"Prosím tě, jíš jak vrabec! Jen si pěkně přidej, vždyť teď jíš za dva!" Velmi oblíbená věta, která vás v průběhu těhotenství zcela jistě nemine. Ale je to skutečně tak? Opravdu jíte za dva? A existují vůbec nějaká doporučení, týkající se váhového přírůstku v těhotenství?

Individuální záležitost

Těžko povědět, zda v období těhotenství existuje víc individuální téma než váha v těhotenství. "Ahoj, já jsem asi rekordman trošku. Nevím, kolik to bylo v jakém týdnu, ale celkem jsem přibrala 33 kilo," píše v naší diskuzi maminka romcovaklarka. 

Za ideální váhový přírůstek je v těhotenství obecně považováno 12 - 15 kilogramů, s ohledem na výchozí váhu nastávající maminky. Pokud již před těhotenstvím bojujete s nadváhou, je ideál pohybovat se na spodní hranici doporučení, ale i v nižších číslech.  Pokud jste naopak velmi drobná, nebojte se přibrat o trochu víc. V případě, že aktuálně stojíte před výzvou otěhotnět, zamyslete se i nad tím, jaké číslo se vám objevuje na váze. Čím blíž budete na začátku těhotenství své ideální (zdravé) váze, tím lepší start do těhotenství budete mít.

První trimestr

Není výjimkou, že v prvních měsících těhotenství nastávající maminky váhu spíš ztrácejí, než nabírají. Viníkem této situace jsou nejčastěji těhotenské nevolnosti, s kterými se v prvním trimestru potýká nemalé procento žen. Pokud však vaše váha klesá rychle, je nasnadě poradit se s vaším gynekologem. V první řadě musíte vždy myslet na zdraví své a svého dítěte.

Předčasné narození miminka je událost, která velmi zasáhne matku i dítě. Náročná je ale nejen pro ně, samozřejmě také pro celou rodinu. Klokánkování patří k metodám, které mohou pomoci nejen dítěti, ale také jeho rodičům. Pojďte se podívat, co obnáší a jaké jsou jeho výsledky.

Výchozí stav

Miminko přichází na svět nezralé, nepřipravené jak fyzicky, tak psychicky. Stejně nepřipravení jsou ale také jeho rodiče. Představte si, že místo zdravého miminka, které můžete okamžitě chovat, máte najednou před sebou uzlíček, který mnohdy neváží ani kilogram. Jeho cesta z pohodlí matčina bříška vede rovnou do cizího prostředí inkubátoru, místo do připravené postýlky. Tento krok je naprosto nezbytný k zajištění základních životních funkcí.

Miminko se v tuto chvíli ovšem necítí (a ani nemůže cítit) bezpečně. Je předčasně vystaveno hluku, nadměrnému světlu a navíc bolestivým podnětům, kterým se bohužel péče o nedonošené děti z lékařského hlediska nevyhne. Metoda klokánkování významně pomáhá, aby se nejen miminko, ale také jeho rodiče lépe sžili, zmírnili pocity stresu, které po takové události nastávají. 

Klokaní péče

A o co tedy vlastně jde? Jde o co největší a nejdelší kontakt matky s dítětem, tzv. skin to skin (kůže na kůži). Miminko je ideálně oblečeno pouze v plence a přiloženo vertikálně na nahou hruď matky, která by měla zaujmout polohu v polosedu. Následně se přikrývá dekou nebo peřinkou, případně halenkou, tričkem. Odborné publikace uvádí různé výhody, shodují se však v tom, že klokánkované děti výrazně zlepšují svou termoregulaci, dýchání, tepovou frekvenci a jsou méně náchylné k infekcím. Také se snižuje riziko apnoí (vynechání dechu trvající déle než 20 vteřin) a zlepšuje se spánek. Právě zlepšení spánku je jednou z nejdůležitějších výhod, protože díky delšímu spánku nedonošené děti spotřebují méně energie a neztrácí tolik hmotnosti. A hmotnostní nárůst je jedním z klíčových ukazatelů zlepšování stavu miminka. 

"Mamíííí, tatíííí, pojďte už číst!" Pokud patříte k rodičům, kteří každý večer slyší od svých ratolestí něco podobného, nezbývá, než vám pogratulovat a pochválit vás. Jak a proč ze čtení udělat zábavu a pravidelně se opakující rituál?

