Dotyky jsou pro naše tělo a psychiku důležité stejně jako třeba pití vody nebo spánek. Zkuste někoho hladit ne jednou, dvakrát, ale delší dobu a vložit do toho to nejlepší co v sobě máte. Dávat a přijímat... Je to krásný pocit pro obě strany 🙂 Jak moc si to užívá jedna malá sovička?
https://www.facebook.com/heatworld/videos/vb.33...
Velké Díky všem co se zajímají o SmOOthie už je nás zas o 100 členů více a to během jednoho týdne . https://www.modrykonik.cz/group/7337/detail/?new=1
Otázka za srdíčko. Zejména v letních měsících se do Boskovic lidé sjíždějí kvůli prohlídce jednoho místa, které je spjato se zvířaty, dobou minulou, sličnými ženštinami a udatnými muži. O čem mluvím? Prvním třem poletí🙂
Zámek Boskovice, není to tak dávno, co dostal novou fasádu a nyní doslova září a láká - pojd', podívej se🙂 Zámek spravuje hraběcí rod Mensdorff - Pouilly, zámek má bohatou historii, kterou se můžete dočíst zde: http://www.zamekboskovice.cz/text/cs/stavebni-h... Zámek je postavený v empírovém stylu, přestavba byla v 20.-30. letech 20.století a tato podoba je zachována dodnes. Zámek je posazen do krásně udržované zahrady, po levé straně je vyhlídka na město Boskovice. V zahradě jsou lavičky, které lákají k posezení při procházkách okolím🙂
Na zámek navazuje empírový skleník s prosklenými arkádami a kruhovým bazénkem vystavěn v letech 1826 - 1829 na místě vyhořelých panských ovčínů a určen pro pěstování teplomilných rostlin. V současné době slouží jako kulturní a společenské centrum. V letních měsících se před skleníkem pořádají nejrůznějsí kulturní akce a vystoupení.
Malý tip, pokud se v Boskovicích budete pohybovat s dětmi na začátku června, nejlépe úterky a středy🙂
Maminky, nesháníte někdo hru Minecraft na X-box 360? Více na bazárku.
Pokud jedete od Prostějova, projedete Protivanov,..., Valchov a sjedete velký, ale opravdu velký kopec, dostanete se dolů do Boskovic a hned se v horizontu mírně doleva objeví panorama hradu. To je ten moment, kdy si říkám a jsem "doma" 🙂
Na rozhraní Malé Hané a Drahanské vrchoviny se ve výšce 460 metrů nad mořem vypíná romantická zřícenina goticko-renesančního boskovického hradu. V současné době je hrad v majetku Mensdorff - Pouilly. Z původně mohutné stavby se dochovalo torzo hradního paláce nabízející impozantní výhled do zdejší malebné krajiny. Technickou zajímavost představuje 26 metrů hluboká studna poháněná dřevěným šlapacím kolem, jediným funkčním v republice.
Stačí zaparkovat na náměstí anebo v přilehlých ulicích, kde dostatek parkovacích míst a pak vás čeká příjemná procházka kolem zámku a skleníku, vzhůru nahoru. Nebojte se, není to velká štreka, navíc se jde pod stromy, takže v parnu je to příjemná procházka. Hned nahoře se před vámi rozprostírá okrouhlá hradní věž s renesančním cimbuřím.
Hrad je velmi fotogenický a máte z hradeb nádherný pohled na Boskovice i přilehlé vesničky a lány, lesy, pole🙂
Na hradě jsme byli i s kočárkem, na některé stanoviště jsme se s ním nedostali, nechávali jsme ho vždy dole a vše si prohlédli. Jediný velký mínus shledávám v tom, že hrad není v noci nasvícen, je to velká škoda.
Webové stránky na hrad jsou: http://www.hradboskovice.cz/info.htm
Moc prosím, pokud víte o nějaké mamince z jihomoravského kraje, která je v nouzi a hodila by se jí pomoc s oblečením pro prcka, dejte mi vědět. Děkuji
Hledám inspiraci, nemáte někdo vymalovaný pokojík pro holku šedo-růžovou barvou? moc děkuji
Jsme zrovna v solne jeskyni. Mame ji celou pro sebe 😉.
