Pokud by i vaše dítě zatoužilo být hasičem, vřele doporučuji kroužek mladých hasičů. Tomík je již přes rok součástí družstva z Ovčár. Je tam moc spokojený a strašně šťastný za všechny úspěchy, medaile, diplomy, rád je samozřejmě i za kamarády a spousty zážitků!
Pro děti z okolí Kolína - Ovčáry jen a jen doporučujeme 🙂
Zdravím koníkovky. Nečekala jsem, že to potká i mne. A přeci.
Jsem máma dvou měsíčního kluka. Když má dobrý den, tak je to poklad a vesměs on vlastně za bolení bříška ani jiné neduhy co ho trápí nemůže a bohužel to jinak než pláčem dát najevo neumí. Jenže on brečí pořád. Už jsem si na ten zvuk zvykla a nijak mě to nedráždí. Mimča prostě pláčou mno.
To co mě však trápí je pocit.
Necítím se být matkou a nejsem jako mama šťastná. Nenaplňuje mě ta role. I když by jsem to ráda změnila veškerá snaha je kontraproduktivní. Nebaví mě producírování se s kočárem, plkaní o zubech, značkách plen a nedej bože tèmatu "Ty nekojíš???" Vždy jsem byla energická, společenská a hl.užitečná, plná nápadů a chuti do života. Co jsem otěhotněla, kvůli rizikovému jsem byla odstřihnuta od všeho co mě dělalo mnou,šťastnou..... Strašně mi chybí být sama sebou.... Chci od života prostě víc než jen tohle. Chci byt opět i žena, plnohodnotný člen společnosti, v obraze....
A nevím jak začít a kdy. Jsem na malého sama. Patrner je přes týden pryč a to víkendové pochování mrňouse mi vážně moc nepomůže. Večer se sebere a jde na pivo. Já nárok na život nemám....
Občas se přistihnu jak lituji toho rozhodnutí a nestála si pevně za svým. Nebyli jsme připravený a já svůj život neživot nesnáším.
Potřebovala jsem to říci nahlas byť anonymně. Kritiky mě ušetřete prosím. Kritizuji se za své pocity každý den. Malého miluji, ale potřebuji v maličkostech čas i sama na sebe, který nemám.
Ty nohy zachvilku neuvidím 😂
Ahoj, rozhodl jsem se, že už chci být u maminky, tak jsem dnes 17.9.2016 ve 4:15 vykouknul o pár dní dřív na svět. Jmenuji se Michael, vážím 3250g a měřím 48cm. Všichni jsme v pořádku, jen tatínek je trochu unavený 😀
Teď bych se s vámi krátce podělila o něco málo z bosenské kuchyně. Na začátek musím říct, že jídla nejsou náročná na přípravu a většinou se vaří/pečou v jednom hrnci nebo pekáči. "Národním" jídlem jsou "ćevapi u lepini" - čevapčiči v housce, která je trochu namočená ve vodě s máslem a pak rychle opečená tam, kde se smažili čevapčiči, aby chytla jejich šmak. Dalším jídlem je maso se zeleninou připravované pod "sačem" - sač (někde se tomu říká i "peka) je kulatý pekáč, kde se nejdřív orestují větší kusy masa, potom se přidá zelenina dle vlastní chuti, takže nejčastěji brambory, mrkev, cibule, papriky a sač se zavře vyšším polokulatým víkem - zvonem. Zhora se navlékne takový velký prstenec a do něj se nasype žhavé uhlí. Oblíbeným jídlem jsou také "čorby" - čorba je něco jako velmi hustá polívka; fazole, které se vaří spolu s uzeným masem; "musaka" - jídlo z navrstvených brambor a mletého masa; "sarma" - zelný list plněný mletým masem s rýží a vařený - spíš dušený v hrnci. Bosenská kuchyně nabízí i mnoho sladkých jídel, která se ale nikdy nejedí jako hlavní chod, "baklava" je docela známá i jinde, je to druh dezertu z listového těsta, které se vrství a prokládá ořechy, polívá sirupem a medem. Lidi většinou v obchodě nekupují pečivo, protože si pečou doma vlastní chléb - toho je několik druhů a mají různé názvy. Hlavnímu jídlu, které je na stole denně, budu věnovat další KZ i s fotodokumentací postupu 🙂
Dnesni vylet ji drobet unavil 🙂 ...
Včera večer jsem ze spaní velmi nahlas zaštěkala!
Sebe jsem vyděsila, dítě vzbudila a Radek má bouli. Spadnul smíchy z postele.
To je tak, když stokrát denně opakujete, jak dělá to které zvířátko. Asi potřebuju dovolenou od dovolený 😀
Jsem vám jenom chtěla říct, že můj iPhone je plně zprovozněný a už ho miluju! 😵
Je boží!!! 😵
Na každé lžičce záleží!!
A tak nezapomeňte na Feedo.cz soutěžit o báječné ceny! 😵
https://www.feedo.cz/soutez/komentovaci-soutez-...
pokojicek pro Lucaska.misto koberce pujde postel.do sikmin u tramu pujdou vestavene police a prostor(mezi sloupy) se rozdeli japonskou stenou.