Kdy začít?

Otázka, na kterou se dá odpovědět velice jednoduše - čím dříve, tím lépe! Čím dřív totiž začnete děti zvykat na pravidelnou činnost, tím větší máte pravděpodobnost, že se zautomatizuje a stane se rituálem. Číst knížky tedy můžete už v okamžiku, kdy máte miminko v bříšku. Vnímat bude váš hlas, jeho melodii a barvu.

Dál pak volte knihy tak, aby dítě zaujaly - kojenci jistě ocení velká obrázková leporela, která budou moci "ochutnávat" a libovolně muchlovat. Vy jim můžete o obrázcích vyprávět. Batolata pak budou mít radost z bohatě ilustrovaných knih s říkankami, básničkami nebo písničkami. Předškolní děti už ocení příběh, klasické pohádky, od věci pak jistě nejsou knihy pojednávající o škole, které vám pomohou krásně je připravit. 

Jak začít?

Pokud právě přemýšlíte o tom, že se čtením začnete, zamyslete se hlavně nad tematikou. Ne každé dítě, kterému zatím nebylo čteno, si ochotně sedne, případně lehne a bude vytrvale poslouchat. Knihy pro děti vybírejte nejen podle věkového určení, které většinou nesou, ale hlavně podle toho, co je zajímá.

Mámy nosí své děti už hodně dlouho. Dá se říct, že je tato záležitost stará jako lidstvo samo. S vynálezem a rozšířením kočárku se nošení dětí vytratilo kamsi na okraj zájmu společnosti. V posledních letech však nošení dětí zažívá obrovský boom a maminek, které nosí své děti ve speciálních šátcích či nosítkách, stále přibývá.

Bohužel však ne každé nošení dětí je pro ně prospěšné. Pro správný (nejen motorický) vývoj dětí a jejich zdraví je bezpodmínečně nutné nosit děti pouze v takových pomůckách, které umožňují nošení v ergonomické poloze - tedy v ergonomických nosítkách a šátcích. Každý výrobce nosítek sice tvrdí, že jejich výrobek je skvělý a naprosto ergonomický, ale ne všichni mluví pravdu. Pojďte se tedy společně se mnou podívat na to, jak má vypadat nosítko, které je opravdu ergonomické a nemá tuto klauzuli pouze v popisu výrobku jako marketingový tah.

Jak vypadá ergonomická poloha?

Ergonomická poloha je při nošení dětí bezpodmínečně nutná, aby nebyl ohrožen jejich správný motorický vývoj a naopak byl vývoj opěrné a pohybové soustavy podporován.  Nošení čelem ven od nosiče není NIKDY správné, i když se nám někteří výrobci snaží vnutit opak. V dřívějších dobách se u malých miminek doporučovalo nošení v tzv. "kolébce", z pohledu dnešních poznatků už se však doporučuje jako nejpřirozenější a nejvhodnější nošení dětí vertikálně čelem k sobě. 

Správná ergonomická poloha je tedy vždy čelem k nosiči, dítě má mít podsazený zadeček, čímž se docílí potřebného zakulacení zádíček a toho, že kolínka jsou výše než zadeček - nohy dítěte tedy tvoří vzhledově písmeno M. Poloha vhodná pro nošení musí dítěti také umožňovat dobře dýchat, hlavičku malých miminek je třeba pootočit a zajistit tak, aby byl před pusinkou a nosíkem volný prostor a aby hlavička nepřepadávala směrem k hrudníčku a nedocházelo tak ke stlačování dýchacích cest.

Proč nosit své dítě?

Znáte hopsadla a skákadla? Že ne? Tak se podívejte na videa na internetu, ten je doslova nacpaný skákajícími miminky. Když se k takovému videu přidá pasující hudba, případně se trochu zrychlí, je o zábavu postaráno.

Vypadá to legračně, že? A miminkům se to, zdá se, také líbí. „Náš malý hopsá ve skákadle od 6 měsíců, a jak se mu to líbí. Taky je dost aktivní a pořád chce něco dělat, tohle je super zábava - ne sice na dlouho, necháváme ho tam chvilku, ale unaví se a líbí se mu to,“ píše ve fóru jedna z uživatelek Modrého koníka. A zdaleka není jediná. Bohužel.

