Aaaaaa koukám, že většina z vás tohle místo nezná, takže dáme se na úvod zajímavosti a takový ty nudný geografický údaje a jiné podrobnosti, alespoň v rychlosti, ať máte představu vo co go 😉
Jak jsem už psala, Dolní Kounice se nachází na Brněnském venkově Jižní Moravy.
Rozkládají se na řece Jihlavě, na okraji Bobravské vrchoviny, 25 km jihozápadně od Brna. Jsou známé svými křesťanskými a židovskými památkami a pěstováním vína a ovocných plodů.
Oficiální web: http://www.dolnikounice.cz/index.asp
Počet obyvatel pro představu: 2 428 (1. 1. 2016)
Tohle městečko má svoje NEJ v ČR : nejvíce památek na počet obyvatel. Takže kam šlápnete, dýchne na vás historie 🙂
Dominantou města je vrch sv. Antonína se stejnojmennou kaplí v nadmořské výšce 260 m levém břehu řeky. Mimo již zmiňovanou kapli a zámek můžeme v katastru města pozorovat další množství starobylých památek - romantickou zříceninu kláštera Rosa coeli, židovskou synagogu a hřbitov, kostely, kaple, měšťanské domy a sakrální stavby.
Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Karlov, Kapoun, Kozí hora, Kamenný vrch, Řepná hora, Šibeniční hora, Na Nivách, Nová města). Nejznámější odrůdou je proslulá Frankovka. Vinné sklepy Rosa Coeli jsou vlastníkem titulu: Hradní dodavatel.
Město je členem Mikroregionu Ivančicko.
Město se rozkládá v údolí řeky Jihlavy, centrum se nachází u řeky, kde nadmořská výška činí kolem 195 m, zástavba však šplhá i do okolních kopců, které město obklopují – nejvyšší z nich je Šibeniční vrch s 297 m výšky na pravém břehu a vrch sv. Antonína s 260 m výšky na levém břehu. Nejvyšší bod v dolnokounickém katastru leží ve výšce 332 m n. m. a nachází se při silnici na Hlínu. Nooo nezdá se to, ale když to chcete projít, tak lezete furt z kopce do kopce a nakonec budete taky ucaprtaní 😀
Pokud se chcete zahřát, tak šup sem. Klimaticky náležejí Dolní Kounice k velmi teplým oblastem. Území města se nachází ve srážkovém stínu Krumlovského lesa a patří mezi nejsušší v ČR (mírně nad 400 mm srážek ročně). Malá pravděpodobnost deště, na výlet dobrý, ne? 🙂
Více o památkách a vínu si řekneme příště. Zítra se můžete těšit na...ale co.. nechte se překvapit 😉
Do komentářů mi pište, prosím, co byste o Kounicích chtěli vědět až se je rozhodnete navštívit: třeba kde je wc, kde s dá dobře posedět, to už nechám na vás.
Teď Vám jen popřeju dobrou noc 😉
Veronika
Tak tohle dokaze fakt jen muj chlap... Byl si v praci zaridit ulevu na danich na naseho Mateje... Do kolonky jmeno ditete vyplnil Matyas... Doslo mu to az doma...takze rychle volal na mzdovku,kde meli samozrejme zachvaty smichu.polozi telefon a pta se me: hele a prijmenim je po me?? ( nejsme manzele)...me z nej trefi.
Ženy, děkuji Vám za účast v ankentce, hned se mi lépe pracuje 🙂 Jednak vím, kolik z vás mě tu sleduje ( což je velice povzbuzující 🙂 ) a taky podle toho přizpůsobím své pisálkování 🙂
Ahoj holky. Je tady prosím někdo, kdo byl v lázních Edel ve Zlatých horách? Máme tam se synem za pár dni na 6 tydnu odjet. Chtěla bych se zeptat na nějaké informace, co v pozvánce nepíšou. 🙂 Předem díky 🙂
Taky mate kolem sebe lidi, kteri jsou vcelku zatezi pro vas organismus???
Nejhorsi na tom je, ze blbci jsou si vzdycky tak jisti, zatimco ti chytri jsou plni pochybnosti...
Po 3 milých komentářích tu mám pro vás minianketku za srdíčka 🙂 Jelikož jsem ženská zvědavá, zajímá mě, jak moc se o tomto městečku ví 🙂 Holky navštívily jste už Dolní Kounice? Bydlíte zde? Nebo jste do teď o nich neslyšely? Lajkněte mi prosím následující odpovědi (komentáře), dle toho, co se na vás hodí🙂
Den první - seznámení.
Vrátili jsem se z dovolené a hned na nás s Natynkou čekal balíček s prvním testováním - krém na opruzeniny #test_sebamed. Děkujeme.
Z dovolené si malá přivezla plenkovou dermatitidu, takže dneškem zahájeno testování. Jsem zvědavá, jaké zlepšení bude po týdnu používání mastičky 🙂
Objekt a subjekt testování společně na fotce.
