jsou umělá aromata, barviva nebo glutamát. Je to ideální volba pro maminky, které chtějí vařit zdravě a chutně pro celou rodinu. Díky přírodním surovinám je také vhodné pro vegany.
Proč je lepší kupovat koření u nich než v supermarketu?
1) Je čerstvé
Nevýhodou koření ze supermarketu je jeho stáří. Mleté koření se mele už v zemích původu a pak se dlouho skladuje a převáží do našich obchodů. Během toho procesu se ztrácí jeho aroma, barva a chuť. Navíc není zaručena hygiena při jeho zpracování a balení. Může se stát, že se do vašeho koření dostanou mimo plodů i větvičky nebo lístky.