Hopsadla dětem neprospívají!

Hopsadla, nebo chcete-li skákadla, totiž patří do stejné kategorie jako kojenecká chodítka, klokanky a jiná neergonomická nosítka – v žádném případě se jejich použití nedá doporučit! Jedná se o pomůcky, které slouží k předčasné vertikalizaci dítěte, na což jeho pohybový aparát není připraven. Česká pediatrická společnost i Unie fyzioterapeutů mají jednoznačný postoj: Nepoužívat!

Každé dítě si totiž musí samo projít tou obtížnou cestou z lehu do stoje. Pokud mu budeme jakkoli pomáhat, nedojde k žádoucímu vybudování svalových souher. Takové dítě, kterému svaly nepracují správně, může dříve nebo později očekávat problémy s pohybovým aparátem. U hopsadel je navíc přitěžující právě skákavý pohyb, který je pro zatím nedostatečně zpevněné kojenecké tělíčko naprosto devastující. A pak, zkuste si někde viset za rozkrok a skákat!

Naštěstí se zdá, že i mezi maminkami se již šíří informace o těchto škodítkách: „Je to nezdravé, nebezpečné a dle mého naprosto, ale naprosto zbytečný krám. Mám druhé dítě a to první nic takového nemělo a druhé taky mít nebude,“ říká koníkovka yerry.

Z hodiny na hodinu přichází velká bolest a pláč. Dítě má rýmu a tahá se za ucho a vy víte, že je to tu zas. Obávaný zánět středního ucha, nepříjemný a velmi bolestivý společník, který se rád vrací. Přečtěte si, co o něm říkají naše koníkovky!

Jak poznat zánět středního ucha?

Zánět středního ucha může vznikat při infekcích horních cest dýchacích (jedná se především o nachlazení provázené rýmou a kašlem, zánět nosohltanu a angínu), ale i z plného zdraví. Většinou v noci se dostavuje prudká bolest ucha, dítě pláče, tahá se za ucho nebo si stěžuje na jeho bolest. Na prohmatání ucha a jeho okolí reaguje bolestivě. To doprovází zvýšená teplota nebo horečka. Nicméně, šedá je teorie, zelený strom života, a tak ne vždy se dá na první pohled uhádnout, co dítko trápí.

Také koníkovka bajushh dlouho nevěděla, co se se synem děje: „Začalo to rýmou, kašlem a lehce zvýšenou teplotou. To jsme sami léčili 3 dny, potom kontrola u pediatričky, předepsán Prospan a Sinecod (na kašel) kontrola za 3 dny. Během týdne jsme byli bez teplot a bez rýmy (to bylo v pondělí). Od čtvrtka horečky přes 38, každý den kontrola u doktorky, CRP se drželo kolem 25-30 (stále bez rýmy). Noci byly krásné, až na občasné buzení kašlem, prý viróza, uvidíme do středy. Ve středu kontrola krve, moči a doporučení na ORL, to jediné doktorku napadalo, i přes nebolestivé prohmatání za ušima, bez mnutí si uší nebo nočního buzení. A tak jsme jeli. A verdikt? Oboustranný zánět středního ucha, obojí na píchnutí!“

U collette to zase bylo jak z učebnice: „První příznaky problému se u syna objevily, když mu bylo 2,5 roku a začal chodit do školky. Nenápadná virózka s nenápadnou ale dlouho se táhnoucí rýmou. Pak se zdálo, že rýma ustupuje, ale byl to klid před bouří. Jednou večer jsem syna uložila, usnul bez problémů, ale za hodinu a půl se probudil s pláčem, že ho bolí ouško. To je prý běžné, protože jak dítě ulehne, nateče hnis do středouší. Klasické projevy, teplota, nenechal si na ouško sáhnout. Jeli jsme na pohotovost, tam zánět středouší potvrdili.“

„Zánět středního ucha se u nás projevil v noci pláčem, myslela jsem si, že dcerka má hlad, ale kojit nechtěla (asi jí to bolelo), tak mi asi po 2 hodinách chození po bytě usnula v náručí. Ráno jí nic nebylo, teplotu neměla. Po obědě spala až nezvykle dlouho asi 3 hodiny, a pak už měla teplotu, zavolala jsem tedy dětskou doktorku, a ta mi doporučila jí promačkat uši a pokud zareaguje, jet na ORL. Z pěti promnutí uší zareagovala asi 3x, tak jsme pro jistotu jeli. Na ORL nám řekli, že máme hnisavý zánět středního ucha,“ píše maminka olcab.