Aká matka, taká katka :D
Holky a to kojeni se tu bude resit cely tyden? Protoze bych tu prisla az za týden. Me jsou vystavena prsicka jedno, je to papani pro miminko, bezmocneho tvorecka, který se proste jinak nez sanim napat neumi. Ale dvouletaky prisate na prsach, to uz nemusim mno se veřejně priznam. A ano asi je to tim, ze ani jedno me miminko kojeno nebylo. Timto bych Vam chtela rict, ze některe tyto fotky mohou lidi zranovat, někteří se treba na to kojeni i těšili, pripravovali se ale at to bylo z jakýchkoliv duvodu, proste nemohli. Ne ze nechtěli proste nemohli, at to byly zdravotní duvody, porod podle Hitchcockav atd. Verim, ze vsechny se na 100% snazily, oplakaly to a mozna jako ja mely pocit, ze jako matky zklamaly ( tak jsem to mela u prvniho, u druheho jswm upřímně byla rada, ze jsme proste obe ve zdravi a bez nasledku prezily) - proto se proste pred kazdou zverjnenou fotku zamyslete, zdali ji vic neublizite nez pomuzete. Nic víc, nic min.
V sobotu jdeme na grilovačku,napadlo mě,nezkoušela jste některá dělat želatinový panáky(s alkoholem(?
Moja malá houbařka🍄🌞❤❤❤
Trojčatka rádi pracují s tátou.Kubík samozřejmě taky 🙂 a tak se milují
Dneska jsem během oběda dostala 10pusinek 🙂 Za patizonovou polévku 🙂
Dostavala jsem zprávičky, ze uz jsem dlouho nepridala zadnou fotecku, tak teda tady jsou 😊😙 pupik konec 31.tydne a hlavne nas drobecek 💙 s tatinkem jsme to nevydrzeli a na 3D ultrazvuk jsme nakonec sli. Uvidime, jestli si bude Matula podobnej az se narodi 😇👶👍
Opečovávám tchánovo miláčky, protoze tchani jsou na dovolene. Kromě sena, čerstvé vody a sušených rohlíků mají i říkanky, básničky a pohádky!
Elce pelce do pekelce,
co dal vrabec k svátku včelce?
:D :D
#holkazvesnice #kralicimama
Mamka rano v praci...hlida tatka deti nebo děti tatku? 😂😍😘
Nejlepší jsou hlasky meho muze: Tak vsechno nachystej, sbal deti a prijedte pro me, ja půjdu na obed 😂 👍
#svetovydenkojeni je krásná věc! Sama kojím ještě teď, téměř jedenáctiměsíčního Toníčka.
A vy, co nekojíte, nesmutněte. Nemějte depky.
Žijeme naštěstí v době, kdy i děti na náhradním mlíčku mají vše co potřebují, krásně po něm rostou a nejsou ochuzeni o nic, ani o vaši lásku!!
Lucie a zázraky
Tuto knížku jsem četla jako malá holka. Četla jsem ji moc ráda a hned několikrát. Minulý týden jsem náhodou zjistila, že knížka Lucie a zázraky opět leží na pultech knihkupectví a okamžitě jsem ji musela koupit svým holčičkám.
Hned večer jsem se usadila mezi růžovky a s nadšením větším než obvykle začala číst tak trochu jiný pohádkový příběh o holčičce z dětského domova jménem Lucie, o kouzelném růžovém pejskovi, o velké holce Petře, o naději, že se Lucie opět sejde se svojí maminkou.
Moje holčičky už dávno spaly a já dál četla tento krásný pohádkový příběh.
Knížku jsem ten večer dočetla do samého konce. Pak jsem objala svoje spící holčičky, ale Lucii si nosila v hlavě ještě pár dnů potom. Jsem moc ráda, že byla tato pohádková knížka opět vydaná a že jsem na ni v knihkupectví narazila.
Pokud chcete svým dětem udělat radost, určitě jim touto moderní pohádkou rozšiřte dětské knihovničky. U nás má velký úspěch.
Ota Hofman: Lucie a zázraky
Holky, MOC DĚKUJI !!!!
Kamarádka se našla živá.... Jste zlaté, díky za sdílení!
V naší skupince HiPP právě probíhá velká srdíčková soutěž!!! 🙂
Zapojte se a vyhrajte!
https://www.modrykonik.cz/group/7351/
Nejsem matka fanatik (ikdyz pro mnohe ano),jen mi zalezi na tom,co jime a co ji moje dite.desi me slozeni potravin a proto stravim dlouhe hodiny v obchodech procitanim etiket.ale dort,ktery bych s klidnym srdcem dala dceri ci synovci, jsem nenasla. Ano deti miluji barevne postavicky na dortech,ale vazne jim to chcete davat i za cenu toho,ze prehlizite varovani na barvivech,ze nejsou vhodna pro deti?ja tedy NE.a tak mi nezbylo nic jineho, nez se do toho pustit sama. Vse je z domacich surovin(vejce, visnova napln ...), marcipan pouzivam bez ecek a barvim ho cervenou repou, mrkvi, kurkumou, uhlim, zelenym cajem, kakaem,boruvkama...barvicky sice nejsou tak vyrazne,jako ty jedovate,ale i tak to jde.