Nemate nekdo nějaké prasky na dobrou náladu? Posledni dobou se mi nejak nechce smat.. Mam pocit ze od lonskeho roku se nam, az na to ze se mala narodila zdrava, (i kdyz i ten porod nam zkomplikovali a propouštění domu tez)nic nevede. Vsechno na me pada, se rozpadá, co bezdetne kamosky zjistili, ze se dvema malymi detmi si tu kavu v klidu se mnou nevypiji, tak se prestaly ozyvat, nektere se na malou ani neprisly podivat, s temi s detmi to horkotezko davame dohromady a kdyz tak stejne kmitame kolem deti, manzel porad v praci, volny nebo spolecny cas 0 a me je proste smutno ☹
Dnešní besídka 17.5. 2016
První menší výbavička, zatím jen tak pro radost, pro našeho Danečka♥♥♥, Doufejme, že se ve čtvrtek ve Zlíně v prediku Daneček nezmění na Katrin😀
💙 Matyášek 💙 krasne se nam ukazal pupík jeden 😊
Bože... Všechno mě rozbrečí... 😀 Ach ti Hormoni! 😀
Holky nevíte o nějaké fakt vtipné komedii?díky
@mimi1004 Děkuji a moc si Tvé podpory vážím... Pěkný den Tobě i celé Tvojí rodině! Jana
Můj běžecký deník
Jsem jen já, vítr fouká, slunce svítí a nohy běží. Cítím, jako bych se odpojila od těla, které je jen dopravním prostředkem, vezoucím mě krajinou. Pozoruji přírodu kolem sebe a usmívám se, všechno to tady a teď miluji, nejde to jinak. Cítím se tak úžasně, ačkoliv o tom nepřemýšlím. Vlastně nepřemýšlím o ničem. Mám hlavu úplně prázdnou. Vnímám každým kouskem svého těla. Jsem v úplné přítomnosti sama se sebou. Nad hlavou mi krouží dvě káňata a já mám pocit, že letím s nimi. Sdílím jejich volnost, kterou si dopřávají díky křídlům a já díky svým nohám!
Běhám už třetí rok s čím dál lepším pocitem, že dělám něco jen sama pro sebe. Radost z rostoucí kondičky a toho, že jsem se dokázala rozhoupat a odmítla sledovat program, že na sport není v mém životě čas. Od běhu nic nečekám. Běžím jen, abych se proběhla, abych utekla na chvíli před všemi, za kterými se zas budu na zpáteční cestě těšit.
Můj styl je běžecký anarchismus. Nemám totiž sladěné Adidas nebo Nike vybavení a nesleduji také žádnou běžeckou školu, ani trendy. Nějak necítím, že by to bylo podstatné. Běžecké legíny a kraťasy jsem si pořídila, až když se mi v létě v místě tření oprudily stehna, což je prý klasika, když trochu běháte. A tak jsem poté naklusala do Lídlu ukořistit běžecké kalhoty. Běhám bez sluchátek v uších, bez chytrého mobilu připevněného na paži, bez speciálního běžeckého vybavení (i když to už není až tak úplně pravda), ale s radostí nadšence, který se za každou cenu nežene za zvyšováním své výkonnosti, ale běhá jen tak ve starých teniskách, na kterých už je vidět stopa času i vlezlé antuky z jejich původního určení. Nemám s sebou žádný přístroj, který měří tepovku nebo uběhnuté kilometry a nepotřebuji se na FB chlubit trasou, kterou jsem zrovna uběhla. Sleduji krajinu kolem, zvířata a rostliny a jsem v sedmém nebi, když mě doprovází ptáci a srnky křižují cestu. Úsměv na mou tvář přijde „jen tak“. A o to „jen tak“ si patřičně hýčkám.
Líbí se mi pocit, když plná sil vyběhnu z domu a nesnáším ten, který se dostaví záhy, a to, že to dneska nějak nešlape. Zbožňuji, když to překonám a nechám nohy dělat svou práci a vypnu hlavu. Jen běžím a medituji v pohybu. Jsem tam jen já se vším, co mám. Svoboda ve volné krajině. Šumění větru v uších, pot stékající po tvářích a ten výhled při západu slunce! Východ se mi ještě nepodařil! 🙂
Běžecká sezóna pro mě začíná v dubnu a končí v říjnu. V zimě zatím neběhám, musela bych nakoupit oblečení a naučit se správně dýchat nosem, a to ještě úplně nepřišlo. Ale něco navíc přeci jen přišlo. Vloni v létě se dostavila bolest!
Běžím a najednou ucítím nepříjemně stupňující se pocit v koleni, který začíná vystřelovat do lýtka, otáčím to raději domů, když mou nohou najednou projede tupá bolest, pod kterou se mi podlamují kolena. Zpátky dojdu silou vůle pomalým pajdavým krokem se slzou lítostí v oku. Za brankou se svalím a nemůžu udělat ani krok. Nemůžu ohnout nohu! Jsem úplně paralyzovaná. Co se mi to stalo?