Bojkot kojení je strašákem mnoha maminek. Může přijít znenadání i v případě, že do té doby vaše miminko nemělo s přisátím a kojením sebemenší problém. O tom, jak si poradila s bojkotem kojení hned třikrát, nám vyprávěla jedna z maminek na Modrém koníku. 

Co je to vlastně bojkot kojení?

To je stav, kdy dítě mladší dvou až tří let začne odmítat kojení. Odtrhává se od prsu, pláče, jen zahlédne bradavku a pít nechce. Většinou nastává jako reakce na snížený tok mléka. A řešení? Navýšit produkci. Nejlepším impulsem k navýšení laktace je miminko samo. Čím více bude sát, tím více se mléka bude tvořit. Problémem je, že při bojkotu je těžké donutit dítě se přisát.

Každý ze tří bojkotů měl jiné řešení

"Každé dítě je jiné a stejně tak každý bojkot. Prožili jsme již tři bojkoty a při každém jsem musela používat jiné triky. Jak tedy podpořit neochotného kojence v přisátí? Při prvním bojkotu nám pomáhalo měnit podmínky při kojení. Kojila jsem ve stoje i za chůze, při houpání na gymnastickém míči. Jednou jsem dokonce kojila i stojíc v koupelně u zrcadla. Prso jsem malému nabízela každou chvíli. Když nechtěl, nenutila jsem ho, ale nabídla jsem mu opět za chviličku. Nejvíce se nakrmil v polospánku, často pil během celé noci – někdy se ani za několik hodin neodpojil od prsu! Věřím, že společné spaní nám s kojením hodně pomohlo a stále pomáhá.

Při druhém bojkotu dosáhla hysterie u kojení kritické hodnoty – překvapivě pomohlo mírné násilí. Syn se přisál, až když na jazyku ucítil mléko, které jsem mu do pusy vstříkla sama. Toku mléka jsem pomáhala i stlačováním prsu a nahříváním. Naštěstí tento velice intenzivní bojkot trval jen pár dní. Poté jsme měli období, kdy jsem mohla kojit pouze vleže na pravém boku na našem gauči, ale to již byla pohodička, prostě jsme se na delší dobu nevzdalovali z domu."

O tom, že bakterie v našich střevech jsou důležitější, než se kdy myslelo, se mluví v odborných kruzích čím dál častěji. Britská lékařka Natasha Campbel-McBride se domnívá, že stav střevní mikroflóry ovlivňuje zdraví celého organismu a také lidskou psychiku. Sama navrhla a na své rodině vyzkoušela dietu, se kterou vás dnes seznámíme.

GAPS, neboli Gut and psychology syndrome (česky syndrom střeva a psychiky), je teorie, která říká, že kvalita bakterií v lidském střevě má vliv na řadu onemocnění a lidskou imunitu. Zdravá střevní mikroflóra nejen že zajišťuje optimální trávení, ale zároveň brání průniku škodlivých látek a mikroorganismů do těla, aktivuje imunitu a vytváří vitamíny.

Pokud je kvalita střevních bakterií špatná, objevuje se plynatost, zácpa nebo naopak průjem ze špatně trávené potravy. Dr. Campbell-McBride popisuje, že i kojenecké koliky mají svůj původ v osídlení střev, které miminka přejímají během porodu  a kojením od své matky.

Narušená střevní mikroflóra přestává plnit svou funkci ochranné bariéry a skrze střevní stěnu mohou do krve přecházet látky, které by se za normálních okolností z těla vyloučily se stolicí. Mohou to být různé toxiny z potravy, viry, bakterie a plísně, ale i běžné složky jídla, které však nemají v krvi co dělat - například hliník. I samy "špatné" střevní bakterie produkují toxiny. Tyto látky pak kolují v krevním oběhu. Naše tělo se s nimi více či méně úspěšně vypořádá, ale u toho může dojít k poškození různých orgánů - třeba mozku, jater nebo samotné střevní stěny.

Zároveň dochází také ke špatnému vstřebávání látek, které pro své zdraví nezbytně potřebujeme - minerálů, vitamínů, mastných kyselin apod. Dochází tak vlastně k určité formě podvýživy.