Co jsem měla vědět před porodem, ale nikdo mi to neřekl..
Asi by bylo nejlepší začít tím, jak jsme k miminku vůbec přišli. Dlouho jsem děti nechtěla, hodně jsme s manželem cestovali, v 28 jsme se vrátili po ročním pobytu ze zahraničí a teprve jsme začali budovat nějaké bydlení, kariéru a tak. Potom přišla svatba, ale především výrok mé gynekoložky, že pokud chceme děti, tak není na co čekat, prý potom by to už jít nemuselo.
A tak jsem se ze dne na den přepla z modu "děti nechci" do modu " dítě chci a to hned". A ono to samozřejmě nešlo. Po více než ročním snažení, opakovaných zánětech močových cest, cystách, počítání plodných a neplodných dnů, šílenství s měřením bazální teploty, sledování čípku, hlenu, užívání všemožných bylinek a kapek, které zaručeně pomohou otěhotnět, spousty probrečených začátků cyklu, jsem se rozhodla, že je načase s tím něco dělat a začala jsem chodit k terapeutce čínské medicíny. Tam jsem se domluvily, že mě nejdříve dá do pořádku a poté teprve začneme řešit těhotenství. A ten měsíc jsem otěhotněla.
Nechápala jsem to, s manželem jsme spolu ten měsíc spali asi dvakrát, ani jednomu se nám nechtělo a navíc podle mých výpočtů a měření to bylo "úplně špatně a mimo plodné dny"..A tak jsem se dočkala svého vytouženého těhotenství, které probíhalo víceméně bez problémů, těšila jsem se ohromně na miminko, všechno studovala na internetu, brečela u každého videa porodu, nakupovala, shromažďovala, prala, žehlila. V pozdější fázi těhotenství jsem přešla na intenzivní přípravu k porodu, relaxace, vizualizace, nácviky dýchání ve snaze porodit bezbolestně technikou hypnoporodu. tak nějak jsem žila v domnění, že přežiju těhotenství, porod a pak už přijdou jen ty šťastné chvilky s miminkem a já budu ta super šťastná a perfektní matka, pro kterou je její dítě největší poklad.
No, jak to tak bývá člověk míní pán Bůh mění. Každopádně jsem 18.3. přivedla, po 15 hodinách bolestí, na svět zdravou holčičku, bohužel ne hypnoporodem a od té doby se mi tak změnil život, že nejsem schopná ještě teď se s tím smířit a srovnat. Nic z toho, co jsem si plánovala se nekonalo, žádné slzy štěstí, žádná šťastná maminka a spokojené miminko. Ze sálu si pamatuju pouze jakýsi divný pocit prázdnoty.
Doma potom uplakané dítě a nervozní a naštvaná matka, která nemá čas se najíst, natož tak se třeba osprchovat a umýt si vlasy. A začal ohromný kolotoč výčitek a pocitů provinění, že nemám své dítě ráda, a že jsem ho tak dlouho chtěla, a teď ho mám a je krásné a zdravé a já si to neumím užít. A do toho problémy s kojením, malé váhové přírustky miminka, opět zhroucená matka z toho, že není schopná nakrmit své vlastní dítě. Bolavá prsa, probdělé noci, zbylá kila po porodu, naštvání na manžela, že on si dál žije svůj bezstarostný život, kdežto mě se ten můj obrátil o 180 stupňů. Tak to skončilo až tak, že jsem byla schopná sedět a hodiny zírat z okna a všechno mi bylo jedno (nikdy to ale nedošlo tak daleko, že bych nebyla schopná nebo nechtěla se postarat o malou, naštěstí). Večer jsem chodila s panickou hrůzou do ložnice, co mě zase tu noc čeká, jak se nevyspím a hlavně jak se budu následující den zase cítit, jestli ho celý probrečím nebo co bude.
A tak jsem se rozhodla, že potřebuju pomoc a vyrazila jsem k psycholožce. Po návštěvě tam jsem se cítila ještě hůř než předtím a tak jsem se rozhodla, že přeci nejsem žádná ubulená limonáda a že takhle svůj život žít nechci a už rozhodně nechci mít takové vzpomínky na první rok mé vytoužené dcery a rozhodla jsem se, že se s tím vypořádám sama a postupně si sepisuji následující body, abych se nahodila do normálu a neměla pořád pocit, že něco dělám špatně.