Lze léčit angínu u dospělých jinak než antibiotiky?
Otázka za srdíčko: Které užitkové zvíře najdeme v téměř každé domácnosti Federace Bosny a Hercegoviny, tj. v muslimské části země?
Při pochmurné sobotě se zmíním o dvou neveselých tématech, která k životu patří. Při první návštěvě Bosny mě vyděsilo několik věcí, které jsem postupem času vstřebala 🙂 Jednou byly hroby "na zahradě". Je zde zvykem pochovávat své příbuzné na své půdě, a ne na společný hřbitov. Hrobu se říká "mezarje" a tělo je do něj umístěno po mši v mešitě. Zajímavé je, že na mši do mešity chodí jen muži - žena, pokud jí zemře manžel, sedí během "pohřbu" doma a má pak 40denní období smutku. Z mešity zesnulého/zesnulou vyprovázejí jen muži a pohřbívají ji na půdě, která připadá rodině. Není pak nic zvláštního vidět za domem na zahradě nebo na louce poblíž náhrobky, jež z dálky vypadají jako patníky. Ve městech samozřejmě existují i velké hřbitovy, například v Sarajevu jich je několik.
Druhou neveselou věcí jsou minová pole - pozůstatek z občanské války. V roce 2001 bylo na seznamu 18.145 minových polí okolo milionu kusů min), ale odborníci předpokládají, že by polí mohlo být i kolem 30 tisíc. Kuriozitkou je, že v dnešní době chytání Pokémonů se lidé nebojí do minového pole vejít, aby Pokémona chytili!
Tak jsem tu a znovu prosím o radu:
Filmy na you tube či ke stažení podobné jako Bez dcerky neodejdu? Poradíte?
Tak jsem se rozhodla, že začnu vzdělávat ženy v gynekologické a porodnické problematice. ...První seminář bude na téma těhotenství...Sehnala jsem krásné prostory na Smíchově a mám z toho velikou radost 🙂 Kdyby měla některá z vás zájem, tak mi napište a já pošlu bližší informace ... Jinak zítra se můžete těšit na další článek 😀
Nemáte někdo vymalováno Dulux - řecká chalva? Jak vypadá v reálu? Díky
Můj porod ♥
Na porod jsem se pečlivě připravovala - teda, když se mi chtělo :D .. Pila jsem maliník, brala homeopatika, žvýkala lněné semínko a cvičila s aniballem.. Jako prvorodička jsem samozřejmě nevěděla, co mě čeká a docela mile mě to překvapilo.. 🙂
Nepravidelné bolesti jsem měla od neděle 11.9 od 5 hodin ráno - na začátku to, ale opravdu nic nebylo a celý odpoledne až do večera jsem tomu nedávala žádný význam..a tak od 22:00 jsem už bolesti měla pravidelné po 10 minutách a už jsem je pomalu musela prodýchávat, dala jsem si koupel a jakmile se zkrátili na 7 minut vyrazili jsme s přítelem do porodnice..po cestě mi bolesti, ale začli skákat a pomalu se mezi nimy prodlužoval i interval..jelikož jsme tam už skoro byli a porodnici máme 20 minut autem, tak jsem se nechala vyšetřit..oblíkli mě do jejich erární košile a šlo se..doktorka si "sáhla" a zjistila, že jsem úplně zavřená..to už mi hlavou běhalo jenom to, že jsem strašná hysterka a že jsem zvědavá, jak teda ty skutečný kontrakce zvládnu..se slovy " že kdyby něco, ať přijedu.. ale ať přijedu až to opravdu bude, že ať se nebojim, že porodim v autě" mě doktorka poslala zpátky domů..bylo 24:00.
Po cestě domů jsem zase začala mít pravidelný bolesti po 10 minutách :D zase jsem se u nich kroutila a prodýchávala je ("achjo, to nezvládnu")..přijeli jsme domů, lehli si na gauč..bolesti přicházely, bolesti odcházely, už jsem z toho byla hodně vyčerpaná..přítel si kvůli mně vzal volno v práci, nechtěl mě nechat trpět samotnou..( je prostě boží)..bolesti jsem od tý doby, co jsme přijeli až do 13:00 měla pravidelně po 10 - 7 minutách..už jsem byla opravdu, ale opravdu vyšťavená...no a kdyz uz bylo 13:15, tak říkám mamce, která zrovna přišla, "že už to nemůžu vydržet, že už je to opravdu nesnesitelný, že cejtim už i strašnej tlak na konečník"..a ona.. "no a bude hůř, to počítej ješte několik hodin"..tak fajn šla jsem na záchod a tam jasne červená krev...tak jsem si hned vzpoměla na doktorku, která mi řekla, že kdyby něco, tak ať přijedeme..ale říkám si.."Teď tam přijedu a budu zas za hysterku s zas mě pošlou domů"..po chvíli mi to ale nedalo a aspoň jsem do porodnice zavolala, abych se jich pro klid na tu krev zeptala..vyčítala bych si, kdyby se něco dělo a já to přehlížela...