GAPS versus nemoci

Diabetes, lidově cukrovka, je onemocnění postihující člověka nezávisle na věku. Mezi diabetem dětí a dospělých je však rozdíl. Zatímco u dospělých se v drtivé většině jedná o diabetes 2. typu, který je provázán s nezdravým způsobem života a je ovlivnitelný dietou, u dětí je to diabetes 1. typu. A o tom dnes bude řeč.

Diabetes mellitus (přesný překlad je úplavice cukrová) alias cukrovka je porucha metabolismu krevního cukru. Krevní cukr neboli glukóza je základem výživy všech našich buněk. Tělo si jej vyrábí z námi přijaté potravy nebo ze svých zásob. Proto, aby se glukóza dostala z krve k buňkám tkání, je důležitý slinivkou produkovaný hormon inzulin. Inzulin způsobuje, že hladina krevního cukru, tzv. glykémie, klesá. Jeho protihráčem je hormon glukagon, který při nízké hladině krevního cukru dává pokyn, aby bylo využito tělesných zásob pro zvýšení glykémie.

U “dospěláckého“ diabetu 2. typu dochází k tomu, že je glykémie dlouhodobě zvýšena a tělo musí produkovat příliš mnoho inzulinu. V tom případě dochází k „vypěstování“ rezistence buněk vůči působení inzulinu a/nebo ke ztrátě schopnosti produkovat inzulin slinivkou, která přestává reagovat na hladinu glukózy v krvi. Tento typ diabetu se vyskytuje většinou až po 30. roce věku a bývá dáván do souvislosti s nezdravým životním stylem, obezitou a metabolickým syndromem. Ten zahrnuje právě diabetes 2. typu, vysoký krevní tlak, vysokou hladinu cholesterolu a obezitu. Poměrně vzácně se s diabetem 2. typu můžeme setkat i u obézních dospívajících.

Diabetes, který se vyskytuje v dětském věku, bývá označován za typ 1. U tohoto diabetu je podstatou onemocnění autoimunitní proces, který ničí buňky slinivky břišní produkující inzulin (tzv. beta-buňky Langerhansových ostrůvků). V tomto procesu hraje svoji roli genetická predispozice a spouštěcí faktor. Tím může být například jakákoli prodělaná infekce, ale i problematická gravidita a porod, vliv může mít i délka kojení a toxiny zevního prostředí. Problematika vzniku však ještě není dostatečně rozklíčována. Je ale známo, že i jedinci s genetickou predispozicí nemusí diabetem onemocnět.

Na základě zmíněného autoimunitního procesu dochází k destrukci inzulinotvorných buněk. To může trvat i několik let skrytě. Při poklesu sekrece pod 20-30% dochází k projevení příznaků. Často tento stav přichází po prodělání nemoci – to je jakási „poslední kapka“ pro organismus.

Příznaky onemocnění diabetem 1. typu

Známe to všechny, i ty nejostřílenější matky si někdy říkají, jestli jejich poklad má dost mléka. Někdy se to zkrátka stane, že potřebujeme tvorbu mléka trochu podpořit – ať už při růstovém spurtu či bojkotu kojení, anebo na úplném začátku po narození miminka. Jak na to? Čtěte dále.

Bylo, nebylo…

Narodí se miminko. Stávají se z nás matky a s tím přichází spousta strachu a starostí. Když spočítáme ruce, nohy a prstíčky, hlásí se strach o mlíčko. V prvních dnech po porodu se nejprve v prsou tvoří mlezivo, mléko nastupuje většinou 3. až 5. den. Čerstvě narozené miminko nejprve ztrácí část své hmotnosti (5-10%), s nástupem laktace vše ale rychle dožene. V této době je důležité dodržovat pár zásad:

• Pokud možno nechat proběhnout bonding a samopřisátí (přiložení nahého miminka na nahý hrudník matky ihned po narození, miminko si samo najde prs).
• Miminku často nabízet prs a nechat ho sát, jak dlouho bude chtít (zejména noční kojení má zázračné účinky na množství mléka), kojíme z obou prsou (při jednom kojení).
• Být v těsném fyzickém kontaktu (nejlépe funguje kontakt nahé kůže na kůži), děťátko nosit, mazlit, spát spolu.
• Nedokrmovat - miminka jsou na krátkou počáteční hladovku připravena. Pouze v případě zdravotních komplikací či velkého váhového úbytku lékař doporučí dokrmování. V tom případě volíme dokrmování přes prst stříkačkou či z pohárku, nejlépe však suplementorem.
• Nedáváme dudlíky („šidítka“ utlumují pocit hladu a kazí techniku sání) ani lahve.
• Dbáme o vlastní dobrou životosprávu (hodně jíme a pijeme), nestresujeme se! Stres je zabijákem kojení. To ví i maminka kubaka: „Kojení je hlavně o psychice, které ovlivňují pak hormony - hlavně klid, spát, jíst a kojit, kdy miminko chce. Tak se bude tvořit tak akorát. Je to poptávka a nabídka: kolik a jak často pije, tolik se zase vyrobí. Ne víc a ne míň, ženské tělo je taková velmi efektivní továrna na mléko s žádným odpadem a se 100 % uspokojením poptávky. První týdny se to ustaluje, mechanismus je v záběhu, až se továrna zajede, všechno pošlape jak na drátkách.“

Tato jednoduchá opatření by měla stačit na dobrý start kojení.

Nedaří se, nedaří

"Mému synovi je osm měsíců a pomalu začíná opakovat paci, paci. Rozhodla jsem se, že je na čase, abychom obohatili naši komunikaci a začala jsem ho učit znakovat." Vy neznáte znakování miminek? Chyba! Přečtěte si, proč to vůbec dělat a jak na to. 

Znakování s miminky nebo také program Baby sign je druhem komunikace s kojenci a batolaty. Ke slovům, kterými se s dětmi běžně domlouváme, přidáváme gesto rukou. Dítě je schopno mnohem dříve napodobit posunek rukou, než vyslovit slovo a my si tím můžeme velice usnadnit každodenní život. Vždyť kdo by neznal situaci s vřeštícím batoletem, u kterého za nic na světě nemůžeme přijít na to, co vlastně chce.

Díky znakování může děťátko dříve vyjadřovat své potřeby a komunikovat s okolím. Nemusíte se bát, že by se nenaučilo mluvit, naopak, znakující děti mluví dříve a mají širší slovní zásobu.

„S dcerkou jsem začala znakovat od 6. měsíce, první znaky si osvojila v cca 10. měsíci. A pak do roka zvládala už téměř všechny, co jsme používali. Musím taky říct, že nejen nás, ale hlavně dcerku to bavilo a byla ráda, když jsme ji rozuměli, co po nás chce. Ať už se to týkalo pití, jídla, mytí rukou, ale i venku. Malá bude mít za chvíli 1,5 roku a ze znakováním jsme skončili, jelikož se nám v 16,5 měsíci neuvěřitelně rozpovídala. Ale dodnes znakuje např. ptáčka a světlo (to byly jedny z prvních znaků). Nemyslím, že znakováním se mluvení opožďuje, jelikož u nás to bylo zrovna obráceně. Na svůj věk mluví opravdu krásně a co je nejdůležitější - srozumitelně. Chce to jen opravdu trpělivost a nenechat se odradit, pokud to některému dítku déle trvá, vždyť každé je jiné,“ píše maminka danielita7.

A jak na to?

Není na tom nic složitého. Vybereme si činnost, osobu nebo věc, kterou chceme dítě naučit. Znak pro danou situaci můžeme nalézt v knihách o znakování, na internetu nebo si můžeme vymyslet vlastní. Důležité je používat stále stejný znak. Znakování vždy doprovází mluvené slovo – vyslovíme tedy zřetelně např. „jídlo“, zároveň ukážeme znak (pro jídlo to může být třeba dlaň na ústa) a podáme jídlo.

Ráda bych zveřejnila rozhovor o KTS i tady na MK. Budu moc ráda i za reakce a pokud to bude číst někdo, kdo sám KTS má, tak mi napište a ráda vás přidam do KTS skupinky na FB, zatím tam je jen 11 členů.

Jenom krátce jsme v našem seriálu zmínili, že čtyřletá Agátka, kterou vychovávají Andrea s Jakubem, má lehčí vrozené postižení. Je to Klippel-Trenaunay syndrom (KTS), vzácná anomálie dolních nebo horních končetin. Jeho podstatou je nedostatečný vývoj hlubokého žilního systému a má ho jeden člověk ze 100 tisíc. „Nedoporučuji vyhledávání obrázků na Googlu, většinou to ukáže nejhorší případy a na psychice to moc nepřidá,“ vzpomíná Andrea na dobu, kdy se s tímto syndromem doma seznamovali a hledali způsoby, jak Agátce zajistit co nejhezčí dětství s co nejmenším omezením. Co všechno to obnáší, o tom je tento rozhovor.

Kdy jste zjistila, že má Agátka Klippel-Trenaunay syndrom, jak se začal projevovat?

Že s Aguškou není vše v pořádku, jsme viděli hned po porodu. Měla přes část tělíčka naevus flammeus (lidově oheň). Také šlo už od pohledu vidět, že má Agátka nožičku i v obvodu větší, ale lékaři tvrdili, že nožku má jen nateklou z porodu. Což samozřejmě nebyla pravda, šlo o hypertrofii (zbytnění) veškeré tkáně na končetině. Agátka má také od narození na nožičce a části zad křečové žíly.

První podezření na KTS vyřkla naše kožní lékařka, která si pamatovala, že před lety jednu holčičku s KTS viděla. Vzala velkou knihu, kde našla stránku o tomto syndromu a mně bylo jasné, že budeme muset najít specialistu, abychom se dozvěděli více.

V čem ji to omezuje a na co je potřeba dávat pozor?

Bolí vaše miminko bříško víc, než je zdrávo? Trpíte celá rodina jeho „prdíky“, ekzémem nebo třeba záněty středního ucha? Nebo už jste dokonce v plence našla hlenovitou stolici s nitkami krve? Zbystřete, může se jednat o alergii na bílkovinu kravského mléka. Naštěstí víme, jak drobečkům pomoci!

Jak ji poznat?

Alergie na bílkovinu kravského mléka (ABKM) podle některých pramenů postihuje až 10% dětí do tří let. Její příznaky mohou být různé – od průjmů, zácpy, bolestí břicha a zvracení až po ekzém, kopřivku, častou nemocnost, záněty středouší a respirační infekce. V nejtěžších případech se objevuje hlenovitá stolice, někdy s příměsí krve.

Maminka simulinecka píše: „My ji poznali tak, že malá mi najednou začala zvracet pokaždé, když snědla kaši, jogurt, vždy zvracela obloukem, pak zácpa a vyrážka. Po návštěvě doktorky, která udělala testy, se potvrdilo, že malá má částečnou alergii na kravské mléko.“

U kojených dětí dochází i k reakcím přes mateřské mléko – vadí tedy, když mléčné výrobky jí matka, nemusí je jíst přímo dítě. Takovou zkušenost má i netyka: „Na prdíky trpěl náš Jaroušek od narození a já často slýchala, že kluci na to trpí a trpělivě jsem ho chovala, masírovala bříško, cvičila nožičkama a často kojila a čekala, že to přejde. Ale nepřecházelo. Kůži měl vždy krásnou a hladkou. Stolici měl asi pětkrát denně, ale i to může být u kojeného miminka normální. Ve 4 měsících jsem ale v plínce poprvé objevila krvavé nitky. Strašně jsem se vylekala. Pediatrička si ale věděla rady - zkontrolovala konečník (aby vyloučila natržení), poslala nás na SONO břicha (aby vyloučili nějaké vnitřní poškození), naordinovala mi vysadit všechny potraviny, co obsahují mléko a objednala nás na alergologii.“

Bohužel testy na ABKM nejsou stoprocentně spolehlivé a nemusí všechny malé alergiky odhalit. Jedinou opravdu spolehlivou metodou je tzv. eliminační dieta, kdy se vysadí veškeré výrobky obsahující alergen. V případě kojeného dítěte musí tedy tuto dietu držet i matka. Pokud dítě dostává umělé mléko, musí přejít na speciální typ mléka s plně štěpenou bílkovinou nebo z volných aminokyselin. Sójové náhražky nejsou vhodné, jelikož alergie na sóju bývá často také přítomna.

Vegetariánství se stává čím dál běžnějším. Asi každý nějakého vegetariána známe a příliš nás to nevzrušuje. Co ale zaručeně vzbudí rozruch v širokém okolí, je rozhodnutí rodičů, udělat vegetariána i z potomka. Zajímá vás, co všechno to obnáší? A co na to říkají maminky, které svým dětem dopřávají i maso? 