No co jsem mohla čekat že...samozřejmě mi řekli ať přijedu, že tohle po telefonu rozhodně nevyřesej..to už bylo 13:30 a já měla pravidelný kontrakce po 5 minutách ( myslela jsem, ze to jsou poslíčci- nevěděla jsem že rodim..bolesti a tlak to byly obrovský..musela jsem je už hodně prodejchávat a místy jsem měla pocit, že už potřebuju tlačit..ale v hlavě jsem si pořád říkala,že mám jen slabej prah bolesti..že to jsou poslíčci a že se nic neděje)..do porodnice jsme dorazili ve 14:00, s tim že se pravidelný kontrakce zkrátily už na 3 minuty..měla jsem co dělat, abych je rozdejchala..už jsme měli natrénovanou cestu a všechen ten postup, takže jsem byli na místě rychleji než předtim..
Když jsem ležela na lehátku a doktorka mě vyšetřovala, tak mi hlavou běhalo, jen to, že jsem neměla jezdit, že jsem jen slabá a zas mě pošlou domů..nebo že si mě tu nechaj s tim, že rodit budu až za několik hodin..Jaký překvapení to bylo, když mi doktorka řekla, že jsem otevřená na deset centimetrů..že jsem rodit..ani přípravu mi nestihli udělat (naštěstí se při samotným porodu nic nestalo a oholená jsem byla z domova)..na boxu mi praskli vodu.. asistentka mi řekla, ať si stoupnu, opřu se o Filipa (přítele) a každou kontrakci prodejchám a ať hlavně netlačim..ať malá sestoupí, co nejníž..a ať jich vydržim 15..už po 3 jsem měla dost a já "křičela" na Filipa a on zas na sestru..že další nedám, že už prostě musim tlačit (ten pocit na tlačení byl z celýho porodu to nejhorší..ani to tlačení a ani ta bolest)..a ona, že ještě ne, ze ještě neni určitě sestouplá, ať to vydržim, ze jí tlačením jenom ublížim.
Tak ok...ale dalších 12 prostě nedám..pokaždý když přišla a zeptala se mě, u kolikatý jsem tak jsem si jednu připočetla..když už jsem měla "patnáct" za sebou, tak mě vyšetřila a řekla, teď vás dáme do úlevové polohy a dáte dalších 15..uffffff...zas jsem si přidávala..někdy i po dvou..u některých už jsem i tlačila..to už i ma mě Filip "křicel" ať netlačím..a dejchal semnou..kdyz on nedejchal,tak já "křičela" na něj ať dejchá :D , když jsem byla asi u 6. kontrakce a přišla sestra, tak jsem jí řekla,že už jich je 15..Ona že kecám,že to neni možný, aby to bylo tak rychle.. Filip mě podpořil a řekl, že ne.. tak mi udělala vyšetření a řekla, ze mám teda pravdu, že je hlavička už hodně blízko, že jdem tlačit..byla venku na 3 zatlačení..mezi tlačeními jsem si i sáhla na hlavičku..nedělali mi nástřih, ale šili mě, malá mě trochu potrhala..
Malá se narodila v 15:30..já přijela do porodnice ve 14:00..kdybych tam nezavolala a neřekli mi, že mám přijet, tak porodim doma..nebo v autě...proti bolesti mi taky nic už dát nemohli, takže jsem to aspoň nemusela řešit - vlastně jsem na nic takovýho ani neměla čas pomyslet :D
Je to porod - bolí to, ale na jednu stranu je to opravdu úžasná záležitost -aspoň pro mě..Malou bych rodila klidně milionkrát - až tak jí miluju .. Holky, těšte se na porod a nemějte strach 🙂 Opravdu to stojí zato 🙂
Sofie Jetmarová
3 200 g
49 cm
Slíbila jsem něco sladkého na víkend! 👆POZOR❕Je to tu❕ Spojila jsem chutě, které zbožňuju - kávu, čokoládu a likérovou chuť! ☕OVESNÉ KOŠÍČKY PLNĚNÉ LIKÉROVÝM A KÁVOVÝM PUDINKOVÝM KRÉMEM S ČOKOLÁDOVOU TEČKOU☕ Prostě sexy příběh!!! 😍 Kdo by si dal? 😝 Recept najdete u mě na blogu. (www.facebook.com/fitfoodpassion)
Letíí nám to!!!
No radši nebudu komentovat...
Moje sázka trvá 😀
#vtip
Byla jsem hodná a dostala jsem iPhone SE. A už tři hodiny se seru s nastavením a moje nervy tečou!!! 😀
Oball - opravdu oblíbené hračky pro naše nejmenší. Ráda bych právě těmito hračkami obdarovala dvojčátka (chlapečky) našich známých, ke kterým pojedeme na návštěvu. Kluci mají 4,5 měsíce. Co byste mi doporučily? Moc se mi líbí Brightstars Oball Rattle & Roll autíčko, které mají v červeném a modrém provedení... Nebo pořídit helikoptéru? Nebo klasické kulaté chrastítko?