„Byla jsem vegetariánem v těhotenství a jsem stále. Mé dceři maso nedávám. Jsou jí 3 roky. Když jsem ji rok kojila, doktorka nevěřila svým očím, jak roste. Je vyšší než o půl roku starší děti,“  píše jedna z maminek.

Zdravotní hlediska dětského vegetariánství

Na Modrém koníku je početná skupina maminek vegetariánek, které mají stejně dobré zkušenosti s vegetariánstvím u nejmenších jako výše citovaná maminka. Není to až tak překvapující, oficiálně proti vegetariánství dětí nic nenamítá ani Světová zdravotnická organizace, ani Česká pediatrická společnost. Ti tvrdí, že dobře sestavená vegetariánská dieta pokryje veškeré nároky dětského organismu. Vyvážený a pestrý jídelníček je u vegetariánů stejně důležitý jako v rodinách, kde se maso konzumuje.

Lékaři upozorňují na oblasti, v nichž je třeba dbát zvýšené pozornosti. U dětí – vegetariánů je to dostatek železa a vitamínu D.

Železo je prvek pro tělo nesmírně důležitý - nachází se především v krevním a svalovém barvivu. Pro funkci krvinek a svalových vláken je nezbytné. Musíme jej přijímat z potravy. Dobrým zdrojem je červené maso a vnitřnosti, což ovšem pro vegetariány není. Ale i rostliny obsahují železo - například červená řepa, pohanka, listová zelenina, brokolice, chřest, luštěniny, ořechy, houby a sušené ovoce. Bohužel, železo z rostlinných zdrojů je pro organismus hůře využitelné, proto může docházet k jeho nedostatku. Vstřebávání a využití železa můžeme podpořit dostatečnou konzumací vitaminu C (ovoce, zelenina, kysané zelí).

Řeší to každá matka – kdy už začít podávat miminku i něco jiného, než mléko? Bohužel se často setkáte s protichůdnými informacemi. Jedni říkají jen mléko do půl roku, ti druzí zase, že do 6 měsíců musí mít děťátko vyzkoušeno co nejvíce potravin. Na jakých základech jsou tato tvrzení postavena a jak se v tom vyznat? 

Výlučné kojení do 6 měsíců

Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje výlučné kojení do 6 měsíců věku dítěte. To znamená, že do té doby by dítě nemělo přijímat žádnou jinou tekutinu ani potraviny. V tomto věku je pro dítě nejlepší potravinou i nápojem mateřské mléko. Pokud se z nějakého důvodu plné kojení nedaří, připouští WHO zavádění příkrmů již mezi 17. - 26. týdnem věku. Začínat s podáváním příkrmů před ukončeným 4. měsícem věku dítěte se nedoporučuje pro možná zdravotní rizika – alergie, anemie (chudokrevnost), malnutrice (špatný výživový stav), poruchy příjmu potravy. Stejná rizika nese i nepřiměřené oddalování počátku přikrmování.

U nekojených dětí je situace poněkud jiná. Tyto děti nemají k dispozici benefity mateřského mléka, proto je pro ně doporučené zavádění příkrmů v období tzv. psychomotorické zralosti. To znamená v době, kdy je dítě schopno udržet hlavu ve stabilní poloze, koordinovat oči, ruce a ústa při hledání, uchopení a vkládání potravy do úst a být schopno polykat a tolerovat tuhou stravu.

Mezník psychomotorické zralosti můžeme uplatnit i u kojených dětí po 6. měsíci věku a vyčkat na jejich připravenost, která může nastat i později. Jiné zdroje naproti tomu varují před odkládáním příkrmového období a doporučují začít s ukončením 6. měsíce věku kojeného dítěte pro riziko nedostatečné výživy.

Tato doporučení podporují: Světová zdravotnická organizace (WHO), Evropská společnost pro dětskou gastroenterologii, hepatologii a výživu (ESPGHAN), Britská poradní vědecká komise pro výživu (SACN), Pracovní skupina Ministerstva zdravotnictví pro výživu dětí (ČR) a Pracovní skupina dětské gastroenterologie a výživy České pediatrické společnosti pro výživu kojenců a batolat.